V moderních demokraciích soupeří o moc ve státě politické strany, které hájí zájmy svých voličů. Pokud všichni respektují pravidla hry, není moc co řešit. Ale co když část občanů podporuje síly, které se snaží podkopat celý systém? Mají právo na svůj názor a politickou reprezentaci?
Tuto věčnou otázku si v posledních měsících znovu klade Německo – země, která má s pravicovými i levicovými radikály zvlášť negativní historické zkušenosti. Současná debata se točí ohledně otázky, zda zakázat působení Národně demokratické strany Německa (NPD), jež ostře kritizuje poměry v zemi a otevřeně se hlásí k nacistickému odkazu. Pokus o zrušení NPD má zásadní smysl i přesto, že skrývá mnohá úskalí.
Minulý měsíc schválila aktuální návrh na zrušení NPD velkou většinou německá Spolková rada. Horní parlamentní komora, v níž jsou zastoupeny vlády spolkových zemí, zároveň vyzvala kabinet Angely Merkelové i Spolkový sněm, aby se k návrhu připojily. Ty zatím váhají – největší obavy panují z neúspěchu. Poslední pokus o zákaz extremistické strany totiž skončil ohromnou blamáží. Nová výhra by navíc pro NPD, která momentálně prochází hlubokou krizí, znamenala významnou vzpruhu.
Trvalo dlouhých deset let, než se německé státní orgány rozhodly podat nový podnět k zákazu NPD
Nebezpečí netkví v registrované politické síle
Na jaře roku 2003 byla u moci Schröderova koalice SPD a zelených a optimisté věštili NPD, proti které stál jednotně parlament i vláda, brzký konec. Během projednávání kauzy u ústavního soudu v Karlsruhe se však ukázalo, že je vedení problematické strany prošpikováno spolupracovníky tajné služby. Pochybnosti o tom, do jaké míry tito lidé ovlivňovali samotný chod NPD a její tvář, stačily třem rozhodujícím soudcům ke smetení návrhu ze stolu. Údajná protiústavnost strany se dále neřešila. Trvalo dlouhých deset let, než se německé státní orgány rozhodly podat nový podnět k jejímu zákazu.
Zastánci současného návrhu na zákaz NPD čítajícího přes tisíc stran důkazního materiálu tvrdí, že mají v rukou mnohem přesvědčivější argumenty než v roce 2003, a zdůrazňují, že žádné z podkladů nepocházejí od tajných agentů. Věří v úspěch i přesto, že se politické strany těší ve Spolkové republice Německo silné ústavní ochraně. Návrh na rozpuštění některé z nich může podat jen vláda nebo jedna z komor parlamentu a schválit jej musejí dvě třetiny z osmičlenného senátu ústavního soudu.
Jediné dvě zakázané strany v historii SRN – Socialistická říšská strana (SRP) a Komunistická strana Německa (KPD) – zanikly v 50. letech 20. století za studené války, kdy byly považovány za vážnou hrozbu pro mladou demokracii. Dnešní skeptici v čele se zdrženlivým spolkovým ministrem vnitra Hansem-Peterem Friedrichem (CSU) namítají, že současná NPD je příliš slabá na to, aby takové riziko představovala (její podpora se na celostátní úrovni pohybuje kolem jednoho procenta voličů). Připomínají také, že NPD má možnost se proti svému případnému zákazu odvolat u Evropského soudu pro lidská práva, který může posuzovat právě přiměřenost postupu státních orgánů.Zákaz NPD je podle jeho odpůrců příliš těžký kalibr, který stabilizovaná demokracie nepotřebuje proti svým okrajovým protivníkům používat
Aktuální podnět k zákazu NPD má řadu odpůrců i mezi odborníky na extremismus a levicovými bezpečnostními experty. Kritizují jej především jako nepromyšlenou, reflexní reakci na nedávnou sérii otřesných zločinů ultrapravicové teroristické skupiny Národně socialistické podzemí (NSU) označované podle místa úkrytu také jako buňka ze Zwickau. Její tři členové (dva muži a jedna žena) unikali spravedlnosti dlouhých 14 let a spáchali desítku převážně rasově motivovaných vražd, dva bombové útoky a své akce financovali prostřednictvím přepadení minimálně 14 bank.
Skandální případ, jehož podrobnosti byly zveřejněny na podzim roku 2011, silně otřásl důvěrou v německé bezpečnostní složky a jasně odhalil násilný potenciál krajní pravice. I když se neprokázalo, že by NSU udržovala s NPD zásadní styky, je jasné, že obě organizace vyrostly ze stejného myšlenkového podhoubí. NPD mimo jiné loni v prosinci bojkotovala vzpomínkovou akci pro oběti NSU v zemském parlamentu ve Schwerinu, někteří lidé souzení za spolupráci s teroristy působili v NPD na nižších postech.
V této souvislosti vidí mnozí pokus o zákaz ultrapravicové strany jako prázdné gesto, které má napravit špatné svědomí státních orgánů a upokojit zjitřenou veřejnost. Zdůrazňují, že nebezpečí ultrapravice vězí jinde než v registrované politické síle, upozorňují, že se radikálové po případném zrušení NPD stejně uchýlí pod křídla jiné organizace, a hrozí se další aktivace militantní scény. Varují, že v boji s pravicovým extremismem jsou mnohem důležitější jiná opatření – například důsledná osvěta mezi mládeží, učiteli a státními úředníky. A – jak již bylo zmíněno – namítají, že podnět k zákazu NPD je příliš těžký kalibr, který stabilizovaná demokracie nepotřebuje proti svým okrajovým protivníkům používat.
Žádný bezvýznamný spolek
NPD však není žádný bezvýznamný pravičácký spolek, přestože je v poslední době na ústupu a čelí zničujícímu skandálu kolem svého financování. V německém politickém životě působí od svého vzniku v roce 1964 a v posledních dvou celostátních volbách získala asi 1,5 procenta hlasů – v absolutních číslech to znamená podporu přibližně 700 tisíc voličů.
NPD má kolem šesti tisíc členů a je zastoupena ve dvou zemských parlamentech – v Sasku a Meklenbursku-Předním Pomořansku. Přestože jsou její poslanci do značné míry izolovaní a kolegové z ostatních stran s nimi odmítají komunikovat nad nezbytný rámec, dávají o sobě nahlas vědět. Pravidelně narušují plenární zasedání nevhodnými výkřiky a urážkami, jejich projevy musejí být přerušovány. Právě výroky zákonodárců NPD mají před ústavním soudem sloužit jako jeden z důkazů, že strana v zemských sněmech otevřeně propaguje své rasistické a antisemitské postoje.
NPD má kolem šesti tisíc členů a je zastoupena ve dvou zemských parlamentech – v Sasku a Meklenbursku-Předním Pomořansku
Radikálními postoji se NPD netají ani ve svém programu. Otevřeně vyhlašuje, že k národnímu společenství patří jen etničtí Němci, propaguje omezení práv pro přistěhovalce a občany s migrační historií, pohrdá ústavou jako diktátem vítězných mocností druhé světové války. Vyslovuje se pro udržení „čistoty ras“ a v krajních případech neodmítá použití násilí v politickém boji. Parlamentní demokracii a politické strany navrhuje nahradit silným prezidentským systémem doplněným veřejnými plebiscity ke všem „životním otázkám“ národa. Hlasovat by v nich směli pouze „praví“ Němci. „Cizinci“ by v zemi mohli získat práci pouze tehdy, pokud by ji „Němci“ nechtěli vykonávat, nesměli by využívat výhod sociálního systému ani vlastnit žádný nemovitý majetek.
NPD se zároveň pohybuje minimálně na hraně popírání holokaustu. Za znevažování památky jeho obětí byl loni odsouzen i spolkový místopředseda strany Udo Pastörs.
Co by znamenal zákaz NDP
Návrh na zrušení NPD rozhodně není samospásný a má smysl pouze v kontextu širšího boje proti extremismu. Jeho případný úspěch by však měl hned několik pozitivních důsledků:
- Především by odstranil současnou zvrácenou praxi, že demokracie z peněz daňových poplatníků (včetně přistěhovalců a cizinců) financuje stranu, která má za cíl demontovat zřízení, ve kterém žijí, i občanská a lidská práva mnoha z nich. NPD nedostává žádné drobné – v posledních letech pobírala od státu přibližně 1,3 milionu eur ročně (asi 33 milionů korun), které tvořily asi polovinu jejích celkových příjmů.
- Dále by zákaz NPD vyslal jasný signál, že rasistické „mentální smetí“ patří na okraj společnosti, a ne na parlamentní půdu a do legitimní politické diskuse.
- Pomohl by vytvořit důležitý precedens, který by zamezil vzniku následnických organizací a znemožnil by ultrapravici využívat výhod legálního politického krytí.
- A v neposlední řadě by dal obětem pravicového násilí jasně na vědomí, že stát je na jejich straně, nikoli na straně pachatelů.
