Déle než 3,5 hodiny mluvila předminulý víkend německá kancléřka Angela Merkelová v australském Brisbane s ruským prezidentem Vladimirem Putinem. Ve svém prohlášení po summitu G20 se však o obsahu rozhovoru vůbec nezmínila. Jaké názory si oba státníci vyměnili, do médií neproniklo.
Jisté jen je, že šlo o krizi na Ukrajině. A zřejmě také, že se Západ a Rusko neposunuly ani o píď k jejímu řešení. Z čeho lze soudit, že byl německo-ruský rozhovor mezi čtyřma očima bezvýsledný? Zejména z toho, že Merkelová vzápětí pronesla v Sydney projev, který mnozí považují za přelomový, protože byl vůči Moskvě neobvykle kritický.
Vážná situace
Publikum v Lowyho Institutu, prestižním australském think tanku, si vyslechlo překvapivě tvrdá slova, že ruský režim prosazuje zastaralou představu o vymezení sfér vlivu, sází na právo silnějšího a pošlapává mezinárodní zákony. Ještě silnější výroky padly v následné diskusi.
Většina německých médií považuje skutečnost, že Merkelová ztratila s Putinem trpělivost za varovný signál, že je situace opravdu vážná |
Merkelová v ní mimo jiné zdůraznila, že se současná krize neomezuje jen na Ukrajinu, ale jde i o Moldavsko a Gruzii, a pokud to bude pokračovat, může být zpochybněn i osud Srbska či států západního Balkánu. Ukrajinská jiskra by mohla zažehnout požár mnohem většího rozsahu. Kancléřka rovněž prohlásila, že se odmítá vrátit do doby komunistické Německé demokratické republiky, kdy se všechno rozhodovalo v Moskvě.
Její ostré formulace vyvolaly velkou odezvu německých médií. Skutečnost, že s Putinem ztratila trpělivost právě zdrženlivá a pověstně opatrná kancléřka, která doposud neúnavně kladla důraz na diplomatická jednání s Moskvou, vesměs považují za varovný signál, že je situace opravdu vážná.
Důležité gesto
Potlesku se Merkelová dočkala zejména od komentátora rozhlasové stanice NDR Dietmara Riemera. Ten je přesvědčen, že její slova mají mimořádnou váhu, protože zazněla po dlouhém jednání s Putinem a od političky, kterou prý nelze podezírat, že by s Ruskem hrála mocenské hry či ho chtěla ponížit.
Podle Riemera je kancléřčino gesto je důležité i proto, že může výrazně přispět k soudržnosti Západu, neboť nyní už prý Německu nelze předhazovat, že Rusku tajně otvírá zadní vrátka, aby neohrozilo své místní exporty a investice.
Kancléřčino gesto je důležité i proto, že může výrazně přispět k soudržnosti Západu, neboť nyní už prý Německu nelze předhazovat, že Rusku tajně otvírá zadní vrátka |
Merkelovou pochválil v relaci Tagesthemen i jeho televizní kolega Georg Restle. Ten se ztotožnil s tezí, že se Rusko intenzivně snaží rozšířit svůj vliv i do dalších zemí – nejen Gruzie a Srbska, ale prý i do členských států Evropské unie Maďarska, Bulharska či Česka.
Nové kancléřčiny tóny přivítal i hannoverský deník Neue Presse, podle nějž si ruský prezident dosavadní vstřícnost vykládal jen jako známku slabosti. Prý je načase rétoriku i sankce proti němu zostřit. V komentáři řezenského Mittelbayerische Zeitung zaznělo, že kancléřčin odsudek „neoimperiální a agresivní“ politiky Kremlu byl určen zejména německým spojencům, se kterými chce Berlín nadále udržet jednotný postup.
Nebezpečné tlačení do kouta
Výrazně opatrnější je Klaus-Dieter Frankenberger z prestižního deníku Frankfurter Allgemeine Zeitung. Ten napsal, že současná krize včetně jejích všestranně negativních hospodářských dopadů potrvá ještě dlouho a klíč k jejímu řešení drží Putin. Ani další média, například Stuttgarter Zeitung, nevidí, že by se změnou vyjadřování přicházela nějaká nová, lepší taktika proti Kremlu.
Některé regionální listy projev Merkelové odsuzují jako nebezpečné tlačení Putina do kouta |
Některé regionální listy projev Merkelové odsuzují jako nebezpečné tlačení Putina do kouta. Deník Westdeutsche Allgemeine Zeitung spočítal, že od vypuknutí krize na Ukrajině hovořila německá kancléřka telefonicky s ruským prezidentem celkem 36krát. Frustrace z Putinovy neústupnosti je proto zcela pochopitelná.
Cílem Merkelové prý ale ani v této chvíli není přerušit vzájemnou komunikaci, protože jiné než diplomatické řešení nepřipadá v úvahu. Rusko je navíc třeba zapojit i do řešení jiných palčivých problémů – války v Sýrii či islámského terorismu, připomněl deník Nürnberger Nachrichten.
Hodný a zlý policajt
Od kancléřčiných slov se, aniž by ji přímo zmínil, distancoval i její ministr zahraničí, sociální demokrat Frank-Walter Steinmeier, který tento týden apeloval na verbální zdrženlivost vůči Rusku. Putin ho následně překvapivě pozval k osobnímu, více než hodinovému rozhovoru.
Část analytiků vidí rozdílné taktiky Merkelové a ministra zahraničí Steinmeiera jen jako pokus o hru na hodného a zlého policajta |
Nutnost pokračovat v dialogu s Moskvou zdůraznil při své návštěvě Srbska i jeho stranický šéf Sigmar Gabriel. Ještě dále zašel Gabrielův předchůdce Matthias Platzeck, který prohlásil, že by Západ měl oficiálně uznat ruskou anexi Krymu. Nastává mezi sociálními demokraty a kancléřčinou CDU/CSU rozkolu v postoji vůči Kremlu? Snaží se mezi ně Moskva vrazit klín, jak tvrdí někteří komentátoři? Politici obou vládních stran se dušují, že nadále postupují jednotně.
Část analytiků vidí rozdílné taktiky Merkelové a ministra zahraničí Steinmeiera jen jako pokus o hru na hodného a zlého policajta. Internetový portál Spiegel Online s tím ale úplně nesouhlasí a upozorňuje, že Steinmeier má rozhodně vyšší ambice než jeho předchůdce Guido Westerwelle, který byl na mezinárodním parketu prakticky neviditelný. Od samého začátku se při hledání kompromisu na Ukrajině silně osobně angažuje a hledá vlastní cesty.
Pokračování ostřejší rétoriky
Merkelová je evidentně rozhodnuta ve své nové, ostřejší rétorice vůči Moskvě pokračovat. Potvrdila to při „generální debatě“ ve Spolkovém sněmu ve středu 26. listopadu, v níž mimo jiné řekla: „Postup Ruska porušuje mezinárodní právo a zpochybňuje mezinárodní uspořádání.“
Merkelová je evidentně rozhodnuta ve své nové, ostřejší rétorice vůči Moskvě pokračovat |
Ona i dva její straničtí místopředsedové Julia Klöcknerová a Volker Bouffier znovu zdůraznili, že mezi ní a ministrem zahraniční Steinmeierem panuje v otázce taktiky vůči Kremlu úplná shoda. Oba sázejí na kombinaci sankcí a vyjednávání. Dobrá, špičky obou vládních stran jsou zajedno.
To už ale rozhodně neplatí o jejich spolustranících. Bavorský premiér Horst Seehofer (CSU) začátkem týdne veřejně varoval sociálnědemokratického ministra zahraničí před „vlastní diplomacií“, čímž způsobil malou bouři. Jeho kolega z CDU a bývalý vládní pověřenec pro Rusko Andreas Schockenhoff prohlásil o Platzeckovi, že se svým požadavkem na legalizaci anexe Krymu zcela diskvalifikoval pro další veřejné působení.
Problém SPD
Šéf sociální demokracie (SPD) Gabriel navíc musí mírnit i proruské výroky svých předchůdců. To, že má k Putinovi blízko Gerhard Schröder, není žádná novinka, ale i oblíbený exkancléř Helmut Schmidt prohlásil na jaře sankce vůči Kremlu za hloupost a vyjádřil pochopení pro ruský postup na Krymu.
Šéf sociální demokracie Sigmar Gabriel má dost práce přesvědčit veřejnost, že problematika Ukrajiny neštěpí ani vládu, ani jeho stranu |
Gabriel má proto dost práce přesvědčit veřejnost, že problematika Ukrajiny neštěpí ani vládu, ani jeho stranu. A vše se snaží v rámci možností zlehčit. Seehoferovy výroky o „vedlejší zahraniční politice“ SPD odbyl tím, že jsou projevem zvláštního druhu humoru a že je nelze brát vážně.
Pro řešení konfliktu a situace lidí, kteří žijí ve válečné zóně a ztrácejí své blízké v každodenních přestřelkách, bude jen dobře, pokud se jeho slova ukážou pravdivá.
