Lidovky.cz

Nepolitický Chodorkovskij a vzkaz do Prahy

Vladimír Putin

  3:52

Ani role opoziční politické síly nezaručuje imunitu proti trestnímu stíhání. Pěkná darda i všem údajně „z politických motivů“ stíhaným Čechům.

Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku odmítl tvrzení Michaila Chodorkovského a jeho obhájců, že je vězněm politickým. foto: © ReutersČeská pozice

Chodorkovského obhájci vyhráli v otázce, která snad ani nebyla předmětem sporuEvropský soud pro lidská práva ve Štrasburku rozhodl, že Rusko porušilo práva bývalého sovětského komsomolce, později ruského kapitalisty Michaila Chodorkovského po jeho zatčení v roce 2003. Rusko by mu mělo zaplatit 24 tisíc eur odškodného a náhrad soudních výloh. Na základě této, méně podstatné části rozsudku média o kauze referují pod titulky typu „Soud ve Štrasburku: Rusko porušilo Chodorkovského práva“, nebo „Zatčený Chodorkovskij má dostat odškodnění za porušování lidských práv“, respektive „Evropský soud trestá Rusko za případ Chodorkovskij“.

Jenže Chodorkovského obhájci vyhráli v otázce, která snad ani nebyla předmětem sporu. Stísněné cely, hygienické nedostatky, průtahy při soudním řízení – Rusko opravdu není jediným státem, který je Evropským soudem pro lidská práva kárán. Takové věci se dějí i „v lepší společnosti“, Česko nevyjímaje. A Guantánamo do jurisdikce tohoto soudu nespadá.

Půl království za imunitu!

Co se týče druhé, klíčové části rozsudku, je mediálně téměř ticho po pěšině. Soud totiž odmítl tvrzení Chodorkovského a jeho obhájců, že je vězněm politickým. Chodorkovskij patřil v době zatčení k nejbohatším lidem v Rusku a ovládal ropný průmysl. Oproti dohodě oligarchů s vládou o oddělení politiky a soukromého podnikání však založil opoziční stranu a v očích svých příznivců se stal politickou hrozbou pro tehdejšího prezidenta Vladimira Putina.

Ani role opoziční politické síly však nezaručuje imunitu proti trestnímu stíhání, vysvětlili soudci Evropského soudu pro lidská práva. V opačném případě by podle nich každá osoba v Chodorkovského situaci mohla vznášet podobná tvrzení, a bylo by prakticky nemožné je stíhat. Postoj Evropského soudu pro lidská práva je ovšem pěknou dardou i všem českým, údajně „z politických motivů“ stíhaným Bartákům a podobným. Ve Štrasburku s takovou legendou neuspějí!

Pramalý soucit s oligarchy

Stranou pozornosti zůstává činnost Chodorkovského, kterou mohla být ruská exekutiva právem znepokojena, aniž by však tím jeho obhájci argumentovali. Byla to Chodorkovského snaha postavit privátní ropovod do Číny, který by nakonec zřejmě skončil v amerických rukách. To by znamenalo, že by Rusko nemohlo využívat proti Číně energetickou kartu. A je těžko představitelné, že by se nějaká země – nota bene v této geopolitické situaci – podobné příležitosti vzdala. A ještě by riskovala možnost, aby její vlastní nerostné bohatství mohlo vlastně „pracovat proti ní“!

Podstatná část ruské společnosti má s oligarchy v případě jejich trestního stíhání jen malý soucitPodstatná část ruské společnosti má s oligarchy v případě jejich trestního stíhání opravdu jenom malý soucit. To je velmi pochopitelné i z českého hlediska! Co by dalo mnoho našich spoluobčanů za to, aby jen tak malý soucit v podobném domácím případě mohli projevit i oni! V Rusku i v České republice to vše koření v počátcích devadesátých let, v období privatizace, v Rusku příznačně přezvané na „prichvatizáciji“. Tehdy přišla velice úzká část společnosti (včetně bývalého komsomolce Chodorkovského) za kopějku k obrovskému majetku, z něhož ruská společnost jako taková neměla téměř nic.

Protiputinovská argumentace

Jistě, i bývalí veksláci a komsomolci mají stejná lidská práva. Stejná, nikoliv však větší, jak bývali zvyklí. Snad proto ten řev. Nesmíme ovšem zapomenout na jádro celé záležitosti – daňový únik. Za něco takového by v USA Chodorkovskij dostal mnoho desítek let vězení.

A o tom, že Chodorkovského svědomí opravdu, ale opravdu není čisté, svědčí i to, co učinila v roce 2007 ruská pobočka auditorské firmy PricewaterhouseCoopers (PwC). Oznámila, že její audity společnosti Jukos za léta 1995 - 2004 jsou neplatné. Důvodem bylo, že vedení Chodorkovským ovládané firmy dodávalo auditorům „neúplné podklady“. PwC, aby předešla žalobám akcionářů, učinila tento velmi neobvyklý krok, který měl pouze tu výhodu, že ji poškodil méně, než kdyby ho neučinila. Pak by PwC mohla dopadnout jako jiný auditor, Arthur Andersen, v kauze Enron.

Zarputilými odpůrci všeho kremelského je Chodorkovského osud považován za výsledek zasahování „věrchušky“ do soudního procesu. Dokonce argumentují tím, jak to, že Putin „nedal zavřít“ všechny oligarchy najednou, jestliže spáchali něco špatného? Nikde v trestních kodexech se však nelze dočíst, že dopustí-li se dva pachatelé stejné věci, musejí být odsouzeni naprosto synchronně, jinak jsou porušena jejich lidská práva. Je evidentní, že „protiputinovská argumentace“ začíná dostávat docela komický nádech.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.