S weby veřejných institucí to obecně nebývá valné a skoro by se dalo říct, že značná část z nich nejspíš vznikla s úmyslem informace utajit. Úřad vlády tomu teď nasadil korunu. Ještě nedávno fungovala na jeho stránkách Knihovna připravované legislativy, která sice nebyla graficky nic moc a hledání v ní vyžadovalo poměrně hodně cviku, ale jakmile to člověk zvládl, neměl problém se dostat k většině materiálů, jež se vláda chystala v dohledné době projednat. Pro novináře, občanská sdružení a další, které z nejrůznějších důvodů zajímá, co vlastně vláda dělá, to byl neocenitelný zdroj informací.
Poslední zhruba rok se ve státní správě mluvilo o tom, že systém je třeba předělat do nějaké přátelštější podoby. A před pár dny se najednou nová podoba objevila. Grafika je o několik tříd lepší, zlepšila se i přehlednost, ale intuitivnost zůstala stejná jako u všech webů veřejných institucí – nízká. Vyhledávače vcelku fungují, což je luxus, kterým se jiné státní weby poměrně často pochlubit nemůžou. Nicméně člověk se nemůže ubránit pocitu, že něco důležitého chybí. A má pravdu.
Pouze pro V.I.P.
Dokumenty, které jdou do vlády, totiž mají celkem pevně danou strukturu, jež u zákonů sestává z předkládací zprávy, důvodové zprávy, samotného materiálu (třeba návrh novely zákona), průvodního dopisu, návrhu vládního usnesení a dalších materiálů. Ještě nedávno mezi nimi bývala tabulka s výsledkem připomínkového řízení. A ta najednou zmizela, protože se z veřejné části odsunula do míst, kam běžný smrtelník nemá přístup.
Připomínkové řízení spočívá v tom, že nějaké ministerstvo vytvoří třeba návrh zákona, který rozešle dotčeným institucím. Což bývají ostatní ministerstva, úřady, zaměstnavatelské svazy, odborové organizace, neziskové organizace a další. K vypořádání připomínek se pak zpravidla svolá velké jednání, kde se diskutuje o jednotlivých připomínkách. Výsledky diskuse se stejně jako připomínky dostanou do tabulky spolu s jejich vypořádáním. A tento materiál, který shrnuje názory expertů ze všech možných míst (ano, také obsahuje nespočet všemožně prolobbovaných snah o získání výhody pro různé zájmové skupiny), zničehonic zmizel.
V době, kdy se rozjíždějí iniciativy za otevřená data a všude se mluví o tom, že by úřady měly být transparentnější, je přístup vlády tragikomickýČlověk se tím pádem dostane jen k materiálu jako takovému (obvykle desítky stránek nesrozumitelné právnické „hatmatilky“) a k předkládací a důvodové zprávě, což je prakticky vyjádření jen jedné „oficiální pravdy“ z dílny toho či onoho předkladatele. Odborná polemika, která je i mezi jednotlivými ministerstvy mnohdy dost ostrá, nově patří jen vyvoleným.
V době, kdy se rozjíždějí iniciativy za otevřená data a všude se mluví o tom, že by úřady měly být transparentnější, je to vcelku tragikomické. Škoda je to i proto, že v původní verzi systému byla přímo kontaktní adresa člověka, který připomínky vyřizuje, a tudíž mohl teoreticky chystanou legislativu připomínkovat i ten, kdo ji oficiální cestou nedostal. S tím je teď konec a adresy lidí nahradil jeden unifikovaný kontakt pro celé ministerstvo. Proces vzniku novel zákonů se tak zcela odosobnil a stal se předmětem činnosti jakési neprůhledné monstrózní mašinérie.
ČESKÁ POZICE se pokoušela zjistit, na čí popud vypadlo vypořádání připomínek ze seznamu veřejně dostupných dokumentů. Získala však pouze stanovisko Úřadu vlády. „Připomínky jsou samy o sobě interním pracovním materiálem mezi předkladatelem návrhu právního předpisu a příslušným připomínkovým místem a z tohoto důvodu není ani účelné, aby vypořádání meziresortního připomínkového řízení bylo veřejně dostupné,“ uvedl mluvčí vlády Jan Hrubeš.
Můžete si to srovnat
Zároveň Hrubeš doporučil způsob, jakým se lze k výsledkům připomínkového řízení dopídit: „Připomínky, které byly na základě vypořádání meziresortního připomínkového řízení do návrhu právního předpisu zapracovány, je možné snadno identifikovat srovnáním verze návrhu právního předpisu rozeslaného do meziresortního připomínkového řízení s verzí návrhu právního předpisu určenou pro jednání vlády, respektive pro pracovní komise Legislativní rady vlády v případě návrhu vyhlášky.“ To je sice teoreticky pravda, ale ze srovnání dokumentů se obtížně zjišťuje, kdo změnu navrhl.
A jelikož se občas stává, že právě v připomínkovém řízení někdo zákon „ohne“ ve svůj prospěch, možnost veřejné kontroly se tím značně snižuje. Důležité samozřejmě mohou být i připomínky, které se do textu zákona z nějakého důvodu nedostaly. A k těm se už nelze dopracovat vůbec.
Ať už za zrušením publikace připomínkového řízení stál kdokoli, pár věcí je jistých:
- Mezi materiály, které média a různé zájmové skupiny získávají jen obtížně a zpravidla „pod rukou“, nově přibylo i to, co si dosud mohl každý svobodně stáhnout z webu;
- pátrání po tom, kdo zákon ve fázi vzniku ovlivnil, už nebude otázkou několika hodin pečlivého studia volně získaného materiálu, ale může mít podobu týdny či měsíce se táhnoucího e-mailového pingpongu s úřadem podle zákona 106/1999 sb. o svobodném přístupu k informacím;
- zároveň jde o dokonalou indikaci toho, zda se někdy dočkáme například skutečně jasných a přehledných údajů o výdajích státu v podobě třeba rozklikávacích rozpočtů. V dohledné budoucnosti asi sotva – trendem je evidentně pravý opak.
