Po letech marného čekání, než v Krkonoších znovu zahnízdí sokoli, mohou všechno zmařit vyznavači svobodných jízd na lyžích a snowboardech. Nevybouřený adrenalin žene některé snowboardisty a lyžaře („frírajdisty“) do divokých sjezdů krkonošských karů. Zřejmě jsou schopní posoudit své sportovní kvality i stav sněhové pokrývky, takže nehynou po desítkách. Nejspíš však nic nevědí o zdejší přírodě nebo jsou natolik citově okoralí, že jim nevadí, že na jejich zálibu hynou velice vzácní tetřívci.
Samců tetřívka je v Krkonoších jen 112 a podle odborníků jde o poslední životaschopnou populaci v Česku. Tetřívci v karech vyhledávají klid pro své přežívání. Vyrušením spotřebovávají své energetické zásoby a někteří z nich kvůli tomu hynou. Populace je na samém pokraji pro přežití. Klesne-li omezováním počtu jedinců stav pod určitou hranici, přestane být populace životaschopná a tetřívci z Krkonoš vymizí.
To se v minulosti stalo krkonošským sokolům. Ti jsou však na rozdíl od tetřívků extrémně dobří letci, a proto se mohlo přihodit, že jejich čtyři páry znovu objevily Krkonoše k hnízdění. Právě v tento čas přivyká sokol stěhovavý na hnízdiště. Setká-li se však v dosud nedostupných skalách s řítícím se „frírajdistou“ sousední soutěskou, nemusí hnízdění dobře dopadnout a krkonošská příroda bude zase o něco chudší.
Strážci vyzbrojení pouze slovem
Na klíčových místech, z nichž se „frírajdisté“ obvykle připravují ke krkolomnému sjezdu, čekají strážci Krkonošského národního parku. Snaží se lyžařům i snowboardistům jejich záměr rozmluvit. Jak popsal ČESKÉ POZICI předák strážců v Peci pod Sněžkou Tomáš Valer, většina z nich ochranářské důvody pochopí a od svého záměru ustoupí.
Někteří „frírajdisté“ nejenže nemíní dodržovat zákonem daný zákaz vstupu do první zóny národního parku, ale navíc jsou hrubí na strážce
Navzdory tomu je dost neurvalých „frírajdistů“, kteří nejenže nemíní dodržovat zákonem daný zákaz vstupu do první zóny národního parku, ale navíc jsou velice hrubí na strážce vyzbrojené pouze slovem. Byli osloveni v době, kdy se jen nemnoho odklonili od veřejné cesty, takže zákon na ochranu přírody a krajiny ani návštěvní řád národního parku ještě významně neporušili. A až tak učiní, chytejte si je v údolí dole pod karem.
To rozhodně nemá Správa Krkonošského národního parku v úmyslu. Taková činnost by narušování klidu zvířat v závětří karů jen zmnohonásobila. „Nejde nám o to, někoho honit v karech, ale snažíme se preventivně zamezit vstupu lidí do těchto oblastí ještě dříve, než by živočichy mohli ohrozit,“ říká Otakar Schwarz, náměstek ředitele a vedoucí odboru péče o národní park.
V řadě případů se to daří. Ale desítky stop lyží a prken v ledovcových karech a vyšlapané stezky volným terénem v první zóně národního parku dokazují, že tento druh prevence přichází pozdě. Svědčí to především o tom, že z našich škol často vycházejí ekologicky negramotní lidé. Současné společenské environmentální povědomí je možná na nejnižší úrovni od roku 1990.
Někdy může jít i o život
Nebezpečnost takových sjezdů neodrazuje, ale nejspíš láká. Když se výjimečně naskytnou dobré sněhové podmínky, sjíždí se dokonce i ze Sněžky do Obřího dolu. Láká i snaha pokořit Kotelní jámy či Labský důl a k nejznámějším sjezdům patří ten od Mapy republiky do Modrého dolu. A právě tam dva lyžaři před Vánoci spustili lavinu, z níž naštěstí vyvázli. Horská služba popsala, jak k tomu došlo:
Na svah postupně najeli dva lyžaři. Oba najížděli v nejprudším úseku středem. První jel přímo, bez zatáček a až po projetí nejprudšího úseku začal brzdit a zatáčet. Zastavil v dolní části a čekal na svého kamaráda.
Druhý najel obdobně, ale v nejprudším úseku si trochu přibrzdil. V tomto okamžiku se začala trhat nafoukaná sněhová deska. Jedoucí lyžař rychle zareagoval a podařilo se mu z laviny vyjet. První lyžař, který čekal dole, byl však lavinou zasažen. Naštěstí se mu předtím podařilo alespoň se trochu rozjet a ujíždět pryč. Lavina ho zasáhla zezadu (asi do výšky jednoho metru). Zásah ustál a naštěstí ho lavina vyvezla do boku své dráhy.
Na poměry Modrého dolu nešlo o velkou lavinu, ale i tato budí respekt. Byla to totiž základová lavina s šířkou odtrhu zhruba 120 m, délkou dráhy asi 250 m, výškou odtrhu v průměru okolo půl metru a nejvyšším odtrhem 2,2 metru.
Snad sebezáchovné reakce lidí na nynější počasí pomůže uchránit krkonošské ptáky. Za uplynulé dny na hřebenech Krkonoš napadlo okolo 60 centimetrů nového sněhu. Silný vítr přemísťoval sníh z náhorních planin Krkonoš na závětrné svahy. Ve žlabech a na svazích je uloženo velké množství sněhu. Sněhové profily jsou nestabilní. Je velké riziko uvolnění deskových lavin již při malém zatížení. Horská služba proto nedoporučuje vstupovat na svahy se sklonem nad 35 stupňů. V celých Krkonoších platí třetí stupeň lavinového nebezpečí.
Mysleme na původní obyvatele karů
„Frírajdisté“ by měli mít na paměti základní poučku Horské služby, že nebezpečí lavin se rovná nebezpečí smrti
I „frírajdisté“ by měli mít na paměti základní poučku Horské služby, že nebezpečí lavin se rovná nebezpečí smrti. Ze zkušenosti záchranářů navíc vyplývá, že více než polovina zasypaných je z laviny vytažena mrtvých. „Neohrožení“ lyžaři a snowboardisté by si měli především uvědomit, že 95 procent lavin, v nichž byl někdo zasypán, si uvolnili oni sami.
Myslíme-li na zachování vlastního života, pomysleme i na ohrožené sokoly. Vždyť ta místa v karech jsou jejich domovem. A ohrožená první zóna zabírá jen 15 procent území Krkonoš. Komu jsou zbylé Krkonoše malé a bez sjezdu karů si nedokáže představit svou existenci, nechť se raději vydá do nedalekých Alp. Na divoké sjezdy tamějších velikánů lákají televizní reklamy. A to by si reklamní kanceláře nedovolily zvát lyžaře do míst, kde mohou zahubit místní faunu.