Igor Korotčenko je předseda společenského výboru fungujícího při Ministerstvu obrany Ruské federace, šéfredaktor časopisu Národní obrana a ředitel analytického centra zabývajícího se světovým obchodem se zbraněmi. V rozhovoru pro ČESKOU POZICI tento zahraničně-politický expert osvětluje budoucí směřování ruské zahraniční politiky po opětovném nástupu Vladimira Putina do Kremlu.
Podle Korotčenka bude podrobena korekci, neboť kurz bývalého prezidenta Dmitrije Medveděva usilující o kompromisy nesplnil naděje, které do něj byly vkládány. „Právě proto je třeba změna zakládající se na pragmatické, ale každopádně důraznější ochraně zájmů,“ naznačuje Korotčenko, jak uvažuje Putin a s ním spojení takzvaní „silovici“.
ČESKÁ POZICE: Politiku reprezentovanou Medveděvem skutečně mnozí považují za příliš mírnou, nemyslím si však, že jednal samostatně. Mnohem pravděpodobnější je, že jde spíše o určité rozdělení rolí, díky němuž byla rozšířena oblast působnosti. Máte dojem, že se stal bývalý prezident příliš suverénní?
KOROTČENKO: Vezměme si třeba názorové neshody, které nastaly v souvislosti s Libyí, nebo odvolání Konstantina Zatulina, jenž toto Medveděvovo rozhodnutí kritizoval, z funkce předsedy parlamentního výboru pro otázky Společenství nezávislých států (SNS). Většina elity se shodovala s Putinem, ale liberální skupina okolo prezidenta vnutila Kremlu – především ve vztahu k USA – pragmatičtější a mírnější kurz.
Jediným úspěchem „restartu“ byla i přesto dohoda o snížení počtu strategických zbraní, která by byla podepsána i bez toho. A to jsme se dosud ani nezmínili o onom kroku, který rozhodně nelze považovat za přátelský, totiž že se před současnou prezidentskou kampaní v USA nestal americkým velvyslancem v Moskvě žádný kariérní diplomat, ale ideolog Michael Anthony McFault, „nechvalně“ známý (z ruského hlediska – pozn. red.) expert na takzvané barevné revoluce. Výsledkem je, že nynější opoziční demonstrace se těší přinejmenším morální, podle mne však také materiální podpoře Západu.
Jediným úspěchem „restartu“ byla dohoda o snížení počtu strategických zbraní, která by byla podepsána i bez toho
ČESKÁ POZICE: Jaké tedy budou priority zahraniční politiky Vladimira Putina?
KOROTČENKO: Především posílení vztahů se Západem. Těžko říct, nakolik se mu to podaří, neboť v celé řadě otázek panují evidentní rozpory. K těm patří například umístění amerického raketového obranného systému v Evropě, který nutí Rusko podniknout již dříve avizované odvetné kroky, například umístit takticko-operativní raketový komplex Iskander v Kaliningradu. Tyto taktické rakety budou namířeny na elementy raketového systému umístěné jednak v Evropě, především v Polsku, jednak v Turecku.
Jelikož se zdá, že o vybudování obranného raketového systému je již rozhodnuto, a navíc Američané instalují systémy Aegis i na lodě okolo Ruska, Moskva nemůže pouze nečinně přihlížet tomuto narušení nukleární rovnováhy, což pochopitelně povede ke zhoršení vztahů se Západem.
ČESKÁ POZICE: Situace trochu připomíná éru prezidenta Ronalda Reagana, kdy USA prostřednictvím závodů ve zbrojení Sovětský svaz ekonomicky oslabily, a tím urychlily jeho pád. Nemáte obavy, že by se historie mohla opakovat?
KOROTČENKO: Ne. Rusko už dnes nemá zájem o konfrontaci a poučeno příkladem Sovětského svazu se také snaží vyhnout přímému střetu. Kromě toho je zřejmé, že vztahy se Západem si dnes vyžadují mnohostranný, flexibilní proces sbližování.
ČESKÁ POZICE: Určitá spolupráce v otázce raketové obrany nepřichází v úvahu?
KOROTČENKO: Američané o ni nemají zájem, rozhodnutí padlo z jejich strany. Počítáme s tím, že do roku 2017 nastane takové narušení strategické rovnováhy, že nás to nutí rozmístit rakety Iskander.
ČESKÁ POZICE: Ačkoli to z toho přímo nevyplývá, jako by se Rusko v poslední době v Evropě jaksi zklamalo. Jako by se vypařilo nadšení, jež tu ještě před dvěma třemi lety bylo jasně cítit. Čím to podle vás je?
KOROTČENKO: Moskva nadále usiluje o spolupráci s Evropskou unií, ačkoli dosažení vytčeného cíle, zrušení víz, zatím není reálné. V dané situaci posiluje Moskva spíše dvoustranné vztahy, za mimořádně dobrý lze prohlásit vztah s Německem, Francií a Itálií. Na druhé straně tohoto spektra jsou pobaltské státy. Oproti tomu vztahy se zeměmi střední Evropy lze prohlásit za normální a pragmatické.
ČESKÁ POZICE: To vše zároveň znamená, že sbližování obou pólů eurasijského geopolitického prostoru, vytvoření takzvané velké Evropy, na sebe dál nechává čekat?
Pro Rusko je důležité, aby zůstalo prvořadým dodavatelem energie pro Evropu
KOROTČENKO: Je to tak, protože příslušné ruské nabídky ponechala Evropa bez povšimnutí. Není třeba čekat zázraky. Pro Rusko je důležité, aby zůstalo prvořadým dodavatelem energie pro Evropu, přičemž počítá s evropským kapitálem a novými technologiemi. Evropa však bude s Ruskem nadále především soutěžit, pokouší se zvrátit politickou situaci v Bělorusku a usiluje o rozšíření organizace NATO směrem na východ. Za této situace je nejdůležitější, aby si Rusko zachovalo koncentraci moci a akceschopnost a udrželo stabilitu. A to nejen ve smyslu politickém a sociálním, ale musí mít také pod kontrolou situaci v oblasti severního Kavkazu.
ČESKÁ POZICE: Svět ovšem doznal notných změn a kromě Západu je třeba dávat možná ještě větší pozor také na Východ. Například Čína představuje pro Rusko současně partnera, možnosti i potenciální hrozbu. Jak moc se Moskva obává dalšího posilování pozic Pekingu?
KOROTČENKO: Čína je pro nás důležitým partnerem, se kterým spolupracujeme především v rámci Šanghajské organizace pro spolupráci. Pro Moskvu je samo sebou strategickým cílem, aby si zabezpečila týl a případné čínské expanzivní snahy nesměřovaly do ruského vnitrozemí, ale směrem na Tchaj-wan, do jihovýchodní Asie a tichomořské oblasti. Pro Moskvu je současný stav uspokojivý, neboť Peking se soustřeďuje na Tchaj-wan a rozvoj své tichomořské flotily v zájmu snížení superiority USA v této oblasti. To může být trnem v oku spíše Japonsku, my se soustředíme v první řadě na hospodářskou spolupráci.
ČESKÁ POZICE: Když už je řeč o vojenských otázkách a výzvách z hlediska bezpečnostní politiky, co představuje pro Rusko největší nebezpečí?
KOROTČENKO: Pro Rusko je ze všeho nejdůležitější stabilita jeho vlastního regionu, takzvaného blízkého zahraničí. Tomu slouží Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti (ODKB), která zatím nefunguje příliš efektivně, ale situace se postupně mění, neboť byly podniknuty kroky k jejímu posílení. Největší výzvou, jež před organizací stojí, je čelit nebezpečím hrozícím ze strany Afghánistánu, obzvlášť po odchodu Američanů, vytvořit společný postup v boji proti terorismu a zabránit vnitřní destabilizaci členských států.
Takže z vojenského hlediska čelí Rusko potenciálním hrozbám jednoznačně od jihu. Kromě nejisté afghánské situace, respektive jejího dopadu na celý region, je také značně napjatý vztah s Gruzií. S tím rovněž souvisí letní vojenské cvičení ODKB, které není ničím jiným než demonstrací síly v zájmu toho předejít jistým gruzínským krokům.
ČESKÁ POZICE: Nejvýznamnější prioritou ruské zahraniční politiky je postsovětský prostor. Jak velkou šanci na úspěch má vytvoření Eurasijské unie, která stojí ve středu Putinových představ? Lze si vůbec představit integraci této oblasti bez vojenského aspektu?
KOROTČENKO: Eurasijská unie je v zásadě koncepce hospodářské integrace. Zhruba stejně jako Evropská unie, což dříve, či později předpokládá rovněž určité politické společenství. Zda skutečně nastane její realizace, je zatím velkou otázkou. Každá z dotyčných zemí má totiž vlastní zájmy, které je dost obtížné sladit. S Běloruskem momentálně není lehká domluva, zatímco v případě Kazachstánu je znejisťujícím faktorem, jaký kurz nabere Astana po blížícím se odchodu prezidenta Nazarbajeva. Pak je tu také Ukrajina, bez níž by tato integrace byla v podstatě neefektivní. To je jasné Polsku, Velké Británii i USA, které většinou formou tlaku, jejž vyvíjejí na Ukrajinu, dělají všechno pro to, aby se integrace postsovětského prostoru neuskutečnila.Vnitropolitická nestabilita zabrání jakékoli integraci, a pak nemá smysl mluvit ani o Eurasijské unii
ČESKÁ POZICE: Nakolik je reálné, že Euroasijská unie začne fungovat od roku 2015?
KOROTČENKO: Zatím tolik nepředbíhejme, Putin si totiž musí nejdříve poradit s ruskou politickou krizí. Pokud se mu to nepodaří, vnitropolitická nestabilita zabrání jakékoli integraci, a pak nemá smysl mluvit ani o Euroasijské unii.
ČESKÁ POZICE: Jak hodnotíte představy usilující o uvolnění situace?
KOROTČENKO: Zatím mám dojem, že konfrontační část opozice má zájem o opakování náměstí Nebeského klidu (masakr v centru Pekingu, při němž v roce 1989 při studentských protestech zahynulo až několik tisíc lidí – pozn. red.), neboť v podstatě jen tak by dokázala dosáhnout svých politických a ekonomických cílů. Putin musí v této situaci taktizovat a nemá to vůbec lehké, protože situace je potenciálně dost nebezpečná.