Řecko ve čtvrtek 10. února členům mise Evropské unie a Mezinárodního měnového fondu (MMF) sdělilo, že se již chová o poznání zodpovědněji – nevyhazuje peníze z oken. Aby to však s jeho zadlužením dopadlo dobře pro eurozónu, bude prý muset EU ještě hodně přitlačit. Pro začátek rychle přijmout odpuštění nejméně 30 procent řeckých státních dluhů.
Podobnou rétoriku již spouští Irsko, rovněž zachraňované desítkami miliard eur z vnějších zdrojů. „Bude to asi mnohem víc, než jsme říkali. Budete asi muset přidat další fondy,“ zaznívá z Irska. Když totéž již loni v prosinci varovně tvrdili experti MMF v rámci předvánočního meditování, nikdo nenaslouchal. Irové již zřejmě tuší, že se Řekové chystají zaříznout další kus pomoci, a na ně by se nemuselo dostat.
Kdo je chudák a kdo delikvent
Kdo je vlastně „chudákem“ věřitelem těchto delikventských zemí, jež zneužívají významné nedokonalosti v mechanismu fungování EU a téměř školácké chyby v mechanismu eurozóny? Tito věřitelé dřívějších závazků, vzniklých před loňskou záchranou EU a MMF, totiž možná sice postupně po desítkách procent, ale zaručeně přijdou o podstatnou část svých peněz. Zpravidla to jsou komerční subjekty, zejména banky ze zemí EU.
O další peníze, které se do problémových zemí nastrkaly od loňského května, pak přijdou daňoví poplatníci členských zemí eurozóny, EU a MMF. Česko nevyjímaje vzhledem ke vkladům do záchranných fondů MMF–Řecko a k zárukám za fondy MMF pro Irsko.
Velikostí ekonomik, geopolitickým i celkovým významem jsou Řecko a Irsko pro pokladny evropských věřitelských bank jen „drobné“. Systémové riziko pro země platící jednotnou evropskou měnou představuje zejména Španělsko. V případě jeho platební neschopnosti by bylo ohroženo 79 miliard eur, které banky eurozóny drží v dluhopisech Španělska.
Rozložení věřitelů „starého“ dluhu zemí eurozóny
v miliardách eur
| Řecko | Irsko | Portugalsko | Španělsko | Celkem | |
|---|---|---|---|---|---|
| Dluh celkem | 325 | 153 | 142 | 677 | 1297 |
| Domácí banky | 68 | 11 | 19 | 227 | 336 |
| Banky eurozóny | 52 | 14 | 33 | 79 | 166 |
| Ostatní banky | 6 | 9 | 5 | 24 | 43 |
| Jiné než finanční instituce (domácí i zahraniční) | 119 | 97 | 64 | 347 | 627 |
| ECB | 50 | 22 | 21 | 0 | 93 |
| MMF, EU a oficiální poskytovatelé úvěrů | 32 | 0 | 0 | 0 | 32 |
Pramen: Výzkumný ústav Bruegel
Nejvíce výbušných aktiv mají v knihách německé banky, především největší a nejglobálnější. Nepodceňujme ani polostátní zemské banky. Podíl aktiv těchto zemí ve francouzských bankách bude rovněž vysoký. Při vlastnické propletenosti peněžních ústavů mezi sebou, s pojišťovnami a zajišťovnami by byl výsledkem dominový pád.
Není divu, že v očekávání avizovaného březnovém summitu EU se významně mobilizují vrcholní politici zemí, jejichž banky jsou nejvíce ohrožené – Francie a Německa. Scházejí se také se svými protějšky z dosud dlužnicky potenciálně nejnebezpečnější země Španělska.
Španělský šrapnel
Minulý čtvrtek německá kancléřka Angela Merkelová a španělský ministerský předseda José Luis Rodríguez Zapatero hledali sjednocení názorů na budoucnost eura. Španělský „šrapnel“ by v případě výbuchu smetl nejen perspektivy této země na řadu let, ale možná by i fatálně ohrozil funkci peněžní sféry v Německu.
Není překvapením, že šlo o koordinaci a přímo harmonizaci politik fiskálních, sociálních a mzdových – o podporu německého paktu konkurenceschopnosti. Kancléřka Merkelová potřebuje explicitně vyjádřenou podporů šéfů všech velkých členských zemí eurozóny, než doma prosadí navýšení příspěvku Německa do evropského záchranného a stabilizačního fondu (EFSF).
Merkelová našla očekávanou podporu, byť u potenciálních ohrožených dlužníků. Nový předjednávaný soubor harmonizace národohospodářských a finančních opatření však míří do budoucna – aby vznikla zábrana dalšímu rozšiřování nešvarů v eurozóně. Hrozí však, že bude třeba řešit i minulost. Opatření Merkelové k navýšení EFSF jsou proto jednáním typu „dammage control“ – zjišťování škod a zabraňování jejich rozšíření.
V demokratických zemích se nakládání s veřejnými penězi, není-li přesvědčivé, projevuje ve volebních výsledcíchStejný cíl a podobnou agendu mělo následné jednání a společné prohlášení Angely Merkelové a francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho. Bylo v něm asi více obav z obdobného dopadu na tyto převážně věřitelské země a jejich komerční banky. Francie i Německo jsou také největšími věřiteli EFSF, ne-li přímo donátory. V demokratických zemích se totiž nakládání s penězi daňových poplatníků, je-li málo přesvědčivé, projevuje ve volebních výsledcích.
„Chceme růst společně“
Tím více je třeba nově navrhovaná opatření v oblasti koordinace a harmonizace kvalitně a spolehlivě dojednat s partnery. Představitelé Francie a Německa se zcela shodli na principech: „Jsme pevně odhodláni učinit rok 2011 rokem nové důvěry v euro. Chceme vyslat jasný vzkaz, že v EU jako unii politické i jako eurozóně hodláme růst společně. To znamená užší hospodářskou koordinaci,“ říká Angela Merkelová.
Nicolas Sarkozy požaduje „zvýšení konkurenceschopnosti“ eurozóny i u zemí, které do ní mají teprve vstoupit. „Chceme zajistit konvergenci rozdílných evropských zemí,“ prohlašuje francouzský prezident.
Společný úmysl pak vyjádřili v několika bodech plánu na koordinaci ekonomického řízení. Tři se týkají kvantitativních indikátorů pro konkurenceschopnost zemí:
- cenová konkurenceschopnost;
- stabilita veřejných financí;
- stanovení nejnižšího limitu pro podporu investic do výzkumu, rozvoje, školství, vzdělávání a infrastruktury vzhledem k HDP.
Značně to připomíná Lisabonskou strategii z roku 2000.
Šest dalších bodů souvisí s opatřeními ke zvýšení konkurenceschopnosti již v příštích 12 měsících:
- zrušení indexace mezd a platů;
- dohody o vzájemném uznávaní kvalifikačních osvědčení pracovní síly pro zvýšení její mobility v rámci EU;
- hledání společného dokumentu ke sjednocení korporátního příjmového zdanění;
- přizpůsobení penzijních systémů současnému demografickému vývoji;
- povinnost členských zemí definovat a zavést do ústavních principů varovný sytém zadlužení veřejné sféry;
- zajištění národního krizového řídícího režimu pro banky.
Není toho málo. Je to však konkrétní a věcné. Sympatické jsou především úkoly pro příštích 12 měsíců. Do březnového euroměnového summitu zbývá dost práce a málo času. Týká se to nás všech – Evropanů.
