Lidovky.cz

Německo – alles super? Ne tak docela.

Asie

  23:44

Stabilně dobré údaje o německé ekonomice mají svoji cenu – klesající reálné příjmy obyvatelstva a hrozící chudobu ve stáří.

foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice

Při jízdě autem se v Mnichově řidič neubrání dojmu, že nápadně přibylo vozů s řeckými a španělskými poznávacími značkami. Že nejde jen o subjektivní pocit, potvrzují aktuální čísla spolkového statistického úřadu. V prvních šesti měsících letošního roku se do Německa přistěhovalo 501 000 lidí, což představuje nárůst o patnáct procent oproti stejnému období loni. Především příchozí z jihoevropských zemí trpících vleklou hospodářskou krizí jsou motivováni vidinou práce a stabilní ekonomickou situací v Německu.

Jak německá spolková vláda, tak národní ekonomické instituty sice redukují své odhady hospodářského růstu směrem dolů, přesto převládá důvěra v sílu německé ekonomiky. Přesvědčení, že Německo zůstane hospodářskou lokomotivou táhnoucí Evropu, se opírá o předpověď solidního ekonomického růstu pro příští rok – mezi jedním a dvěma procenty po letošních 0,9 procenta – a výhled klesající nezaměstnanosti.

Například podle výzkumného institutu Deutsches Institut für Wirtschaftsforschung (DIW) se sídlem v Berlíně by mělo německé hospodářství oproti roku 2012 posílit o 1,6 procenta. Krize společné měny a slabá kondice světové konjunktury letos znatelně zatěžovala i německé firmy, ale příští rok by měla mít tamní ekonomika to nejhorší za sebou. Problémy na jihu Evropy povedou i příští rok ke klesající poptávce po německých produktech. To by ale mělo být vyrovnáno dynamikou vyvolanou v zemích Jižní Ameriky a Asie.

Díky dobrým ekonomickým ukazatelům nechybí německým politikům na evropské scéně sebevědomíEkonomové DIW spoléhají především na státní programy Brazílie a Číny, jejichž vlády se snaží čelit zpomalení tempa hospodářského růstu expanzivním uvolněním měnové politiky a sérií opatření stimulujících ekonomiku. DIW doufá, že tato opatření povedou k oživení, které se následně projeví zvýšením německého exportu, a to by se mělo pozitivně promítnout na pracovním trhu. Pro letošek očekává DIW 2,9 milionu nezaměstnaných, což představuje 6,9 procenta.

Na takovéto ekonomické ukazatele by mohla být většina evropských zemí pyšná, a nepřekvapí proto, že německým politikům nechybí na evropské scéně sebevědomí. Tam, kde je ale tolik jasného světla, bývají ostré stíny. Stabilně dobrá ekonomická data mají svoji cenu, kterou jsou klesající reálné příjmy obyvatelstva a hrozba budoucí chudoby ve stáří.

Jak vypadá druhá strana medaile

Začněme již zmíněnou statistikou nezaměstnanosti. V srpnu bylo v Německu evidováno 2 905 112 lidí bez práce, tento údaj najdeme také ve vládní zprávě. Ve skutečnosti ale bylo podle pracovního úřadu Bundesagentur für Arbeit 3 704 854 nezaměstnaných, přičemž tato statistika zachycuje jen ty, jež se nechali zaevidovat. Ti, kteří tak z různých důvodů neučinili, se automaticky nepočítají jako nezaměstnaní. Otázkou je, kam zmizelo 799 742 osob, o něž se liší prohlášení vlády a zveřejněná čísla pracovního úřadu?

Vysvětlení se nachází v definici nezaměstnaného. Tím je ten, kdo je bezprostředně k dispozici pracovnímu trhu. Proto z vládní statistiky vypadávají všichni, kdo jsou starší 58 let, protože platí všeobecně za nezaměstnatelné. Dále sem spadají všichni, kteří se nacházejí v přeškolovacích programech, jejich místa jsou subvencována státem nebo se nacházejí ve stavu nemocných.

Stále více lidem – přesto, že mají plný pracovní úvazek – nestačí jejich plat pokrýt náklady na živobytí, a mají proto ještě jedno zaměstnáníTaké údaje dokumentující růst počtu pracovních míst neříkají nic o kvalitě nových pracovních poměrů. Nárůst je především u nízkonákladových míst v servisním sektoru, a to ještě většinou jen na částečný úvazek. Skutečnost je taková, že stále více lidem – přesto, že pracují na plný úvazek – nestačí jejich plat pokrýt náklady na živobytí, a mají proto ještě jedno zaměstnání. Podle pracovního úřadu mělo v březnu 2012 dva a půl milionu (8,8 procenta) pracujících vedlejší zaměstnání. Oproti roku 2003 s 1,2 milionu (4,3 procenta) se tedy jejich počet zdvojnásobil.

Problém představuje rovněž nezaměstnanost mladých a dospívajících. Ve srovnání s Francií a dalšími velkými evropskými zeměmi dosahuje Německo výborných výsledků. Při bližším pohledu ale vyjde na povrch, že množství mladých lidí, kteří nezískali výuční místo, je „zaparkováno“ ve státních programech, a tudíž mimo statistiku nezaměstnaných. Jeden a půl milionu mladých lidí v Německu nemá žádné vyučení. Podle odborového svazu Deutscher Gewerkschaftsbund (DGB) to představuje 15 procent všech mladých lidí do 34 let. Vzhledem ke stále rostoucím nárokům technologické společnosti patří tradičně k první vlně propouštěných.

Klesající reálné příjmy

Mít stálé zaměstnání je jedna věc, zajistit si jím existenční potřeby věc druhá. Rostoucích zástupy těch, kterým nestačí jedno zaměstnání na pokrytí životních potřeb, byl popsán výše. Reálné příjmy v minulém desetiletí klesly v průměru o 4,2 procenta. Jen horní pětina zaměstnaných docílila malého plusu i po odečtení inflace. Celkově má každý o 93 eur méně než před deseti lety.

Produktivita a konkurenceschopnost německých firem stoupla úměrně stagnujícím platům. Sice to přispělo k relativně mírnému dopadu krize na německé hospodářství, ale negativně se podepsalo na privátní spotřebě německých domácností. Což je pravidelným terčem kritiky ostatních evropských zemí, protože slabá domácí poptávka Němců je považována za jeden z důvodů obrovských nerovnováh uvnitř Evropské unie. Podle této argumentace by totiž Řecko, Portugalsko a další na tom byly lépe, kdyby Němci nepřiškrtili tak silně domácí konzum.

Zchudlý důchodce

Důchodový systém je tradičně popisován jako německý vynález z dob Otto von Bismarcka a movití němečtí důchodci patří k neodmyslitelné kulise středomořských letovisek. Důchodové zabezpečení ale prochází neustálými reformami, a také zde nastaly oproti minulosti dramatické změny. Podle spolkové ministryně práce Ursuly von der Leyenové hrozí, že každému třetímu pracujícímu bude vypočítán důchod pod hranicí oficiálního minima. Podle výpočtů jejího ministerstva by se tak mělo stát od roku 2030.

Pracující, kteří vydělávají 2500 eur hrubého měsíčně a 35 let pracovali na plný úvazek, musejí počítat s důchodem pod hranicí chudoby 688 eur. Cesta na sociální úřad je tak naprogramovaná. Spolkový statistický úřad přitom uvádí, že třetina všech pracujících ani 2500 eur měsíčně nevydělává.

Již nyní však není situace důchodců růžová. Na základě parlamentního dotazu opoziční strany Die Linke musela spolková vláda zveřejnit čísla ukazující, že důchodci ztratili od roku 2000 pětinu kupní síly. Příčinou jsou stoupající ceny a jen minimální růst důchodů. Ve východní části ztratili důchodci 22 procent kupní síly, v západní pak 17 procent.

Ve východní části země ztratili od roku 2000 důchodci 22 procent kupní síly, v západní pak 17 procentV současné době je průměrný důchod v západní části 1062 a ve východní části 1047 eur. V absolutních číslech to představuje oproti roku 2000 nárůst u západních důchodů o 17 eur, zatímco na východě republiky pokles o 23 eur při nárůstu životních nákladů o 20 procent. Tento problém bude stále aktuálnějším tématem německé politické debaty, protože již teď žije v Německu víc než dvacet milionů lidí starších šedesáti let (z celkových asi 82 milionů) a porodnost neustále klesá.

Stále častěji proto politici napříč spektrem nabádají k vytváření rezerv a vyšší míře spoření již během pracovního života. To ale naráží na zmíněný problém klesajících reálných mezd a stoupající počet zaměstnání, jež nestačí ani na pokrytí základní existence.

Pravicový extremismus

Nespokojenost s vlastní ekonomickou situací a strach z chudoby ve stáří kopíruje nárůst extremistického smýšlení. Obzvlášť v hospodářsky stagnujících oblastech východního Německa daleko od prosperujících center na západě je nárůst počtu obyvatel s extrémně pravicovým názorem skokový. Podle studie „Die Mitte im Umbruch. Rechtsextreme Einstellungen in Deutschland 2012“ nadace Friedrich-Ebert-Stiftung – blízké sociální demokracii – se jejich podíl od roku 2006 víc než zdvojnásobil z 6,6 na 15,8 procenta. Za dramatický vývoj považují autoři skutečnost, že ve východním Německu vyrostla od sjednocení nová pravicově extremistická generace.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.