Ceska Pozice

Německo: Volby v Braniborsku, Sasku a Durynsku zvětšily vládní krizi

Alternativa pro Německo je v podstatě vítězem tří zemských voleb. Je sice zatím především protestní stranou, ale na rozdíl od celoněmecké vládní koalice CDU/SPD má poselství, jež oslovuje východní Němce: nejsme jako elity z Berlína a Bruselu, jsme s tebou.

Petr Pietraš 2.11.2019
Kolo štěstí AfD. Ti, kteří si vytočili AfD, získali odměnu, naopak kdo štěstí... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Kolo štěstí AfD. Ti, kteří si vytočili AfD, získali odměnu, naopak kdo štěstí... | foto: Robert Schuster
Kolo štěstí AfD. Ti, kteří si vytočili AfD, získali odměnu, naopak kdo štěstí...

Výsledky letošních voleb do parlamentů východoněmeckých zemí Braniborsko, Sasko (obojí 1. září) a Durynsko (27. října) byly očekávány s velkým napětím. Třicet let po pádu berlínské zdi se východní část Německa stala ukázkou politických a společenských změn od znovusjednocení v roce 1990. V každodenním politickém provozu nejsou spolkové země, jež vznikly po zániku Německé demokratické republiky (NDR), v centru pozornosti a do hlavního zpravodajství se dostávají zřídka.

Kvůli nárůstu nespokojenosti se však zemským volbám ve východním Německu dostalo celoněmecké pozornosti. Důvodem byl růst preferencí Alternativy pro Německo (AfD), eroze tradičních stran a dlouho přehlížený problém východoněmecké identity, která se i po 30 letech od znovusjednocení liší od západoněmecké.

Nenaplněná očekávání

Od opětovného spojení obou německých států v roce 1990 si východní Němci slibovali především svobodu a prosperitu. Ekonomický úspěch západní části Německa na rozdíl od socialistického hospodářství mohli denně sledovat v západoněmecké televizi, která pokrývala i většinu NDR. Sociálně-tržní ekonomika západoněmeckého střihu měla zvýšit životní úroveň a marka být světově uznávanou měnou.

Východoněmecká ekonomická očekávání se nenaplnila. S rozpadem komunistického impéria nenastalo začlenění do západoněmecké ekonomiky s její tehdy ještě svěží legendou o hospodářském zázraku po druhé světové válce. Katastrofální ekonomická situace ve východním Německu a nástup globalizace vedly k hospodářskému propadu, jehož následky dodnes nejsou překonané.

Politicky byla východoněmecká komunistická strana (SED) stalinská a západní část Berlína obehnaná zdí. Na ty, kdo se přes ni pokoušeli dostat na Západ, stříleli pohraničníci – v únoru 1989 byl jejich poslední obětí Chris Gueffroy. Po pádu berlínské zdi zavládlo na obou stranách nadšení a bývalý sociálnědemokratický kancléř Willy Brandt formuloval marketingový slogan: „Es wächst zusammen, was zusammen gehört“ (To, co k sobě patří, znovu srůstá).

Východoněmecká ekonomická očekávání se však nenaplnila. S rozpadem komunistického impéria nenastalo začlenění do západoněmecké ekonomiky s její tehdy ještě svěží legendou o hospodářském zázraku po druhé světové válce. Katastrofální ekonomická situace ve východním Německu a nástup globalizace vedly k hospodářskému propadu, jehož následky dodnes nejsou překonané. Nezaměstnanost, zánik průmyslových odvětví a pocit nepotřebnosti zasáhly generaci, jež byla přesvědčena, že její osud berlínské elity nezajímá.

Rozdílné pojetí státu

Nenaplnily se však ani společensko-politické touhy východních Němců, kteří v roce 1989 demonstrovali s transparenty s nápisem „Wir sind ein Volk“ (Jsme jeden národ) a od znovusjednocení si slibovali konec sovětské okupace a vazalství vůči Moskvě a svobodu ve společném prosperujícím suverénním státě.

Západní Německo opustilo ideu národního státu ve prospěch jednotné Evropy, ve které se národní státy rozpustí, čímž zanikne nejen nepříjemná minulost, ale i pocit historické viny. Východní Němci se připojovali k národnímu státu, pro ty západní představovalo sjednocené Německo jeden ze základů evropské integrace. Rozdíl v pojetí společného státu zvětšila západoněmecká dominance.

Realita západní části, která po znovusjednocení dominovala, byla jiná. Západní Německo opustilo ideu národního státu ve prospěch jednotné Evropy, ve které se národní státy rozpustí, čímž zanikne nejen nepříjemná minulost, ale i pocit historické viny. Východní Němci se připojovali k národnímu státu, pro ty západní představovalo sjednocené Německo jeden ze základů evropské integrace.

Rozdíl v pojetí společného státu zvětšila západoněmecká dominance. Po znovusjednocení vládla představa, že vše je otázkou peněz, a pokud se bude na východě velkoryse investovat, brzy se z východních Němců stanou západní. Toto arogantní uvažování, které vychází z předpokladu, že západoněmecký model je jediný správný, byl začátkem kolektivního pocitu, že východní Němci jsou občany druhé kategorie.

Pocit rezignace a prohry

Východní Němci sice tvoří 20 procent všech německých obyvatel, ale jen tři procenta z nich patří mezi elitu. Na 81 německých univerzitách není ani jeden rektor východního původu. V soudnictví a státním aparátu je situace podobná. Dokonce v levicové Die Linke nebo v AfD, často považované za strany zastupující východoněmecké obyvatele, jsou hlavní představitelé západoněmeckým importem – durynský předseda vlády Bodo Ramelow (Die Linke) i hlavní kandidát AfD Björn Höcke.

Pocit rezignace a prohry sdílí většina východoněmeckého obyvatelstva – z demokracie a globalizace mají prospěch jen kosmopolitní elity, východnímu Německu se vyhýbá a těch dole se nikdo na nic neptá. Rychlost změn spojených s masovou migrací, jež vede k multietnické společnosti, se pak odráží u volebních uren.

Pocit rezignace a prohry sdílí většina východoněmeckého obyvatelstva – z demokracie a globalizace mají prospěch jen kosmopolitní elity, východnímu Německu se vyhýbá a těch dole se nikdo na nic neptá. Rychlost změn spojených s masovou migrací, jež vede k multietnické společnosti, se pak odráží u volebních uren.

V saském městě Görlitzu se AfD stala s 30,8 procenty nejsilnější stranou, což je třináctkrát víc než sociální demokracie (SPD) – 2,3 procenta. V Durynsku získaly strany z obou okrajů politického spektra, postkomunistická Die Linke a pravicově populistická AfD, celkem více než 50 procent hlasů. Tradiční politický střed eroduje a v durynském zemském parlamentu v Erfurtu se stal menšinou.

Porážka tradičních stran CDU a SPD

Ve všech třech spolkových zemích vyhrála strana premiéra – v Braniborsku Dietmar Woidke a SPD, v Sasku Michael Kretschmer a CDU a v Durynsku Bodo Ramelow a Die Linke. Podpora šéfa vlády je oceněním práce na zemské úrovni a současně projevem konsensu celého politického spektra – všichni proti AfD za jakoukoli cenu. Alternativa pro Německo je v podstatě vítězem všech tří zemských voleb – všude se stala druhou nejsilnější stranou a její podpora se pohybuje v průměru okolo 25 procent.

Vytváření vládních koalic proto bude obtížné a v extrémním případě může vést k absurdnímu spojení všech stran v parlamentu proti AfD, aby vznikla koalice opírající se o stabilní většinu. Na celoněmecké úrovni pak bude stále těžší legitimizovat koaliční vládu, již bude především spojovat blokace strany, pro niž hlasovala čtvrtina voličů. Zařazování všech kritiků nekontrolované migrace mezi pravicové extrémisty zvyšuje volební potenciál AfD, a pokud bude dostávat více než 30 procent, může být překročena hranice pro společenský zlom.

Volební úspěch AfD by byl ještě větší, kdyby jí nekonkurovaly Die Linke a Zelení. Die Linke získává hlasy voličů východoněmecké komunistické strany (SED) a Zelení mladých generací. Obě strany poutají určité procento protestních hlasů, čímž zmírnily porážku tradičních stran křesťanských demokratů (CDU) a SPD, které nemají jasno ve vedení.

Volební úspěch AfD by byl ještě větší, kdyby jí nekonkurovaly Die Linke a Zelení. Die Linke získává hlasy voličů východoněmecké komunistické strany (SED) a Zelení mladých generací. Obě strany poutají určité procento protestních hlasů, čímž zmírnily porážku tradičních stran křesťanských demokratů (CDU) a SPD, které nemají jasno ve vedení.

CDU trpí tím, že její šéfkou je Annegret Kramp-Karrenbauerová a Angela Merkelová spolkovou kancléřkou. Pro německého voliče je tato mocenská konstelace nepřehledná, neboť byl zvyklý, že kancléř je současně šéfem strany. SPD je na tom ještě hůř. Nejenže upadá do politické bezvýznamnosti, ale od poloviny letošního roku je řízena provizorně, protože po rezignaci Andrey Nahlesové hledá nového předsedu.

Krize celoněmecké vládní koalice CDU/SPD se po východoněmeckých zemských volbách zvětšila, pozice Kramp-Karrenbauerové je oslabena a SPD nemá nikoho, kdo by převzal odpovědnost. Alternativa pro Německo je zatím především protestní stranou, ale na rozdíl od vládní koalice CDU/SPD má poselství, které oslovuje východní Němce a jejich zraněnou identitu a působí především na city: my nejsme jako elity z Berlína a Bruselu, my jsme s tebou.

Petr Pietraš
zpět na článek


© 2019 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.