V Německu se o tomto víkendu konaly parlamentní volby a strany Křesťansko-demokratické unie (CDU) a Křesťansko-sociální unie (CSU) v nich podle předběžných výsledků získaly 41,5 procenta hlasů. Na druhém místě se umístila Sociálnědemokratická strana Německa (SPD) s 25,7 procenty. Svobodná demokratická strana (FDP) zůstala pod pětiprocentní hranicí – 4,8 procenta hlasů – a poprvé od založení Spolkové republiky Německo nebude zastoupena v parlamentu. Strana zelených (8,4 procenta) a Strana levice, bývalí komunisté (8,6 procenta), oproti minulým volbám (10,7, respektive 11,9) voliče ztratily. Alternativa pro Německo (AfD), jež chce vrátit Německu marku, získala téměř pět procent hlasů (4,7 procenta) umožňujících vstup do Bundestagu.
Dosud však není jasné, kdo bude sestavovat vládu, nejpravděpodobnější se zdá velká koalice CDU/CSU a SPD. Nad výsledkem německých voleb se zamýšlí Petr Pietraš.
Z německé kancléřky Angely Merkelové vyzařoval již před volbami klid opírající se o jistotu jejího opětovného zvolení. Takový její oslnivý úspěch však nikdo nečekal – to není pouhé vítězství, ale dokonce triumf.
CDU/CSU získala téměř absolutní většinu hlasů, což se naposledy podařilo za prvního kancléře po druhé světové válce Konrada Adenauera. CDU vsadila vše na Merkelovou a tato její taktika se straně vyplatila. CSU ještě zlepšila svůj výsledek z bavorských voleb a v této spolkové zemi téměř překonala 50procentní hranici. Její předseda Horst Seehofer tím ještě posílil své postavení pro to, aby dobře zhodnotil svůj bavorský podíl na vítězství.
Tímto volebním výsledkem se tedy zatím odkládá konec velkých masových stran. Němci nemají rádi experimenty, ale jistotu, a jejím nejlepším ztělesněním je Merkelová. Nikdo sice neví, co vlastně chce, ale solidní hospodářský růst, nízká nezaměstnanost a zodpovědné hospodaření se státními financemi dělá hledání náhrady za současnou kancléřku zbytečným.
SPD
Vládnutí Merkelové bude ztěžovat nejen Seehofer usilující o prosazení bavorských požadavků, ale i případný budoucí koaliční partner ve vládě. Koalici se zelenými považují obě strany za nepravděpodobnou, a proto by mohla být znovu oživena velká koalice se sociálními demokraty.
SPD sice svůj volební výsledek oproti předchozím volbám v roce 2009 mírně zlepšila, ale zůstala za vlastními očekávánímiSPD sice svůj volební výsledek oproti předchozím volbám v roce 2009 (23 procent) mírně zlepšila, ale zůstala daleko za vlastními očekáváními. Její největší chybou zřejmě byla volba Peera Steinbrücka kandidátem na kancléře. Toho si lze představit jako šéfa mezinárodní banky, ale jen obtížně jako bojovníka za práva obyčejných lidí, a tento rozpor německý volič potrestal.
SPD navíc nepůsobila jako strana, která jednotně podporuje svého kandidáta. O to umíněněji se budou sociální demokraté snažit prodat Merkelové svou účast ve velké koalici.
FDP a AfD
Liberální FDP je před historickým fiaskem – po 60 letech vypadává z německého parlamentu. Jejím hlavním problémem je nejednoznačnost. Před volbami v roce 2009 svobodní slibovali snížení daní, což pro ně byl požadavek, z nějž nehodlali ustoupit. Daně však nejen nebyly sníženy, ale FDP se ani nepodařilo německému voliči sdělit, že úspěchy vlády jsou i její zásluhou.
Z předvolebních pojmů svoboda a demokracie se stávají fráze, pokud se je nepodaří spojit s nízkou nezaměstnaností a hospodářským růstem. Německý volič proto vsadil znovu na Merkelovou, jejíž metodou je vyčkávat, a teprve až je jasné, co chce většina, tak příslušnou věc navrhnout. I proto CDU získala na úkor FDP více než dva miliony hlasů.
Pozoruhodný je pak úspěch euroskeptické strany Alternativy pro Německo (AfD), jež se z nuly v předchozích volbách téměř dostala do německého parlamentu. Z úspěchu AfD vyplývají dvě poselství:
- Napravo od křesťanských demokratů je stále dostatek prostoru pro pravicová uskupení.
- Němci nehodlají platit dluhy jižních členských států Evropské unie.
Strana zelených a Strana levice
Strana zelených už dávno nepředstavuje ozdravnou alternativu v německé politice, stala se její nedílnou součástí. Po závanu čerstvého vzduchu se z ní stal zástupce „bioburžoazie“, jež chce ekologicky nezávadné potraviny, za domem žádnou atomovou elektrárnu, přičemž se vozí v pohodlných autech vyšší cenové kategorie. Její volební pokles oproti předchozím volbám navíc podpořil předvolební skandál ze začátku strany, kdy část zelených považovala pedofilii za normální.
Strana levice (Die Linke), která vznikla z bývalé Komunistické strany Německa, sice ztratila více než tři procenta hlasů, navzdory tomu se ale v německém parlamentu stala třetí nejsilnější stranou. Z toho vyplývající nové sebevědomí demonstroval předseda její stranické frakce v parlamentu Gregor Gysi ještě během včerejšího večera: „Kdo by si to v roce 1990 pomyslil.“
Tři možnosti vlády
Výsledek německých voleb nabízí tři možnosti vlády:
- koalice CDU/CSU se zelenými;
- koalice SPD, zelených a postkomunistické levice;
- velká koalice CDU/CSU a SPD, která se jeví nejpravděpodobnější.
Vedle sestavení nové vlády však čekají Německo nevyřešené evropské problémy. Členské země eurozóny čekaly na výsledek německých voleb a odkládaly rozhodnutí nutná k řešení její krize. Tento oddychový čas nyní definitivně skončil a odkládání rozhodnutí situaci jen zhoršilo.
Vedle sestavení nové vlády čekají Německo nevyřešené evropské problémyŘecký dluh se navzdory drastickým úsporným opatřením zvyšuje a záchranné programy pro Řecko, Kypr a Portugalsko bude třeba rozšířit. Ani tato pomoc však nebude dostatečná, a buď přijdou o peníze věřitelé, nebo daňový poplatník. Situace po německých volbách je tedy stejná jako před nimi. Na poštovní schránce kancléřství zůstane jméno Angela Merkelová a krize eurozóny stále čeká na řešení.
- Před německými volbami ČESKÁ POZICE publikovala analýzu Merkelová jasně zvítězí, pokud její voliči přijdou.
