V polovině listopadu poslanec Peter Hintze z křesťanskodemokratické unie (CDU) ve Spolkovém sněmu prohlásil: „Považuji za neslučitelné s lidskou důstojností, když se z ochrany života stane donucení k bolestivé smrti.“
Za tento svůj výrok sklidil iniciátor nové legislativní normy, která má upravovat práva a povinnosti německých lékařů doprovázejících pacienty v posledních chvílích života, potlesk zejména z řad konkurenční sociální demokracie. Většina jeho stranických kolegů je proti novému zákonu. Ale vše je zatím na úplném začátku. Debata se teprve rozbíhá.
Historicky zatížený výraz
Ono slovo začínající na „e“ pravděpodobně v žádném seriózním německém článku nebo veřejném prohlášení neuvidíte. Navzdory tomu jde o problematiku, která se běžně označuje „eutanazie“. V německém jazykovém prostoru se tento výraz nepoužívá, protože je příliš silně historicky zatížený. Za třetí říše nechal Adolf Hitler ve jménu „dobré smrti“ vyvraždit na čtvrt milionu duševně nemocných a mentálně či fyzicky postižených.
V německém jazykovém prostoru se výraz „eutanazie“ nepoužívá, protože je příliš silně historicky zatížený |
V Německu se proto nyní hovoří o „pomoci zemřít“ – jak zákonnou cestou zmírnit utrpení nevyléčitelně nemocných pacientů, kteří si nepřejí dál žít. Žádný konkrétní návrh zatím ve hře není – ve velmi emocionální debatě poslanci probrali jen svá výchozí stanoviska.
Jejich názory se ve všech politických stranách liší, často podle náboženského přesvědčení nebo osobní zkušenosti s bolestnou smrtí svých nejbližších. Konečná podoba zákona by měla být schválena až koncem příštího roku. Pokud však vůbec. Všechny parlamentní strany totiž slíbily, že nechají své zákonodárce, aby se v této otázce rozhodli jen dle svého svědomí.
Pro a proti
Z průzkumů veřejného mínění nicméně vyplývá, že si uvolnění pravidel pro asistovanou smrt přeje většina německých občanů. V listopadové anketě Politbarometer se 68 procent dotázaných vyslovilo pro to, aby lékař směl pacientovi na jeho žádost podat smrtící dávku léků. Zásadně proti byla jen necelá čtvrtina respondentů. Ve Spolkovém sněmu se zatím žádný výrazně většinový názor nevytvořil.
Proti legalizaci jakékoli formy eutanazie vystupuje skupina zákonodárců CDU/CSU okolo ministra zdravotnictví Hermanna Gröheho |
Jasně proti legalizaci jakékoli formy eutanazie vystupuje skupina zákonodárců CDU/CSU okolo ministra zdravotnictví Hermanna Gröheho. Jeho zmíněný kolega Hintze a poslanec Karl Lauterbach ze socilní demokracie (SPD) razí takříkajíc střední cestu a vyslovují se pro legalizaci pasivní pomoci k sebevraždě ze strany lékařů. Tou se rozumí, že lékař v určité situaci – zpravidla na žádost pacienta – nepřistoupí ke krokům, které by jeho život prodloužily.
Pro ještě radikálnější myšlenku – poskytování asistence ke smrti specializovanými spolky – se pak vyslovují opoziční poslankyně Renate Künastová (Spojenectví 90/Zelení) nebo Petra Sitteová (Strana levice). Silně jsou ale i hlasy, které tvrdí, že regulace v této oblasti vůbec nespadá do kompetence Spolkového sněmu.
Postih lékaře
Jak zdůraznil právní expert televizní stanice ZDF Günther Neufeldt, lékaři se ve své praxi neřídí jen zákony, ale i vlastním profesním a etickým kodexem. Ani dnes by prý v Německu lékař nešel do vězení, kdyby například zanechal pacientovi sklenici s jedem a umírající jej vypil v jeho nepřítomnosti. Lékaři by ale mohla hrozit například pokuta, ztráta pověsti nebo dokonce odebrání licence.
Postih lékaře by se odvíjel zejména od jeho členství v některé z celkem 17 lékařských komor ve federálně uspořádaném Německu |
Postih lékaře by se odvíjel zejména od jeho členství v některé z celkem 17 lékařských komor ve federálně uspořádaném Německu. Stanovy deseti z nich totiž podle Neufeldta zapovídají asistovanou sebevraždu i ve formě, kterou teoreticky povoluje zákon.
A dodává: „Intelektuálně náročné debaty o změnách zákonů se trochu míjejí s komplikovanou právní realitou.“ Ani on ale nepovažuje současnou diskusi za zcela zbytečnou. Minimálně některé z lékařských komor prý čekají na signál od parlamentu a uvažují o změně současných pravidel.
Česká debata
Jaká je situace u nás? Při každé diskusi o pravidlech pro asistovanou smrt je podle přednosty Ústavu etiky 3. lékařské fakulty UK a katolického kněze Marka Váchy především nutné ujasnit si pojmy. „Musíme nejprve přesně definovat, co eutanazie je. Současná ,nizozemská‘ definice říká, že je to úmyslné ukončení života pacienta na jeho žádost někým jiným, než je pacient. Musí zde tedy být aktivní žádost pacienta a úmysl lékaře zabít,“ sdělil Vácha ČESKÉ POZICI.
Takto definovaná eutanazie je podle Váchy například v České republice zakázána. Povoleno je ale prý podávání opiátů k tišení bolesti, a to navzdory všem jejich negativním účinkům.
Česká vláda ve svém programovém prohlášení jasně deklarovala, že je proti aktivní eutanazii – tedy, aby kdokoli měl právo podat pacientovi smrtící prostředek |
„V civilizovaných zemích platí, že dospělý kompetentní pacient má právo požádat o zastavení současné, nebo nenasazení nové léčby, a to i v případě, že důsledkem bude jeho trvalé poškození či smrt. Mám tedy právo podepsat revers, nejít na operaci a umřít dřív. Svědek Jehovův má právo nepřijmout transfúzi a zemřít. Mám právo požádat o ukončení léčby. V tomto případě mě totiž nezabíjí lékař, nýbrž nemoc,“ shrnuje Vácha.
Není to ale vždy jednoduché. Situaci podle něho komplikuje i fakt, že lékař je obecně povinen vždy poskytovat pacientovi péči (anglicky care), ale nikoli léčbu (cure), přičemž hranice obou pojmů nejsou ostré. Zásadní změna pravidel se u nás momentálně neočekává. Vláda ve svém programovém prohlášení jasně deklarovala, že je proti aktivní eutanazii – tedy, aby kdokoli měl právo podat pacientovi smrtící prostředek.
Zdrženlivost lékařů se zkušeností
Na současné německé diskusi je zajímavá ještě jedna skutečnost. K možnosti změny zákona o eutanazii se v médiích zdrženlivě vyslovují lékaři, kteří mají s doprovázením pacientů na konci života největší zkušenosti.
K možnosti změny zákona o eutanazii se v německých médiích zdrženlivě vyslovují lékaři, kteří mají s doprovázením pacientů na konci života největší zkušenosti |
Například odborník na paliativní péči Thomas Nolte, který byl podle svých slov za 20 let praxe svědkem umírání více než pěti tisíc lidí, v televizním pořadu Tagesthemen prohlásil, že otázka asistované sebevraždy padla za celou dobu jen v případě dvou nebo tří pacientů. Jeho obor se prý v uplynulých letech rozvinul natolik, že „má dnes odpovědi na většinu otázek na konci života“.
Se zásadní změnou současné úpravy nesouhlasí ani jeho kolega Winfried Hardinghaus. Ten v rozhovoru pro deník Neue Osnabrücker Zeitung prohlásil, že by s legalizací aktivní pomoci ke smrti neúměrně vzrostl tlak na slabé a smrtelně nemocné, aby svůj život ukončili. V moci paliativní medicíny už prý nyní je zajistit všem důstojnou smrt.
Jen země Beneluxu
„Je symptomatické, že lékaři a zdravotní personál v terénu, kteří se zabývají paliativní péčí, pracují v hospicových zařízeních a podobně, a to u nás i v zahraničí, téměř všeobecně, nebo možná zcela, eutanazii odmítají,“ říká i Marek Vácha.
V Evropě je eutanazie povolena jen v zemích Beneluxu a zkušenosti nejsou příliš povzbuzující |
Jako katolický duchovní asistovanou sebevraždu odmítá, ale pro svůj postoj ani zdaleka nepoužívá jen náboženské argumenty: „Jsem hluboce přesvědčen, že eutanazie nesmí být povolena. Je to otázka zdravého rozumu.“
A dodává: „V Evropě je eutanazie povolena jen v zemích Beneluxu a zkušenosti nejsou příliš povzbuzující. Světová lékařská asociace (WMA), jejímiž jsme členy, stejně jako Rada Evropy eutanázii odsuzují. WMA povzbuzuje lékaře, aby se od praktikování eutanazie zdrželi i v zemích, kde ji legislativa povoluje nebo nekriminalizuje.“
