Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Nejenom holá lebka, i „slušný“ občan může být extremista

  15:42

Kořeny růstu napětí mezi Romy a bělošskou většinou netkví v páru stovek extremistů, ale v extremismu prosakujícím společností.

Protiromská demonstrace o víkendu v Českých Budějovicích vzbudila pozornost i v německých médiích. Zajímavý je komentář listu Die Welt, jehož rámec spočívá v tezi, že neonacisté objíždějí českou zemi a využívají lokální nespokojenosti „bílé“ většiny s romskou menšinou. A to celé se prý děje za takřka absolutního nezájmu politiků o problém neonacismu a nechuti (nebo nezájmu) médií dát veřejnosti jasný apel, že „v demokracii není možné, aby týden co týden neonacisté táhli krajinou a lynčovali romské spoluobčany.“

Platí ale skutečně vstupní teze, tedy že problémem jsou neonacisté? Jinými slovy lze shromáždění ve Šluknovském výběžku, Břeclavi, Duchcově nebo teď v Českých Budějovicích charakterizovat jako frustrovaný dav několika set deprivovaných pomatenců? Bylo by to až moc jednoduché. Stejně jednoduché a konejšivé, jako by bylo na přelomu 20. a 30. let 20. století tvrdit, že kořenem všeho zla jsou nacisté. Ti ale byli jen produktem rozpadu poválečné německé společnosti, zrcadlem její nemoci. A v této společnosti tkvěl problém, nikoli v nacistech.

Pokud se budeme zabývat jen „neonacistickými bojůvkami“, řešíme pouze symptomV České republice totiž nejsou nespokojení a nedemonstrují jenom neonacisté (holé lebky – jak kdo chce), do ulic vycházejí i „slušní“ občané – neorganizovaní v žádných neonacistických spolcích. Pokud se budeme zabývat jen „neonacistickými bojůvkami“, řešíme pouze symptom – byť symptom protivný a hnusný. Kořen celé věci je ale jiný: prosakování extremistických postojů do většinové populace.

Už vlastně není možné podle radikality postoje poznat, kdo je „extremista“ a kdo ne. Jak organizovaný neonacista, tak „slušný“ občan dnes vykřikují na demonstracích podobná hesla. Mají podobná přání ve vztahu k Romům – odklidit je z naší „slušné“ veřejné sféry kamsi do podpalubí (nebo nejlépe vyvézt je do ciziny).

Extremista a „slušný“ občan se liší jen tím, že „slušný“ občan se stydí být ve společnosti neonacisty – cítí k němu odpor. Není proto koncept extremismu (tj. extremista = člen extremistické organizace) vlastně mimo realitu? Neměli bychom říkat, že extremista je prostě člověk zastávající extremistické postoje? Když někdo křičí „Cikáni do plynu!“, tak je přece jedno, jestli je takový člověk v nějaké buňce Národního odporu.

V tomto smyslu proto platí, že otázka „kanalizace“ extremistických organizací, tedy jejich rušení a znepravňování, je vlastně otázkou druhého řádu. Jaký význam pro vyřešení problému extremismu mělo zrušení tehdejší Dělnické strany? Jaký význam vůbec může mít rušení jakékoli extremistické organizace v situaci, kdy je stále extremističtější majoritní společnost a mainstreamové strany zavádějí radikální typ protiromské rétoriky? Ti z politiků, kteří poukazují na neonacistické bojůvky jako na kořen zla, proto připomínají člověka vznášejícího se v oblacích – jsou daleko od reality.

Zeman nepředstavuje zdaleka tak velký důvod k obavám jako neřešený romský problém a prosakování extrémních názorů do většinové populaceDruhým typem člověka v oblacích – ničím nepřispívajícím k diskusi – je ten, který bude říkat, že „romský problém“ neexistuje. Existuje už jen proto, že obyvatelé českých měst a obcí ho jako problém cítí. A je lhostejné, jestli jejich pocit odpovídá vlastním zkušenostem nebo třeba jen mediálnímu obrazu, kterému věří, aniž by měli špatnou zkušenost.

První stránky českých novin v těchto týdnech okupuje Miloš Zeman a jeho vláda sestavovaná premiérem Jiřím Rusnokem. Nechci se prezidenta a jeho četných příznivců a nepřátel dotknout, ale Zeman nepředstavuje ani zdaleka tak velký důvod k obavám jako neřešený romský problém a prosakování extrémních názorů do většinové populace.

Velvyslanectví Alžírské demokratické a lidové republiky
Administrativní pracovník

Velvyslanectví Alžírské demokratické a lidové republiky
Praha