Zdraví, nebo zaměstnanost? Tak by se zjednodušeně dalo shrnout dilema dobře známé i z České republiky. Například lidé v některých částech Moravskoslezského kraje, jednoho z nejvíce znečištěných regionů v Evropě, každý den dýchají mnohonásobně více rakovinotvorného benzo(a)pyrenu, než je bezpečný limit udávaný Světovou zdravotnickou organizací (WHO); překračovány jsou na mnoha místech i limity pro prachové částice.
Přestože se továrny v těchto znečištěných oblastech postupně modernizují, k zajištění čistého ovzduší ve městech to ani zdaleka nestačí. Radikální krok, jako je omezení nebo uzavření výroby v provozech, které prokazatelně škodí ovzduší, a tím i zdraví statisíců obyvatel, se však žádná česká vláda zatím neodhodlala, především z obavy ze zvýšení nezaměstnanosti v už tak problémových regionech.
Bezprecedentní ILVA
Příběh největších evropských oceláren ILVA sídlících ve městě Taranto na jihu Itálie je v tomto ohledu bezprecedentní. Soud kvůli zvýšenému výskytu rakoviny a respiračních chorob v létě 2012 nařídil uzavřít část závodu a vedení společnosti skončilo ve vězení kvůli podezření z podplácení úředníků. Ti měli na oplátku kamuflovat skutečný rozsah znečištění způsobený ocelárnami, jež dle obžaloby způsobilo smrt nejméně 386 lidí.Znečištění způsobené ocelárnami ILVA dle obžaloby způsobilo smrt nejméně 386 lidí
Dopady znečištění však nepociťují lidé z Taranta a okolí jen na svém zdraví, ale někteří i na rodinných rozpočtech. Zejména ti, kteří nepracují ve zmíněném podniku. Toxické látky se totiž dostaly i do půdy a vody, což se významně odráží na ziscích především rybářů a farmářů. V roce 2009 muselo být například poraženo 2000 ovcí kontaminovaných dioxiny. V místech, kde se dříve lovily mušle, už dnes žádné nežijí. Kauza je tak právem spojována s enviromentální katastrofou.
Od června 2013 je ocelárna na příkaz soudu řízena ve zvláštním režimu italskou vládou, která má na jednu stranu zabránit uzavření závodu zaměstnávajícího 12 tisíc lidí, zároveň však chce zajistit ekologizaci provozu a sanaci továrny i okolí, která se odhaduje na 336 milionů eur. Podle posledních informací se případem zabývá i Evropská komise, která kvůli nedodržování limitů nyní hrozí sankcemi italské vládě.
Soud také rodině majitelů ocelárny zkonfiskoval majetek v hodnotě 900 milionů eur, načež vedení společnosti vládě začalo vyhrožovat, že uzavře všechny své podniky a spustí obrovskou vlnu nezaměstnanosti. Zaměstnanci ocelárny většinou bojují za zachování provozu, a to i přesto, že si uvědomují zdravotní rizika pro sebe, případně pro své děti. Také oni, stejně jako vláda, jež zápasí s hlubokou hospodářskou krizí, v níž se Itálie nachází, stojí před onou Sofiinou volbou: práce nebo zdraví?
Jak to začalo..
Ocelárny vlastnil původně stát. V roce 1995 byla zprivatizována skupinou Riva, která vlastní po světě mnoho dalších metalurgických podniků, z nichž několik se již roky ocitá pod palbou kritiky kvůli znečišťování životního prostředí. Nejhorší situace však panuje právě v okolí oceláren ILVA, které produkují 30 procent italské oceli.
Nezvykle častého výskytu rakoviny a dalších onemocnění si místní začali všímat již dávno, dokonce se říká, že v Tarantu není nikdo, komu by v posledních letech někdo z rodiny nezemřel na nádorové onemocnění. Spojitost s ocelárnami byla každému víceméně jasná.
Jenže protože oficiálně limity znečištění ILVA většinou dodržovala, nešlo proti tomu příliš nic dělat a zpočátku se o problematiku nikdo z oficiálních míst nezajímal. Postupně však v místních médiích začaly vycházet články se šokujícími zpověďmi a příběhy, které upozorňovaly na nadměrný výskyt nemocných a dávaly je do souvislosti se znečištěným prostředím.Říká se, že v Tarantu není nikdo, komu by v posledních letech někdo z rodiny nezemřel na nádorové onemocnění
V roce 2008 tyto obavy potvrdila Regionální enviromentální agentura (ARPA), která naměřila především obrovský výskyt koncentrací rakovinotvorných dioxinů a polycyklických aromatických uhlovodíků v ovzduší. Italská prokuratura poté spustila sérii soudů proti vedení společnosti. Trvají dodnes.
Podle obžaloby ocelárny ILVA za posledních 13 let způsobily smrt nejméně 386 lidí. Vyplývá to ze dvou studií (environmentální a epidemiologické), jež si nechal soud zpracovat v březnu 2012 od nezávislých expertů. Studie, jejichž závěry má ČESKÁ POZICE k dispozici, jednoznačně označují tamější průmyslovou výrobu za viníka znečištění okolí i poškození zdraví obyvatel. Ropná rafinérie a místní elektrárna má přitom na znečištění podle posudku jen marginální vliv, hlavní znečišťovatel je ILVA.
Epidemiologická studie zkoumala úmrtnost místních obyvatel od roku 1995, přičemž experti zaznamenali především vyšší úmrtnost na akutní respirační choroby či oběhové choroby, což bylo dáno do souvislosti s vyšším výskytem prachových částic (PM10). Pokud jde o případy nádorových onemocnění, těch je v Tarantu o 15 až 30 procent více než ve zbytku Itálie, případů úmrtí s tím spojených je o 10 až 15 procent více. Na vině jsou především dioxiny a benzo(a)pyren.
Vedení společnosti od začátku obvinění odmítá a tvrdí, že dodrželo veškeré limity. Argumentuje také tím, že dávají práci tisícům lidí a ohrazují se i proti odborným studiím. Tvrdí, že doprava znečišťuje ovzduší ještě více.
Studie jednoznačně označují tamější průmyslovou výrobu za viníka znečištění okolí i poškození zdraví obyvatelNa odborné epidemiologické studii pro soud s ocelárnami ILVA se podílel i Francesco Forastiere, soudní znalec v oboru epidemiologie. Ten si je jist, že ILVA je původcem znečištění ovzduší i vyšší nemocnosti. Také on však pocítil tlak na zachování pracovních míst, který byl vyvíjen nejen vedením firmy, ale nejdříve i italskou vládou.
„Zpracovávání epidemiologické studie bylo komplikované a bylo všeobecně bráno jako kontroverzní, obzvlášť když veřejné instituce na ochranu zdraví jsou slabé a ekonomické zájmy silné,“ řekl Forastiere na srpnové konferenci v Basileji, kde o případu ILVA přednášel.
Češi dýchají více benzo(a)pyrenu než Tarantští
Doktor Radim Šrám z Ústavu experimentální medicíny Akademie věd byl na Forastierově přednášce přítomen a neodpustil si srovnání s Českem. Hodnoty těch nejnebezpečnějších látek jsou totiž v mnoha českých městech ještě vyšší, přesto se žádný z hejtmanů, starostů, členů vlády, úředníků či státních zástupců k podobně radikálním krokům, kterými by ochránil zdraví obyvatel, nemá.
„Koncentrace benzo(a)pyrenu, které byly v letech 2009 až 2012 zjištěny pro účely soudu v Tarantu hned vedle závodu ILVA víceméně odpovídají koncentracím, se kterými se běžně setkáváme v České republice, například v Praze nebo Českých Budějovicích. Koncentrace naměřené na stanicích dále od oceláren ILVA jsou dokonce tak nízké, že se s nimi v našem státě v podstatě nesetkáváme, ve většině měst jsou vyšší,“ uvedl Šrám pro ČESKOU POZICI.
Šrám uvedl i konkrétní srovnání s nejvíce znečištěnou oblastí Česka: Nejvyšší koncentrace (průměr) benzo(a)pyrenu byla naměřena v roce 2010 na stanici Via Machiaveli těsně vedle oceláren ILVA – to 1,82 nanogramu na metr krychlový. Limit doporučený WHO je 1 nanogram. V Ostravě – Radvanicích na měřící stanici umístěné vedle ocelárny ArcelorMittal jsou koncentrace skoro 11 nanogramů na metr krychlový, v Karviné osm nanogramů, čili několikanásobně více než v Tarantu.
Pramen: Epidemiologická studie pro soud s ocelárnami ILVA
Šrám upozorňuje, že expozice benzo(a)pyrenu způsobuje kardiovaskulární choroby, zkracuje střední délku života a je rakovinotvorná. „Pokud jsou jeho koncentrace větší než tři nanogramy, zvyšuje se výskyt dětí s nízkou porodní hmotností a poruch s tím spojených, zvyšuje se počet onemocnění dýchacích cest zejména u dětí předškolního věku. Hodnoty nad sedm nanogramů pak mají i prokazatelný negativní vliv na spermie,“ uvedl Šrám, který dokonce nedávno v Ostravě prováděl podobnou epidemiologickou studii jako jeho italští kolegové.
Děti více nemocné než jinde v ČR
Podařilo se mu spolu s dalšími vědci prokázat, že děti v Ostravě – Radvanicích jsou více nemocné než děti jinde v republice. Výsledky tétostudie nyní zveřejnil časopis Enviromental Health. Průzkum byl prováděn na 1535 dětech žijících v Ostravě, u kterých se hledala předpokládaná souvislost mezi nemocemi v prvních pěti letech života s přítomností prachových částic (PM) a benzo(a)pyrenu v ovzduší. Děti byly rozděleny do několika skupin podle toho, v jaké části Ostravy žily. Mezi nejčastějšími onemocněními (více než 45 procent všech diagnóz) byly infekce horních cest dýchacích.
A potvrdil se předpoklad, že nejvíce nemocných dětí pochází z takzvané východní skupiny (Ostrava – Radvanice, Ostrava – Bartovice), tedy u dětí, které žily první roky života nedaleko ocelárny ArcelorMittal. U těchto dětí byl zjištěn více než dvojnásobný výskyt akutních respiračních chorob, virových onemocnění a také větší prevalence k alergické rýmě či atopické dermatitidě. Nejnižší nemocnost byla naopak u dětí žijících v méně znečištěné západní části města.
ArcelorMittal: Všechny limity dodržujeme
Ocelárna ArcelorMittal tvrdí, že všechny zákonné limity dodržuje. „Splňujeme limity regulované zákonem, integrovaná povolení a taky evropské limity,“ uvedla mluvčí závodu Eva Veličková. Limit pro tuhé znečišťující látky ArcelorMittal skutečně s přehledem plní. Zákon povoluje závodu vypustit 2554 tun tuhých látek ročně, ten přitom vypouští jen 575 tun.Emise tuhých látek sice ArcelorMittal splňuje, problém s benzo(a)pyrenem ale zůstává
Bohumil Kotlík ze Státního zdravotního ústavu ovšem připomíná, že emise tuhých látek sice ocelárna splňuje, problém s benzo(a)pyrenem ale zůstává. Dle právě zveřejněné zprávy Státního zdravotního ústavu hodnotícího důsledky a rizika znečištění ovzduší emise tuhých látek v Radvanicích klesly, ale hodnoty benzo(a)pyrenu naopak stouply. „Zatím se přesně neví proč, jedno z vysvětlení je, že benzo(a)pyren se váže hlavně na menší částice, než které jsou filtry v provozech schopny zachytit,“ míní Kotlík. Pro tyto velmi malé částice zatím limity nejsou stanoveny a nezachytí je ani běžně používané měřící přístroje. Také s benzo(a)pyrenem je v legislativě problém. Existuje pro něj sice limit, ale jde spíše o doporučení WHO, kterým se bohužel nikdo příliš neřídí.
Vedení ArcelorMittalu dlouhodobě tvrdí, že není jediným zdrojem znečištění a odkazuje na dopravu a zejména lokální topeniště. Dokládá to nepřímo tím, že ačkoliv se za deset let emise z hutě snížily zhruba o 70 procent, na kvalitu ovzduší v Radvanicích to přímo úměrný pozitivní dopad nemělo. „Nechceme tím samozřejmě říkat, že na ovzduší v Radvanicích nemáme vliv, ale na druhou stranu – pokud neustále své emise snižujeme a provoz jede nonstop celý rok, zatímco se imisní situace nelepší a problémy se smogem jsou zejména v zimním období, nemůžeme souhlasit s tím, že jsme viníkem špatného stavu,“ uvedla mluvčí ocelárny Veličková.Vědecká práce jednoznačně prokázujcí podíl „viny“ jednotlivých zdrojů znečištění zatím není k dispozici
Vědecká práce, která by jednoznačně prokázala podíl „viny“ jednotlivých zdrojů znečištění a mohla by sloužit jako podklad k jednání o dalších opatřeních, zatím není k dispozici. V současnosti na jednom takovém výzkumu vědci pracují v rámci projektu CENATOX, jenž monitoruje právě i látky menších rozměrů, například nanočástice. Výsledky by měly být do konce tohoto roku.
Dobrou zprávou pro nejvíce znečištěné regiony Česka je, že Evropská komise v těchto dnech schválila zatím největší žádost o dotaci na ekologické opatření, které tak bude vůbec poprvé hrazeno z veřejných peněz. Půjdou na projekty odprášení českých továren ArcelorMittal a Třinecké železárny. Hodnota pomoci překračuje miliardu korun. ArcelorMittal chce konkrétně během následujících let instalovat tkaninové filtry pro poslední dva spékací pásy, takzvanou aglomeraci Jih. Do roku 2016 huť spustí další čistící zařízení v celkové hodnotě 2,6 miliardy korun.
Dva z největších znečišťovatelů životního prostředí v Moravskoslezském kraji by tak brzy mohli ročně vypouštět do ovzduší o stovky tun prachu méně, a s tím snad i méně zmíněného benzo(a)pyrenu, který se na prachové částice váže a pomocí nich se transportuje do plic.
