Nepříjemné čtení pro studenty z Plzně: Dostudování je nejisté

Podle Jiřího Nantla, ředitele odboru vysokých škol MŠMT, závisí osud 1400 plzeňských studentů na okolnostech mimo kontrolu státu i školy.

Fakultu práv opustí asi tři desítky vyučujících. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Fakultu práv opustí asi tři desítky vyučujících. | foto: © ČESKÁPOZICE, Jan KunderaČeská pozice
Fakultu práv opustí asi tři desítky vyučujících.

Trochu truchlivá četba čeká nedostudované studenty Právnické fakulty Západočeské univerzity v Plzni. Jiří Nantl, ředitel odboru vysokých škol ministerstva školství, který sice rezignoval, ale na MŠMT stále zůstává, totiž na odborném blogu Jiné právo píše, co „bezprizorní studenty“ nejspíš zajímá: jak a zda budou mít šanci dostudovat. „A pro 1400 plzeňských skoroprávníků to povzbudivé čtení není,“ připomínají i pondělní Lidové noviny ve své pravidelné speciální příloze Právo & Justice, které z blogu citují. Citujme i my.

Podle Nantla, který dlouhodobě sleduje vysokoškolskou politiku z různých stran, se už „patrně definitivně uzavírá příběh plzeňské právnické fakulty“. Otázka, co si asi 1400 študáků po zrušení fakulty počne, je vážná a „pohybuje se o dva řády nad dosud proběhlými analogickými případy“. Všichni dostudovat nestihnou; a to ani v kvapném řízení, které se už odehrává u doktorských programů, jimž končí akreditace 29. února a které dle informací ČESKÉ POZICE stihly za tři dny odzkoušet třeba přes deset doktorandů.

Ač se plzeňští studenti uklidňovali vstřícností zbývajících tří fakult (třeba té pražské, která by měla své jakési detašované pracoviště v Plzni) a také ustanovením § 80 odst. 4 zákona o vysokých školách, v němž se praví, že „vysoká škola zajistí studentům možnost pokračovat ve studiu stejného nebo obdobného studijního programu na téže nebo jiné vysoké škole“, nemusí to tak vůbec dopadnout. Bude záležet na libovůli mnoha stran.

S boomem vysokého školství se příliš nepočítalo. Mělo se za to, že vzniknou asi čtyři soukromé vysoké školy.„Zákon působí ne-li optimisticky, tedy alespoň uklidňujícím dojmem: vysoká škola se o studenty zaniklého oboru postará. To je samozřejmě vysvětlitelné dobou jeho vzniku (1998), kdy se přesuny studentů mezi studijními programy a obory děly v rámci jednotlivých vysokých škol jako jejich interní opatření, což za předpokladu konsensu všech dotčených fakticky opravdu problém není. S boomem vysokého školství se příliš nepočítalo (při přijímání vysokoškolského zákona se mělo za to, že vzniknou přibližně čtyři soukromé vysoké školy – skutečnost překonala očekávání více než desetinásobně) a takovou věc, jako je zánik fakulty veřejné vysoké školy bez náhrady, si zřejmě nikdo ani představit neuměl,“ píše ředitel Nantl, jeden z konstruktérů aktuálně projednávaného záměru vysokoškolského zákona.

Zákon, který může vyvolat zklamání...

Podle něho může původní zákon ze všeho nejvíc vyvolat zklamání a spory. „Pokud vysoká škola sama neprovozuje ,stejný nebo obdobný‘ studijní program, pak zcela zřejmě nedisponuje naprosto žádným právním prostředkem, kterým by dotčeným studentům mohla zajistit ,možnost pokračovat ve studiu‘... Není zde kontraktační povinnost druhé strany, ani žádný mechanismus zapojení státní správy do řešení věci. Zákon tudíž nelze vykládat jinak, než že vysoké škole ukládá povinnost vynaložit veškeré možné úsilí k nalezení jiné vysoké školy s vhodným studijním programem a k dosažení dohody s touto institucí k přijetí dotčených studentů,“ píše se na blogu Jiné právo, který se ostatně vyplatí sledovat.

Nantl ještě upozorňuje na obdobné kauzy v USA, kde se v Jižní Dakotě (1984) a v Montaně (1977) také domáhali studenti zajištění studia nebo odškodnění: „Z obou případů plyne principiální a dle mého názoru rozumný závěr, který může být relevantní i pro naše poměry. Stát a jeho legislativa nemohou realisticky garantovat, že studenti zrušeného studijního programu budou stejný nebo analogický program moci dokončit jinde. Závisí to totiž na řadě okolností, které jsou mimo kontrolu státu i příslušné vysoké školy.“

Nantl už dále spekulovat nechce. Pozoruhodný je však jeho, upozorněme, že dosud ministerský názor na vyhlídky českých vysokých škol: „Ve veřejném vysokém školství se nutně projeví fiskální vývoj, který můžeme odhadovat tak, že kolem roku 2015 bude pro veřejné vysoké školy k dispozici možná pouze 15-17 mld. korun (oproti 20 mld. v letošním roce, což i tak pro některé veřejné vysoké školy znamená meziroční pokles jejich rozpočtu až o 13,5 %). Je třeba počítat s tím, že české vysoké školství v této dekádě projde výraznou strukturální proměnou, jejímž stimulátorem nebude primárně systém kontroly kvality, ale souběh ekonomického a demografického poklesu.“