Německo, země zaslíbená

Když dorazil do Mnichova první vlak s běženci z Budapešti, nově příchozí byli vítáni potleskem, jásotem a barevnými balonky. A na uprchlících bylo vidět, že jsou sice unavení, ale jejich obličeje zářily radostí, protože se konečně dostali tam, kam toužili, a jejich strastiplná cesta byla u konce. Dobrovolníci se jich hned ujali, zásobili je vším potřebným a odvedli je do přechodných ubytoven. Dobrovolníků bylo mimochodem tolik, že si rozdělovali služby na facebooku, aby na nádraží byla zajištěna stálá služba.

Obrázky, na nichž jsou vidět uprchlíci ze Sýrie, jak nesou plakáty s Angelou Merkelovou a volají, že to je jejich máma, určitě dojaly většinu Němců: konečně, snad poprvé po desetiletích, někdo volá „Germany“ a není to ani se strachem, ani s nenávistí, ani na fotbalovém stadionu, ale s vděčností a nadějí. Doufají, že Německo tím tedy snad konečně odčinilo svou vinu ze dvou světových válek a vrátilo se mezi země, které na sebe právem mohou být hrdé.

Proto Němci také považují za samozřejmé, že se ujmou všech uprchlíků, kteří k nim přijdou, ale na druhé straně také to, že se o ně podělí s ostatními zeměmi EU a vůbec nechápou, že některé země to nevnímají stejně. Mají euforii z toho, že v syrské televizi ukazují obrázky Angely Merkelové a lidé volají „máma“ a odmítají si připustit, že tím povzbuzují tisíce dalších uprchlíků, aby se vydali na cestu do vysněné Germany.

Všeobjímající nadšení

Německé nadšení je všeobjímající. Bylo tam až donedávna úplně nemyslitelné, aby se někdo v médiích, jak je u nás běžné, vyjádřil proti přijímání uprchlíků. Známý herec Til Schweiger oznámil, že jim sám zařídí ubytovnu. Moderátor Ranga Yogeshwar jim zařizuje wi-fi připojení. V Berlíně se 4. října bude konat koncert na přivítanou uprchlíkům a proti pravicovému extremismu, kde vystoupí Udo Lindenberg a jeho Panikorchester, Herbert Grönemeyer, Peter Maffay, Die Fantastischen 4, Sido, Andreas Bourani nebo Xavier Naidoo. Pod titulkem „Refugees Welcome“ uspořádaly Borussia Dortmund a FC St. Pauli fotbalový zápas v Hamburku a pozvaly k němu tisíc uprchlíků.

V průzkumu veřejného mínění televize N24 a ústavu Emnid z 2. září 2015 se zrcadlí pozitivní postoj Němců k uprchlíkům:

• 56 procent si myslí, že se migranti budou dobře integrovat, jen 31 procent si myslí opak;
• 65 procent si myslí, že uprchlíci společnost omladí;
• 70 procent je přesvědčeno, že s nimi bude život v Německu zajímavější.
• Naproti tomu si ale 66 procent myslí, že tolik uprchlíků zatíží německý sociální systém;
• 64 procent očekává problémy ve vzdělávání;
• 55 procent počítá s tím, že situace s byty se ve městech zhorší.
• Podle 86 procent přicházejí uprchlíci do Německa hlavně kvůli štědrému sociálnímu systému;
• 80 procent si myslí, že důvodem je silné německé hospodářství.

Reprezentativní průzkum také ukazuje, že Němci uprchlíky vítají, ale také od nich očekávají, že se integrují do společnosti:

• Pro 97 procent k tomu patří, že se naučí německy;
• 96 procent očekává, že přijmou německou ústavu;
• 87 procent požaduje, aby uprchlíci pracovali a platili daně;
• pro 84 procent je důležité, aby migranti vyhledávali kontakt s Němci a netvořili paralelní společnost.

Je zvláštní, že na rozdíl třeba od Česka se postoj německých politiků ani médií během léta neměnil, i když začalo být jasné, že do Maďarska začíná přicházet stále větší proud uprchlíků, kteří všichni chtějí dál do Německa – a zřejmě se tam i nějak dostávají, i když nebylo vidět, kudy. Přitom někteří Němci při osobních setkáních vyjadřovali rostoucí nepokoj z vlny uprchlíků.

Typickým příkladem je článek z 18. srpna na webu prestižních novin Die Zeit, který reaguje na deset hlavních mýtů o tom, jak uprchlíci Německu škodí, a vysvětluje, jak je to vlastně naopak a jak jsou imigranti ve všech směrech prospěšní. Článek má více než 430 komentářů a naprostá většina z nich fakta z článku odmítá a řada z nich je i věcně nebo pomocí čísel vyvrací. Z toho by se mohlo usoudit na určitý rozpor mezi tím, co píší média, a tím, co si myslí lidé na ulici. Podobně to vypadá i na jiných webových serverech, pakliže tedy ještě vůbec komentáře od čtenářů přijímají.

Vystřízlivění

Teď už se ale začíná v mediální krajině šířit vystřízlivění z této euforie. Počty uprchlíků jsou takové, že už první den došlo téměř ke kolapsu přijímací infrastruktury. Německo je velmi dobře zařízené na příjem azylantů – spíše ale na stálý přísun nízkých počtů než na nárazové přijetí tisíců uprchlíků, a už vůbec ne na neustálý přísun tisíců.

Počítačový systém EASY, který na principu náhodného výběru a takzvaného königsteinského klíče přiřadí každému uprchlíkovi nebo rodině spolkovou zemi, do které bude poslán, až donedávna běžel jen ve všední dny od 6 do 20 hodin, takže kdo přišel v noci, musel čekat na ráno. Pak byl jeho provoz rozšířen na víkend a jako reakce na uprchlickou vlnu je nyní pro uprchlíky z Maďarska v provozu i od 3:00 do 23:55. Spolkové země, které o něm rozhodují, sice tvrdí, že nic nestojí v cestě tomu, aby EASY běžel 24 hodin denně, ale to by také znamenalo, že by musely být celou noc připraveny uprchlíky přijímat; a tak daleko jejich připravenost ještě, zdá se, nesahá.

Mnichov zatím krizi zvládá, ale jen s velkým vypětím a volá ostatní spolkové země o pomoc. Zatímco mnichovské Hlavní nádraží očekává tento víkend 40 tisíc běženců, nabízejí ostatní země celých 1,5 tisíce volných lůžek, a to považuje mnichovský starosta Dieter Reiter za skandální. Vedoucí mnichovského Kreisverwaltungsreferatu Wilfried Blume-Beyerle si hlavně stěžuje, že asi brzy začnou scházet dobrovolní pracovníci, protože studentům začne škola a ostatní musejí do práce. Horečně také shánějí nové prostory, kde by uprchlíky uložili.

Další problém je, že za týden začne Oktoberfest a do Mnichova se začnou sjíždět miliony návštěvníků z celého světa. Co se pak bude dít na Hlavním nádraží, se dá jen těžko odhadnout. Blume-Beyerle ale také překvapivě říká, že momentálně žádná registrace uprchlíků neprobíhá, a navíc dochází k jejich viditelnému úbytku: „Odvezeme tisíc lidí do veletržního areálu a za pár hodin jich chybí dvě stě nebo tři sta. Vezmou si taxík a jedou dál na vlastní pěst.“

Podle toho je pro velkou část uprchlíků cílem ne Německo, ale další země. To už se ukázalo i tím, že uprchlíci zablokovali vlakové spojení a pak i dálnici do Dánska, takže i tyto země si mohly vyzkoušet, jak zvládnout stovky uprchlíků, kteří se bez ohledů na místní pravidla rozhodnou hromadně odejít jinam. Tuto zkušenost mohly zatím v Evropě získat jen balkánské státy a Maďarsko s Rakouskem a pro žádný z nich nebyla příjemná.

Problémy

Kde je světlo, je i stín: během jednoho roku se počet útoků proti příbytkům azylantů v Německu více než zdvojnásobil, vloni jich bylo 170, letos jen do srpna 335, z toho jen v červenci 131. Na interaktivní mapě je vidět, že útoků je nejvíc ve východních spolkových zemích a že nesouvisejí přímo s počtem azylantů v jednotlivých zemích (při zoomu do mapy je barevně vidět na pozadí počet azylantů na 100 tisíc obyvatel). Spolková rada to bere jako podnět pro nový pokus zakázat pravicově extremistickou stranu NPD, protože poslední pokus dost trapně selhal, když se ukázalo, že většina vedení NPD jsou vlastně policejní informátoři.

S tím souvisí i opět se probouzející Pegida (Vlastenečtí Evropané proti islamizaci západu). Od podzimu do jara demonstrovala každé pondělí v Drážďanech, přes léto bylo jen několik demonstrací s dvěma až třemi tisíci účastníky, při poslední demonstraci 7. září, tedy už po začátku uprchlické vlny v Německu, jich bylo kolem pěti tisíc, aspoň podle skupiny dobrovolníků Durchgezählt (Spočítáno), která se zabývá tím, že z videozáznamu i na místě počítá, jaká byla při demonstracích účast.

Tyto počty se zdají být vysoce politickou záležitostí, sama Pegida udává alespoň dvojnásobek, původně oznámila, že podle policie bylo 10,6 tisíce účastníků, což ale potom policie dementovala a Pegida odvětila, že se jednalo o neoficiální informaci od policejního úředníka. Zajímavé ovšem je, že od léta už policie počty demonstrantů nezveřejňuje, i když je podle vlastního vyjádření má. Poslední demonstrace také proběhla za nezájmu většiny médií. Dříve přitom německá média o demonstracích Pegidy obsáhle referovala, či spíše o provázejících antidemonstracích. Toto pondělí se ovšem žádné protidemonstrace nekonaly, takže asi nebylo čím zprávy o Pegidě uvést na pravou míru.

Příchod tisíců muslimů do země nevidí úplně bez problémů ani policie: podle ochrany ústavy státu je jen v Severním Porýní-Vestfálsku 2100 aktivních salafistů, kteří hledají kontakt s nově příchozími muslimy a pod záminkou pomoci se je snaží přivést do salafistického prostředí a zabránit jejich integraci v německé společnosti. Po oznámení kancléřky Merkelové, že budou všichni Syřané přijati, mezi uprchlíky nápadně vzrostl poměr Syřanů. Že to není zcela v pořádku, se potvrdilo, když němečtí celníci objevili balíčky s falšovanými i pravými syrskými pasy.

Hloupý, kdo dodržuje zákony

Rozhodování o žádosti o azyl dnes v Německu trvá asi pět měsíců. Podle všech zúčastněných je to příliš dlouho, i když je to zlepšení oproti loňsku téměř o dva měsíce. V srpnu oznámil německý ministr vnitra, že je momentálně 218 tisíc nerozhodnutých azylových žádostí, ale 309 tisíc záznamů v systému EASY, takže skoro sto tisíc uprchlíků ještě ani nepodalo žádost o azyl.

Žádost o azyl probíhá takto:

• Po příjezdu zavedou policisté uprchlíka do přijímacího zařízení. Tam zapíšou jeho osobní data a vezmou otisky prstů, ale srovnají je jen s databází známých zločinců, otisky se neuloží.
• Počítačový program EASY určí, do které spolkové země bude žadatel odeslán. Dostane instrukce a lístek na vlak, do cíle se má dopravit sám. Když to do týdne neučiní, je zapsán jako ilegální imigrant.
• V cílové spolkové zemi podá vlastní žádost o azyl. Jeho osobní data, fotografie a otisky prstů se až teď uloží do registru.
• Lékařská prohlídka, na kterou se čeká až tři měsíce.
• Výslech, někdy i opakovaný. Pak je o žádosti rozhodnuto.

Uprchlíci, kterým byla žádost o azyl zamítnuta, by měli Německo opustit, buď dobrovolně, nebo vyhoštěním, což se ale příliš nedaří. Z 41 044 odmítnutých žadatelů o azyl v roce 2014 jich ještě na konci února 2015 bylo 62 procent stále v Německu. Od ledna do září 2014 byla žádost zamítnuta 31 tisícům žadatelů z balkánských zemí, ale jen 2595 jich bylo deportováno. V prvním kvartálu 2015 byla odmítnuta žádost o azyl 9720 žadatelům z Kosova, ve stejném období jich ale bylo vyhoštěno zpátky do vlasti jen 304.

Podle zprávy pracovní skupiny, která se zabývala problémy při deportacích, je hlavní zábranou v provádění deportací to, že 73 procent žadatelů tvrdí, že nemají žádné dokumenty. To jsou pak také ti, kteří se často tvrdošíjně a nakonec také úspěšně brání vyhoštění. „To vede k tomu, že cizinec, který dodržuje zákony a podvolí se rozsudku o vyhoštění, je nakonec ten hloupý,“ píšou autoři zprávy.

Další překážkou vyhoštění jsou velmi často zdravotní důvody, především těžko diagnostikovatelná psychická onemocnění, často i taková, která se v žádostech o azyl vůbec nevyskytovala. Bohužel se také často stává, že pravomocný rozsudek o vyhoštění je místními samosprávami zrušen poté, co se případu ujme regionální nebo i celostátní tisk.

Němci jsou hippie

Velký ohlas mělo interview s britským politologem Anthony Gleesem 8. září v německé rozhlasové stanici Deutschlandfunk. Moderátor se zjevně snažil získat od profesora Gleese z university v Buckinghamu pochvalu a uznání za to, jak Němci zvládají uprchlickou krizi, ale výsledek byl jako studená sprcha: podle profesora Gleese, který je expertem na britsko-německé vztahy, se Německo začalo chovat jako hippie, kterého ovládají emoce.

S Řeckem Německo trvalo do poslední chvíle na důsledném dodržování pravidel a zákonů, ale s Maďarskem a uprchlickou vlnou šly zákony a dohody stranou, najednou tu jsou výjimky a zvláštní opatření. „Pro Velkou Británii, kde momentálně bojujeme nejenom s terorismem, musíme se vypořádávat nejenom s problémem ekonomických emigrantů, ale musíme se také vypořádat s humanitárními problémy, se zdál německý postoj zkrátka nedbalý a ne úplně domyšlený obzvlášť ohledně Evropy, když Němci nedodržují pravidla. O maďarské vládě si můžeme myslet, co chceme, ale existují pravidla, a když Němci pravidla nedodržují, pak se, jak se říká, celá unie rozpadá,“ říká Glees.

Když Angela Merkelová provozuje takovouto politiku a zve uprchlíky do Německa, pak se jejich proud prý nikdy nezastaví. Velká Británie chce přijmout 40 tisíc lidí ze syrských táborů, tedy uprchlíky, kteří nejsou v Sýrii, ale v Libanonu nebo v Jordánsku. Na rozdíl od Německa však nepřijme nikoho, kdo se pokouší dostat do Evropské unie ilegálně.

Glees také vyjádřil obavu, že uprchlíci, kteří dnes přijdou do Německa, získají za pět let dokumenty a budou moci cestovat po celé unii, i do Británie, která není členem Schengenu. „Momentálně se tito lidé nemohou do Velké Británie legálně dostat. Za pět let ale bude možné, aby miliony, které přišly do Německa, šly dál, do Francie a do dalších zemí, a pak i do Velké Británie. A to je velmi nebezpečné. Dokonce bych řekl, že je to nedemokratické. Lidé, kteří mají rozumnou humanitární politiku, musejí umět rozlišovat mezi těmi, kteří do Evropy přicházejí ze zoufalství, a těmi, kteří přicházejí s pocitem ekonomického vylepšení, jimž lze velmi dobře rozumět,“ vysvětluje Glees.

Německo nedodržuje pravidla Schengenu – a když vlastní pravidla nedodržuje Německo, pak nelze čekat, že to budou dělat ostatní státy; a to může být pro celou unii fatální.

Moderátor se profesora Gleese také zeptal na jeho názor na vyjádření Angely Merkelové, že to, co je teď potřeba, je německá flexibilita – a jestli tím vlastně Němci nevycházejí Britům vstříc, když oni jsou mistři v politické flexibilitě. Glees ovšem suše odvětil, že už spojení slov „Němec“ a „flexibilita“ je mu k smíchu: „Němci bývali lidé právního státu, kteří dodržují zákony; možná to dělají srdcem, ale vždycky s rozumem.“ Teď to ale podle Gleese spíš vypadá tak, že se Němci úplně zbláznili. Problémy s uprchlíky nemůže vyřešit jen Německo s Francií, musí to být společné řešení celé unie.

Nesmyslné kvóty

Před masovým přijímáním uprchlíků z Blízkého východu varoval i francouzský ministr zahraničí Laurent Fabius. V tomto regionu podle něj musí být zachována pestrost národů i vyznání, jinak by IS vyhrál.

Vedoucí německé lidskoprávní organizace Pro Asyl, Günter Burkhardt, řekl v bavorském rozhlase, že plány předsedy Evropské komise Jeana-Clauda Junckera jsou vzdálené realitě. „Nemůžeme čekat, že Syřané nebo Afghánci zůstanou dobrovolně v zemi, jako je Maďarsko, nebo se nechají rozdělit do Litvy nebo Slovinska, ke kterým nemají vůbec žádný vztah.“

Kvóty, podle kterých jsou lidé proti své vůli posunováni Evropou křížem krážem, musejí podle něj ztroskotat. Systém kvót, který zatím Evropská komise prosazuje, odmítají nejen státy Visegrádské čtyřky, ale i Rumunsko a Finsko. Připočteme-li k tomu Velkou Británii, která má jednak vyjednanou výjimku z Lisabonské smlouvy a jednak kvóty odmítá, a Dánsko a Irsko, které mají rovněž výjimky, pak už princip evropské solidarity požadovaný Německem a Evropskou komisí dostává povážlivé trhliny.

Vlivný deník Frankfurter Allgemeine Zeitung teď dokonce uveřejnil komentář, v němž dává zemím východní Evropy ve věci kvót za pravdu, protože kvóty řeší jen symptom, ale ne příčinu. Navíc kvóty dávají falešný signál, který převaděčům uprchlíků nažene ještě víc zákazníků.

A za všechno může...

Že ani v Německu nepanuje naprostá jednota názorů na řešení krize, se ukázalo, když bavorský předseda vlády a šéf tamní CSU Horst Seehofer pozval maďarského předsedu vlády Viktora Orbána na zasedání parlamentního klubu CSU 23. září do Bavorska. Německý tisk to vnímá jako políček Angele Merkelové a Seehofer se netají s tím, že s ní ve věci uprchlíků zásadně nesouhlasí. Nechat přijet uprchlíky z Maďarska do Německa byla podle něj „chyba, se kterou se budeme ještě dlouho potýkat“.

Maďarsko chystá od 15. září „novou éru“ v zacházení s přívalem uprchlíků. Její detaily se ovšem neustále mění, takže se dá jen těžko odhadnout, jak bude vlastně vypadat a jestli něco na uprchlické vlně změní. Kdyby se ale Maďarsku opravdu podařilo uprchlickou krizi nějak zmírnit, a do určité míry tedy neutralizovat německou vstřícnost, určitě by se našla i řada Němců, kteří by za to Maďarsku byli vděční.

Tedy samozřejmě pouze ve skrytu duše, navenek zůstane Maďarsko pořád tím, kdo za všechno může, jak už zde bylo ostatně napsáno.

P. S.: Před dvěma týdny zahájila německá kancléřka Angela Merkelová nadšenou kampaň s mottem „My to zvládneme“. V neděli večer vyšel v německém deníku Süddeutsche Zeitung článek s titulkem „Přece jen to nezvládneme“...