Doby, kdy musel mít každý prominent vedle atraktivní manželky a luxusního vozu i konto ve Švýcarsku, jsou dávno pryč. Loni stoupl ve srovnání s rokem 2012 trojnásobně počet Němců, kteří se dobrovolně přiznali úřadům k „odklánění“ svých financí do daňových rájů a doplatili státu dlužné částky plus penále. Celkem se jich na úřadech přihlásilo skoro 25 tisíc.
S příchodem nového roku tento nápor nepolevil, ale naopak zesílil. Že by se v provinilých občanech masově hnulo svědomí? O tom samozřejmě nemůže být ani řeč. Spíše dostali strach z vězení.
Hoeneß se přiznal pozdě
Velkým varováním je pro německé neplatiče daní jistě silně medializovaná kauza fotbalového bosse Uliho Hoeneße. Prezident velkoklubu Bayern Mnichov se loni na jaře úřadům přiznal, že vlastnil několikamilionové konto ve Švýcarsku, z něhož nezaplatil povinné odvody. Dobrovolným udáním chtěl předejít trestnímu stíhání.
Chvíli to vypadalo, že uspěje a z aféry v roce snů, kdy Bayern vyhrál Bundesligu i Ligu mistrů, vybruslí celkem bez úhony. Ukázalo se však, že se k pokání odhodlal příliš pozdě. Beztrestnost zaručuje německá legislativa pouze těm provinilcům, kterým ještě není berní úřad ani policie na stopě. O Hoeneßovi už příslušné orgány k jeho škodě věděly. V praxi to znamená, že ho po bolestné ztrátě společenské prestiže čeká letos v březnu soud a možná i pobyt za mřížemi.
Podle zpravodajského serveru Spiegel Online může ale „efekt Hoeneß“ jen za malou část záplavy náhlých přiznání. Mnohem důležitější je údajně tlak, který na německé daňové hříšníky nově vyvíjejí samy švýcarské banky, zejména dva největší ústavy UBS a Credit Suisse. Bankéři prý mimo jiné zasílají svým dlouholetým zákazníkům poštou doporučení, aby splnili své domácí daňové povinnosti, a varují je, že v opačném případě jejich konta zruší. Tradiční alpské finanční ústavy se tím snaží zachránit alespoň zbytky své dobré pověsti, která v minulých letech výrazně utrpěla.Na německé daňové hříšníky nově vyvíjejí tlak samy švýcarské banky, zejména dva největší ústavy UBS a Credit Suisse
Poškodil ji zejména pravděpodobný podíl bank na krácení daní a masivní úniky informací o zahraničních klientech, které z nich ukradli jejich neloajální zaměstnanci. Ochotnými kupci CD s ilegálně nabytými daty se záhy staly německé spolkové země, jež díky nim získaly cenné poznatky o svých neplatičích.
Ani ti, kteří se na (nepublikovaných) seznamech neocitli, si náhle nemohli být jistí, že o nich úřady nevědí. Slabší povahy se proto udaly už dříve. Větší střelci čekali až do letošního ledna – aby získali celý rok navíc, za který nemusejí své dlužné daně platit.
Žádoucí je přitvrdit
Že se nad často zámožnými daňovými provinilci stahují mračna, lze dobře vidět i ve spolkové politice. Nová vláda CDU/CSU a SPD deklarovala záměr bojovat s krácením daní už ve své koaliční smlouvě. Mimo jiné v ní zakotvila plán na zpřísnění podmínek pro beztrestnost v případě dobrovolného udání. Doposud ušel trestu každý, kdo včas přiznal své přečiny pět let nazpět, nově by se měla tato lhůta zdvojnásobit. V nejbližších týdnech by věc měli projednat ministři financí jednotlivých spolkových zemí.
Krácení daní se v Německu už nevnímá jako kavalírský delikt a lidé, již se jej dopouštějí, jsou označováni za asociály, kteří selhali ve své společenské roliPodle deníku Süddeutsche Zeitung se v uplynulých letech dobrovolně přihlásilo úřadům více než 60 tisíc neplatičů a veřejné rozpočty si díky jejich doplatkům vylepšily bilanci o plné 3,5 miliardy eur (asi 96 miliard korun). Někteří komentátoři tento vývoj vítají, chválí nový přítok peněz i nenáročnost samospádného procesu pro úřady a soudy. Jiní ovšem hlasitě poukazují na jeho morálně stinné stránky. Pozastavují se zejména nad ochotou úřadů nakupovat kradená data a nad tím, že člověka, který zapomene zaplatit pokutu za parkování, čeká možná těžší postih než toho, kdo léta s gustem schovával své tučné výdělky do zahraničí.
Většinové mínění, zjitřené i ekonomickou nestabilitou uplynulých let, se zdá na straně kritiků. Podle průzkumu Deutschlandtrend televizní stanice ARD z loňského dubna nesouhlasí s beztrestností pro „polepšené“ neplatiče dvě třetiny respondentů. Krácení povinných odvodů se už nevnímá jako kavalírský delikt a lidé, již se jej dopouštějí, jsou označováni za asociály, kteří selhali ve své společenské roli.
Obecná poptávka, aby šli viníci „sedět natvrdo“ narůstá a soudy své výroky v uplynulých letech skutečně zostřovaly – například při únicích nad milion eur se od loňska více méně počítá s trestem vězení, pokud obviněný nemůže prokázat výrazně polehčující okolnosti – třeba včas projevenou lítost.
Dojde i na další prominenty?
Právě tato hrozba se může týkat i Uliho Hoeneße, který se svým udáním natolik dlouho váhal. O tom, že má skutečné obavy, mimo jiné svědčí, že si na konci loňského roku do týmu obhájců přibral opravdu těžkou váhu, advokáta Hannse Feigena. Frankfurtský právník, který patří v oblasti hospodářských deliktů mezi ty údajně nejlepší (a nejdražší) v celé zemi, dříve úspěšně zastupoval například bývalého ředitele Deutsche Post Klause Zumwinkela. Tomu v roce 2009 pomohl vyváznout od soudu pouze s podmíněným trestem za milionový daňový únik. Hoeneß může jen doufat, že se Feigenovi tento výkon podaří zopakovat i v jeho případě.
Prestižní právní kanceláře nebudou pravděpodobně mít nouzi o významné klienty ani v právě začínajícím roce 2014. Podle nedělní zprávy serveru Spiegel Online koupila nejlidnatější spolková země Severní Porýní-Vestfálsko loni na podzim obzvlášť „kvalitní“ CD s údaji o německých zákaznících švýcarské pobočky izraelské banky Leumi.
Podle informací Spiegelu prohledali vyšetřovatelé před Vánoci několik desítek soukromých bytů podezřelých. Jejich akce se údajně soustředila zejména do velkých měst – Frankfurtu nad Mohanem, Berlína a Mnichova. Zajímavé na dotčených zákaznících banky Leumi je, že částky na jejich kontech jsou prý ve srovnání s dosud odhalenými kauzami výrazně vyšší. Zároveň se proslýchá, že je mezi nově odhalenými několik veřejně známých osobností. Pokud se to potvrdí, čekají (nejen německá) média záhy bohaté žně.
