Zatímco politici objevují robotizaci a digitální technologie, například izraelský historik Yuval Harari, britský biogerontolog Aubrey de Grey či americký futurolog Ray Kurzweil se zabývají biochemickou manipulací, jež by měla prodloužit lidský život, případně zajistit nesmrtelnost.
V současnosti je smrt velkým tématem Silicon Valley a některé jeho osobnosti jí vyhlásily boj. Investor Peter Thiel prohlásil, že smrt lze akceptovat či vytěsnit, anebo se s ní bojovat, a zakladatel softwarové firmy Oracle Larryho Ellison o ní prohlašuje: „Smrt mi nikdy nedávala smysl. Jak může být nějaká osoba tady a následně zmizet?“
Změna postoje ke smrti
Relativně tolerantní postoj ke smrti má původ v náboženství a ideologiích, které se neupínaly k lidskému životu, ale něčemu vyššímu, nadřazenému pozemskému bytí. Víra ve vyšší dávala životu smysl a pomáhala snášet utrpení a vyrovnat se se smrtí. Se společenskou emancipací, již odstartovala Francouzská revoluce požadující pro všechny rovnost a svobodu, se však začal měnit i postoj ke smrti.
Se společenskou emancipací, již odstartovala Francouzská revoluce požadující pro všechny rovnost a svobodu, se začal měnit i postoj ke smrti |
Ještě na počátku 18. století polovina novorozeňat v době kojení zemřela. Na konci tohoto století se však mentalita změnila a francouzský rodič nebyl ochotný tento projev boží vůle akceptovat. Dítě přestalo být nejdůležitějším důvodem manželství, ale plánovaným výsledkem.
Plánované rodičovství odebralo toto rozhodnutí z božích rukou a člověk převzal novou odpovědnost. Méně dětí pak znamenalo větší šanci na jejich přežití a lepší vzdělání. Plánování početí a boj se smrtí také představují počátek racionální regulace, jejíž podstatu tvoří vědomé zabránění vzniku lidského života.
Vše je algoritmus
Průmyslová revoluce a rozvoj přírodních věd tento vývoj posílil. V ekonomii několik let před Francouzskou revolucí skotský filozof Adam Smith v knize Bohatství národů. Pojednání podstatě a bohatsví národů tvrdí, že společenské blaho se zvětšuje, pokud jedinec v rámci svých možností sleduje vlastní prospěch. Řečeno jinak, egoistický osobní prospěch je přínosem pro celou společnost a vlastně altruismem.
Vše je algoritmus a živé organismy, jako je mraveniště, městská aglomerace či společenské uspořádání, jsou informační systémy zpracovávající data |
Tento postoj se dostával do konfliktu s křesťanskými náboženstvími hlásajícími střídmost a podřízenost bohu. Ve vědě to byla evoluční teorie Charlese Darwina a jeho práce O vzniku druhů přírodním výběrem, která tvrdě zasáhla božský plán a stanovila přirozený výběr za hybnou sílu evoluce. Z tohoto hlediska představuje smrt biologické selhání a na společensko-ekonomické úrovni je legitimní ji odmítnout.
V teoretické rovině nabízí pomoc dataismus, podle kterého spočívá podstata univerza v informačních tocích a hodnota každé jeho části v jejím přínosu zpracování dat. Člověk, hudební skladba nebo bakterie představují různá schémata informačního toku, a až pochopíme jeho podstatu, bude možné formulovat univerzální teorii. Vše je algoritmus a živé organismy, jako je mraveniště, městská aglomerace či společenské uspořádání, jsou informační systémy zpracovávající data.
Podle této teorie nejsou například kapitalismus a komunismus konkurenční ideologie, jež si nárokují morální převahu, ale informační systémy, přičemž ten kapitalistický se ukázal efektivnější. Náboženství a ideologie představují jen systém pravidel k uspořádání společnosti.
Další evoluční krok
Lidský život je jedním z mnoha algoritmů, nemá vyšší smysl a plní jen funkci v evolučním procesu. Podle amerického historika vědy George Dysona je člověk mezičlánkem, jenž má sestrojit technologie k urychlení evoluce, na niž už biologická inteligence nestačí.
Prodloužení doby lidského života je dalším evolučním krokem umožňujícím vývoj i delší dobu fungování člověka a v logice optimálního využití dostupných zdrojů |
K vysvětlení historie Země a fungování člověka poskytuje věda lepší nástroje než svaté texty, které k dinosaurům nebo objevení Ameriky nic nenabízejí. Před několika desítkami tisíc let se lidský druh Homo sapiens začal šířit po Zemi. Zásadně sice změnil její ekologii, ale kvůli němu vyhynulo několik méně vyvinutých lidských druhů – od neandertálce po Homo floresiensis.
Rozšíření člověka na Zemi však způsobilo kulturní roztříštěnost a ztrátu kontaktu. Spojení bylo znovu navázáno po objevení Ameriky, čímž Země vstoupila do nového globálního stadia, a moderní technologie ji dnes spojují v obrovský informační celek. Z tohoto hlediska je prodloužení doby lidského života dalším evolučním krokem umožňujícím vývoj i delší dobu fungování člověka a v logice optimálního využití dostupných zdrojů.
Nové stadium
Dnešní průměrná doba lidského života je dvakrát delší než před třemi generacemi, přičemž lidská povaha má sklon považovat současnou situaci za konečnou. Nejnovější vědecké poznán však ukazuje, že i toto krátké období se pravděpodobně chýlí ke konci a že člověk opět vstupuje do nového stadia.
Lidská povaha má sklon považovat současnou situaci za konečnou. Nejnovější vědecké poznán však ukazuje, že i toto krátké období se pravděpodobně chýlí ke konci a že člověk opět vstupuje do nového stadia. |
Skupina vědců okolo Jeffreye Daviese z Univerzity ve Swansea dokázala, že žaludeční hormon ghrelin regulující apetit podporuje i růst nových mozkových buněk. Pokusy na laboratorních myších ukázaly, že ghrelin zvýšil počet neuronálních propojení v mozku a zlepšil kognitivitu, což má velký význam pro pacienty s Parkinsonovou nemocí, kteří ho mají málo.
Omlazuje i protein TIMP2, který se nachází v krvi mladých lidí a jiných živočichů, což dokázal tým Tonyho Wysse-Coraye ze Stanfordovy univerzity. Při laboratorních pokusech nabyly staré myši poté, co dostaly krevní plazmu mladých myší, vitality jako na začátku života. V laboratořích se tedy již začíná dařit ovlivňovat stárnutí a prodlužovat dobu života. Otázkou je dopad na politiku a společnost.
Nemožnost ověření
Konflikt umělé a biologické inteligence je jedním z témat sci-fi, přičemž se opakují dva problémy, jež však nikdy v reálném světě nenastanou. Za prvé, umělá inteligence s lidskými emocemi a za druhé, střet na úrovni očí. Zkušenost s umělou inteligencí bez emocí má každý, kdo uvázl v telefonní smyčce zákaznické linky vyzývající k trpělivosti. Zatímco počítač monotónně opakuje „čekejte, prosím“, ztrácí biologická inteligence, tedy člověk, trpělivost.
Informace nabízené Googlem nebo Facebookem jsou již dnes vybírány algoritmy, které je zpracovávají podle vlastností uživatele, který však nemůže ověřit, jde-li o všechny informace nebo jen o jejich výběr či o manipulaci |
S dobou čekání je lidská koncentrace natolik pod tlakem, že narůstá pravděpodobnost chyb – na rozdíl od umělé inteligence, která neustále vyzývá k trpělivosti. Pokud umělá inteligence předstihne biologickou, pak se tento proces odehraje bez emocí a jediným kritériem budou algoritmická ano/ne rozhodnutí, nikoliv však ve smyslu je-li něco morální, či nemorální, dobré nebo špatné.
Střet na úrovni očí nenastane, protože biologická inteligence nedokáže pochopit převahu umělé inteligence a rozeznat, že je jí podřízena. Informace nabízené Googlem nebo Facebookem jsou již dnes vybírány algoritmy, které je zpracovávají podle vlastností uživatele, který však nemůže ověřit, jde-li o všechny informace nebo jen o jejich výběr či o manipulaci. Uživateli nezbývá než výsledky přijmout jako fakta a odraz reality.
Důsledky digitalizace a automatizace
Pokud umělá inteligence předčí biologickou, výsledek je známý. Mnohem zajímavější proto bude doba přechodu, do níž Homo sapiens vstupuje, a její dopad na demokracii, liberalismus a lidská práva. Koncept jedinečnosti člověka a lidských práv je spjatý s liberalismem, který byl v době moderních válečných konfliktů a masové výroby odkázán na jednotlivce. Proto bylo ve 20. století zavedeno zdravotní pojištění, bezplatné základní školství, důchodové zabezpečení a povinná vojenská služba.
Digitalizace a automatizace činí lidskou sílu ve výrobě i na válečném poli přebytečnou, a proto není jisté, že bude stát i v budoucnu nabízet všem zabezpečení a ochranu |
Digitalizace a automatizace činí lidskou sílu ve výrobě i na válečném poli přebytečnou, a proto není jisté, že bude stát i v budoucnu nabízet všem zabezpečení a ochranu. Mnohé, co je dnes považováno za přirozené, je ve skutečnosti moderní vymožeností s nejistou budoucností. Například ve Švýcarsku považovaném za vzor demokracie bylo volební právo pro ženy zavedeno až v roce 1971, tři roky po sovětské okupaci Československa, dvou komunistických zemí, ve kterých měly ženy právo volit již od 20. let 20. století.
V poslední době švýcarský stát odškodňuje takzvané Verdingkinder, děti, které byly odebrané rodičům, svěřené úřadům a nabídnuté jako pracovní síla sedlákům. Fyzické a sexuální násilí bylo spíše normou než výjimkou a tato forma otroctví trvala až do začátku 80. let 20. století.
Kosti na irských polích pak svědčí o tom, že Homo sapiens nemusí být přiznán status lidské bytosti. Za hladomoru v Irsku v polovině 19. století umírali novorozenci natolik rychle, že je nestačil farář pokřtít. Proto neměly nárok na místo v posvěcené zemi a byly pohřbívané mimo katolické hřbitovy.
Genetická manipulace
Lidská práva, především na život, si našla místo v ústavách vyspělých zemí, což však nemusí odpovídat praxi – pro nemocné s Downovým syndromem platí selektivně. V západních zemích je jejich vlídná tvář vzbuzující sympatie často využívána v reklamě. V realitě je po zjištění trisomie 21 u plodu na začátku těhotenství v 90 až 95 procentech případů těhotenství přerušeno.
Genetická manipulace a biochemické prodloužení života jsou velmi drahé, a proto si je budou moci dovolit finančně silní. Ekonomická nerovnost bude rozhodovat nejen o zdravotním stavu, ale i o délce budoucnosti. |
Kdyby šlo o etnickou nebo náboženskou skupinu, zanedlouho by se objevilo označení genocida. Ta však má ohraničení představující konec buď úplným vymřením jako u původních obyvatel Tasmánie nebo přerušením jako v případě holocaustu. U nemocných s Downovým syndromem však jde o proces odehrávající se po celé Zemi. Lidská práva tedy nejsou univerzální, a i bez diskuse o přerušení těhotenství lze konstatovat, že v případě nemocných s Downovým syndromem člověk vyrazil bohu taktovku z ruky.
Genetická manipulace a biochemické prodloužení života jsou velmi drahé, a proto si je budou moci dovolit finančně silní. Ekonomická nerovnost bude rozhodovat nejen o zdravotním stavu, ale i o délce budoucnosti. Podle studie Institutu Roberta Kocha umírají již dnes muži žijící pod hranicí chudoby o deset dříve než ti finančně zajištění a ženy o osm let.
Kdo žije déle, může déle ovlivňovat politiku a účastnit se voleb. Politická váha se proto posunuje k movitější populaci, což posiluje současný trend, kdy stranická politika ustupuje do pozadí a na scénu vstupují různá hnutí nebo populární osobnosti, které symbolizují zoufalý protest vyloučených částí společnosti.
Konec demokracie
Vojensky a ekonomicky nepotřebné masy budou geneticky upraveny, čímž se odstraní negativní vlivy na systém, který však bude jen obtížně možné označit za demokracii |
Genetická optimalizace sebe sama nebo vlastních dětí evokuje sny nacistů o nadčlověku. Genetická manipulace však umožňuje vytvoření něčeho mnohem dokonalejšího, a proto je nebezpečí, že si stalinistické nebo nacistické skupiny vytvoří svého diktátora 2.0 relativně malé. Pravděpodobnější je, že vojensky a ekonomicky nepotřebné masy budou geneticky upraveny, čímž se odstraní negativní vlivy na systém, který však bude jen obtížně možné označit za demokracii.
Prodloužení doby lidského života je spojené s mnoha otázkami. Jde o univerzální lidské právo nebo jen pro určité skupiny? Kdo o tom bude rozhodovat? Bude privilegiem majetných? A pokud i nemajetných, budou mít zájem o prodloužení života o sto let v bídě? Pokud bude skutečně možné lidský život prodloužit, kdo bude zodpovědný za rozhodnutí o konci dějin Homo sapiens v dnešní podobě?
