Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Německo: Volby budou ovlivněny i stárnoucí společností

  10:32
Z nedostatku jiných možností v německých parlamentních volbách 24. září zřejmě zvítězí uskupení CSU/CDU v čele s Angelou Merkelovou. Nejsilnější stránkou německé kancléřky je slabá politická konkurence.

Pro mnohé je Merkelová lhářka a podvodnice, pro jiné politik světového formátu. foto: Reuters

Po návratu ze sicilské Taorminy, kde se na konci května konal summit sedmi ekonomicky nejvyspělejších států světa G7, německá kancléřka Angela Merkelová (CDU) v projevu prohlásila: „Doba, kdy jsme se mohli bezvýhradně spoléhat na ostatní, skončila, což jsem zažila v uplynulých dnech. Evropané musejí vzít svůj osud do vlastních rukou.“

Projev vyvolal ve světových médiích komentáře, které v něm viděly – především ty americké – začátek odcizování Evropy a USA. Deník The New York Times dokonce napsal, že jde o tektonický posun v transatlantických vztazích. Naznačila však Merkelová, že éra světového řádu, jenž vznikl po druhé světové válce, končí?

Časopis Politico tuto spekulaci odmítl a v německých médiích se objevily články, v nichž odborníci a zaměstnanci ministerstev zdůrazňovali, že spolupráce s Američany bez problémů funguje a činnost výzvědných a vojenských služeb je bez ní nemyslitelná.

Osvědčené použití krize

Projev Merkelové v pivním stanu v Bavorsku odměnili účastníci jednoho ze shromáždění před německými parlamentními volbami v neděli 24. září několikaminutovým potleskem. Merkelová obratně využila příležitosti a takticky se vyrovnala s několika problémy najednou, aniž by zmínila amerického prezidenta Donalda Trumpa a USA.

Německá kancléřka Angela Merkelová se vrátila k osvědčenému použití krize k prohloubení evropské integrace. Trump a jeho vládnutí je výzva, na niž Evropané musejí reagovat jednotně – překonat rozdíly a ještě více se semknout proti hrozbám zvenku.

Za prvé, vyšla vstříc německému voliči a jeho antiamerikanismu. Za druhé, odzbrojila již poněkolikáté kandidáta sociální demokracie (SPD) na kancléře Martina Schulze, který si profesní kariéru vybudoval v Bruselu a téma evropské spolupráce je mu vlastní. Navíc, pokud by ji chtěl předstihnout v kritice prezidenta USA, musel by opustit politický střed.

A za třetí, vrátila se k osvědčenému použití krize k prohloubení evropské integrace. Trump a jeho vládnutí je výzva, na niž Evropané musejí reagovat jednotně – překonat rozdíly a ještě více se semknout proti hrozbám zvenku. Projev Merkelové souvisel i s tradiční německou kritikou USA. Nejeden člen generace roku 1968, která je dnes u moci, se totiž jako student zúčastnil demonstrací proti americkému imperialismu, na kterých se často objevovaly transparenty srovnávající válku ve Vietnamu s holocaustem.

Pragmatička

Současné americké sankce vůči Rusku vyvolaly v Německu nevoli a v jeho ekonomické sféře si mnozí přejí, aby skončily co nejdříve. Odvolávat se na nespolehlivost USA je však poněkud paradoxní, protože kdo jiný než Evropané by měl vzít osud do svých rukou, pokud by odmítli vměšování do vlastních věcí. Merkelová je pragmatička a má vizí vývoje Evropské unie, k jejímuž prosazení jí Trump slouží jako výhrůžka, jež má přimět ostatní členské země k prohloubení společenství.

Merkelová je pragmatička a má vizí vývoje Evropské unie, k jejímuž prosazení jí Trump slouží jako výhrůžka, jež má přimět ostatní členské země k prohloubení společenství

Merkelová využila šok vyvolaný brexitem, v důsledku čehož si Němci opět začali uvědomovat klady evropského společenství. Na cestě k „více“ Evropy je ale třeba vyřešit několik problémů. Především migrační krizi, jež sice trochu uklidnila a dohoda s Tureckem funguje, ale to se může kdykoliv změnit. Balkánská cesta je víceméně uzavřená, a proto se migrační tlak přesunul do Středomoří, kde je klíčovou zemí Libye, jejíž stát však nefunguje, a proto není jasné, s kým v ní spolupracovat na kontrole pobřeží.

Německo-francouzským plánem je posunutí hranice EU na africký kontinent a vytvořit v Tunisku, Nigeru, Čadu a Libyi azylová centra, v nichž by se zjistila šance migrantů na azyl, a v pozitivním případě by mohli odcestovat v rámci ročních kvót do Evropy. Tím by byla zlikvidovaná ekonomická základna pašeráctví a ve Středozemním moři by přestali umírat lidé. Současně by měla být podpořena ekonomika zemí, z nichž pochází nejvíc migrantů, čímž by byl odstraněn důvod především pro ekonomickou migraci.

Zvyšování výdajů na obranu

Dalším problémem je obrana a vojenská spolupráce. Německo chce postupně zvyšovat výdaje na obranu a po společných jednotkách s Nizozemci, Francouzi a Poláky mají přijít na řadu i Češi a Rumuni. Tato spolupráce se odehrává v rámci programu NATO Framework Nation Concept, jehož cílem je začlenit speciální jednotky zemí s malými vojenskými silami do větších armád. Jejich nasazení ale není omezeno na NATO, což americký časopis Foreign Policy označil za skrytý německý pokus o vybudování evropské armády.

Německo chce postupně zvyšovat výdaje na obranu a po společných jednotkách s Nizozemci, Francouzi a Poláky mají přijít na řadu i Češi a Rumuni. Tato spolupráce se odehrává v rámci programu NATO Framework Nation Concept, jehož cílem je začlenit speciální jednotky zemí s malými vojenskými silami do větších armád.

Problémem je i eurozóna a mezinárodní obchod. Společné dluhopisy členských zemí eurozóny jsou momentálně neprůchodné, protože Německo odmítá ručit za státní dluhy jiných zemí. Debata o nich je však natolik emotivní, že vše, co se vyjedná mimo společné dluhopisy, bude přijatelným kompromisem. A Německu se za podpory francouzského prezidenta Emmanuela Macrona může ve stínu této bouřlivé diskuse podařit prosadit vznik úřadu evropského ministra financí a jednotný rozpočet pro eurozónu.

Obchodní bilance je dalším cílem Merkelové. Německá ekonomika je založená na exportních přebytcích, což přináší nerovnováhu s obchodními partnery a Trumpovu kritiku. Uzavření obchodní dohody EU a USA (TTIP) je v nedohlednu, přičemž situaci zhoršil skandál německého automobilového průmyslu. Kartelové dohody a manipulace s emisními normami navíc otřásají důvěrou v produkty německých automobilek.

Asijské trhy

Německo vývoz potřebuje, a proto jsou v něm Trumpova kritika a jeho protekcionismus pozorně sledované, a tudíž zintenzivňuje úsilí prosadit se na asijských trzích. EU však může uzavírat dohody s třetími státy jen komplikovaně, což ukazuje obchodní smlouva s Kanadou. V důsledku nárůstu námitek Bruselu se kanadský premiér Justin Trudeau zeptal, s kým chce EU uzavírat obchodní smlouvy, pokud ne s Kanadou.

Německo vývoz potřebuje, a proto jsou v něm Trumpova kritika a jeho protekcionismus pozorně sledované, a tudíž zintenzivňuje úsilí prosadit se na asijských trzích

Odpovědí Merkelové je Čína. Ještě před summitem 19 největších ekonomik světa a EU (G20) na začátku července v Hamburku Merkelová a čínský prezident Si Ťin-pching nejen navštívili berlínskou zoo, kam dorazily dvě nové pandy z Číny, ale především jednali o rozšíření obchodních vztahů a ekonomické spolupráci obou zemí.

Dalším problémem je změna evropských smluv. V této záležitosti se Merkelová posunula a již ji nevylučuje, pokud posílí eurozónu. Přitom původně změnu evropských smluv rezolutně odmítala a je její zásluhou, že v případě schválení Lisabonské smlouvy byl nalezen kompromis.

Zaujmutí jasné pozice

Jak vypadá svět, kterému Merkelová nabízí řešení v podobě německé Evropy? Systém politických stran se vyvíjí od těch opírajících se o ideový program k hnutím, jejichž hnací silou je protest proti současnému establishmentu.

Merkelová ale musí řešit mezinárodní problémy, přičemž se očekává, že jako nejmenovaná lídryně evropského společenství zaujme jasnou pozici a převezme odpovědnost. Berlín je stále častěji vystavován skutečnosti, že „více“ Evropy v praxi znamená také více mezinárodní odpovědnosti.

Do popředí se místo stranických funkcionářů dostává nový typ charismatického a dynamického politika, jako je kanadský premiér Justin Trudeau, bývalý italský premiér Matteo Renzi, francouzský prezident Emmanuel Macron, rakouský ministr zahraničí Sebastian Kurz či v Německu šéf Svobodné demokratické strany (FDP) Christian Lindner.

Jejich názory v podstatě neovlivňuje žádná ideologie, což jim umožňuje oslovovat zklamané nebo protestující voliče zleva i zprava. Nástup hnutí a neideologických mladých politiků však ukazuje ztrátu důvěry v tradiční stranickou politiku. Systém politických stran je v krizi a občané Evropy dávají u volebních uren najevo svou nespokojenost a nedůvěru. Merkelová ale musí řešit mezinárodní problémy, přičemž se očekává, že jako nejmenovaná lídryně evropského společenství zaujme jasnou pozici a převezme odpovědnost.

Německo přestalo být zemí, která se soustřeďuje na výrobu kvalitních aut a jejíž turisté bezstarostně utrácejí marky. Německo dnes kritizuje demokratické deficity v Maďarsku a Polsku, veřejně se distancuje od amerického prezidenta a vztahy s Tureckem jsou pod bodem mrazu. Berlín je stále častěji vystavován skutečnosti, že „více“ Evropy v praxi znamená také více mezinárodní odpovědnosti.

Dobré vztahy s Moskvou

Po odchodu Velké Británie ztratila EU protiváhu k Německu. Její těžiště se posunuje do středu kontinentu k Německu, jež má nejvíce obyvatel a největší ekonomiku. Otázkou je, má-li také jasnou zahraniční orientaci, o níž jeho partneři nemusejí pochybovat. Podle průzkumu amerického think tanku Pew Research Center je 53 procent Němců proti pomoci východním státům NATO, jako je Estonsko, Polsko nebo Lotyšsko, v případě napadení Ruskem.

Německo usiluje o dobré vztahy s Moskvou, což má původ v době, kdy v Rusku vládl car, v Německu císař a oba byli bratranci. Část německé sociální demokracie tradičně tvrdě kritizuje USA a je shovívavá k Rusku.

To sice vyhledává konfrontaci a prezident Vladimir Putin často zmiňuje, že jeho země je atomovou velmocí, ale Německo usiluje o dobré vztahy s Moskvou, což má původ v době, kdy v Rusku vládl car, v Německu císař a oba byli bratranci. Část německé sociální demokracie tradičně tvrdě kritizuje USA a je shovívavá k Rusku, přičemž za studené války měli někteří její členové v rámci politiky détente (uvolňování napětí) přátelské vztahy s předními komunisty v Berlíně a Moskvě.

Tato tradice pokračuje i dnes a například bývalý braniborský ministerský předseda Matthias Platzeck za SPD je šéfem Německo-ruského fóra, jedné z moskevských lobbistických skupin v Německu. Bývalý sociálnědemokratický kancléř Gerhard Schröder je pak poradcem ruského energetického gigantu Gazprom, jenž provozuje plynovod Nord Stream, a měl by stanout v čele společnosti Rosněft.

Na to, že se bývalý německý kancléř stal nástrojem ruské politiky, zareagoval kandidát SPD na kancléře Martin Schulz tím, že on by to neudělal, ale že jde o Schröderovu soukromou věc, která nemá nic společného s politikou sociální demokracie. Nezanedbatelný není ani nátlak německé ekonomiky, která sankce vůči Rusku odmítá. Koncern Siemens se zřejmě ruského trhu vzdát nehodlá, protože sankcím dodal plynové turbíny elektrárně na Krymu.

Neadekvátní odpověď Obamovy vlády

Tlak ekonomiky je úspěšný, což ukazuje společné prohlášení vedení CSU a Sdružení bavorského hospodářství: „Sankce se nesmějí stát trvalé. Přemýšlet jako v době dvou znepřátelených bloků je přežitek.“ Pregnantněji vyjádřili své sympatie k Rusku demonstrující, kteří při oslavě německého sjednocení v Drážďanech skandovali: „Merkelová na Sibiř, Putin do Berlína.“

Místo adekvátní odpovědi Obamova vláda projevovala dobrou vůli a například zastavila umístění radaru v České republice. Na rozdíl od studené války, která byla ideologickou konfrontací, totiž byla přesvědčena, že doba mezistátních konfliktů skončila a jen pár posledních nepoučitelných ruší globální harmonii.

Liberální světový řád v čele s USA začal mít trhliny již za jejich předchozího prezidenta Baracka Obamy. Putinovo Rusko přešlo ke konfrontaci a začalo někdy více, jindy méně skrytě ovlivňovat členské země EU a NATO. A už jen z podezření Ruska z pokusu ovlivnit volby amerického prezidenta vyplývá, že liberální světový řád je ohrožen.

Obamova vláda reagovala na ruské provokace zdrženlivě nebo nijak, ať šlo o intervenci v Gruzii, znemožnění činnosti neziskových organizací, udělení azylu Edwardu Snowdenovi, obsazení Krymu či o vojenský zásah v Sýrii pod rouškou boje proti terorismu. Místo adekvátní odpovědi Obamova vláda projevovala dobrou vůli a například zastavila umístění radaru v České republice.

Na rozdíl od studené války, která byla ideologickou konfrontací, totiž byla přesvědčena, že doba mezistátních konfliktů skončila a jen pár posledních nepoučitelných ruší globální harmonii. Válečné konflikty v sousedství Evropy a Putinova agresivita ale Evropanům ukazují jinou realitu.

Pokles obyvatel německého původu

Někteří zahraniční komentátoři si přejí, aby se Merkelová stala lídryní svobodného světa a Berlín v něm převzal vedoucí roli. Německo však již dlouho není zemí, v níž vše precizně funguje. Mění se jeho složení obyvatel, a to nikoli za několik generací, ale za mnohem kratší dobu – ze současných 82 milionů obyvatel má podle oficiálních údajů 23 procent takzvané migrační pozadí, což znamená, že se dotyčný nebo jeden z jeho rodičů narodil bez německé státní příslušnosti.

Oproti prognózám z prvního desetiletí tohoto století sice počet obyvatel neklesá, ale roste, mění se však rychle jeho demografické složení. V roce 2011 žilo v Německu 65,4 milionu lidí německého původu, v roce 2015 64,3 milionu a loni 63,8 miliónu

Přitom vnuci prvních tureckých gastarbeiterů se nezapočítávají, pokud jejich prarodiče přijali německou státní příslušnost a rodiče se narodili jako Němci. Demonstrace plné tureckých vlajek, když Německo navštíví politik z této země, však ukazují, že statistickým přiřazením k většinové společnosti silné vazby na vlast prarodičů nekončí.

Oproti prognózám z prvního desetiletí tohoto století sice počet obyvatel neklesá, ale roste, mění se však rychle jeho demografické složení. V roce 2011 žilo v Německu 65,4 milionu lidí německého původu, v roce 2015 64,3 milionu a loni 63,8 miliónu. Každý rok se tento počet snižuje o několik set tisíc a tento úbytek doplňují migranti.

Tuto proměnu ještě lépe ukazují věkové skupiny – mezi 50- až 54letými je 5,8 milionu etnických Němců, mezi 20- až 24letými 3,2 milionu a v pěti nejmladších ročnících jen 2,3 milionu. Především v městských oblastech je nižší podíl obyvatel německého původu – v Brémách má 53 procent dětí do šesti let a 31 procent všech obyvatel migrační pozadí, v Hesensku 50 procent dětí a 30 procent populace, ve Frankfurtu nad Mohanem 51 procent obyvatel a 69 procent dětí do 15 let.

Nižší kvalita školství

Tato demografická změna za krátkou dobu znesnadňuje společenský konsens, což ukazuje nárůst antisemitismu. Židé se v některých čtvrtích velkých německých měst necítí bezpečně, a proto prezident jejich zastřešující organizace (Zentralrat der Juden) Josef Schuster doporučuje, aby příslušnost k židovské komunitě nebyla poznatelná. Po prvních fyzických a verbálních napadeních je sice Merkelová a celá politická elita odsoudily, ale jen obecně.

V důsledku migrace klesá i kvalita školství, protože se musí přizpůsobovat žákům s žádnou nebo minimální znalostí němčiny, což zpomaluje výuku a osvojování znalostí

Studie zabývající se situací ve školství pak ukazují, že nárůst antisemitismu souvisí i s demografickou změnou. Zločiny nacistického Německa a snaha vyvraždit židy v Evropě za druhé světové války patří k základním znalostem, které by měl vzdělávací systém mladým lidem předat. V důsledku nárůstu počtu migrantů z muslimského světa je tento koncept vystaven zatěžkávací zkoušce.

Děti, jejichž rodiče vyrostli v arabských nebo muslimských zemích, přinášejí do školy odmítání státu Izrael a myšlenkové stereotypy – například že světové židovstvo ovládá finanční systém, židé jsou vrazi a berou Arabům půdu nebo že Hitler bohužel všechny nezlikvidoval. Na školních hřištích je nejhorší nadávkou ty žide a při fotbale se při střelbě na branku křičí, to je za Jeruzalém.

V atlasech jsou mapy se státem Izrael počmárané nebo vytržené. V hodinách dějepisu vyvolává téma holokaust ve školách s vysokým počtem muslimských žáků podle jednoho učitele malou intifádu. V důsledku migrace klesá i kvalita školství, protože se musí přizpůsobovat žákům s žádnou nebo minimální znalostí němčiny, což zpomaluje výuku a osvojování znalostí.

Menší ochota ke změnám

Zmíněná demografická změna se v parlamentních volbách 24. září neprojeví, protože skupiny s migračním pozadím buď ještě nemají německou státní příslušnost, nebo volební věk, ale ovlivní rozhodování stárnoucí populace německého původu, přičemž skupina voličů nad 70 let je největší a jejich volba bude mít dopad na následující generace, které se budou muset vyrovnat s jejími důsledky.

Německá společnost s většinou obyvatel nad 40 let je méně kulturně a technologicky dynamická – stárnoucí populace je mnohem méně ochotná ke změnám než mladší generace a snaží se udržet současnou situaci co nejdéle

Odlišné představy o budoucnosti mladých a starých se projevily již při brexitu – 75 procent mladých voličů hlasovalo pro setrvání v EU, ale přehlasovali je ti staří, především skupina nad 65 let. Německá společnost s většinou obyvatel nad 40 let je méně kulturně a technologicky dynamická – stárnoucí populace je mnohem méně ochotná ke změnám než mladší generace a snaží se udržet současnou situaci co nejdéle.

Generaci po druhé světové válce se ekonomicky vedlo nejlépe v německých dějinách. Žádná generace před ní ani po ní nezískala stejné ekonomické zázemí a blahobyt. Dnes, kdy dosáhla důchodového věku nebo do něj vstupuje, je její hlavní starostí zimní zahrada nebo výběr exotické země pro příští dovolenou, a globalizovaný svět, ve kterém chodce na pěších zónách zabíjejí teroristé či v němž je Donald Trump zvolen prezidentem USA se do těchto zaběhaných pořádků nehodí a je vytěsňován.

Přijatelná volba

Merkelová, která řeší problémy jejich odsouváním, se jim jeví přijatelnou volbou, protože se nikdo jiný nenabízí. Sociální demokracie totiž nebudí dojem, že je schopná řešit problémy.

Merkelová, která řeší problémy jejich odsouváním, se jeví přijatelnou volbou, protože se nikdo jiný nenabízí. Sociální demokracie totiž nebudí dojem, že je schopná řešit problémy.

Martin Schulz se sice snaží najít volební téma, kterým by oslovil společnost, ale Merkelová mu ho buď sebere jako v případě manželství stejného pohlaví, kdy ho v rekordně krátké době nechala schválit parlamentem, přičemž sama hlasovala proti němu, nebo není společensky aktuální – odstranění amerických atomových zbraní z Německa či zrušení plánovaného zpoplatnění dálnic.

Změna role muže ve společnosti pak vedla k tomu, že politik Putinova nebo Trumpova typu není v Německu přijatelný. Ideálním politikem byl Barack Obama, ale ani u něho si většina jeho obdivovatelů není jistá, co jeho osm let v postu prezidenta přineslo. Silných mužských osobností, které vzbuzují důvěru, je na německé politické scéně nedostatek.

Naděje CSU – Karl-Theodor zu Guttenberg – skončil v postu ministra obrany, protože opsal část své doktorské práce. Bývalý prezident Christian Wulff musel odstoupit v důsledku několika afér a ani na katolickou církev se nelze spolehnout – papež německého původu Benedikt XVI. rezignoval.

Matka národa

Migrace nadále vévodí obavám Němců, přičemž si pamatují, že ji nezpomalilo rozhodné jednání kancléřky Merkelové, ale iniciativa rakouského ministra zahraničí Kurze, který ve spolupráci s balkánskými zeměmi uzavřel cestu přes jihovýchodní Evropu.

Navzdory tomu, že za vládnutí Merkelové doutnaly různé krize, už jen tím, že je neustále na dohled v roli matky národa, působí na německé politické scéně spolehlivěji než kdokoliv jiný

Ani energetická koncepce není příkladem uváženého postupu Merkelové, neboť původně souhlasila s prodloužením provozu jaderných elektráren. V důsledku záběrů z Fukušimy však obrátila o 180 stupňů a od té doby v přechodu k obnovitelným zdrojům energie zmizely miliardy eur.

Řecká tragédie v eurozóně je další nevyřešenou krizí, přičemž Merkelová o ní prohlásila, že když padne euro, pak i Evropa. Zatímco Atény jsou pomocí miliard eur udržovány v eurozóně, velmi málo se udělalo, aby Velká Británie zůstala v EU. A byl to migrační chaos v Německu, který podstatně ulehčil rozhodnutí stoupencům jejího odchodu.

Navzdory tomu, že za vládnutí Merkelové doutnaly různé krize, už jen tím, že je neustále na dohled v roli matky národa, působí na německé politické scéně spolehlivěji než kdokoliv jiný. Bývalý bavorský ministerský předseda Franz Josef Strauß prohlásil, že napravo od CDU/CSU není místo pro demokraticky legitimní stranu, protože obě strany pokrývaly politické pozice od středu napravo. Merkelová je však posunula natolik doleva, že na pravici vzniklo místo pro Alternativu pro Německo (AfD).

Alternativa pro Německo

Ta byla na vrcholu v průběhu migrační krize, na čemž se podílela i kancléřka Merkelová, protože vítací kultura a fotografování s uprchlíky vyvolávaly dojem, že má cizí děti raději než vlastní. S ukončením migračního náporu a pocitu bezmocnosti ohledně ztráty kontroly státem začaly klesat i volební preference AfD.

Žebříčky nejprodávanějších knih však naznačují, že podpora Alternativy pro Německo může být mnohem vyšší, než ukazují průzkumy – na prvních místech jsou dlouhodobě knihy, jež tvrdě kritizují Merkelovou a její migrační politiku

Alternativa pro Německo se navzdory vnitřním sporům etablovala na německé politické scéně a zřejmě se nejen bez problému dostane ve volbách 24. září do parlamentu, ale může se i stát třetí nejsilnější stranou. Velkou neznámou jsou její voliči, protože v průzkumech toto své rozhodnutí nepřiznávají. Žebříčky nejprodávanějších knih však naznačují, že podpora AfD může být mnohem vyšší, než ukazují průzkumy – na prvních místech jsou dlouhodobě knihy, jež tvrdě kritizují Merkelovou a její migrační politiku.

Do parlamentu by se měla dostat také Svobodná demokratická strana, Zelení a levicová Die Linke. Zatímco FDP s charismatickým šéfem Lindnerem, již volí intelektuální část střední třídy a podnikatelé, je na vzestupu, Zelení ztrácejí podporu, protože nemají dostatek sympatických zástupců a jsou odtržení od společnosti. Ochrana životního prostředí, biopotraviny a obnovitelné zdroje energie sice nadále německého voliče oslovují, ale tato témata mají dnes v programu i ostatní strany a Zelení budí dojem, že nic nového nenabízejí.

Umlčení CDU i opozice

Rozhodnutí Němců ve volbách 24. září bude ovlivněno stárnoucí společností, migrační krizí a rolí Německa v době globalizace, a především touhou po srozumitelném a přehledném světě. Angela Merkelová často říká, že k řešení, jež navrhuje, není alternativa, a proto je nutné ho přijmout. A z nedostatku jiných možností pravděpodobně ve volbách opět zvítězí.

Merkelová potlačila ve své CDU vnitrostranickou debatu a vyhýbáním se jasné pozici zbavila její program ideového základu. Převzetím témat opozičních stran je pak nejen umlčela, ale i obsadila celý střed zleva a zprava, čímž vzniklo vakuum na obou okrajích politické scény a prostor pro extrémisty.

Německo je pod jejím vedením sice stabilní, ale cenou je v podstatě nevěcná politická diskuse. Merkelová potlačila ve své CDU vnitrostranickou debatu a vyhýbáním se jasné pozici zbavila její program ideového základu. Převzetím témat opozičních stran je pak nejen umlčela, ale i obsadila celý střed zleva a zprava, čímž vzniklo vakuum na obou okrajích politické scény a prostor pro extrémisty.

Otázkou je, bude-li výsledek stačit k vytvoření koalice s FDP nebo opět vznikne velká koalice křesťanských stran CSU/CDU a sociální demokracie. Nejsilnější stránkou Merkelové je slabá politická konkurence, což bude stačit k udržení současné situace, ale nikoli k novému startu, který nejen Německo, ale celá Evropa potřebuje.

Autor: