Lidovky.cz

Německý humor v europarlamentu

Evropa

  10:01
Satirická formace s lakonickým názvem Strana (Die Partei) v minulosti zaujala například tím, že požadovala více piva, peněz a sexu, zavedení kvóty pro lenochy či existenčního maxima. Její šéf Martin Sonneborn nyní osvěží Evropský parlament...

Pokud nás zvolíte, necháme odprásknout 100 nejbohatších Němců! Slogan z billboardů německé politické strany, jejíž zástupce Martin Sonneborn byl letos zvolen do Evropského parlamentu. foto: archiv Die Partei

Pravda, Německo není Itálie, aby tam komik ve volbách dostal celou čtvrtinu hlasů. Ale Martin Sonneborn na rozdíl od Beppa Grilla ani náznakem nepředstírá, že by chtěl politiku skutečně dělat. Hned po svém slavném květnovém zvolení prohlásil, že nadále bude trávit čas hlavně „organizováním demisí a sebeobohacováním“. Dnes poprvé zasedne nově zvolený europarlament, takže se možná hned přesvědčíme, co Sonneborn přesně chystá

„Podojíme EU jako malý jihoevropský stát,” hlásí hrdě europoslanec Martin Sonnenborn

Jeho geniální myšlenka spočívá v tom, že se na jediném poslaneckém křesle Strany během pěti let protočí 60 jejích členů. Budou rotovat po měsíci, nastoupí do funkcí „sekretářů, praktikantů a prezidentů Evropské komise“ a budou pobírat diety, příspěvky na vedení kanceláří a pokud jim to systém dovolí, i tučné odstupné. Strana rozhodně nehodlá šetřit: „Podojíme EU jako malý jihoevropský stát,” hlásí hrdě Sonnenborn.

Proti humoru není obrana

Politici tradičních stran jsou proti tomuto tónu zcela bezmocní. Je to jako pokus vést seriózní debatu s Petrem Čtvrtníčkem. Pokud se už ozvou, tak jako například zelený europoslanec Sven Giegold, vyznívají jejich slova o „plýtvání daňovými prostředky“, kterému je třeba „zabránit všemi zákonnými prostředky“ prostě jen jako trapná klišé. Politický newspeak nemá proti lidem, kteří si z něj dělají legraci a ve svých prohlášeních jej napínají ad absurdum, zkrátka žádnou šanci.

Málo úspěšní jsou i ti, kdo poukazují na technické nedostatky plánu Strany na neustálou rotaci europoslanců. Co prý udělá, když se některý z jeho spolustraníků po měsíci v Bruselu mandátu odmítne vzdát? Sonnenborm ani v tom nevidí problém: „„Jsme nejen přísně centrálně organizovaná vůdcovská strana, ale používáme i stalinistické metody. V případě nouze svým lidem zkrátka poručím, aby dobrovolně odstoupili,“ prohlašuje. Co k tomu dodat?

Strana do evropských voleb vstupovala se sloganem „Ano Evropě, ne Evropě“ a mnozí její příznivci se už těší, že je bude po dalších pět let zásobovat vtipy z Bruselu a Štrasburku. Ti, kteří vážně lamentují, že partička recesistů bude roztáčet jejich peníze, by si měli stěžovat nikoli na nezodpovědné spoluobčany, ale především v Karlsruhe.

Satirikům stačilo získat pouhých 0,6 procenta hlasů (184 tisíc), aby v evropském zákonodárném sboru zasedli

Byl to totiž Spolkový ústavní soud sídlící v tomto západoněmeckém městě, který letos s poukazem na relativní nedůležitost Evropského parlamentu zrušil povinnou tříprocentní hranici pro zisk mandátu. Satirikům, mezi jejichž centrální požadavky patří například obehnání Švýcarska zdí nebo omezení volebního práva pouze na věkovou skupinu 12 až 52 let, tak stačilo získat pouhých 0,6 procenta hlasů (184 tisíc), aby v evropském zákonodárném sboru zasedli. 

Podobně – přičemž to je mnohem méně vtipné – uspěla i neonacistická NDP. Ultrapravicová formace, která bude možná brzy pro svoji protiústavnost zrušena, získala ve volbách přesně jedno procento hlasů. Do Štrasburku vyslala svého bývalého dlouholetého předsedu Udo Voigta. Právě on bývá považován za klíčovou osobnost, která pomohla NPD k výraznému posílení v poslední dekádě, zejména v „nových“ spolkových zemích.

Překonat obsahy

Ale zpět ke Straně. Co o ní víme? Těžko říct, zda má tato „partička“, kterou v roce 2004 založili redaktoři magazínu Titanic, skutečně 12 tisíc členů, jak sama tvrdí. Nebo zda má „vždy pravdu“, jak se zpívá v písni, kterou radostně přejala od bývalé východoněmecké SED (Sjednocené socialistické strany).

Její základna je ale natolik široká, že se i ve složitém a na personál náročném federálním systému může účastnit prakticky všech voleb. Její název je ve skutečnosti zkratkou hlavních programových bodů – strana pro práci, právní stát, ochranu zvířat, podporu elit a demokratickou iniciativu zdola. Historický úspěch zaznamenala loni na jaře, když získala jedno křeslo v městském parlamentu v Lübecku.

Základna Strany je natolik široká, že se i ve složitém a na personál náročném federálním systému může účastnit prakticky všech voleb

Tehdy jako dnes se našli lidé, kteří měli pro úspěch Strany jen málo pochopení. Nový nevyzpytatelný kolega Bastian Langbehn byl trnem v oku lübeckým politikům, kteří jen horko těžko dávali dohromady potřebnou koaliční většinu, ale i řadě občanů a komentátorů. Ani jedni zkrátka nechápali, co má strana propagující heslo „překonat obsahy“ a zavedení místního dialektu jako úřední řeči, skutečně při řízení dvousettisícového města dělat. A zřejmě se ani nezasmáli nápadu inspirovat se předraženým megaprojektem na výstavbu podzemního nádraží Stuttgart 21 a v Lübecku pro jistotu přesunout pod povrch i letiště.

Strana si z kritiků ale rozhodně nic nedělala. Krátce po úspěchu v Lübecku vyrukovala s erotickým předvolebním spotem pod heslem „O dětech jen nekecat – dělat je!“, který k její velké radosti zakázaly vysílat některé veřejnoprávní stanice. Přineslo jí to velkou neplacenou publicitu a o to více zhlédnutí na internetu. S jídlem roste chuť a tak přidala i plakáty s lakonickými hesly „Merkelová je blbá“ a „Merkelová je tlustá“. Pro někoho jsou už daleko za hranicí vkusu. Ale mnohé lidi baví.

Frakce „bláznů a šílenců“

A nejen baví – viděno z odstupu se Straně daří více či méně vtipně poukazovat na skutečné chyby a nedostatky politické scény. A to nejen na hloupost propagačních hesel. Přední politik postkomunistické Levice Gregor Gysi se v debatě se satirikem Sonnenbornem před časem pozastavil nad programovými body strany: „S tímhle vás Spolková volební komise pustila k volbám?“ zeptal se. Sonnenborn nezaváhal: „Jejím úkolem přece není posuzovat obsah volebních programů, pak byste to taky měli těžké,“ odsekl. A měl pravdu. Těžké by to měla nejen Levice, ale i spousta dalších stran, které v programech slibují to, co nemohou nikdy splnit.

V nedávném rozhovoru pro Spiegel Online Sonnenborn prohlásil, že jeho stranu podpořili inteligentní protestní voliči. Úspěch populistů v eurovolbách označil za „stejně veselý jako náš vlastní úspěch“ a podivil se nad tím, kolik lidé je ochotných volit a draze dotovat poslance, kteří do „evropského soukolí jen sypou písek“. 

O kompetencích Evropského parlamentu se vyjadřuje s despektem, zároveň ale plánuje vytvoření frakce „bláznů a šílenců“. Je přesvědčený, že spojenců najde dost: „Nemyslím si, že jsme v Evropském parlamentu ti nejvyšinutější,“ říká. Bohužel ani v tom se zřejmě nemýlí.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.