Německá debata o špionáži: Ochrana života, nebo ztráta svobody

Od konce dubna znovu obsadily německý mediální prostor pojmy data, soukromí, bezpečnost, německá zpravodajská služba BND a americká Národní bezpečnostní agentura NSA. Necelé dva roky po odhaleních Edwarda Snowdena se ve Spolkové republice Německo (SRN) opět rozhořela debata o roli zpravodajských služeb ve společnosti – kde jsou hranice mezi ochranou života a ztrátou svobody.

Přináší něco nového, nebo se rozdmýchává stále stejný spor? „Aktuální debata o spolupráci mezi BND a NSA se od předchozích liší v tom, že je především vnitropolitická,“ myslí si Sebastian Feyock z Německé společnosti pro zahraniční politiku (DGAP).

Podle experta předního think tanku bylo známé, že BND a NSA úzce spolupracují už před veřejným Snowdenovým vystoupením v létě 2013. „Nejnovější zjištění ale ukazují, že BND údajně shromažďoval i informace o evropských firmách a politicích a předával je NSA. Z tohoto důvodu zaznívají otázky, zda funguje politická kontrola BND kancléřským úřadem, respektive nakolik řádně nefungovala v minulosti,“ shrnul pro ČESKOU POZICI Feyock.

Vyšetřování

Zpravodajská služba, která shromažďuje citlivé informace o domácích firmách a poskytuje je do zahraničí, jež odhaluje obchodní tajemství a krade know-how pro konkurenci a která předává informace o vládách a úřadech jiných členských států Evropské unie? To by byla opravdu silné odhalení.

Podle Feyocka bude tato podezření v nadcházejících týdnech vyšetřovat mimo jiné komise Spolkového sněmu, která dohlíží na činnost tajných služeb, a parlamentní vyšetřovací výbor kauzy NSA. Podle televizní stanice ARD věc zkoumá státní zastupitelství a podání žaloby zvažuje například firma Airbus.

Ve víru poslaneckých i novinářských otázek se ocitl Peter Altmaier (CDU), šéf úřadu kancléřky Angely Merkelové, do jehož kompetence zpravodajské služby spadají, i jeho předchůdci. Zejména současný ministr vnitra Thomas de Maizière (CDU), který tento post zastával v letech 2005 až 2009. Právě v tomto období totiž měly ve vztahu NSA a BND nastat zásadní události.

Válka proti terorismu

V průběhu spolupráce tajných služeb BND a NSA založené na takzvaném Memorandum of Agreement z roku 2002 Američané dodávali Němcům seznamy „selektorů“, telefonních čísel, e-mailů a IP adres, které pro ně měla BND ve jménu války proti terorismu v krizových regionech sledovat.

Podle deníku Die Welt ale němečtí zpravodajci v roce 2005 zjistili, že se mezi klíčovými slovy objevil například název evropské letecké a zbrojní společnosti EADS. BND se prý proto rozhodl americké seznamy důkladně prověřit a začal odmítat požadavky na sledování, které podle něj přímo nesouvisely s terorismem, organizovanou kriminalitou nebo šířením zbraní hromadného ničení.

Vyfiltrovat se prý snažil zejména cíle, jejichž monitorování by mohlo poškozovat německé zájmy – například komunikaci poboček německých firem nebo evropských úřadů a politiků. Tato „čistka“ údajně zintenzivnila po Snowdenových odhaleních v létě 2013. Je ale pravděpodobné, že z evropského hlediska nepatřičné cíle nepodařilo vyřadit beze zbytku.

Žádné důkazy

Podle listu Die Welt přicházely z americké strany ještě v srpnu 2013 žádosti na sledování adres s koncovkou .gov. Ví se, že záběr aktivit samotné NSA výrazně přesahoval meze nezbytně nutného – vrcholem byl odposlech mobilního telefonu kancléřky Merkelové. Jasné se i zdá, že se NSA pro své cíle opakovaně snažila využít BND. Otázkou zůstává, zda se jí to podařilo.

Thomas de Maizière to odmítá. Za jeho působení v kancléřském úřadě prý nebyly předloženy žádné důkazy, že by Američané spolupráce s Němci zneužívali například k hospodářské špionáži. Washingtonem navrhované rozšíření spolupráce obou zemí v německé zpravodajské centrále v Bad Aiblingu prý tehdy vláda zamítla. Tím se prý vše vyřešilo. Ne tak docela.

De Maizière, kterého současně pronásledují i aféry z působení na ministerstvu obrany (v poslední době zejména kauza nepřesně střílejících samopalů G36), nevysvětlil, v čem mělo rozšíření spolupráce konkrétně spočívat, ani proč zástupci BND v roce 2008 varovali vládu, že tento spojenecký požadavek nemá přijmout a proč jej německý kabinet nakonec zamítl.

Tato nejistota má neblahý vliv nejen na de Maizièrovu osobní kariéru (ještě před dvěma lety se o něm mluvilo jako o možném nástupci Merkelové), ale i na důvěru občanů v činnost a kontrolu německých tajných služeb. Zdaleka ale nejde jen o funkční období Thomase de Maizièra.

Sledování evropských politiků

Podle Frontal 21, publicistického pořadu televizní stanice ZDF, sledovala NSA (možná s pomocí BND) evropské politiky a instituce i pobočky německých firem až do roku 2013. Mezi jejími cíli byly údajně nejen úřady francouzského prezidenta a Evropské komise, ale i například rakouská vládní místa, úřady a soukromé firmy.

Rakouská ministryně vnitra Johanna Miklová-Leitnerová (ÖVP) podobná podezření nebere na lehkou váhu. Kromě zahájení diplomatických kroků a intenzivního dialogu s německými a americkými bezpečnostními složkami podala i trestní oznámení na neznámého pachatele u státního zastupitelství ve Vídni.

K všeobecnému rozladění se podle Sebastiana Feyocka z DGAP přidávají i nové indicie, že kancléřka Merkelová a její spolupracovníci již na vrcholu aféry NSA v roce 2013 věděli, že Washington nepřistoupí na dohodu s Berlínem o vzájemném zákazu špionáže. Německá vláda ji tehdy, v rozjitřené atmosféře před parlamentními volbami, slibovala a dávala jí naději na úspěch.

„Špehování mezi přáteli – to vůbec nejde,“ prohlásila před dvěma lety na podzim Merkelová. Nyní se zdá, že svou slavnou větu pronášela s vědomím, že se na amerických špionážních aktivitách v Evropě do budoucna příliš nezmění. „Kancléřka Merkelová se dostává pod stále silnější tlak, aby se k vlastnímu postupu a své strany veřejně vyjádřila,“ shrnuje Sebastian Feyock.

Opatrná Merkelová

Jak je zvykem Merkelové, postupuje i nyní velmi opatrně. Na jedné straně nabízí, že bude před vyšetřovacím výborem NSA vypovídat jako svědkyně, na druhé mu odmítá vydat seznam amerických „selektorů“, cílů, které měla BND pro NSA sledovat. Museli by s tím prý nejdříve souhlasit Američané, s nimiž zatím probíhají konzultace. S tím ale nelze reálně počítat.

Kancléřka se zároveň snaží hájit stanovisko, že v souvislosti se zpravodajskými službami nelze vše zveřejnit. Už z často používaného označení „tajné“ služby prý vyplývá, že částečně pracují v utajení. Úplně ale nad současnou aférou rukou mávnout nemůže.

Její vládní kolega a šéf sociální demokracie Sigmar Gabriel zavětřil šanci a na zdánlivě neporazitelnou konkurentku osobně zaútočil. Mnozí to vnímají jako počátek vymezování SPD vůči CDU, s níž se utká ve volbách za dva roky. Gabriel ale musí postupovat opatrně.

Počátky spolupráce s americkou NSA totiž spadají do dob rudo-zelené koalice, kdy kancléřský úřad řídil jeho stranický spojenec a současný ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier. Méně opatrná může být opozice tvořená Zelenými a Levicí. Právě od jejích představitelů zaznívala v uplynulých týdnech nejostřejší slova.

Evropa i USA

Německá vláda prý přistupuje i ke konkrétním opatřením. V důsledku aféry byla údajně spolupráce BND s NSA ve sledování internetové komunikace předběžně zastavena. Někteří bezpečnostní experti to považují za hrozbu a poukazují na fakt, že SRN na spolupráci s Američany značně závisí. Bez jejich informací prý nedokáže účinně čelit teroristickým hrozbám, ani uchránit vojáky Bundeswehru nasazenými v zahraničních misích.

Část analytiků se zároveň obává poškození vztahů tradičních spojenců. Sebastian Feyock z DGAP to nevidí tak dramaticky. „Myslím si, že transatlantickou spolupráci Německa a USA odhalení okolo NSA dlouhodobě neohrozí,“ sdělil ČESKÉ POZICI. A dodal: „Dva roky od prvních odhalení ukázaly, že nadále panuje úzký soulad, v neposlední řadě také kvůli celosvětově přibývajícímu počtu krizových oblastí, které vyžadují úzkou transatlantickou spolupráci.“

Snowdenova odhalení prý sice vedla k zastavení některých společných projektů německých a amerických tajných služeb, ale celkově mají obě strany zájem nadále spolupracovat. Podle Feyocka neprobíhá živá debata o vyváženosti mezi individuální svobodou a ochranou občanských práv na jedné a obranou obyvatel na druhé straně jen v Evropě, ale i v USA.

Zkušenost s plošným dozorem

Američané jsou podle Feyocka spíše ochotní tolerovat omezení soukromé sféry, pokud jde o národní bezpečnost. V neposlední řadě prý i díky zkušenostem z 11. září 2001. Evropané a Němci to vnímají jinak: „V USA jsou praktiky NSA a ostatních tajných služeb považované za legitimní špionáž, v Německu za sledování.“ Opatrnost Němců podle něho vyplývá zejména ze zkušeností s plošným dozorem za nacistického a komunistického režimu.

„Na obou stranách Atlantiku panují rozdílné představy, jak má být postup amerických tajných služeb klasifikován,“ uzavírá Feyock s tím, že pro německé námitky dosud Washington projevil pochopení pouze ve zmíněné kauze odposlouchávání mobilního telefonu kancléřky Merkelové, které bylo zřejmě zastaveno. Jinak prý ale USA nadále trvají na rozsáhlém sledování a sběru telekomunikačních dat.

V Německu pak zůstává řada otázek, na které přinesou, či nepřinesou odpovědi až příští týdny. Občané i poslanci by se rádi dozvěděli, zda mělo vedení BND a jeho kontrolní orgány povědomí o potížích se všetečnými Američany, zda se problematická špionáž neodehrávala za tichého souhlasu vrcholných německých politiků a do jaké míry se německé tajné službě dařilo vyvíjet činnost v zájmu SRN a v rámci platných zákonů.

Vládní pozici silně ztěžuje fakt, že se k řadě skutečností na rozdíl od svých kritiků smí vyjádřit jen mlhavě či na neveřejných zasedáních. Bezpochyby ji čekají horké chvíle.