Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Nemyslím, že na mě ušili boudu. A KSČM? Establishment

Slovensko

  9:57
Za mediální kampaň proti mně může pražská kavárna, protože mě nemá ráda kvůli názorům, které mám na Ukrajinu a Sýrii, říká v rozhovoru Miroslav Ransdorf.

Komunista Miloslav Ransdorf vysvětluje svou švýcarskou kauzu. foto:  Petr Topič, MAFRA

Miloslav Ransdorf (62) v rozhovoru pro LN vysvětluje, co ho vedlo k cestě do švýcarské Kantonalbank Zürich, kde byl zadržen a posléze vyšetřován. Zároveň volá po personálním zemětřesení v KSČM.

Lidové noviny: Kdybych za vámi přišel, že mám ve Švýcarsku účet a chci od vás pomoc s výběrem miliard korun, jak byste reagoval?

RANSDORF: Za prvé bych chtěl vědět, o jaký typ účtu jde, protože ve Švýcarsku je fatální rozdíl mezi běžným komerčním účtem a takzvaným privátním účtem. Privátní účet patří mezi assets neboli aktiva té banky, a když privátní majitel odkáže peníze a už za života někoho neurčí disponentem toho účtu, je to obrovský problém. Dědic sice bude vlastníkem, bude mít třeba na základě rozhodnutí soudu dědictví – v tomto případě je to 15 procent měsíčního výnosu renty –, a přesto se k tomu vůbec nemusí dostat. To je klíčová a důležitá věc, o jaký typ účtu jde. Já jsem samozřejmě prostudoval dokumenty, ale chtěl bych sám vědět víc o celé kauze. Dokumenty, které jsem viděl, jsou pravé, stejně jako rozhodnutí o dědictví a rozhodnutí soudu, které bylo ověřeno švýcarským notářem. Pochybnosti snad jsou jen u jednoho dokumentu, kde jsou prohřešky vůči spisovné němčině.

Lidové noviny: Kdo a kdy vás oslovil, abyste pomohl získat z banky peníze pro osobu jménem Vladimír Huněk?

Dokumenty, které jsem viděl, jsou pravé, stejně jako rozhodnutí o dědictví a rozhodnutí soudu, které bylo ověřeno švýcarským notářem.

RANSDORF: Oslovil mě jeho manažer pan Peter Guzmický (jeden z dalších obviněných – pozn. red.), který mi ukázal celou sadu dokumentů. Řekl mi, co bych dělal, kdybych dostal plnou moc, zda bych byl ochoten v té věci vystoupit. Mohl jsem se přesvědčit, že od roku 2006 s tím člověkem nikdo z banky nekomunikoval. Pan Guzmický měl s sebou originály. Když jsem se s jeho skupinou sešel před tím vlastním jednáním dne 3. prosince, těsně před onou plánovanou schůzkou v bance, dostal jsem kopie těchto listin.

Lidové noviny: Jak dlouho před akcí vás oslovili?

RANSDORF: To nebylo dlouho před návštěvou banky, zhruba tak týden.

Lidové noviny: Tlačili na vás?

RANSDORF: Ne. Říkali, že je tu určité nebezpečí z prodlení. Protože ten člověk se naposledy 23. listopadu 2015 pokusil kontaktovat banku a byl vyhozen.

Lidové noviny: Přímo pan Huněk?

RANSDORF: Ano. A pak se pokusil o sebevraždu a ležel v nemocnici.

Lidové noviny: A to pro vás byl impulz?

RANSDORF: Samozřejmě, není normální, aby lidé páchali pokusy o sebevraždu kvůli bankám. I když švýcarské banky jsou problém. Asi znáte příběh, kdy americký právník Ed Fagan donutil švýcarské banky dlouhodobou kampaní, aby musely přece jen nějaké peníze vyplatit židovským dědicům. Já se s ním srovnávat nechci a nemohu, ale na internetu jsem narazil na diskusi, kdy nedávné zveřejnění 2600 spících účtů bylo dáváno do souvislosti s mou misí.

Lidové noviny: Když za vámi pan Guzmický přišel, znal jste ho?

Mě si vybrali z důvodu, že jsem pro řadu lidí plno věcí vyřídil a angažoval jsem se v jejich prospěch. Druhá věc je, že se o mně ví, že moje němčina je naprosto plynná.

RANSDORF: Ne, to bylo na doporučení jedné mé známé. Musím říci, že jsem pouze věděl, že ten pán byl čtyřikrát zvolen starostou obce Ivánka pri Nitre. A vzhledem k tomu, že na Slovensku je přímá volba starostů, jsem si řekl, že asi měl důvěru lidí. Pro mě to bylo doporučení.

Lidové noviny: Kdo je ta vaše známá?

RANSDORF: Je z České republiky, ale nechci říkat její jméno, je zbytečné zatahovat další lidi do mediální masáže.

Lidové noviny: Nebylo vám divné, že vám chtějí dát tu plnou moc? Mohl tam přece jít i pan Guzmický.

RANSDORF: Oni to zkoušeli. Mě si vybrali z důvodu, že jsem pro řadu lidí plno věcí vyřídil a angažoval jsem se v jejich prospěch. Druhá věc je, že se o mně ví, že moje němčina je naprosto plynná. Mám ji na stejné úrovni jako český jazyk.

Lidové noviny: Neměl jste pocit, že chtějí zneužít vaše postavení europoslance?

RANSDORF: Chci zdůraznit, že jsem žádné materiální výhody nehledal a nežádal. Jediné, o co bych býval byl stál – vyprávěl mi, že byl diabetik jako já a že kmenovými buňkami se z toho dostal, to je věc, která mě lákala. Ale nemluvili jsme o žádných materiálních stimulech.

Lidové noviny: Dělal jste to tedy zadarmo?

RANSDORF: Samozřejmě.

Lidové noviny: Kolik peněz na účtu pana Huňka mělo být?

RANSDORF: Vy mi to nebudete věřit, ale příjem z těch patnácti procent měsíčního výnosu renty je 2 miliony 700 tisíc eur. A 5. listopadu 2015, což byl poslední výpis, který jsem viděl, tam bylo skoro 352 milionů eur.

Lidové noviny: Nebylo vám divné, že si na takovouhle částku vlastník nenajal velkou advokátní kancelář, která má ve Švýcarsku zastoupení?

RANSDORF: To on má.

Lidové noviny: Tak co chtěli po vás? Politickou podporu?

Kromě recepční s námi nikdo z banky nekomunikoval, my jsme chtěli někoho kompetentního, kdo by se k té věci vyjádřil, řekl, jak máme postupovat. Když nikdo nepřicházel, chtěli jsme písemné vyjádření, že s námi nechtějí komunikovat, a my poté opustíme budovu banky.

RANSDORF: Já jsem dostal plnou moc, abych klienta zastupoval při jednáních. Účelem schůzky bylo navázat komunikaci, protože devět let žádná neprobíhala. Snažil se o ni písemně, snažil se o schůzky. Na Slovensku má právníka pana Gogu, má právníka ve Švýcarsku – nic nebylo platné. Řekli si, že já jsem člověk, kterého těžko z banky mohou vyhodit, protože jsem europoslanec. A já jsem nechtěl nic jiného, než aby se komunikace navázala. Obrátil jsem se na recepční, poslala nás do prvního patra. Kromě recepční s námi nikdo z banky nekomunikoval, my jsme chtěli někoho kompetentního, kdo by se k té věci vyjádřil, řekl, jak máme postupovat. Když nikdo nepřicházel, chtěli jsme písemné vyjádření, že s námi nechtějí komunikovat, a my poté opustíme budovu banky. A to si myslím, že je nabídka, která je naprosto v pořádku. Místo toho se v médiích objevilo, jak jsem byl agresivní. Já trvám na tom, aby byly zveřejněny kamerové záznamy, protože pak se ukáže, kdo mluví pravdu a kdo lže.

Lidové noviny: Nezkoušel jste do té banky nejdřív zavolat? Nebo využít bankovního ombudsmana?

RANSDORF: To nejde. Oni to zkoušeli všelijak. Já sázím na osobní jednání, písemnou i telefonickou komunikaci zkoušeli lidé od pana Huňka.

Lidové noviny: Nechal jste si je ověřit? Jestli na vás zkrátka skupinka tří Slováků neušila boudu...

RANSDORF: Já si to nemyslím. Viděl jsem těch výpisů z účtu víc. Byla tam zajímavá věc, že výpis z 5. listopadu na sobě měl napsáno, že je z 50. listopadu. Víte, co je to kurvítko? To mohlo být ono.

Lidové noviny: Byly ty výpisy potvrzeny notářsky?

RANSDORF: Velká část dokumentů ověření měla, výpisy ne, ale chodily pravidelně měsíčně panu Huňkovi domů a nikdy se nedostal ani k jednomu euru. On nezdědil fyzické majetky, ale patnáct procent výnosu měsíčně z renty.

Lidové noviny: Takže jste viděl dokumenty, uvěřil jste a co bylo dál?

RANSDORF: Pro mě bylo důležité, že ten doklad o dědictví byl předán prostřednictvím ministerstva zahraničí České republiky. Za druhé tu bylo soudní rozhodnutí. A navíc i jeden soud v České republice tyto dokumenty uznal za pravé.

Lidové noviny: Který?

RANSDORF: Nějaký na Moravě, mám to v počítači.

Lidové noviny: A věděl jste, že pan Huněk byl souzen za podvody?

RANSDORF: To já vím, ale netýkalo se to této kauzy.

Lidové noviny: Věděl jste to, když jste šel do banky?

Vy jste jiná generace, ale já jsem už několikrát citoval příběh Masaryka a Hilsnera. Ten byl obviněn z rituální vraždy a většina české veřejnosti věřila, že je vinen. A Masaryk říkal: není

RANSDORF: Vy jste jiná generace, ale já jsem už několikrát citoval příběh Masaryka a Hilsnera. Ten byl obviněn z rituální vraždy a většina české veřejnosti věřila, že je vinen. A Masaryk říkal: není, v této konkrétní věci není. Hilsner nebyl žádný morální světlonoš, ale v této konkrétní věci byl v právu a nevinný. Toto je podobné a já jsem přesvědčen, že je to v pořádku.

Lidové noviny: Takže jste se rozhodli, že zkrátka vyrazíte do banky...

RANSDORF: Ano, přijel jsem přímo z Bruselu, ještě jsme měli večer hlasování, jel jsem celou noc. Setkali jsme se v jedné kavárně, pak jsme šli na místo.

Lidové noviny: Proplatili vám aspoň benzin?

RANSDORF: Ne, vše jsem platil sám. Já mám diesel, superba.

Lidové noviny: V minulosti jste měl napjatou finanční situaci. A teď jedete zadarmo do Švýcarska, bydlíte v Marriottu...

RANSDORF: Já jsem tam nebydlel, pouze jsem tam zaparkoval auto. Přijel jsem, zaparkoval a pak šel na Bahnhoffstrasse, kde je daná kavárna a blízko ní sídlí i příslušná banka.

Lidové noviny: Takže na kávě jste si předali papíry a šli na recepci?

RANSDORF: Ano, a tam jsme chtěli někoho kompetentního, nežádali jsme nikoho konkrétního. Čekali jsme, nic se nedělo, až pak přišel nějaký člověk ze security a začal řvát, že nám banka nařizuje, abychom opustili budovu. Já jsem tomu člověku řekl, ať se chová slušně a nekřičí. A za druhé, tlumočník pana Guzmického nerozuměl jeho švýcarské němčině, tak jsem žádal, ať mluví německy. On začal vřeštět, že švýcarská němčina je normální, opáčil jsem, že však není úředním jazykem. Tak začal mluvit německy a mezi námi – moc mu to nešlo.

Lidové noviny: Proč si ta slovenská skupinka nenajala tlumočníka místo vás, který by úředníkům a bankéřům rozuměl?

RANSDORF: Pan Guzmický měl tlumočníka, překládal panu Guzmickému, co jsem vyjednával. Mohu říci, že já tlumočníka nepotřebuji, to je u řady jazyků moje výhoda v Evropském parlamentu. Každopádně pak jsme se přetahovali, že oni zavolají policii. Policisté byli chápaví, ale říkali, že si musím uvědomit, že oni musejí plnit rozkazy.

Lidové noviny: Banka snad nedává rozkazy policii.

RANSDORF: Povolala je a oni přišli, kantonální policisté.

Lidové noviny: Jak ale mohli vědět, že se jedná o zrovna tento konkrétní účet?

Nakonec nás poslali do nějaké místnosti, kde měla být schůzka, ale nacházel se tam jen velitel ochranky z banky a začal zase vřeštět. Řekl jsem mu, ať zachováme klid.

RANSDORF: To stálo na plné moci od pana právníka Gogy. Zumsteg nepřišel. Měl přijít, ale nepřišel – ani do kavárny, ani do banky. Vysvětloval jsem policii, že mám plnou moc, že tam nejsem z plezíru. Vysvětloval jsem, že klient se pokusil o sebevraždu. Tak nám řekli, že někdo snad přijde. Jenže nás nakonec poslali do nějaké místnosti, kde měla být schůzka, ale nacházel se tam jen velitel ochranky z banky a začal zase vřeštět. Řekl jsem mu, ať zachováme klid, že chceme jenom navázat komunikaci. Opáčil, že ta může být jen písemná. Na to jsem odpověděl, že o tu se klient pokoušel devět let. Trvali na tom, že se chtějí podívat na dokumenty, dal jsem jim tedy kopie. Chtěli originály, pan Guzmický je vyndal z aktovky. Pak řekli, že by je chtěla prostudovat kriminální policie a jestli bychom byli tak laskaví a jeli s nimi.

Lidové noviny: Dali vám pouta?

RANSDORF: Zatím ne. Jeli jsme všichni s tím, že tam se ověří pravost dokumentů. Jenomže když jsme tam přijeli, řekli nám, že jsme zatčeni a musíme odevzdat všechny věci. Pak už s pouty mě odvezli do policejního vězení, kde jsem byl dvě noci a tři dny.

Lidové noviny: Na stanici jste tedy jel s tím, že se ověří pravost dokumentů?

RANSDORF: Myslel jsem, že začíná nějaká spolupráce.

Lidové noviny: Vy jste o to požádal policii?

RANSDORF: Ne, to byl jejich návrh. Podle mě byli od počátku dohodnuti s bankou. Sdělili mi ústně obvinění, což je podle švýcarských zákonů podmínka uvalení do vazby nebo vyšetřování. Já jsem byl obviněn, že jsem falšoval bankovní dokumenty. Tomu jsem se smál a směji se dodnes. Jak bych je mohl falšovat, i kdybych chtěl a uměl to, když jsem kopie dokumentů dostal bezprostředně před návštěvou banky. To je nesmysl. Vyšetřovatel mluvil o tom, že se to musí prověřit. Druhý den jsem se setkal s komisařem Neiningerem a ten obvinění opakoval. Když viděl, že jsem nemohl nic falšovat, dodal, že je trestné i předkládat falešné dokumenty.

Lidové noviny: Ukázal vám, jak byly zfalšované?

RANSDORF: Ne. Já jsem ale neměl důvod předpokládat, že je něco falšované, a ani jsem neměl šanci ty dokumenty někomu z banky předat, když jsem mluvil jen s recepční. Policie zabavila kopie i originály těch listin. I plnou moc. Ani jedna z těch věcí, kterou mi předhazovali, nemůže obstát.

Lidové noviny: Co jste dělal tři dny ve vazbě? Bylo hodně výslechů?

RANSDORF: Přivedli mi vězeňského lékaře, který si zapsal mé léky, ale neměl k dispozici noční inzulin, policista ho nebyl schopen najít v mém voze zaparkovaném u hotelu Marriott. První noc jsem si chtěl píchnout alespoň denní inzulin, několikrát jsem zvonil, ale nedali mi ho. Nebo mi v noci vyletěl tlak, zvonil jsem třikrát, zase nikdo nepřišel.

Lidové noviny: Vy jste měl sdílenou celu?

Uvědomil jsem si, že moc švýcarských bank je obrovská a ta suma tak velká, že udělají cokoli, aby s ní mohli nadále nakládat.

RANSDORF: Byl jsem na cele s kosovským Albáncem, který se jmenuje Izjadin Rexhepi. Když jsem se ho ptal, proč tam je, říkal, že mu skončila platnost pobytových dokumentů. Dostal tři měsíce a třináct set franků pokuty. Žádný vrah nebo zloděj. Dvacet let pracoval ve Švýcarsku jako omítkář, ale německy moc neuměl, tak jsme mluvili srbsky.

Lidové noviny: Nad čím jste přemýšlel?

RANSDORF: Uvědomil jsem si, že moc švýcarských bank je obrovská a ta suma tak velká, že udělají cokoli, aby s ní mohli nadále nakládat.

Lidové noviny: Ani jednou vás nenapadlo, že vás Slováci napálili?

RANSDORF: Ne, ani když to říká pan prezident. Já jsem nenaletěl.

Lidové noviny: Váš kolega Jiří Dolejš říkal, že jste „chodící knihovna, ale praktický popleta“.

RANSDORF: To je možné říci o každé osobě, včetně Jiřího Dolejše.

Lidové noviny: Vedení KSČM nechalo na ústředním výboru hlasovat o přerušení vašeho členství. Jak jste to vnímal?

RANSDORF: Proč bych měl dávat za pravdu novinářům, kteří o mně psali nehorázná svinstva? Jako třeba že jsem si tam přišel s kufrem a chtěl jsem hotovost. Taková pitomost – uvědomujete si, kolik je 352 milionů eur váhově? To je 3,8 tuny, musel bych mít avii. Psaly se také nesmysly o židovských nebo nacistických penězích.

Lidové noviny: Je to dáno částečně tím, že kde nejsou informace, nastupuje spekulace.

Spolustraníci byli evidentně zaskočení, nevěděli, co mají dělat, a některé výroky, třeba Jiřího Maštálky, mě zklamaly.

RANSDORF: Jak já jsem mohl něco sdělit, když mi sebrali telefon? Vzali mi všechno, nesměl jsem telefonovat. Jak jsem měl někomu něco říci? Neměl jsem šanci. Zavolal jsem své kanceláři a rodině až po jednání na státním zastupitelství. Podepsal jsem protokol a jel domů. Druhý den jsem měl jít na migrační úřad, ale návštěva už se nekonala, pustili mě normálně přes vrátnici. Potřeboval jsem udělat dvě věci: dát se fyzicky trochu dohromady, sehnat si denní a noční inzulin. Zároveň jsem pak udělal překlad protokolu do češtiny, aby ho mělo vedení KSČM a můj právník. A připravil jsem tiskové prohlášení.

Lidové noviny: A pak jste se začal bránit proti vyloučení ze strany. Cítil jste, že vedení strany stojí za vámi?

RANSDORF: Neměl jsem vůbec žádný pocit. Ani vedení strany neřeklo, že všechna obvinění jsou pitomost. Byli evidentně zaskočení, nevěděli, co mají dělat, a některé výroky, třeba Jiřího Maštálky, mě zklamaly. Ale to je koneckonců jedno. Já jsem chtěl, aby proběhlo hlasování o přerušení mého členství, protože z toho pro mě plyne velmi zásadní informace.

Lidové noviny: Dané hlasování požadoval i předseda Vojtěch Filip. Překvapilo vás to?

RANSDORF: Ne.

Lidové noviny: Vy máte dlouhodobější neshody?

RANSDORF: Nemohu hovořit o neshodách, mohu jen říci, že naše komunikace je bohužel velmi úsporná.

Lidové noviny: Proč tomu tak je?

Z mého pohledu je současná KSČM součástí establishmentu.

RANSDORF: Protože oba vidíme roli KSČM odlišně. Z mého pohledu je současná KSČM součástí establishmentu.

Lidové noviny: Z pohledu demokratických pravidel, nebo byznysu?

RANSDORF: Nebudeme mluvit o demokratických pravidlech, protože to, co se děje v České republice, je výsměch normálním lidem. To je režim, který na obyčejné občany kašle, nevšímá si, co by lidé chtěli. Lidé jsou z politických stran frustrovaní a pak se objeví něco jako hnutí ANO, které tvrdí, že není politická strana, přestože nese všechny jejich zlozvyky.

Lidové noviny: A co byste vedení KSČM navrhoval?

RANSDORF: Tady musí být strana, která se bude snažit o něco jiného, než co dělají strany vládnoucí od roku 1989. Česká politika se zredukovala jenom na kontrolu penězotoků z veřejných zdrojů a na využití moci pro vysloveně privátní účely. A podle mého názoru onomu zcela parazitnímu systému současná KSČM neklade dostatečný odpor.

Lidové noviny: Kdo by se takové reformy měl ujmout?

RANSDORF: Možná Josef Skála (pražský politik a kandidát na předsedu KSČM – pozn. red.) je člověk, který by byl schopen tuto vizi naplňovat.

Lidové noviny: Má šanci získat hlasy?

Česká politika se zredukovala jenom na kontrolu penězotoků z veřejných zdrojů a na využití moci pro vysloveně privátní účely.

RANSDORF: Ohlas je pozoruhodně velký a do sjezdu je ještě čas. Rozhodně z hlediska vzdělanosti a osobnostního formátu stojí Josef Skála výš než Vojtěch Filip.

Lidové noviny: Je to deset let, co byl Vojtěch Filip zvolen předsedou KSČM – podle vás nastal čas na nového?

RANSDORF: Neupírám mu politickou obratnost, ale myslím si, že ano. Rozhodnou delegáti sjezdu.

Lidové noviny: Mezi vašimi zastánci jsem narazil na názor, že celá švýcarská kauza je temným spiknutím za to, jaké máte zahraničněpolitické postoje.

RANSDORF: Hodně lidí z takzvané pražské kavárny mě nemá rádo a nenávidí mě kvůli Ukrajině, Sýrii a řadě dalších věcí.

Lidové noviny: Takže pražští kavárníci podle vás zařídili curyšskou kauzu?

RANSDORF: Ne, to si nemyslím, tak daleko moc pražské kavárny nesahá. Ale tu mediální masáž zařídila.