Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Nezapomenutelné zážitky z Le Mans 2017

  10:14
Když se zdá, že legendární závod 24 hodin v Le Mans nemůže vymyslet nic nového, překvapí další nečekanou řadou událostí. Nejinak tomu bylo letos, kdy o vítězství bojovala Toyota a Porsche.

Hybridní Toyota TS050 (6, Toyota Gazoo Racing team) jezdců Mika Conwaye, Kamuie Kobajašiho a Stephana Sarrazina. foto: ČTK/AP

Jsou dvě minuty před půl druhou ráno a ze hry o vítězství ve slavné čtyřiadvacetihodinovce v Le Mans v podstatě odpadá třetí a poslední vůz Toyota nejvyšší kategorie LMP1. Ve tvářích přítomných v zázemí japonského týmu se střídají výrazy zděšení, zoufalství a naštvanosti. Ještě předtím přitom v očích plály určité jiskřičky naděje. Jenže je konec a všichni si to uvědomují. Dva ze tří nasazených vozů Toyota již zastavily na závodní dráze a skončily.

Třetí auto sice v jízdě pokračuje, jenže po dlouhé opravě má obrovskou ztrátu a jednoduchý propočet rychle ukáže, že ani kdyby se již do žádných potíží vůz nedostal, na špičku se do konce závodu dotáhnout nedokáže. A to v tu chvíli zbývá do konce vytrvalostního sprintu v Le Mans ještě třináct a půl hodiny. Doslova hororová noc vzala Toyotě naději na vítězství, o které tak moc usilovala. A které jí tak moc mnozí po loňském neskutečném příběhu přáli. Tehdy suverénně vedoucí vůz selhal v podstatě v posledním kole závodu, a vítězství tak doslova daroval překvapenému týmu Porsche.

Letos se nic takového opakovat nemělo. Aby Toyota minimalizovala riziko možných selhání, dokonce do letošní čtyřiadvacetihodinovky nasadila tři vozy namísto dvou. Do karet jí navíc hrála absence továrního týmu Audi, který z Le Mans vycouval po konci loňské sezony kvůli kauze Dieselgate (Audi jezdila s naftovými motory). Jenže...

Jen dvě a půl hodiny

Je šest hodin odpoledne a během naší návštěvy v garáži Toyoty tu vládne relativně pohodová atmosféra, nadcházejícímu dramatu rozhodně nic nenasvědčuje. Ano, určité napětí tu cítit je, ale třeba jen ladný koncert mechaniků při dotankování vozu a výměně pneumatik působí klidným dojmem. Le Mans a podobné vytrvalostní závody mají přátelštější a mnohem méně nervózní atmosféru než třeba formule 1. Zdá se, že všichni jsou v pohodě a závod si užívají.

V zázemí týmu pro jeho hosty je v očích pozvaných vidět i vztek a kamery zabírající garáž Toyoty ukazují, jak se členové týmu jen těžko brání slzám. Je po všem.

O necelých osm hodin později je vše jinak. V zázemí týmu pro jeho hosty je v očích pozvaných vidět i vztek a kamery zabírající garáž Toyoty ukazují, jak se členové týmu jen těžko brání slzám. Je po všem. Stačily pouhé dvě a půl hodiny a naděje jsou ty tam. Pro Toyotu doslova hororová noc začala jen krátce před jedenáctou hodinou večerní. Na první pohled to měla být rutinní zastávka v boxech – dotankovat palivo a vůz se měl vrátit na dráhu.

Jenže když auto se startovním číslem 8 zastaví ve svém stání, z přední části se začne linout dým. Závodní speciál putuje do garáže a začíná velká dřina pro mechaniky. Právě na tuhle situaci je však Toyota připravená, v závodě má přece tři automobily. A tak i když číslo 8 v tu chvíli v podstatě odpadává z druhého místa, které jen nedlouho předtím v přímém souboji na trati vybojovalo nad vozem Porsche, nic zásadního se vlastně neděje. Auto číslo 7 stále vede a vykazuje lepší závodní tempo než konkurence, devítka je v tu chvíli čtvrtá a v podstatě čeká na „útok ze zálohy“. Oprava osmičky, které „odešel“ elektromotor hybridního pohonného systému na přední nápravě, trvá dvě hodiny a vůz se propadá na úplný konec startovního pole. Ale vrací se na trať. Jenže...

Noční únava přináší řadu menších kolizí a na trať vyjíždí několikrát „safety-car“ – to když maršálové musejí odklidit havarované vozy nebo musejí očistit trať od zbytků aut, jež se střetla.

Jedna z těchto fází končí krátce před jednou hodinou ranní, a Kamui Kobajaši za volantem vozu číslo 7 tak může opět šlápnout naplno na plyn. Trať je volná, počasí ideální, chystá se na noční sprint s rekordními časy na kolo – tak, jak to předvedl v kvalifikaci. Jenže namísto toho, aby vůz na cílové rovince díky výkonu hybridního systému o síle tisíce koní vystřelil kupředu do temna noci, setrvává ve „šnečím“ tempu.

Bohužel pro Kobajašiho došlo k této poruše na nejméně vhodném místě – v prostoru startu a cíle, takže aby se dostal k opravě do boxů, je potřeba objet celé jedno kolo o délce více než 13 kilometrů.

Kobajaši se snaží restartovat systémy vozu, nic ale nepomáhá. Auto očividně jede v tu chvíli jen na elektřinu. Bohužel pro Kobajašiho došlo k této poruše na nejméně vhodném místě – v prostoru startu a cíle, takže aby se dostal k opravě do boxů, je potřeba objet celé jedno kolo o délce více než 13 kilometrů. K tomu ale zásoba elektrické energie, kterou v tu chvíli vůz v bateriích hybridního systému má, nestačí. A tak i když se japonský pilot snaží a jednou uvádí už nehybný vůz opět do pohybu, nakonec svou Toyotu s číslem 7 odstavuje a odchází do tmy kolem závodního okruhu... Veškeré naděje se tak soustředí na vůz číslo 9. Jenže...

Pouhých pět minut poté, co Kobajaši odstupuje, vyjíždí speciál Toyota TS050 ve slavných zatáčkách Dunlop z trati s poškozenou levou zadní pneumatikou. Televizní záběry odhalí, že to bylo v důsledku střetu s pomalejším vozem kategorie LMP2. Není zřejmé, jak přesně ke střetu došlo a kdo ho zavinil, v těchto případech ovšem většinou bývá viníkem kontaktu jezdec pomalejšího vozu.

Nicholas Lapierre se snaží poškozený automobil, který má před sebou opět téměř celý jeden okruh, dovézt k opravě do garáže. Objevuje se oheň, který se ale daří uhasit, Lapierre dvakrát na trati zastavuje a opět se mu povede vůz uvést do pohybu, jenže jeho hrdinský boj je marný. V čase 1 hodina 22 minut ráno zastavuje nabouraná Toyota definitivně: odhadem asi jen 800 metrů od vjezdu do boxů, kde už by si vůz mohli převzít mechanici.

Vítězství z konce pole

Potíže Toyoty tak na první pohled už před polovinou závodu darovaly vítězství týmu Porsche. Ten do kategorie LMP1 nasadil dva vozy a oba v tu chvíli jedou. Vůz číslo 1 vede, auto se startovním číslem 2 se probojovává z předposlední pozice vzhůru startovním polem. Ani jemu se totiž nevyhnuly technické potíže: už v půl sedmé večer, tedy tři a půl hodiny po startu závodu, míří vůz do garáže k opravě – problém je stejný, jaký později potká Toyotu číslo 8: přední elektromotor hybridního systému. Oprava trvá necelou hodinu a půl a Porsche 919 Hybrid se vrací na závodní trať na předposledním místě v klasifikaci.

Je sice stále brzy, ale zdá se, že tohle auto na vítězství nemá. Vpředu se ve zběsilém tempu, které spíš než vytrvalostní závod připomíná rychlý sprint, bije jedno Porsche s trojicí Toyot. A tak když noc připravuje Toyotu o naděje, zdá se být situace téměř jasná: Porsche číslo 1 jasně vede, číslo 2 postupně dotahuje ztrátu a výpočty ukazují, že když ho nepotkají další potíže, stihne se do závěru závodu s přehledem vyšplhat na druhé místo.

Rázem se objevují hodně nečekané scénáře. Ve vedení je v tu chvíli vůz slabší kategorie LMP2, v níž soupeří především soukromé týmy. Porsche číslo 2 sice tyto vozy rychlým tempem dotahuje, jenže nic není jisté.

Dlouho tomuto scénáři vše nasvědčuje. Jenže v neděli krátce před jedenáctou hodinou dopolední se situace mění. Vedoucí vůz číslo 1 na dráze zpomaluje a André Lotterer, který jej v tu chvíli řídí, nakonec zastavuje. Vystupuje dokonce z auta a za pomoci rad mechaniků přes vysílačku se snaží problém opravit. Nedaří se a Lotterer, který si do té chvíle jel pro svůj již čtvrtý triumf v Le Mans, odstupuje. Ke třem vítězstvím pro Audi letos své premiérové pro Porsche nepřidá...

Rázem se objevují hodně nečekané scénáře. Ve vedení je v tu chvíli vůz slabší kategorie LMP2, v níž soupeří především soukromé týmy. Porsche číslo 2 sice tyto vozy rychlým tempem dotahuje, jenže nic není jisté. Stačí menší technické potíže, delší fáze safety-caru či jiné problémy, a stíhací jízda zbývajícího Porsche 919 Hybrid by byla v ohrožení. Doutná jiskřička naděje na opravdu senzační výsledek – po 22 letech by Le Mans znovu vyhrál vůz nižší kategorie. A tím, kdo by se o to postaral, by měl být slavný hrdina čínských akčních filmů, herec Jackie Chan. Právě vůz jeho týmu se startovním číslem 38 je v posledních hodinách závodu ve vedení.

Jenže Porsche se startovním číslem 2 nakonec letošní prokletí hybridních speciálů LMP1 prolamuje. Všech pět vozů této kategorie potkaly v letošní čtyřiadvacetihodinovce zásadní potíže, ale číslo 2 už nedovoluje jakékoli jejich opakování. Když do konce závodu zbývá hodina a pět minut, dostává se Porsche do vedení. A vydrží tam až do nedělní třetí hodiny, po jejímž odbití jsou auta „odmávána“ v cíli.

I tohle je příběh jako trám: vítězství v Le Mans poté, co se vůz po pěti hodinách od startu nacházel na úplném chvostu startovního pole, je jedním z těch nejméně pravděpodobných, která se kdy v Le Mans udála. Posádka Timo Bernhard, Earl Bamber a Brendon Hartley navíc svou pečlivou a spolehlivou stíhací jízdou zajistila automobilce Porsche hattrick – třetí vítězství v Le Mans v řadě. Soupeři od Toyoty si se zbylým vozem číslo 8 dojeli pro druhé místo ve třídě a deváté v celkové klasifikaci. Tady už šlo jen o body do šampionátu WEC, jehož je 24 hodin Le Mans nedílnou součástí a zlatým vyvrcholením.

Boj do posledního kola

Na pozadí příběhu Toyoty a Porsche se ale odehrávají i další dramata. Vždyť například největší souboje zajistila v letošním ročníku slavné čtyřiadvacetihodinovky kategorie „obyčejných“ cestovních vozů GTE Pro. Tady spolu bojovaly tovární týmy Aston Martin, Corvette, Ferrari, Ford a Porsche a souboj to byl lítý a velmi vyrovnaný – ještě v samotném závěru závodu se pět aut této třídy nacházelo v jednom kole. A v této pětici byla zastoupena každá z pěti zúčastněných značek. Vyhrát tedy mohl kdokoli.

O stupínek nejvyšší si to nakonec v dramatickém souboji rozdaly vozy Corvette a Aston Martin. Vpředu jedoucí pilot Corvette neudržel v souboji nervy a udělal v jedné ze zatáček chybu, vyjel mimo trať a trochu přitom poškodil vůz. V nájezdu do závěrečného okruhu tak Aston Martin šel do vedení. A poškozená Corvette se nakonec musela spokojit se třetím místem, když ji překonal i Ford GT.

Vpředu jedoucí pilot Corvette neudržel v souboji nervy a udělal v jedné ze zatáček chybu, vyjel mimo trať a trochu přitom poškodil vůz. V nájezdu do závěrečného okruhu tak Aston Martin šel do vedení.

Dramata všeho druhu se nicméně odehrávala napříč celým startovním polem. Švýcarský tým Valliante Rebellion například bojoval o vítězství v kategorii LMP2 s posádkou, v níž byla dvě slavná jména: Senna a Prost. Mladíci pocházející ze slavných rodin někdejších arcirivalů ve formuli 1 ale nakonec kvůli technickým potížím neuspěli. A u Rebellionu si možná dnes rvou vlasy. Tenhle švýcarský tým se totiž teprve pro letošní sezonu přesunul do slabší kategorie LMP2. Dlouhé roky předtím jinak jako jediný soukromý tým soupeřil s továrními v kategorii LMP1. Souboj to byl trochu nerovný, ale Rebellion vždy bojoval statečně. Letos by mu tak nejspíš takový boj býval stačil na vítězství, Porsche by případný prototyp LMP1 od Rebellionu za daných okolností asi dohnat nestihlo.

Jenže na kdyby se v Le Mans nehraje. A Rebellion se do LMP2 přesunul vlastně i kvůli přežití. Závodění v této kategorii je mnohem levnější, sezona tu vyjde řádově na miliony eur. Tovární týmy v LMP1 přitom utrácejí stovky milionů a i slabší Rebellion musel vynaložit na každou sezonu nejméně deset milionů eur.

I vzhledem k vynaloženým nákladům je tak pro většinu soukromých týmů vítězstvím vůbec to, že se mohou slavného závodu zúčastnit, a obrovským bonusem je, když spatří cíl. To se letos podařilo například i debutujícímu slovenskému týmu ARC Bratislava. Po potížích z počátku závodu a i nezaviněném střetu sice tým s prototypem LMP2 skončil až na chvostu pole, ale dojel. I to je malá senzace.

Obrovský mejdan

Vzhledem k příběhům, které se odehrály jen při letošním ročníku, se vůbec nelze divit tomu, jaký je mezi fanoušky o slavný závod v Le Mans zájem. Letos jich sem podle oficiálních statistik přijelo 258,5 tisíce – oproti loňsku o pět tisíc méně, ale znamená to, že se konec továrního týmu Audi na návštěvnosti téměř nijak neprojevil. Jen pro představu: samotné město Le Mans má necelých 150 tisíc obyvatel.

V pátek vše začíná v centru města velkou přehlídkou jezdců, týmů a místních sponzorů, prý jinak poklidné centrum tu tak doslova praská ve švech.

Fanoušci tak bydlí převážně v kempech podél trati, kde se v průběhu závodu odehrávají i různé večírky. V pátek vše začíná v centru města velkou přehlídkou jezdců, týmů a místních sponzorů, prý jinak poklidné centrum tu tak doslova praská ve švech. Zajímavé je, že stejně jako na okruhu tu panuje atmosféra poklidná, bez stresu a strkanic. Totéž platí i na okruhu. Tady je kromě závodů samotných na programu třeba i pouť nebo malý hudební festival. Zabaví se tu kdokoli a téměř kdykoli, protože během čtyřiadvacetihodinovky tu jen málokdo naspí víc než pár hodin. Není to kvůli hluku od závodních aut, který nikdy neustane, a je třeba při startu, kdy šedesátka vozů vyráží vstříc soubojům, opravdu brutální. Je to kvůli tomu, že se fanoušci prostě chtějí bavit.

I proto Le Mans a celá série vytrvalostních závodů WEC lákají i další týmy. Po letošní sezoně sice není nic jasného, ale u Porsche si dlouhodobě přejí, aby v nejvyšší kategorii LMP1 měli více soupeřů. Toyota prostřednictvím svých zástupců slíbila, že se příští rok určitě vrátí. A i když nemůžeme takový záměr brát za stoprocentní, mohlo by to pomoci přesvědčit k návratu třeba francouzský Peugeot, který naposledy v domácím závodě startoval v roce 2011.

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!