Pamětní deska Leonida Iljiče Brežněva (1906–1982) z domu na Kutuzovově třídě v Moskvě, která byla po rozpadu Sovětského svazu odstraněna, se zanedlouho vrátí na své místo. Bývalý generální tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu je ostatně podle nedávného průzkumu nejoblíbenějším ruským politikem 20. století, což pouze podporuje tvrzení, že čas obrušuje hrany a minulost se díky němu jeví čím dál hezčí.
Sochař Filipp Rukavišnikov, vnuk autora původního díla Mitrofana Rukavišnikova, již pracuje na pamětní desce, která by se podle plánů měla u příležitosti prosincového výročí narození někdejšího generálního tajemníka vrátit na průčelí domu č. 26 na Kutuzovově třídě. Projekt zaštítil poslanec strany Jednotné Rusko Alexandr Chinštejn, který prohlásil, že Brežněv je součástí ruské historie a země, která nezná svoji minulost, nemůže počítat ani s budoucností.
Ochránci lidských práv, kteří nápad odmítají se zápalem připomínajícím bolševiky, oproti tomu tvrdí, že ne každá historická osobnost si zaslouží pamětní desku. Svůj názor se snaží podepřít tím, že ke jménu Leonida Iljiče, jenž zůstává v obecném povědomí především díky různým vtipům, se pojí kromě invaze do Afghánistánu, deportace odpůrce režimu Alexandra Solženicyna či vyhnání Andreje Sacharova také definitivní závislost ekonomiky na ropě nebo infantilizace společnosti. (A připomeňme též invazi do Československa v roce 1968.)
Gorbačov nejméně populární
Chinštejn však zároveň upozorňuje, že Brežněv uvolnil represe a za 18 let jeho vlády bylo odsouzeno méně lidí než za jediný rok po XX. sjezdu KSSS v roce 1956. Poslanec poukazuje také na to, že alespoň v jeho pojetí znamená demokracie a tolerance to, že mohou být v jednom městě vedle sebe pamětní desky Brežněva i Sacharova.
Za 18 let Brežněvovy vlády bylo odsouzeno méně lidí než za jediný rok po XX. sjezdu KSSS v roce 1956
Zatímco ochránci lidských práv protestují, pro společenské povědomí se stal Leonid Brežněv nejlépe přijímaným politikem 20. století. Podle nedávného průzkumu agentury Levada má k Brežněvovi pozitivní vztah 56, Leninovi 54, Stalinovi 50, caru Mikuláši II. 48 a Chruščovovi 45 procent dotázaných. Jelcina hodnotí spíše pozitivně 22 a Gorbačova pouze 21 procent respondentů.
Negativně hodnotí aktivitu Brežněva, jenž byl v čele státu v letech 1964 až 1982, pouze 29 procent dotázaných, v případě Lenina pak 28, Stalina 38, Mikuláše II. 21 a Chruščova 35 procent. Nikoho asi příliš nepřekvapí, že s Gorbačovem není spokojeno 66 a s Jelcinem 64 procent Rusů.
Zamlžování věcí
Uvedený průzkum opět dokazuje, jak se v obecném povědomí určité věci postupem času zamlžují. Například car Mikuláš II., který prohrál dvě války a s lidskými právy také nezacházel v rukavičkách ani v dobovém kontextu, se jeví v příznivějších barvách než Nikita Chruščov, který skoncoval se stalinskými represemi, propustil vězně z gulagů, vytvořil vojenskou rovnováhu mezi Sovětským svazem a USA a vyslal prvního člověka do vesmíru.
V průzkumech mívá životní úroveň obvykle větší váhu než svoboda
Pravdou je i to, že v podobných průzkumech mívá životní úroveň obvykle větší váhu než svoboda. Navíc lidem evokují oficiálně propagovaný hodnotový řád dané doby, a proto se dnes většině lidí v souvislosti s 18 lety Brežněvovy vlády nevybaví stagnace a čekání ve frontě, ale spíše klid a stabilita.
