Lidovky.cz

Nespojí-li se Evropa ve vývoji umělé inteligence, ujede jí vlak

  8:15
USA i Evropa spřádají plány, jak být globální jedničkou v umělé inteligenci. Jejich souboj ale má vítěze – třetího vzadu. V centralismu a nízkém mínění o jednotlivci a jeho právech exceluje Čína.

Data a umělá inteligence. foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice

Jako Slovák s americkým pasem hardwarový mág Radoslav Danilák ví, že již nikoho neohromí technickými detaily počítačových čipů, ale dobrým příběhem. A jeho nový projekt Tachyum zní jako pohádka. Letos v květnu Danilák oznámil, že jeho start-up vyvinul energeticky úsporný superčip Prodigy s desetkrát vyšším výkonem, než se může pochlubit konkurence. Pokud by se podařilo propojit 250 tisíc čipů Prodigy, výpočetní síla by odpovídala lidskému mozku.

Nikoli nadarmo Danilák svůj objev navlékl na tvrzení o velkém skoku v dějinách umělé inteligence (AI). A nikoliv náhodou počátkem minulého měsíce Tachyum oznámilo otevření své slovenské pobočky. Může za tím být i Danilákův patriotismus, ale důraz na „evropský design“ a příběh Prodigy, na němž pracují evropské mozky, ukazuje ještě na jeden fakt. Jakkoliv je Tachyum slibná firma, stále jeden z tisíce hardwarových start-upů. A expanze ze Silicon Valley do Evropy může také znamenat, že AI Made in EU má i racionální základ v podobě politické podpory a nových investic.

Danilák každopádně drží prst na tepu doby. Svou slovenskou pobočku Tachyum otvírá v příhodné době – v Evropě se totiž rozbíhá boj, kdo si zajistí solidní financování výzkumu a vývoje v oblasti gigantických výpočetních výkonů, kybernetické bezpečnosti a umělé inteligence. Dokonce jindy opatrná Evropská komise vypouští jednu studii za druhou, aby dokázala, nakolik je AI slibnou technologií.

Program Digitální Evropa

Podle odhadů z letošního března automatizace práce, robotika a autonomní systémy s procesem vlastního učení přinesou evropské ekonomice v roce 2025 až dvanáct bilionů eur ročně – osmkrát víc než roční rozpočet Německa. Být v pravou chvíli s kvalitním projektem na pravém místě je důležitější než jindy. A s nadsázkou řečeno, o těch úspěšných nerozhoduje ani tolik technologické vizionářství jako selský rozum.

Počátkem června Brusel představil svůj historicky první dotační balík, který by v letech 2021 až 2027 měl směřovat především do oblasti AI a superpočítačů. Program Digitální Evropa počítá v další unijní „sedmiletce“ s 9,2 miliardami eur. Pro srovnání – čtyřikrát více, než Evropská unie naplánovala na projekty spojené s využitím AI ve vědeckém rozpočtu na období 2014 až 2020.

Počátkem června Brusel představil svůj historicky první dotační balík, který by v letech 2021 až 2027 měl směřovat především do oblasti AI a superpočítačů. Program Digitální Evropa počítá v další unijní „sedmiletce“ s 9,2 miliardami eur. Pro srovnání – čtyřikrát více, než Evropská unie naplánovala na projekty spojené s využitím AI ve vědeckém rozpočtu na období 2014 až 2020.

Program Digitální Evropa je oproti osm let staré Digitální agendě pro Evropu, která ani neměla vlastní rozpočet, velký skok. Technologický optimismus ovšem vystřídala také skepse a varování. „Žádná země ani podnik nemůže provádět kritické investice do digitálních technologií v potřebném rozsahu ani je rozšířit na úroveň nezbytnou k úspěchu,“ nabádá Brusel v návrhu nařízení, kterým se program Digitální Evropa spustí. Potíž je v tom, že ne každá země s takovým hodnocením souhlasí. A ne všem se chce čekat, až unijní nařízení projde schvalovacím kolečkem.

Příkladem může být Francie, jejíž prezident Emmanuel Macron letos na jaře slíbil uvolnit z rozpočtu 1,5 miliardy eur na výzkum umělé inteligence. „Pokud propásneme začátek války, ztratíme kontrolu na pozitivní dopady těchto technologií i nad jejich případnými negativními efekty,“ prohlásil Macron na konferenci AI for Humanity v Paříži. Hned poté mimochodem jako první šéf Elysejského paláce poskytl obsáhlý rozhovor v angličtině časopisu Wired, který sleduje technologické trendy.

Nejen velká trojka

Macron není sám, kdo touží po místu na slunci. Letos v dubnu podobný národní investiční balík představila také britská premiérka Theresa Mayová. Miliardu liber dá dohromady vláda, britské firmy i japonští investoři. A do třetice – také Německo chce vlastní masterplan pro umělou inteligenci. Kancléřka Angela Merkelová se minulý měsíc v Berlíně sešla s odborníky a bankéři a ohlásila, že na podzim Německo předloží svůj plán, kterým převezme „vedoucí úlohu“ ve světě autonomní inteligence.

Kromě „velké trojky“ – Francie, Velké Británie a Německa – je ale řada jiných zemí, které si dělají nárok na postavení evropského lídra v umělé inteligenci. Tradičně například Estonsko, které platí za vzor digitalizace státní správy a chce si prvenství v technologiích udržet i v dalším desetiletí. Loni závod o evropské prvenství v AI odstartovalo také Finsko. A nelze opomenout ani Švýcarsko.

Kromě „velké trojky“ – Francie, Velké Británie a Německa – je ale řada jiných zemí, které si dělají nárok na postavení evropského lídra v umělé inteligenci. Tradičně například Estonsko, které platí za vzor digitalizace státní správy a chce si prvenství v technologiích udržet i v dalším desetiletí. Loni závod o evropské prvenství v AI odstartovalo také Finsko. A nelze opomenout ani Švýcarsko. To sice není členem EU, řadu vědeckých kapacit ale s ní sdílí. To samé Izrael, který čerpá z unijního vědeckého programu Horizont 2020.

Pozadu nezůstává ani Česko, které se inspirovalo u našich západních sousedů. I u nás se projevuje snaha o centralizaci. Výzkum a vývoj umělé inteligence formálně spadá pod Úřad vlády. Když se připravoval program Digitální Evropa, přispěchalo Česko s ostatními státy Visegrádské čtyřky s vlastní pozicí, kterou zaslalo do Bruselu. Stála za tím představa, že spolek proslulý spíše snahou o odmítání společných řešení tentokrát zbytku EU nabízí konkrétní řešení.

„Navrhujeme podpořit datovou ekonomiku a co nejširší sdílení dat, které jsou pro rozvoj umělé inteligence klíčové. To by se mělo dít prostřednictvím panevropských virtuálních datových skladů, do jejichž fungování by se mohl zapojit ten, kdo by dodržoval potřebná pravidla, třeba na ochranu soukromí a osobních údajů,“ líčí státní tajemník pro EU Aleš Chmelař.

Nové supercentrum

Nejde jen o politickou proklamaci. Minimálně v podobě Centra pro umělou inteligenci při ČVUT, které vede Michal Pěchouček, nebo ostravského centra IT4Innovations, jehož superpočítač Salomon patří na evropském kontinentu stále do první čtyřicítky nejvýkonnějších, má Česko co do sdílených kapacit co nabídnout. Samostatně si žádné naděje na mocenské postavení ve světě AI dělat nemůže. „Šance, že můžeme být v tomto oboru světovou jedničkou, je prakticky nulová,“ zhodnotil to Chmelař v květnu na debatě v Národní technické knihovně.

Skupina vědců, mezi nimiž je i Josef Šivic z ČVUT, se v dubnu obrátila na evropské lídry otevřeným dopisem, v němž volají po zřízení nového supercentra, které by bylo vybudované a řízené podle slavného CERN v Ženevě. Dokonce pro ně mají i název – European Lab for Learning and Intelligent Systems (ELLIS).

Problémem je, že podobné naděje na úspěch si nemůže dělat žádná evropská země. A to ani v rámci starého kontinentu. Hledání evropského středobodu umělé inteligence připomíná hledání středu Evropy. Taková místa existují – jenže jich je v Evropě příliš, aby tomu označení ještě někdo věřil. Německo má u Stuttgartu své Cyber Valley, v Paříži má svou základnu pro evropskou AI Google, Microsoft i Facebook, z Británie zase pocházejí průkopnické firmy v oblasti umělé inteligence, jako je DeepMind, Swiftkey nebo Babylon.

Jenže všechna centra jsou příliš rozdrobená a nemohou si dělat nárok na ústřední postavení. Skupina vědců, mezi nimiž je i Josef Šivic z ČVUT, se proto v dubnu obrátila na evropské lídry otevřeným dopisem, v němž volají po zřízení nového supercentra, které by bylo vybudované a řízené podle slavného CERN v Ženevě. Dokonce pro ně mají i název – European Lab for Learning and Intelligent Systems (ELLIS).Mezi řádky proklamace lze vyčíst velké obavy – pokud se Evropa ve výzkumu a vývoji AI nespojí, ujede jí vlak.

Ve srovnání s USA totiž starý kontinent pokulhává. Bez ohledu na roztříštěnost evropského bádání o tom svědčí i investice do odvětví umělé inteligence. Sama Evropská komise, která nemá důvod evropský výzkum podceňovat, dospěla ve své studii z letošního ledna k alarmujícím číslům. Zatímco celkové investice do AI se v roce 2016 po započtení soukromých i firemních peněz v Evropě pohybovaly v roce 2016 mezi třemi a čtyřmi miliardami dolarů, Severní Amerika investovala pětkrát tolik – 15 až 23 miliard dolarů.

Boj o datové sady

Zdaleka nejde přitom jen o Silicon Valley. Co do rizikového kapitálu a přísunu chytrých mozků Kalifornii zdatně konkuruje východní pobřeží USA. Rozdíl mezi Evropou a USA je i ve struktuře peněz. Na první pohled je situace podobná – většina investic byla firemních. Jenže v Evropě tvoří tyto korporátní investice v drtivé většině americké společnosti, jako je Google, Amazon, Apple nebo Facebook.

Boj o datové sady je důležitější než samotné finance. Nejde jen o „krmení“ algoritmů, které mají naučit stroje samostatně uvažovat. Dat, která je třeba probrat a roztřídit, přibývá všude na světě geometrickou řadou a bez autonomní inteligence je začas nebude možné použít a vyhodnotit. Jenže údaje z matrik, zdravotnických systémů nebo třeba kamer na veřejných prostranstvích podléhají ochraně, protože jsou vždy spojena s konkrétní osobou a tváří.

Jejich zájem o Evropu je sice logický z hlediska počtu evropských klientů, zároveň je ale limitován unijní legislativou. Americký investor Peter Thiel, spoluzakladatel platební platformy PayPal, si nedávno na přednášce v New Yorku posteskl nad nařízením na ochranu dat (GDPR): „Dobrou zprávou je, že soukromí v Evropě někoho zajímá. Tou špatnou pak, že v Evropě nejsou žádné úspěšné technologické firmy, Evropané na Američany žárlí a trestají nás.“

Za oceánem se to samé neděje. Naopak, Úřad pro vědu a technologie, který spadá pod Bílý dům, přislíbil, že v rámci pětiletého strategického plánu otevře databáze vládních agentur výzkumníkům v oblasti umělé inteligence. Tím by USA v pomyslném závodu o autonomní inteligenci získaly nad Evropou další náskok. Na rozdíl od EU, která soukromá data chrání podle jednotného vzoru, v USA žádná obdoba GDPR neexistuje.

Boj o datové sady je důležitější než samotné finance. Nejde jen o „krmení“ algoritmů, které mají naučit stroje samostatně uvažovat. Dat, která je třeba probrat a roztřídit, přibývá všude na světě geometrickou řadou a bez autonomní inteligence je začas nebude možné použít a vyhodnotit. Jenže údaje z matrik, zdravotnických systémů nebo třeba kamer na veřejných prostranstvích podléhají ochraně, protože jsou vždy spojena s konkrétní osobou a tváří.

Čínský plán

Koncept svobody jedince se tak dostává do konfliktu s přáním ocitnout se na technologickém výsluní v umělé inteligenci. A nic v tomto souboji o velmocenskou pozici ve zpracování dat autonomními systémy s vlastní inteligencí nehraje do karet tolik jako tradičně slabé vnímání soukromí a nízké postavení jedince, který se musí podřídit systému. Neexistuje snad země, která by měla z evropského pohledu stejně mizivé mínění o právech jednotlivce a kde by zásady konfuciánské poslušnosti byly s technologiemi natolik propojené, jako je Čína.

Čínský prezident Si Ťin-pching nedávno vyhlásil plán, podle nějž by se říše středu měla do roku 2030 stát jedničkou v umělé inteligenci. Na první pohled se jeho přání nijak neliší od Macronových slov, že je třeba obstát ve válce. Podstatný rozdíl je v politickém zadání. V Číně jde o stranický úkol, který má své vykonavatele na všech úrovních. A tím pádem i řádově vyšší finanční zdroje, než je tomu v Evropě nebo v USA.

A právě ta je pověstným třetím vzadu, který souboj o AI mezi Evropou a USA může rozetnout – ve svůj prospěch. Má k tomu dobré předpoklady – centrální řízení, dostatek peněz a v neposlední řadě poslušné občany, kteří se otázkou, co všechno o nich stát ví, netrápí. Čínský prezident Si Ťin-pching nedávno vyhlásil plán, podle nějž by se říše středu měla do roku 2030 stát jedničkou v umělé inteligenci.

Na první pohled se jeho přání nijak neliší od Macronových slov, že je třeba obstát ve válce. Podstatný rozdíl je v politickém zadání. V Číně jde o stranický úkol, který má své vykonavatele na všech úrovních. A tím pádem i řádově vyšší finanční zdroje, než je tomu v Evropě nebo v USA.Především ale – což je asi největší rozdíl – čínské firmy bádající nad rozvojem AI nemají problém s přístupem ke „krmivu“.

Ještě před několika lety by platilo, že čínská umělá inteligence je jen špatně okopírovanou nápodobou americké nebo evropské, a tak se čínský účastník podobá závodníkovi, který krouží na stadionu v době, kdy už jsou skuteční šampioni dávno v cíli. Číňané si mnoho nápadů opravdu bezostyšně vypůjčili – místo WhatsApp je tu čínský WeChat, místo na Twitteru mají Číňané svůj účet na Weibo a zboží objednané po internetu je možné zaplatit prostřednictvím nepříliš původní služby Alipay.

Soukromí za pohodlí a bezpečnost

Jenže další služby a produkty navázané na tyto klony už původní jsou – stejně jako data o uživatelích. Zatímco Česko spolu se státy V4 navrhuje virtuální datové sklady, k nimž by firmy musely získat „badatelskou“ propustku, říše středu nabízí svým společnostem gigantickou veřejnou knihovnu.

Palivem umělé inteligence jsou data, jichž má Čína k dispozici víc než kterákoliv jiná země. Údajů o platbách přes mobilní aplikace má možná 50krát víc než USA. Čínští uživatelé jsou ochotni vyměnit své soukromí za pohodlí a bezpečnost. Není to vynucený proces, ale kulturní záležitost

„Palivem umělé inteligence jsou data, jichž má Čína k dispozici víc než kterákoliv jiná země. Údajů o platbách přes mobilní aplikace má možná 50krát víc než USA. Čínští uživatelé jsou ochotni vyměnit své soukromí za pohodlí a bezpečnost. Není to vynucený proces, ale kulturní záležitost,“ říká Kai Fu Lee. Tchajwanský matador IT byznysu, který postupně ve špičkových pozicích pro Apple, Microsoft i Google, ví, o čem mluví.

Jeho firma Sinovation Ventures investuje do start-upů, které se zabývají umělou inteligencí. Ve svém portfoliu má na 300 společností – amerických i čínských. A Lee ani nepochybuje, které společnosti budou mít navrch. „Duopol mezi USA a Čínou je realita, až na to, že můžete říct, že USA má navrch. Ten poměr se ale nevyhnutelně změní,“ je přesvědčen Lee.

Pro technologické vizionáře, jako je Radoslav Danilák i všechny evropské země snící o tom, že jsou hráči v mocenském souboji o ovládnutí světa umělé inteligence, to není dobrá zpráva. Jeden z nejvlivnějších Číňanů ve světě IT totiž s Evropou vůbec nepočítá.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.