Všechno je samozřejmě jinak.

Z celého článku lze ocenit jen větu: "Přístup, že vztahový rámec není osoba ale rodina, považuji za velmi dobrý". To je alespoň ústup od individualismu, jehož výsledkem je fakt, že rodiny s dětmi jsou dnes společenská menšina. V r. 2001 tvořily jen 46,7 % z celkového počtu domácností.

Co se týká Německa, tak paní kancléřka Merkel měla možnost situaci změnit. Psal jsem o tom v článku: Podporují evropští politici genocidu národů kterým vládnou? Dostupné na adrese: http://eurabia.parlamentnilisty.cz/Articles/2311-podporuji-evropsti-politici-genocidu-narodu-kterym-vladnou-.aspx

Bohužel v poznání problémů nedostatku dětí v evropských zemích brání sociologové. Ti udělali z dítěte objekt sociální péče záměnou za dítě - plnohodnotný společenský subjekt (Barnevern je konečným produktem sociologů). Stejně tak řešení problémů s dostatkem dětí v evropských populacích, včetně Německa a Česka, doslova brání ekonomové. Ti diletantsky zasáhli v oblasti daní (zákon č. 586/1992 Sb. o dani ze mzdy), k

Re: Všechno je samozřejmě jinak.

- Ti diletantsky zasáhli v oblasti daní (zákon č. 586/1992 Sb. o dani ze mzdy), kdy připravili pracující rodiče o peníze jimi vydělané a nezbytné na krytí nákladů výchovy dětí v rodině. Navíc při reformě důchodů ekonomové sledovali jediný cíl - dát vydělat bankám a jejich penzijním fondům. Činili tak bez ohledu na potřebu skutečných řešení i v oblasti zajištění na stáří vzhledem k demografického propadu. Více v článku Příběh jednoho bankéře. Dostupné na adrese: http://sociologie.netstranky.cz/6-cast-pribeh-jednoho-bankere.html

Tak tomu říkám nářez

Vystresovaná matka starající se o jedináčka a vyřízený otec, oba v Německu, asi nejmodernější a nejbohatší společnosti v Evropě se všemi vymoženostmi moderní doby.