Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Německo se odvrací od středovýchodní Evropy

  8:52
Německá kancléřka Angela Merkelová si musí odpovědět na otázky: Je lepší se domluvit s demokratickou zemí, jako jsou USA, nebo začít budovat nový „liberální“ řád s Ruskem, Čínou či Tureckem? Chce být Německo z dlouhodobé perspektivy jedním z lídrů svobodného svět, nebo se zapojit do koncertu autoritativních velmocí?

Německá kancléřka Angela Merkelová a ruský prezident Vladimir Putin se v Německu sešli v netradičním prostředí. foto: Reuters

Nejnovější kroky německé vlády ukazují, že se Berlín svou odpovědí na politiku amerického prezidenta Donalda Trumpa vydává vstříc partnerství s Moskvou. Je škoda, že se tak děje na úkor středovýchodní Evropy a ničí evropskou solidaritu. Existuje jen málo témat, které by stejně výrazně sjednotily politiky, analytiky a média ve středovýchodní Evropě jako plynovod Nord Stream II.

Odpor proti různým podobám projektu plynovodu vyjádřily prakticky všechny země v regionu, dokonce i ty, které v mnoha jiných otázkách volí zcela proruský směr, třeba Maďarsko. Jde rovněž o záležitost, která v mnoha zemích sjednotila vládnoucí strany s opozicí. Například v Polsku bychom jen stěží hledali jinou shodu europoslanců Práva a spravedlnosti a Občanské platformy.

Sblížení Německa a Ruska

Po nejnovější schůzce ruského prezidenta Vladimira Putina s Angelou Merkelovou v polovině srpna byly všechny hlasy odporu z Visegrádské čtyřky, Baltu, Ukrajiny, Rumunska, Chorvatska, ale i ze Švédska, Velké Británie nebo z USA ignorovány. Německý tisk se to zpočátku snažil evropským partnerům příliš nezdůrazňovat, rychle to však za něj udělali Rusové slovy tiskového mluvčího Kremlu Dmitrije Peskova. Ten oznámil, že se Merkelová a Putin dohodli na obraně projektu Nord Stream II před zásahy dalších zemí.

Z dlouhodobého hlediska může být pro evropskou jednotu sblížení Německa a Ruska, zřejmé i v jiných oblastech než plynovod Nord Stream II, stejně zničující jako brexit

Německá strana toto prohlášení nepopřela. Nedlouho poté šéf německé diplomacie Heiko Maas prohlásil ve Varšavě, že Německo „nesdílí“ polské obavy z plynovodu. Němci jsou nezpochybnitelnou evropskou velmocí a mohou takto postupovat. A také zařídit, že se na projekt plynovodu nebude vztahovat evropské zákonodárství, jež by jej nepochybně zablokovalo. Mohou rovněž ignorovat odpůrce.

Tento postup ale něco stojí. Z dlouhodobého hlediska může být pro evropskou jednotu sblížení Německa a Ruska, zřejmé i v jiných oblastech než plynovod Nord Stream II, stejně zničující jako brexit. Ne bez příčiny ještě před schůzkou Putina a Merkelovou apeloval portál Politico na kancléřku, aby „Nord Stream potopila“.

Tři argumenty

Argumenty Německa nedávno ozřejmil Stefan Meister ze think tanku Deutsche Gessellschaft für Auswärtige Politik (Německá rada pro zahraniční politiku, DGAP). Německo musí hledat partnery, kteří pomohou v rozvoji jeho energeticky náročné ekonomiky. Obě strany setkání chtěly při této příležitosti „vyslat Washingtonu signál, že nedovolí prezidentu Trumpovi, aby je vydíral“. Dále je Rusko schopné se dohodnout s Íránem, který by chtěl Berlín navzdory Washingtonu zachránit.

Rusko je partnerem ve snaze o stabilizaci Sýrie. Má tedy páky na vyprovokování další migrační vlny, nebo na její zastavení. Navíc je německé veřejné mínění stále více proruské a na popularitě získávají strany, jež s Ruskem sympatizují.

A poslední argument – Rusko je partnerem ve snaze o stabilizaci Sýrie. Má tedy páky na vyprovokování další migrační vlny, nebo na její zastavení. Připomeňme rovněž, že německé veřejné mínění je stále více proruské a na popularitě získávají strany, jež s Ruskem sympatizují. Navíc ekonomicky, politicky i administrativně oslabenou Ukrajinu přestává Německo vnímat jako suverénní subjekt. Ruské garance zachování tranzitu plynu přes Ukrajinu do Evropy jsou zcela nedůvěryhodné a němečtí vrcholní politici to dobře vědí.

Všechny tyto argumenty bezpochyby ovlivnili Merkelovou, která odhodila svůj dosavadní umírnění putinoskepticismus a přestala v případě projektu Nord Stream II otálet. Stojí za zmínku, že návštěvě Putina předcházela berlínská návštěva náčelníka generálního štábu ozbrojených sil Valerije Gerasimova, který má v rámci protiruských sankcí po válce na Ukrajině zákaz vstupu do Evropské unie. Německo se však v průběhu návštěvy odvolalo na mimořádný národní zájem.

Nedůvěryhodný partner

Národní zájem není pouze prospěch tady a teď, ale i ztráty rozložené v čase. Z dlouhodobého hlediska může Berlín na sbližování s Moskvou a ignorování výhrad dalších stran ztratit. Pro země, jako je Polsko či baltské státy, které ruský imperialismus považují za existenční ohrožení, přestává být Německo důvěryhodným partnerem v otázkách vojenské a energetické bezpečnosti.

Pro země, jako je Polsko či baltské státy, které ruský imperialismus považují za existenční ohrožení, přestává být Německo důvěryhodným partnerem v otázkách vojenské a energetické bezpečnosti

V důsledku toho se nyní zintenzivní úsilí těchto států o dobré vztahy s USA a o americkou přítomnost na jejich území. Navíc, protože ruskou politiku vnímají jako ohrožení své existence, budou sázet na spolupráci s USA v oblasti bezpečnosti, dokonce i pokud to bude v rozporu s jejich ekonomickými zájmy. Pamatujme na to, že se tyto státy připojily k EU mimo jiné proto, že chtěli ochránit svou suverenitu před Ruskem. V současnosti tedy riskujeme rovněž jejich loajalitu k evropskému projektu.

Za druhé, navzdory veškerému vysvětlování, přesvědčování a podmínkám ničí podobné kroky bohatý a pracně vytvářený německý kapitál v podobě soft powera image „morální velmoci“. Politika se neobejde bez trochy pokrytectví, ale příliš mnoho pokrytectví nakonec tuto politiku zničí a bere vítr z plachet argumentům politiků. Jak bude nyní Berlín mluvit o evropských hodnotách, liberálním světovém pořádku a obraně demokracie? Za co konkrétně bude kritizovat Trumpa a spílat populistům? Jak dokáže, že chce v Evropě mír?

Spor s USA

Stojí za zmínku, že Trump se rovněž pokoušel sblížit s Moskvou, ale z tohoto plánu v důsledku amerického veřejného mínění, stanoviska Kongresu a tajných služeb sešlo. Zrušil druhé plánované setkání s Putinem a podpořil nové sankce. Zdá se však, že názory a kroky kancléřky Merkelové mají opačnou tendenci.

USA mohou německé kroky vnímat jako snahu o vybudování eurasijské spolupráce, která ohrožuje jejich bytostné zájmy. To nemůže ignorovat žádný prezident v Bílém domu bez ohledu na politickou příslušnost. Německo je sice velmocí, ale je skutečně připravené na dlouhodobý spor s USA, který může mít v budoucnu různé podoby?

Za třetí, pokud má Peskov pravdu a pravdivé jsou i Meisterovy argumenty – tedy Berlín a Moskva se skutečně dohodli, jak blokovat americkou politiku (jakoukoli), pak máme co do činění s precedentem, který si ve Washingtonu budou pamatovat. Trump může odejít, ale konflikt zůstane.

USA mohou německé kroky vnímat jako snahu o vybudování eurasijské spolupráce, která ohrožuje jejich bytostné zájmy. To nemůže ignorovat žádný prezident v Bílém domu bez ohledu na politickou příslušnost. Německo je sice velmocí, ale je skutečně připravené na dlouhodobý spor s USA, který může mít v budoucnu různé podoby?

Za čtvrté, v regionu středovýchodní Evropy je dosud mnoho politiků nakloněných Německu, ale vyjednávání s Putinem je staví do velmi těžké pozice. Například v Polsku je v současnosti nejvíce proněmecká opozice, politici naklonění našim západním sousedům však jsou i ve vládní skupině. Všichni tito přátelé Berlína nyní oslabí a ztratí silné argumenty. Na polské politické scéně totiž nejsou otevřeně proruští politici.

Zastavení procesu

Je příznačné, že krátce po Putinově návštěvě šéf německé diplomacie Maas zveřejnil v německém deníku Handelsblatt novou strategickou vizi německé politiky k USA. Píše se v ní o budování protiváhy Washingtonu pomocí evropského multilateralismu, o nové formě „více vyváženého partnerství“. Maas dospěl k závěru, že od dob, kdy „konflikt na linii Východ-Západ přešel do historie“, se USA a Evropa stále více vzdalují.

Stále existuje prostor, aby němečtí politici zapojení do budování spíše transatlantických než eurasijských vztahů zastavili proces, který může značně poškodit jejich zemi a EU

Tvrzení, že konflikt s Východem je už historií, by si například v souvislosti s Ukrajinou nikdo nedovolil vypustit z úst. A už vůbec ne ve Vilniusu, Rize nebo ve Varšavě. Pokud ale pod „multilaterálním partnerstvím“ (jak to nazývá šéf německé diplomacie) a „budováním protiváhy“ chápeme spojenectví s Putinovým Ruskem proti USA, začínáme se dostávat do nebezpečných vod. přičemž ne všichni v EU budou ochotní do nich společně s Berlínem vyplout.

Je tu však naštěstí alternativa. Stále existuje prostor, aby němečtí politici zapojení do budování spíše transatlantických než eurasijských vztahů zastavili proces, který může značně poškodit jejich zemi a EU. Na začátku bychom si měli položit jednoduchou otázku: Nakolik se dá na Putina spolehnout? Spolupráce s Trumpem není bezpochyby jednoduchá, ale existuje pro ni alternativa? Navíc, ne vše, co říká Trump o nepoctivém chování k USA, je lež.

Znepokojující alternativa

Podle údajů, jež v březnu zveřejnil deník Handelsblatt, měly americké produkty dovážené na evropský trh v průměru vyšší clo než ty, které přicházely z EU do USA (5,2 ku 3,5 procenta). Trump je byznysový politik – nedůvěřivý k mezinárodním organizacím, upřednostňující dvoustranné vyjednávání a konkrétní zisky –, proč mu tedy nenabízet „dealy“? Vyšší náklady na zbrojení výměnou za volný trh, ustoupení od plynovodu výměnou za ústupky v otázce Íránu.

Logika, která kvůli liberalismu v mezinárodních vztazích za každou cenu odmítá transakce, může nakonec vést k odtržení liberalismu od demokracie, tedy přesně to, z čeho ve vnitrostátní politice obviňuje liberální centrum demokratické populisty. Na horizontu se tedy rýsuje znepokojující alternativa.

Logika, která kvůli liberalismu v mezinárodních vztazích za každou cenu odmítá transakce, může nakonec vést k odtržení liberalismu (v širším smyslu) od demokracie, tedy přesně to, z čeho ve vnitrostátní politice obviňuje liberální centrum demokratické populisty. Na horizontu se tedy rýsuje znepokojující alternativa.

Je lepší se domluvit s demokratickou zemí, jíž USA bezpochyby jsou, nebo začít budovat nový „liberální“ řád s Ruskem, Čínou nebo Tureckem? Chce být Německo z dlouhodobé perspektivy jedním z vůdců svobodného svět, nebo se zapojit do nového koncertu autoritativních velmocí?

Článek původně vyšel pro think-tank Klub Jagielloński (www.klubjagiellonski.pl)

Autor:

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!