Lidovky.cz

Není Prague Pride spíše oslavou většinové společnosti, která překonala předsudky?

  18:56

Měli bychom být hrdí na to, že homosexuálové, které stát ještě před několika desetiletími postihoval, už trestaní nejsou. 

Průvod v rámci letošního festivalu Prague Pride. foto: © ReutersČeská pozice

KOMENTÁŘ Přemysla Houdy / Představme si, že by někdo vystoupil s tvrzením, že sice uznáváme právo černocha považovat se za černocha, žít podle svých představ, poslouchat svou hudbu a oblékat se dle svého vkusu, ale nechápeme, proč by měl své zvyky prosazovat ve veřejné sféře, a tím ovlivňovat tradiční bělošskou kulturu a dokonce být pyšný na svou barvu kůže. Nechceme, aby černošský způsob života následovaly naše dospívající děti. A stejně jako nedáváme přednost vlastní bílé pleti, ani černoch by neměl dávat přednost té své. Většina lidí by o této argumentaci prohlásila – aspoň veřejně –, že je zaostalá.

Na letošní Prague Pride 13. až 19. srpna se objevila následující obměna uvedených argumentů. Uznáváme právo homosexuála považovat se za homosexuála a praktikovat v soukromí sex podle svých představ, a dokonce navštěvovat pro něho určené kluby. Stejně ale jako heterosexuál nepotřebuje být pyšný na svou heterosexualitu, neměl by to činit ani homosexuál. Nechceme, aby se veřejně demonstrovalo za homosexuální způsob života a byl dáván za příklad, jejž by měly následovat naše děti. Nenechme si ohrožovat většinové hodnoty, jako je tradiční rodina.

Nejde o nic jiného než o projev symbolické i fyzické nadvlády nad homosexuály, kterým část veřejnosti upírá, aby to, co je právně uznávané, mohli projevit veřejně. Vždyť homosexualita není trestným činem, a ani žádný zákon nestanovuje, že nějak škodí.

Homosexualita versus heterosexualita

Homosexualita je vykazovaná z veřejného prostoru, stává se něčím neviditelným, trpěným. Například zástupce vedoucího Kanceláře prezidenta republiky Petr Hájek ji s odvoláním na papeže Benedikta XVI. označil za „chorobu duše“ či bývalý lidovecký poslanec Pavel Tollner za „zvrácenost“, lépe řečeno „prasečinu“.

Předseda Akce D.O.S.T. Michal Semín pak napsal: „Znám lidi s homosexuálními sklony, kteří s akcemi typu Prague Pride nesouhlasí, neboť i oni si uvědomují, že intimní oblast lidského života nepatří na veřejnost. A že nemá být, alespoň u valné většiny z nás, předmětem hrdosti.“ Zřejmě si však neuvědomil, že nejen na heterosexualitu, ale ani na homosexualitu nelze být hrdý. Proč by totiž měl být člověk hrdý na to, co si nemohl vybrat?

Měli bychom být hrdí na to, že homosexuálové, které stát ještě před několika desetiletími postihoval, už trestaní nejsouHrdí bychom však měli být na to, že homosexuálové, které stát ještě před několika desetiletími postihoval, už trestaní nejsou. Není Prague Pride naopak oslavou většinové společnosti, protože dokázala překonat své předsudky? Kdyby Michal Semín Prague Pride chápal takto, mohl by na Prague Pride být stejně hrdý jako homosexuálové.

Ferdinand Peroutka mladší o Prague Pride mimo jiné napsal: „I když většinová společnost uznává právo každého prožívat v soukromí sexualitu podle svých představ, něco jiného je vystavovat na odiv homosexualitu jako příklad hodný následování.“ Dle Peroutky tedy homosexualita či heterosexualita závisí na svobodné volbě člověka. Každý člověk se může ráno probudit, zamyslet a rozhodnout, zda bude od nynějška homosexuálem. Nevyvolává to však otázku, zejména označuje-li Peroutka homosexuály za nestátotvorné a rodinu bořící šiřitele pohlavních chorob, zda by se nemělo s homosexuály „odborně pracovat“ a „přeučit“ je, aby následovali heterosexuály. Nebylo to tu už však?

Lživá argumentace

V uvedeném článku Petr Hájek také „homosexualismus“ označuje za „smrtelnou chorobu naší civilizace“. A následně píše: „I letos veřejný festival Internacionály nestoudnosti, sexuální anarchie a propagandistického teroru proti přirozené rodině muž–žena–dítě, dostává oficiální záštity.“

Koncept tradiční rodiny není přirozený, ale sociálním konstruktem. Stejně jako jím je další oblíbený pojem konzervativců – národ.Hájek uvádí další pojem, jímž se zaštiťují odpůrci Prague Pride: „přirozená rodina muž–žena–dítě“. Nejde však o nic jiného než o snahu zamaskovat, že koncept tradiční rodiny není přirozený, ale je sociálním konstruktem. Stejně jako jím je další oblíbený pojem konzervativců – národ.

Hájek se tímto způsobem pokouší prosadit svůj názor ve veřejném diskurzu. Tedy to, co považuji za správné, takzvaně znaturalizuji – vyjmu danou věc z dějinného kontextu („neděje se“, „nevzniká“, ale „je“ a vždy „byla“), prohlásím ji za „přirozenou“, „věčnou“, a každého, kdo proti tomu vystoupí, prohlásím za bořitele například „věčných pravd“ či „božích zákonů“. Tato argumentace je však lživá.

Dvě nebezpečí

Prague Pride ale není nic jiného než v jednu chvíli a na jednom místě manifestovaná snaha homosexuální menšiny o uznání za společenskou vrstvu a o zapojení se do mainstreamového diskurzu. Homosexuálové se však tím také vystavují nebezpečí.

Aby totiž mohli společně manifestovat, musejí se gayové a lesby unifikovat – vystupovat jako homogenní vrstva hovořící společným jazykem. A tudíž se vzdát mnoha svých individuálních a sociálních rysů – například politického přesvědčení či kulturních jinakostí – ve prospěch jednolité „homosexuální“ masy. Tím však v majoritní veřejnosti posilují předsudek, že „homosexuál“ je jiný druh člověka.

A ještě jedno nebezpečí číhá na homosexuály. Z dějin – i 20. století – víme, jak snadno se z diskriminované vrstvy lidí stala ta, jež sama diskriminuje. Proto by si homosexuálové měli dát pozor, pokud by se stali součástí majoritní veřejnosti, aby nepřijali její mocenský jazyk a nepodíleli se společně s ní na porušování práv jiných menšin.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.