Nevyužitý Martin Bursík vyměnil Stranu zelených za LES

Ospalí zelení se vytratili z povědomí. Probudil je až Bursík, ale jen v souvislosti se vznikem své nové Liberálně ekologické strany.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © Česká PoziceČeská pozice

Minulý pátek oznámil Martin Bursík to, co předvídaví lidé očekávali už dávno – že skládá místopředsednickou funkci a odchází ze Strany zelených. Prázdné přežívání pro ambiciózního člověka Bursíkova typu zkrátka není. Ačkoli se nabízelo, že za odchodem bude nějaká nová strana, Bursík se snažil své další plány držet pod pokličkou.

Informace však unikají všemi škvírami ven, takže dnes už víme, že nové uskupení se bude jmenovat Liberálně ekologická strana (LES) a s Bursíkem jdou do projektu například exministr životního prostředí Laco Miko, brněnský aktivista Matěj Hollan, režisérka Olga Sommerová či ekolog Ivan Rynda.

V bouřlivém čase politického přeskupování po demisi Poslanecké sněmovny to vlastně není až tak překvapivý krok. Bursík k tomu říká: „Hledám práci poblíž svého bydliště a do práce bych rád jako ekolog chodil pěšky. A do sněmovny to mám nejblíž. Náš projekt není trucstrana a do předčasných voleb budeme kandidovat tehdy, pokud budeme cítit skutečnou šanci na úspěch. Nyní je pro nás zásadní sehnat podpisy pro registraci strany, k čemuž máme šibeniční čas do pátku.“

Bursík se v minulosti už několikrát projevil jako lídr s tahem na branku, jenž umí mobilizovat síly, své i získaných stoupenců. Nejviditelněji v roce 2006, kdy vytáhl zelené do parlamentu, kde si přes podměrečný počet poslanců vydobyli právo na stranický poslanecký klub. V druhé Topolánkově vládě díky němu stranička se šesti poslanci získala neuvěřitelně silné postavení se čtyřmi ministerskými křesly. Sám Bursík se stal místopředsedou vlády.

Bursík se v minulosti už několikrát projevil jako lídr s tahem na branku, jenž umí mobilizovat síly, své i získaných stoupencůNěkteré koaliční kompromisy, které se přitom nedotkly environmentální politiky, však u radikální části zelených přivodily jeho zatracení, které trvá. Za dobu v politice si bohužel dokázal i z některých svých stoupenců vyrobit nepřátele. Leckdy úplně zbytečně, když přehlédl, že i oni mají zásluhy.

V zrcadle minulosti

Nikdo asi Bursíkovi neupře, že byl od dob zakladatelů Bedřicha Moldana a Ivana Dejmala tím nejkompetentnějším ministrem životního prostředí, který byl odborně zdatný v pohledu na energetickou a surovinovou politiku a schopný citlivě přistupovat k ochraně přírody a krajiny. Především si pro své kroky vydobyl takovou politickou váhu, že ho chtě nechtě respektoval i premiér Mirek Topolánek, přestože měl zcela odlišné vnímání většiny Bursíkových kroků. Bursík dokázal využít českého předsednictví EU a pro českou ekologickou politiku vydobyl mezinárodní renomé.

Jednou se budou s úctou citovat Bursíkovy zásluhy na rozvoji obnovitelných zdrojů. Dnes jsou však tyto zdroje vnímány jako koule na Bursíkově noze a málokdo chce slyšet o jejich užitečnosti. Solárním baronům se podařilo zneužít státní podpory pro fotovolatické elektrárny a zdiskreditovat solární a potažmo i větrnou, bioplynovou či geotermální energii jako celek.

Zákon o obnovitelných zdrojích byl přijat před Bursíkovým ministrováním a zneužíván začal být až v roce 2010, tedy po něm, za Fischerovy vládySlabý stát za Fischerovy úřednické vlády připustil, aby zisky těchto baronů dotovali občané i podniky. Selhala vláda, Energetický regulační úřad a nakonec i Poslanecká sněmovna, když se nedokázaly vyrovnat s jednou kličkou v přijatém zákoně, která prakticky nedovolovala průběžně snižovat státní podporu. Nepochybně na tom oddalování úpravy zákona byl nějaký „vyšší zájem“, který se zatím nikdo ani nepokusil objasnit.

Bursík se jako poradce ministra Libora Abrozka výrazně podílel na autorství předlohy zákona, ovšem bez oné potupné záklopky, která přibyla až během schvalování ve sněmovně. Předlohou mu byla dosud hojně využívaná německá norma, která ovšem na rozdíl od českého zneužitého zákona průběžně upravovala podmínky podle skutečných nákladů a je využívána dosud.

Zákon o obnovitelných zdrojích byl přijat před Bursíkovým ministrováním a zneužíván začal být až v roce 2010, tedy po něm, za Fischerovy vlády.

Čím Bursík argumentoval na odchodnou?

A co se týče Bursíka a zelených? Viděno zvenčí, v místopředsednické funkci zelených Bursík poslední měsíce pouze přežíval. Jen tak zaparkovat osvědčeného lídra nemohlo dělat dobrotu. Kdyby si coby místopředseda sám chtěl udělat větší prostor, jen by to pokračovalo ve stranickém rozkolu, který už stál zelené většinu voličských hlasů.

Strana bůhvíproč zvolila cestu do zapomnění, která pro něho není. Krom některých opravdových hrdinů v komunální politice a dvou zdaleka viditelných senátorů-nečlenů člověk o zelené prakticky nezakopne. Poslední tiskové zprávy zelených působí křečovitěji než kdykoli předtím. Po předchozích zkušenostech nepochybuji, že se to uvnitř zelených názorově i personálně stále vaří, navenek však navzdory předvolebnímu času nevychází ani pára.

„Většinu politické práce v tomto roce jsem se pokoušel přesvědčit vedení Strany zelených o tom, aby přehodnotilo posunu strany doleva, protože je pak oprávněně považována za spojence ČSSD/KSČM/SPOZ+Zeman,“ prohlásil na odchodnou Bursík.

Uvnitř zelených to názorově i personálně určitě stále vaří, navenek však navzdory předvolebnímu času nevychází ani páraTvrdí, že vynaložil veškeré síly a schopnosti k tomu, aby přesvědčil vedení Strany zelených o tom, že posun doleva žene stranu do široké levicové fronty, jejímž architektem je ve skutečnosti prezident Miloš Zeman. „Účast zelených v takové frontě považuji za zradu základních hodnot, na kterých strana stojí.“

Z předchozích rozvratů ve straně u Bursíka přetrvává zatrpklost: „Účelová změna vnitrostranického volebního systému umožnila návrat symbolu korupce, klientelismu a rozvratu Dany Kuchtové (viz spojenectví Kuchtová-Zubová-Jančík-Bém) zpět do strany, a dokonce do jejího nejvyššího vedení. Takto navolený orgán strany je paralyzovaný, eticky vadný a neschopný stranu vést,“ argumentuje Bursík.

Ještě hlubší rozpor vidí Bursík v ideologicko-politické rovině: „Založením antikomunista, nemohu setrvávat ve straně, v jejímž vedení nelze dosáhnout jasně deklarovaný odpor ke spolupráci s komunisty.“

Až zaklapnou vrátka

Pravolevé třídění světa však není s to postihnout podstatu problému. Zachovalá příroda je přeci tou nejkonzervativnější hodnotou, jakou na světě máme. Většinou stačí málo a je na věky věkův po všem. Ne nadarmo se lidem profesně pečujícím  o takové hodnoty ještě nedávno říkalo konzervátoři přírody.

Ochranou přírody se však v Česku do důsledku prakticky nezabývá žádná strana, napravo ani nalevo. A ani zelení. Úřadující předseda Strany zelených Ondřej Liška přiznává rozepře, které kolem toho panují, když tvrdí, že „Martin Bursík odchází, protože nepřesvědčil ve straně dostatek lidí o svém konceptu úzce ekologické strany“.

Bursík tvrdí, že po opuštění Strany zelených hodlá pracovat ve prospěch ekologických a liberálních témat. Už dlouho má tímto způsobem nasměrovanou kariéru. Tím, že uzavřel své zelené angažmá, si uvolnil ruce pro činnost jiného projektu. Bude mít o chlup lepší pozici než Karel Schwarzenberg, který před minulými volbami na zelené tiskovce ujišťoval o loajalitě se zelenými a za rohem ukul s Miroslavem Kalouskem TOP 09.Martin Bursík v minulosti velmi ambiciózně působil už ve čtyřech politických uskupeních, teď zakládá páté

Ale ani tak to v dalším politickém angažmá nemusí mít lehké. V minulosti velmi ambiciózně působil už ve čtyřech politických uskupeních – v Občanském hnutí, Unii pro Prahu, KDU-ČSL a ve Straně zelených. Škodolibému mystifikátorovi to zavdalo popud k internetové provokaci s názvem Čtvrtá strana. Tak by se podle provokatéra měl jmenovat další Bursíkův subjekt, v němž by se měl například sejít s Jiřím Čunkem a Markem Dalíkem. Krom toho, že mystifikátorovi nějak nevycházejí počty (byl by to už pátý projekt, ne čtvrtý) a chybí mu vtip, zlobnou ironií přetéká: „Martin Bursík se dokázal domluvit s Mirkem Topolánkem i Jiřím Čunkem. Dokáže to i v budoucnu. S kýmkoli.“

Svým spolustraníkům, které opoustil, Bursík vzkázal: „Neodcházím ve zlém, ve straně je řada lidí, kterým za mnoho vděčím a jejichž práce i lidských hodnot si vážím.“ Jeho letitý stranický rival Ondřej Liška však oznámil světu, že Bursíkovy důvody nejsou pravdivé a slouží jako účelová zástěrka k odchodu za naplněním osobních politických ambicí. Dejme mu za pravdu.

Nicméně ambicióznost, třeba i nadměrná, je pro politika nepochybně lepší vlastnost než chování nenápadné poslanecké či stranické šedé myši, která jen zvedá ruku podle pokynů svého lídra.

Počet příspěvků: 29, poslední 1.9.2013 10:21 Zobrazuji posledních 29 příspěvků.