Byla to před třemi týdny bizarní inaugurace nového ministra Rusnokovy vlády – Vlastimila Picka střídal Vlastimil Picek. Z ODS, jejíž představitelé bývalému náčelníkovi generálního štábu angažmá v Rusnokově vládě rozmlouvali, krátce po prvním šoku přišla odveta. Kandidátka na premiérku a místopředsedkyně ODS Miroslava Němcová prohlásila, že pokud se ujme koaliční vláda znovu moci, s Pickem v postu šéfa resortu obrany nepočítá. V její straně převládl názor, že zradil. To je pro vojáka situace přinejmenším frapantní.
Jenže jak je to obecně s odolností českých generálů v uniformě i po jejím vysvlečení vůči politickým tlakům? Je Picek výjimkou? Snažili jsme se získat názory od lidí z politiky, zbrojařských kruhů i z armády nehledě na mizivou šanci, že se koalice ODS, TOP 09 a LIDEM do Strakovy akademie vrátí.
Žádná složitá Pickova volba
Nejprve proč Picek v Rusnokově vládě navzdory odporu občanských demokratů zůstal. „ Od nás se dozvěděl, že do toho dobrodružství jít nemá. Ale od Václava Klause slyšel, ať to vezme,“ řekl ČESKÉ POZICI důvěryhodný zdroj blízký vedení ODS.
K pochopení Pickova rozhodnutí není třeba bujné fantazie
„Konzultoval jsem své pokračovaní ve funkci s řadou lidí, a to včetně Václava Klause nebo náčelníka generálního štábu Petra Pavla,“ vzkázal Picek prostřednictvím mluvčího minsterstva obrany Jana Pejška. Neodpověděl však na dotaz, jestli mu Klaus angažmá v Rusnokově vládě doporučil.
K pochopení Pickova rozhodnutí není třeba bujné fantazie. Zatímco od Klause, jemuž vděčí za post náčelníka Vojenské kanceláře prezidenta republiky i za jmenování náčelníkem generálního štábu, slyšel jasné „ANO“, z ODS, která balancuje na hranici třinácti procent stranických preferencí, obdržel odpověď „NE“. Pro Picka to nebyla složitá volba, pokud přičteme, že mu nabídku učinil kabinet ovládaný prezidentem Milošem Zemanem, jenž má před sebou ještě 4,5 roku na Hradě.
Čtyři případy
Role osobních výhod v Pickově případu obnažuje neblahou tendenci části české generality – často nadřazuje individuální zájmy nad státními, jimiž se však paradoxně občas zaštiťuje. Pickův případ není ojedinělý. Pro toto odvážné tvrzení uvádíme další tři.
- U Picka už jeden precedens existuje – jeho zvláštní postoj k pořízení letounů Casa. Nejprve v postu náčelníka generálního štábu španělské stroje za 3,5 miliardy korun odmítal, protože dle něho nesplňovaly požadavky armády. Později však výhrady proti jejich pořízení, které prosadila Topolánkova vláda, neuváděl, přičemž změnu svého postoje nikdy veřejně nevysvětlil. V armádním zákulisí se hovoří, že ustoupil tlaku tehdejší vlády.
- Problematické nákupy vojenské techniky s posvěcením vedení armády se uskutečnily i dříve. Například Klausova vláda v roce 1997 rozhodla o nákupu podzvukových bitevníků L-159 Alca za 50 miliard korun – resort obrany jich od Aera Vodochody nakoupil 72 kusů. Od té doby si následující vlády i armádní představitelé lámou hlavu, komu notorické „ležáky“ prodat. Odborníci přitom už před nákupem upozorňovali na nesmyslnost takového vysokého počtu strojů, na riziko nedostatku volných peněz na zajištění budoucnosti nadzvukového letectva i na skutečnost, že šlo v podstatě o diktát politiků, kteří chtěli ekonomicky pomoci zbrojnímu podniku.
Ani v tomto případě se armáda, jíž velel náčelník generálního štábu Jiří Nekvasil (bývalý velvyslanec v Afghánistánu), nezmohla na odpor. Na omluvu generality, která nákup odsouhlasila, je však třeba říct, že Česko mělo v době pořízení bitevníků zajímavou bezpečnostní doktrínu. Vojáci se připravovali na situaci, že budeme čelit útoku nepřítele sami, a to ať už nás napadne kdokoli a odkudkoli. O dva roky později jsme vstoupili do NATO... - Nejasnosti se týkají i nákupu kolových obrněnců Pandur. Nejprve vláda Jiřího Paroubka v roce 2006 odsouhlasila nákup 240 kusů, ale o dva roky později za Topolánkovy vlády jich bylo třeba jen 107 za 14,4 miliardy korun. Proč ta změna? Proč se pořizovaly další desítky obrněnců Dingo a Iveco? Chystali jsme se snad vystoupit z NATO a bránit české hranice proti všem a ze všech směrů?
I v tomto případě generalita ustoupila politice. Místo aby se bývalý náčelník generálního štábu Pavel Štefka a jeho nástupce Picek proti nákupu osmikolových pandurů postavili a snažili se do kontraktu prosadit i lehčí typy pozemní techniky, na doporučení politiků na něj kývli. Znalci poměrů v armádě, s nimiž ČESKÁ POZICE hovořila, se shodli, že pokud by vojáci prosazovali společný nákup velkých a malých obrněnců, nemusela mít armáda tři druhy odlišné kolové techniky, což je mimo jiné důvodem vyšších nákladů na její servis. - Čtvrtý případ vycházení vstříc politické poptávce přinesla kauza Jany Nagyové. Bývalý šéf Vojenského zpravodajství Ondrej Páleník a jeho nástupce Milan Kovanda prý nechali na pokyn Nečasovy milenky nezákonně sledovat soukromé osoby. Veteráni z Afghánistánu jako by zapomněli, že jejich úkolem je chránit zájmy státu, a nikoli aktuální politické představitele.
Dva generálové odolali
Kritika armádních nákupů se zaměřuje na politiky, částečně však za ně nese vinu i armádní vedení. Lze namítnout, že uposlechli rozkazů ministra obrany a vlády, jsou vojáci. Mimo záznam však dva generálové ČESKÉ POZICI přiznali, že vždy záleží na osobní odvaze a umu jednotlivce se problematickým požadavkům politiků postavit.
Minimálně dva generálové to dokázali. Z rozhovorů s lidmi z bezpečnostní komunity, aniž by uvedli bližší detaily, vyplynulo, že za autentické generály, kteří odolali tlaku politiků, jsou považováni bývalý náčelník generálního štábu Jiří Šedivý a současný zástupce náčelníka generálního štábu Aleš Opata.