Je Edward Snowden, který světu odhalil praktiky americké Národní bezpečnostní agentury (NSA), hrdina, nebo zrádce? Na tuto zásadní otázku nedokázal odpovědět ani jeho exkluzivní rozhovor v neděli 26. ledna na prvním programu německé televize ARD.
Tento první rozhovor před kamerou od přijetí světoznámého whistleblowera pod křídla Kremlu přinesl obsahově jen málo nového. USA špehují celý svět včetně spojenců a „samozřejmě“ provozují i hospodářskou špionáž. Německá tajná služba o tom bezpochyby ví, má s NSA intimní vztah a sdílejí nejen informace, ale i nástroje a infrastrukturu.
Američané zřejmě monitorovali nejen mobil kancléřky Angely Merkelové, ale i komunikaci dalších německých významných politiků. Je to skandál? Jak se to vezme...
Pravicoví realisté versus levicoví idealisté
Diametrálně odlišný názor na to mají dvě hlavní skupiny, které v Německu vedou spor o interpretaci aféry, Snowdenova činu a jeho důsledků. Velmi povrchně je lze pojmenovat pravicově realistickou a levicově idealistickou.
Dle pravicových realistů shromažďování informací a lhaní patří odjakživa k popisu práce tajných služeb
První skupina pohlíží na druhou shovívavě a s mírným politováním. Tvrdí, že plošné sledování e-mailové a mobilní komunikace je technicky snadné a provozuje se, protože přináší výsledky, zejména v boji s terorismem a dalšími moderními hrozbami, například kybernetickými útoky. Shromažďování informací a lhaní patří údajně odjakživa k popisu práce tajných služeb.
Druhá skupina namítá, že špionážní organizace v uplynulých letech zcela zvlčely a vymkly se jakékoli demokratické kontrole. Tvrdí, že nikdo nemá právo šťourat se nevinným občanům v soukromí a že mezi spojenci mají platit jiná pravidla než mezi konkurenty.
Pro první skupinu je Snowden vyvrhel, který svým sobeckým činem ohrozil bezpečnost euratlantické civilizace a nahrál autoritativním režimům. Pro druhou je spasitel, který otevřel celému světu oči.
Zpackaný rozhovor
Na to, kdo je blíže pravdě, se snažila odpovědět i televizní diskuse v neděli před samotným Snowdenovým rozhovorem. Argumentačně to byla maximálně plichta, z reakcí publika i následných komentářů v médiích lze ale vyčíst, že německé veřejné debatě jasně vévodí „idealistický“ pohled na věc.
To, že mu jeho Němci rozumějí, ví bezpochyby i sám Snowden. Fakt, že poskytl svůj první rozhovor na kameru po měsících mlčení právě Norddeutscher Rundfunk (NDR patří pod střechovou organizaci ARD), lze jen stěží považovat za náhodu. Bohužel pro něho Němci vše trochu zpackali a svému exkluzivnímu úlovku nedokázali poskytnout prostor ani publicitu, kterou by si zasloužil.
Bohužel pro Snowdena Němci svému exkluzivnímu úlovku nedokázali poskytnout prostor ani publicitu, kterou by si zasloužil
Samotný rozhovor totiž vysílali přeložený do němčiny až před nedělní půlnocí po zmíněné diskusi, ve které zazněly jen úryvky z něj. Na internetových stránkách si jej později nemohli prohlédnout lidé ze zahraničí (NDR vlastní vysílací práva jen pro Německo) a anglický přepis byl „vyvěšen“ se zpožděním. Zájem, který o víkendu vyvolaly první zveřejněné citáty, se proto držel v mezích a brzy utichl.
Opatrné vyjadřování
Přispěl k tomu jistě i fakt, že Snowden se vyjadřoval velmi opatrně a nic převratného neřekl. Bylo zřejmé, že se ocitl ve dvojím ohni. Musí se snažit o publicitu, aby nesešel z očí a z mysli západní veřejnosti, která vyvíjí tlak na USA, a zároveň opatrně našlapovat, aby ho Rusko předčasně nevypovědělo.
Podmínkou jeho azylu v Moskvě totiž je, že nesmí Američanům dál škodit. Další práci a odhalení proto podle Snowdena svěřuje žurnalistům, kterým předal své materiály a nyní je nechává pracovat. Kromě (stále nepravděpodobného) přijetí Snowdena některou ze západních zemí je pro něho největší nadějí uzavření gentlemanské dohody se svou vlastí – beztrestnost výměnou za informace, které všechny dokumenty odcizil a jaký rozsah škod napáchal.
V rozhovoru zaznělo i několik osobních zmínek. Lehce cynickému Středoevropanovi zatrne zejména při Snowdenově prohlášení, že vstoupil do státních služeb (nejprve do armády), protože se vždy snažil zasazovat o „obecné dobro co nejefektivnějším způsobem“.
Naivní překvapení a pohoršení
Poněkud naivní je i překvapení a pohoršení nad odposlechem kancléřky Merkelové ze strany NSANěmce tento spasitelský syndrom zřejmě neruší. Mnozí totiž Snowdena považují za mučedníka, který obětoval vlastní život na oltář pravdy a osvěty. Gregor Gysi, člen strany Levice a momentálně i šéf německé opozice, dokonce navrhl udělit americkému „ochránci lidských práv“, který se ironií osudu ocitl zrovna pod ochranou putinovského Ruska, Nobelovu cenu míru.
Podobně nekritičtí jako ke Snowdenovi jsou němečtí „idealisté“ ke svojí kancléřce. V době, kdy se ví, že sledování digitální komunikace je hračka, si bezstarostně telefonovala z nezabezpečeného přístroje. O tom, že tím mohla vážně ohrozit bezpečnost svoji a své země a že jí mohli naslouchat i mnohem nepřátelštěji naladění agenti než ti američtí, se skoro nemluví.
Poněkud naivní je i překvapení a pohoršení nad odposlechem kancléřky Merkelové ze strany NSA. Každý karbaník vám řekne, že je stejně užitečné znát karty spoluhráče jako soupeře. Zejména pokud se postoje spojenců ve strategických světových otázkách často liší jako ty Berlína a Washingtonu. A dá se ve sféře tajných služeb mluvit o morálce? Na to vám odpoví stohy odborné literatury – nebo jeden slušný špionážní román.
Zkrocení tajných služeb
V televizní diskusi i následném rozhovoru ale zazněly i mnohem důležitější tóny. Snowden znovu zdůraznil nebezpečnost „outsourcingu“ státních úloh včetně špionáže do soukromých, na zisk zaměřených a mizerně zabezpečených firem.
Bylo také zřejmé, že se již víceméně všichni shodují, že se tajné služby v poslední době vymkly státní kontrole a že bude nutné je znovu zkrotit a na politické úrovni nalézt shodu, jakým způsobem a v jakém rozsahu mají svoji roli nadále plnit.
Iluze o krásném a svobodném digitálním světě je silně narušena a zřejmě se bude dále rozplývat
Toto řešení bude třeba nalézt nejen v USA, ale i ve vztahu mezi spojenci. Němci by se proto měli místo dohody o zákazu špionáže mezi NSA a německou zpravodajskou službou Bundesnachrichtendienst (BND) zaměřit na vyjednávání na nejvyšší úrovni. Téma bude nepochybně předmětem jednání i při plánované cestě Angely Merkelové do Washingtonu, která se má uskutečnit v nejbližších měsících.
Narušená iluze
Lze přitom očekávat, že půjde o setkání značně odlišných světů. Berlínská delegace, jejíž šéfka si zakládá na tom, že bydlí v obyčejném nájemním bytě a chodí sama na nákupy, se střetne s Američany zatíženými mementem 11. září 2001 a zavazující ambicí zodpovídat za osud celé planety. Němci budou chtít upokojit své domácí veřejné mínění, Američané jako už tolikrát předtím především ochránit svoji bezpečnost. Ve finále to jistě nebude snadné.
Reagovat na stinné stránky globální digitální komunikace, jež s takovou razancí celému světu odhalil Edward Snowden, budou ale zřejmě časem muset nejen vlády, ale i sami uživatelé, kteří budou trvat na ochraně svého soukromí. Mohou jít dvojí cestou – buď se od mobilů a internetu zcela „odstřihnou“, nebo investují do různých více či méně spolehlivých zabezpečovacích a šifrovacích programů.
Iluze o krásném a svobodném digitálním světě je každopádně silně narušena a zřejmě se bude dále rozplývat. Poslední důležitou zprávou totiž je, že novináři, kterým Snowden svěřil zbytky svého archivu, pracují na nových odhaleních. Uvidíme, zda se dočkáme dalších výbušných překvapení.