Lidovky.cz

Německo: Proces s Christianem Wulffem určí nová pravidla politické hry

  20:15

Hannoverský zemský soud bude v případu německého exprezidenta, který chce své jméno plně očistit, řešit zneužití benefitů v hodnotě 800 eur.

Soud s bývalým německým prezidentem Christianem Wulffem začne 1. listopadu v Hannoveru. foto: © ReutersČeská pozice

Před dvěma lety byl Christian Wulff mužem na absolutním životním vrcholu. Stál v čele ekonomicky nejmocnějšího státu Evropy, měl hezký dům, vlivné přátele a mladou atraktivní ženu. Jeho pád přišel překvapivě rychle. Odstartoval jej článek v bulvárním deníku Bild, který se zabýval politikovou podezřelou půjčkou na bydlení ve výši půl milionu eur. V únoru 2012, pouhých pár desítek dní nato, následovala prezidentova demise.

Stal se Wulff obětí mediální štvanice, nebo jen oprávněně zaplatil za své závažné chyby? O tom, jak jeho příběh vstoupí do učebnic dějepisu, se bude rozhodovat před zemským soudem v Hannoveru, který své jednání zahájí 1. listopadu.

Tah s Wulffem Německu neprospěl

Historicky nejmladší spolkový prezident se dostal do nejvyšší státní funkce shodou náhod a okolností, ale hlavně z vůle kancléřky Angely Merkelové. Ta hledala v létě roku 2010 náhradu za Horsta Köhlera, který úřad znenadání opustil. Christian Wulff, tehdejší premiér důležité spolkové země Dolní Sasko, byl jejím posledním mocným vnitrostranickým konkurentem. Nominací do prestižního, ale více méně ceremoniálního úřadu, se jej Merkelová elegantně zbavila. Wulffa prosadila přes silný odpor opozice, ale i koaličního partnera FDP a lidí z vlastních řad. Z jejího osobního hlediska to byl chytrý tah, Německu ale moc neprospěl. Státní zastupitelství Wulffovi nabídlo mimosoudní vyrovnání, zaplacení pokuty a ukončení celého případu. Ten to odmítl s tím, že chce své jméno plně očistit.

Christian Wulff odstoupil 17. února 2012 po pouhých 598 dnech ve funkci a jen den poté, co se hannoverské státní zastupitelství začalo zabývat jeho případem a požádalo poslance, aby ho zbavili imunity. Demisi zdůvodnil ztrátou důvěry občanů (tu narušila zejména obvinění z korupce, která byla na jeho adresu vznesena) a nemožností naplno vykonávat svou funkci. Čeho se měl prominentní německý politik dopustit?

Wulff měl ještě ve funkci ministerského předsedy Dolního Saska opakovaně zneužívat svého společenského postavení. Třeba tím, že si v roce 2008 výhodně vypůjčil peníze na soukromý dům od manželky podnikatele, který s ním jezdil na zahraniční cesty. Nebo tak, že se nechal hostit od jiných svých bohatých známých, kterým výměnou poskytoval protislužby.

Po prezidentově demisi a měsících důkladného vyšetřování (na Wulffův případ byli nasazeni čtyři státní zástupci a více než dvacítka policistů, kteří vyslechli celou stovku svědků) však z těchto obvinění moc nezbylo. Státní zastupitelství našlo jediné vážné pochybení a politikovo chování překvalifikovalo z korupce na méně závažné nezákonné zneužívání benefitů. Nabídlo mimosoudní vyrovnání, zaplacení pokuty a ukončení celého případu. Christian Wulff to v dubnu 2013 odmítl s tím, že chce své jméno plně očistit.

Pokud se ale domníval, že soud žalobu proti němu odmítne jako nedůvodnou a vůbec nezačne, přepočítal se. Hannoverský tribunál se chce věcí, ve které se v jádru jedná o pouhých 800 eur (asi 20 tisíc korun) naopak velmi důkladně zabývat. Jeho jednání se protáhne minimálně do jara příštího roku, už nyní je pozváno přes 40 svědků. V sále je rezervováno více míst pro novináře než u mnichovského „procesu století“ s pravicově extremistickou teroristickou skupinou NSU.

Přítel, nebo lobbista?

Odkud se vzala ta částka 800 eur? Jedná se o sumu, kterou měl za Wulffa a jeho manželku na pivním Oktoberfestu v roce 2008 zaplatit filmový producent David Groenewold. Výměnou za vyrovnání účtu za hotel a večeři se měl politik pokusit získat podporu pro jeho filmový projekt John Rabe – Ctihodný občan třetí říše u tehdejšího vedení firmy Siemens. Oba muži toto obvinění odmítají. Tvrdí, že jejich vztah není účelovým spojením politika a štědrého lobbisty, ale že jsou dlouholetí přátelé a jako takoví se stýkají a pomáhají si.Hranici, kde se nezištná přátelská pohostinnost a vstřícnost mění v klientelismus a korupci, bude muset narýsovat hannoverský soud

Ale jak se to pozná? Jako obvykle tkví ďábel v detailu a hranici, na které se nezištná přátelská pohostinnost a vstřícnost mění v klientelismus a korupci, bude muset narýsovat teprve hannoverský soud. A zdá se, že právě to má v úmyslu – do detailu prozkoumat a objasnit všechny souvislosti vztahu těchto dvou prominentů. O jeho konečném výroku budou proto zřejmě rozhodovat úplné banality, jako kdo platil za drink u baru nebo lehátko u moře na společné dovolené, či zda Wulffovi také někdy pozvali Groenewolda k sobě domů. Každopádně to bude spektakulární a peprné.

Ve věci budou vypovídat Wulffovi tělesní strážci, známé osobnosti (jako herečka Maria Furtwänglerová, kterou znají i čeští diváci z kriminálního seriálu Místo činu) a možná i jeho manželka, se kterou se právě rozvádí. Christian Wulff tak při tvrdošíjné snaze o své očištění mimoděk prokáže největší službu právě tomu, o kom se domnívá, že zavinil jeho pád – bulvárnímu tisku. Detaily z hannoverského jednání budou bezpochyby plnit jeho stránky dlouhé týdny a měsíce.

Pravidla musejí platit i pro Wulffa

Wulffova kauza byla médii (přirozeně i těmi seriózními) ostře sledována od samého počátku. Přesto však nelze bývalého prezidenta označit za jednoznačnou oběť jejich kampaně. Sám se bezpochyby dopustil několika těžkých přehmatů. Nemusely být zrovna trestné, aby byly fatální.

Patří mezi ně křivá výpověď před zemským sněmem o tom, že nemá žádné obchodní kontakty s podnikatelskou rodinou Geerkensových (od nichž měl v té době půjčené peníze na dům), zpráva na záznamníku šéfredaktora bulvárního Bildu, jejíž pomocí chtěl zabránit vydání přitěžujícího článku o své osobě, či přijetí různých více či méně cenných darů a výhod. O tom, že vše není zcela v pořádku, svědčí i samotný fakt, že hannoverský soud shledal důkazy obžaloby natolik závažnými, aby se jimi vůbec zabýval.

Christian Wulff navíc v minulosti vždy patřil k těm, kteří požadovali, aby pro politiky platila přísnější pravidla než pro normální smrtelníky, a trval na tom, aby lidé ve veřejných funkcích striktně oddělovali svoji soukromou sféru od pracovní. „Úřednice a úředníci musejí zabránit jakémukoli zdání, že jsou v rámci výkonu svého povolání otevření získávání osobních výhod,“ prohlásil například.

V roce 1999 ostře kritizoval z pozice šéfa opozice v Dolním Sasku svého sociálnědemokratického předchůdce Gerharda Glogowského za to, že si nechal od sponzorů zaplatit posvatební recepci a líbánky. Glogowski nakonec musel ze své funkce odstoupit. Neméně energicky tlačil Wulff v roce 2000 na odchod spolkového prezidenta Johannese Raua zasaženého tehdy aférou kolem bezplatných letů pro politiky z doby jeho vlády v Severním Porýní-Vestfálsku. Argument, že v aktuálním případě jde o mnohem méně peněz, neobstojí. Jde totiž o princip – a stanovení norem, které budou pro bohaté a vlivné s dobrými konexemi platit napříště.

Jde o stanovení norem, které budou pro bohaté a vlivné s dobrými konexemi platit napříštěSouběžně s Wulffem, historicky prvním souzeným německým exprezidentem, bude (od 9. prosince) předvolán i jeho někdejší nejbližší spolupracovník Olaf Glaeseker. Dlouholetý poradce a tiskový mluvčí však bude před hannoverským soudem čelit vážnějšímu obvinění z korupce. Podle obžaloby měl výměnou za bezplatné letenky a zahraniční dovolené lobbovat za podporu pro akce event manažera Manfreda Schmidta. Ten údajně díky Glaesekerově pomoci úspěšně zorganizoval celkem tři večírky pro prominenty s výnosem kolem milionu eur (asi 25 milionů korun). Schmidtovi byla poskytnuta záštita zemského premiéra (Christiana Wulffa) a například i bezplatně pronajaty prostory hannoverského letiště. Glaeseker měl navíc posílat e-maily ve Schmidtův prospěch ze své služební adresy. Podobně jako jeho někdejší šéf ale tvrdí, že to udělal pouze proto, že jsou se Schmidtem dlouholetí blízcí přátelé.

Jak proces s bývalým německým prezidentem dopadne, není vůbec jasné. Šance na jeho odsouzení i osvobození jsou téměř rovnocenné. Ať už bude výsledek jakýkoli, je jeho případ důkazem, že německá společnost je ve vztahu ke korupci a výhodám politických elit čím dál méně tolerantní. A že zapříčinit pád těch nejmocnějších lidí ve státě mohou i relativně drobná pochybení. Christian Wulff přesně za to bojoval dlouhá léta, minimálně ve verbální rovině. Jistě si ale nepředstavoval, že se působivým mementem stane právě neslavný konec jeho vlastní politické kariéry.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.