Německé aféry SZLeaks a Tazgate: Jak sledovat média

Nedávné zprávy z německé mediální scény připomínají detektivku. V jejím centru se ocitají deníky Tageszeitung a Süddeutsche Zeitung, přičemž jejich kauzy propojuje investigativec Sebastian Heiser. Novináři si možná budou muset zvyknout na myšlenku, že ve světě s prakticky neomezenými možnostmi sledování budou přicházet stále nové hrozby.

Zuzana Lizcová 11.3.2015
Sledování. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Sledování. | foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice
Sledování.

Sledování, odposlechy, vloupání, policejní vyšetřování. Nedávné zprávy z německé mediální scény připomínají spíše detektivku. V centru dění se ocitá levicový deník Tageszeitung, zvaný taz. Předminulý týden vyšlo shodou okolností najevo, že většina jeho spolupracovníků – od praktikantů až po šéfredaktory – byla zřejmě týdny intenzivně špehována. Jak je to možné a kdo za tím stojí?

Na první pohled vypadá jako obyčejný USB disk. Ve skutečnosti ale umí takzvaný keylogger po zapojení do počítače zaznamenávat veškeré stisky klávesnice a monitorovat používané programy. Několik měsíců může ukládat třeba přístupová hesla k e-mailovým schránkám nebo monitorovat, kdo a na jakých internetových stránkách surfuje.

Slabost pro záznamová zařízení

Jednu takovou šikovnou věcičku našel v redakčním počítači taz předminulý týden pracovník IT oddělení povolaný k nefunkční klávesnici. Nezaváhal, data ze zařízení okopíroval a vrátil ho na původní místo. Čekalo se jen, kdo si pro keylogger přijde. Hned druhý den se k počítači „nenápadně“ přitočil jeden z redaktorů a byl zadržen, právě když se doličný předmět chystal odnést. Místo toho jej musel vydat a vzápětí bez komentáře redakci opustil. Tím to ale neskončilo.

Dosavadní kariéra investigativního novináře Sebastiana Heisera naznačuje, že má slabost pro záznamová zařízení

Následující den po půl šesté ráno nahlásila úklidová služba na policii, že se do budovy taz někdo vloupal. Pachateli se podařilo dostat přes vstupní dveře a u redakčních zadal správný kód. Zatím není známo, zda tento incident souvisí s předchozí špionáží. Osobní věci zaměstnance, který se jí pravděpodobně dopustil, byly ve chvíli vloupání nicméně už zabalené a pod zámkem. Hlavním podezřelým je investigativní novinář Sebastian Heiser.

Právě on se prý nechal chytit s inkriminovaným keyloggerem. Jeho dosavadní kariéra navíc naznačuje, že má slabost pro záznamová zařízení. Svého času se proslavil reportáží, v níž se pod falešným jménem a pomocí skryté kamery snažil dojednat s obchodními odděleními německých deníků propašování skryté reklamy na jejich stránky. Předminulý týden byl i u zrodu aféry, pro kterou se rychle vžil název SZLeaks, podle deníku Süddeutsche Zeitung.

Etický problém

V prestižním listu Heiser asi před osmi lety pracoval v redakci, kde vznikají tématické přílohy. Vydržel v ní jen několik týdnů. Podle svých slov odešel, protože její vedení šlo příliš na ruku inzerentům a obchodnímu oddělení. Nikdo však netušil, že si s sebou odnesl zvukové záznamy rozhovorů se svými nadřízenými. A právě ty předminulý týden zveřejnil na svém soukromém blogu (deník taz prý materiály zveřejnit odmítl).

Heiserův článek upozorňuje na důležitý etický problém – různé společnosti se intenzivně snaží přemístit propagaci svých výrobků z jasně ohraničených stránek do samotného textu novinových článků

Čtení je to bezpochyby zajímavé. Zaznívají v něm věty jako „Časy, kdy jsme si mohli dovolit odmítat reklamu, jsou pryč.“ Heiserovy odposlechy i jeho obsáhlý článek na témže blogu upozorňují na důležitý etický problém, který se v době klesajících nákladů novin a rostoucí závislosti na inzerci výrazně prohlubuje – různé společnosti se intenzivně snaží přemístit propagaci svých výrobků z jasně ohraničených stránek do samotného textu novinových článků.

Heisera prý k rozhodné akci po několika letech přimělo, že se Süddeutsche Zeitung výrazně angažuje v současném německém tažení proti daňovým únikům. Momentálně je jedním z hlavních médií, které se podílejí na rozkrytí kauzy SwissLeaks, která se týká švýcarské pobočky banky HSBC.

Dle Heisera jde o „neúnosnou přetvářku“, protože deník na svých stránkách (a zejména v komerčnějších přílohách) svým čtenářům údajně dlouhá léta de facto radil, jak se placeným odvodům co nejlépe vyhnout. Navíc prý vycházel inzerentům (včetně velkých bank) vstříc i co do obsahu a volby témat článků.

Pochybnosti

Témata, která Heiser otevřel, jsou bezpochyby závažná. Problematičtější už je způsob, jímž svoje argumenty ve vznikající diskusi podpořil. Zaznamenávání rozhovorů je vždy morálně i právně ošidné a lze ho ospravedlnit jen v závažných případech. Tento mezi ně nepatří, myslí si například vysokoškolský profesor žurnalistiky Frank Überall.

O tom, že je Heiser statečný whistleblower, někteří lidé pochybovali ještě před vypuknutím aféry, pro niž se vžil název Tazgate

Podle něho je aféra SZLeaks jen „bouří ve sklenici vody“. „Ano, jsou zvláštní přílohy financované z reklamy, mají vlastní redakce. Každý si může rozmyslet, jestli chce, nebo nechce práci v takové redakci přijmout. Kde je problém?“ řekl Überall internetovému serveruu Newsroom. Cílem novinových příloh není podle něho vydávat kritické komentáře a čtenáři jsou s tím dobře obeznámeni. Proč tedy rovnou mávat odposlechy?

O tom, že je Heiser statečný whistleblower, někteří lidé pochybovali ještě před vypuknutím aféry, pro niž se vžil název Tazgate. Zatím platí presumpce neviny, ale pokud se prokáže, že své kolegy skutečně špehoval pomocí keyloggeru, bude to pro něho mít vážné důsledky. Redakce totiž už potvrdila, že podala trestní oznámení.

Otřesená důvěra

„V taz jsou všichni zděšení, protože si nedovedou představit, proč by někdo jako Sebastian Heiser něco takového dělal,“ popsal ČESKĚ POZICI náladu v redakci německý novinář Steffen Grimberg, který se specializuje na problematiku médií a v deníku dříve pracoval. O svém kolegovi si myslí, že je „nadaný a úspěšný investigativní novinář a rešeršista“, a domnívá se, že může být i terčem závisti. Vše může objasnit až policejní vyšetřování.

Aféra Tazgate otřásla nejen vztahy zaměstnanců, ale i důvěrou čtenářů a informátorů

Na jeho závěry budou netrpělivě čekat i oba šéfredaktoři taz Ines Pohlová a Andreas Rüttenauer. Už nyní lze totiž říct, že aféra Tazgate napáchala v deníku velké škody. Otřásla nejen vztahy zaměstnanců, ale i důvěrou čtenářů a informátorů. Zakládá si totiž na dobré pověsti a levicově-alternativní image i na důsledné ochraně zdrojů. Vystupuje i na obranu soukromí a privátních dat proti špionáži. Současná aféra ale ukázala, že má problémy i se zajištěním svého redakčního tajemství.

O bezstarostnosti až nedbalosti redaktorů i dalších pracovníků taz svědčí, že se kód u vnitřních dveří v budově neměnil dlouhá léta a znalo jej mnoho bývalých i současných zaměstnanců. Stejně jako skutečnost, že si nikdo možná dlouhé týdny nevšiml, že je k redakčním počítačům připojeno zařízení, které tam nepatří.

Posun měřítek

Současná aféra však podle některých novinářů vypovídá i o jiné skutečnosti. „Nejen díky heroizaci whistleblowerů, ale i státním nákupům dat ukradených ve Švýcarsku se v německé žurnalistice posunula měřítka,“ napsal v deníku Die Welt Robin Alexander. A dodává: „Zdá se, že dobrá věc nyní stále častěji zdánlivě světí právně nepřijatelné prostředky.“

V německé žurnalistice posunula měřítka

Novináři – a nejen ti němečtí – si zkrátka budou muset zvyknout na myšlenku, že ve světě s prakticky neomezenými možnostmi sledování budou přicházet nové hrozby. Možná i od příliš horlivých kolegů neochotných ctít zákony a hranice slušnosti.

Počet příspěvků: 1, poslední 12.3.2015 08:36 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.