Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Newyorský diář: Hoď mi sem jeden BigMac, brácho!

  9:32
Diskrétnější high-tech firmy ortodoxních Židů v kaftanech se mísí s nápisy jóga, wampa, salsa, guru, zázračný lékař nebo věštkyně... Tibor Michaels přibližuje, jak vzniká nová trendy čtvrť Williamsburg.

Sýrárna na Bedford Avenue. foto: Wikimedia Commons

Chystá-li se člověk do New Yorku, pak myslí především na mrakodrapy, Times Square, Ground Zero a možná tak ještě na MoMA anebo Central Park. Proto mě překvapilo, když mi jeden starý známý z televize, který v New Yorku momentálně pracuje, ještě před odjezdem nadšeně doporučoval Williamsburg. Dobře, dobře, zajedu se tam podívat.

Newyorská čtvrť Williamsburg.

O pár dnů později mi jeho slova potvrdil i další kolega přímo na Upper West Side: Časy se změnily a všichni chtějí bydlet ve Williamsburgu. Další den se k němu přidali mí přátelé, kteří do New Yorku dovážejí italskou módu, a v jednom italském vinném baru na Chelsea Market mi tvrdili: Představ si, že už jsou tam dokonce vyšší ceny než tady na Manhattanu!

Předměstská atmosféra

Zkrátka a dobře, nebylo nad čím váhat, takže jsem se – nyní už úplně vážně – rozhodl Williamsburg navštívit a hned jsem také zamířil ke stanici podzemky na Union Square. Dvě krátké stanice, a už jsem byl na rohu Bedford Avenue a 6th Street, v samém srdci hipsterského Williamsburgu. Prvním překvapením, hned jak jsem vystoupal po schodech nahoru ze stanice metra, byla švédská vlajka. Modro-žlutý prapor, vlající ve firemním štítu zdejší švédské cukrárny, se mi hrdě vyjímal nad hlavou, jako by chtěl okamžitě upozornit na multikulturní směsici, která je pro tuto čtvrť typická.

Dopoledne jsou otevřeny spíš jen zadní vchody barů a lokálů, stěhují se zesilovače a reproduktory a všude se uklízí, aby se později odpoledne dalo všechno do pohybu a večer už bylo v plné formě

V ulici se vedle sebe tísní korejská, mexická, thajská, indická či peruánská bistra a hospůdky, diskrétnější high-tech firmy ortodoxních Židů v kaftanech se mísí s nápisy jóga, wampa, salsa, guru, zázračný lékař nebo věštkyně a s výlohami staromódních kadeřnických salonů. Každý dům člověka vítá něčím jiným. Ostatně jsme ve čtvrti, která vstává později. Dopoledne jsou otevřeny spíš jen zadní vchody barů a lokálů, stěhují se zesilovače a reproduktory a všude se uklízí, aby se později odpoledne dalo všechno do pohybu a večer už bylo v plné formě.

Tady člověk ještě vidí to, co už na druhé straně, na Manhattanu, zmizelo: nepřehlednou změť uliček s předměstskou atmosférou, které jsou plné omšelých a místy oprýskaných domů čekajících na rekonstrukci. Za současnou situaci, kdy je tato část města tak v módě, Williamsburg údajně vděčí umělcům a umělecky založeným alternativcům, kteří hledali nějaké levnější a ležérnější místo, než byl neskutečně drahý Manhattan, a kteří sem díky svojí energii a bohémské atmosféře později přilákali také širší veřejnost.

Silná budouocnost

Vymaní-li se člověk z vnitřních, předměstsky působících ulic s nižší zástavbou na břeh East River, ihned si všimne, jak slibná budoucnost na tuto čtvrť nejspíš brzy čeká. Vítá ho totiž honosná řada rozestavěných luxusních mrakodrapů s nábřežní promenádou a kouzelným profilem Manhattanu v pozadí.

Street art ve východním Williamsburgu.

V sousedství se ještě pořád smutně vypíná obrovská chátrající budova bývalého cukrovaru s kilometry dlouhými pásy portorických „murales“ a graffiti vyprávějícími život někdejších dělníků. Za plotem už ovšem o překot probíhají intenzivní práce, rachotí bagry a míchačky a brzy nejspíš zmizí i tento starý průmyslový kolos, aby přenechal místo nové a ambiciózní luxusní čtvrti. Nic naplat, ceny stoupají, mrakodrapy rostou jako houby po dešti a děje se tu to samé, co se svého času událo na druhé straně na ostrově Manhattan, v ulicích čtvrtí Soho, Noho, Nolita či Chelsea.

I ve čtvrti Chelsea, odkud jsem sem dorazil, se dnes v kdysi nebezpečných ulicích se špatnou pověstí skvějí světoznámé galerie a člověku už přijde zcela samozřejmé, že se sem jezdí za uměním do renomovaných výstavních síní, jako jsou Barbara Gladstone, Gagosian a celá řada dalších.

A při pohledu na fasádu nedalekého slavného i nechvalně známého hotelu Chelsea návštěvníka možná napadne, že by si jeho někdejší proslulí obyvatelé, spisovatelé, básníci a hudebníci beatnické generace 50. a 60. let, Kerouac, Ferlinghetti nebo Dylan, zřejmě nikdy nepomysleli, že na místě kolejí nelidsky rámusící nadzemní dráhy vykouzlí příští generace zahrady a les. Zelená promenáda High Line, klenoucí se ve výšce čtvrtého patra, je příjemným bodem na mapě velkoměsta a dalším oblíbeným místem obyvatel New Yorku.

V rukou architektonických hvězd

Takovéto a podobné atrakce v ulicích Williamsburgu, nejnovějšího miláčka Newyorčanů, zatím chybějí, ovšem nejspíš nebude dlouho trvat a i to se změní. Prozatím navrhují Renzo Piano a jemu podobné architektonické hvězdy nové luxusní paláce a parky, ale dříve či později dají vyniknout své kreativitě i běžní obyvatelé čtvrti. To ostatně už teď dokazuje spousta rozličných, pestrých malých restaurací a obchodů, nicméně skutečné newyorské ikony jako například Katz’s Delicatessen na sebe dosud nechávají čekat.

Mise pentekostální církve na rohu Scholes Street a Union Avenue.

Tohoto třetího miláčka Newyorčanů mimochodem rovněž nelze vynechat! Stačí se vrátit podzemní drahou zpátky na Manhattan. Katz’s Deli se svými obrovskými sendviči, pastrami plněným hordou uzené šunky, delikátním vařeným masem nebo plátky krocana, s horami nakládaných okurek a hranolků, jimiž se tady nešetří, představuje středoevropskou gastronomickou kulturu v americkém vydání.

Už jen vejít do hlučné, do posledního místečka zaplněné místnosti o velikosti fotbalového hřiště, kde se za kilometr dlouhým pultem neuvěřitelně činí čiperní prodavači, je neobyčejný zážitek. Zdejší obsluha si v tomto neskutečném shonu najde také čas si s vámi trochu zavtipkovat. Na stovkách fotografií, rozmístěných všude po zdech, ožívá New York třicátých a čtyřicátých let, město Franka Sinatry a Joa DiMaggia. Musím se přiznat, že bych to celé ani za nic nevyměnil za žádné z těch malých korejských, thajských, mexických, švédských nebo třeba peruánských módních bister na druhé straně ve Williamsburgu.

Bagry a stavební technika se pohybují rychle a pod jejich pásy se anarchistická, maloměstská a bohémská čtvrť přeměňuje v sofistikovanou módní čtvrť budoucnosti

Zkrátka a dobře, návštěvu nového miláčka obyvatel New Yorku doporučuji každému až po mrakodrapech ve finanční čtvrti, „Žehličce“, Chrysler Building, muzeu MoMA a galeriích v Chelsea. Williamsburg se nevyrovná světlům Times Square ani patině Broadwaye, kde k vám před restaurací McDonald’s na zemi sedící tulák přímo s hereckou nenuceností utrousí: „Hoď mně sem jeden Big Mac, brácho!“

Tohle životem překypující město víří spoustou energie, barev, světel i stínů a já si jsem jistý, že chystáte-li se do Williamsburgu, pak byste si měli pospíšit. Bagry a stavební technika se totiž pohybují rychle a pod jejich pásy se anarchistická, maloměstská a bohémská čtvrť přeměňuje v sofistikovanou módní čtvrť budoucnosti. O New Yorku by se toho dalo napsat a říct spoustu, ovšem to, že by působil nerozhodně, anebo snad dokonce to, že by spal, to určitě ne!