Premiér Andrej Babiš (ANO) se ve středu 11. července ve sněmovně postavil za řečnický pult, když hodiny ukazovaly desátou dopoledne. Uplynulo sto minut, než dokončil svůj proslov, kterým žádal poslance o důvěru. Překonal ho jen Vladimír Špidla (ČSSD), jenž si v roce 2002 o podporu říkal dvě hodiny. Babišova řečnost nastavila ráz celému jednání. Rozprava se protáhla do noci a poslanci se dostali k hlasování o důvěře až po půlnoci.
Ve čtvrtek 12. července začaly sněmovní prázdniny, proto byla mezi všemi stranami shoda, že chtějí hlasování zvládnout ve středu, maximálně v noci na čtvrtek. Stanoviska byla dopředu známá. Že setrvají na svém, o tom jejich zástupci ujišťovali celý den. Pouze ČSSD byla ochotná se zasadit aktivní účastí ve vládě, aby měl premiér Babiš legitimitu od sněmovny. V rámci tiché tolerance se k tomu zavázali i komunisté. Po vlekoucím se jednání získal menšinový kabinet ANO a ČSSD důvěru díky jejich hlasům. Ruku pro něj zvedlo 105 poslanců, proti 91 z opozičních stran.
Několik prvenství
Svolných poslanců však nebylo tolik, s kolika kabinet ANO a ČSSD tolerovaný komunisty počítal. Na poslední chvíli se probudil vzdor v exministrovi vnitra Milanu Chovancovi. Večer před hlasováním sdělil kolegům v klubu, že druhý den do práce nedorazí. Ve středu 11. července pak přidal na sociálních sítích zdůvodnění: podpora vlády, která závisí na hlasech komunistů, je neslučitelná s jeho svědomím.
Ač půjde o druhou vládu Andreje Babiše, šéf ANO zvládl pro svůj tým hned na úvod získat četná prvenství. Je to první vláda, kterou vede obviněný premiér. První porevoluční, která svou existenci opírá o KSČM. První, která nemá řádně obsazena všechna ministerstva. A první, v níž jeden člen rezignoval ještě před tím, než si vláda šla pro důvěru. |
Od stranických kolegů i opozičních politiků se mu obratem dostalo podivení, že v Plzeňském kraji, kde byl hejtmanem, mu KSČM nevadila, neboť tam si ji vzal do koalice. A také že slíbil respektovat výsledek referenda ČSSD, v němž se asi 60 procent straníků vyslovilo pro vstup do vlády. V koaliční smlouvě přislíbilo podporu vládě všech 15 poslanců, jimiž ČSSD disponuje, takže Chovancovo odpadnutí je de facto porušením úmluvy.
Podle ministra životního prostředí Richarda Brabce (ANO) to ale neznamená konečnou. „Je to nemilé, ale na věci to nic nemění. Je to signál, ze kterého nemám radost. Určitě teď budou probíhat debaty, kolik reálně hlasů koalice má. Je třeba si říct, jestli když pan Chovanec nehlasoval pro vládu, zda bude hlasovat pro vládní návrhy zákonů,“ řekl LN Brabec. I kdyby ale mohla koalice s exministrem vnitra počítat, bude se menšinový kabinet u zákonů potýkat s obtížemi. KSČM se nezavázala hlasovat pro všechno, co bude chtít vláda prosadit, a bez rudých je vládních poslanců jen 93.
Ač půjde o druhou vládu Andreje Babiše, šéf ANO zvládl pro svůj tým hned na úvod získat četná prvenství. Je to první vláda, kterou vede obviněný premiér. První porevoluční, která svou existenci opírá o KSČM. První, která nemá řádně obsazena všechna ministerstva. A první, v níž jeden člen rezignoval ještě před tím, než si vláda šla pro důvěru.
Volná dohoda
Dohoda mezi hnutím ANO a komunisty je volná. KSČM se v ní zavázala, že vládu podpoří v hlasování o důvěře a také že nebude případně iniciovat hlasování o nedůvěře. Kdyby ovšem chtěla k takovému bodu ve sněmovně přistoupit jiná strana, komunisté mohou pro nedůvěru vládě hlasovat. Co se zákonů týče, komunisté přislíbili podporu jen těm, které jsou mezi dohodnutými prioritami, například pro navyšování důchodů. Pro ty, které jdou nad rámec dohod, hlasovat mohou, ale nemusejí.
Dohoda mezi hnutím ANO a komunisty je volná. KSČM se v ní zavázala, že vládu podpoří v hlasování o důvěře a také že nebude případně iniciovat hlasování o nedůvěře. Kdyby ovšem chtěla k takovému bodu ve sněmovně přistoupit jiná strana, komunisté mohou pro nedůvěru vládě hlasovat. |
Po skoro 30 letech budou mít sice komunisté přímý vliv na vládu, navzdory tomu pro její vznik nezvedli ruku všichni rudí poslanci. Bývalý policista Zdeněk Ondráček při klíčovém hlasování o důvěře do jednacího sálu sněmovny vůbec nepřišel. Nepodpořit kabinet se rozhodl sám z vlastní vůle.
Vláda navíc dosud nevyřešila problém, kdo obsadí ministerstvo zahraničních věcí. ČSSD na něj nominovala europoslance Miroslava Pocheho. Poté, co se proti němu postavil prezident Miloš Zeman, úřad dočasně povede Hamáček. Sociální demokraté se ale ani tak svého kandidáta nechtějí vzdát a trvají na tom, aby Babiš na Hrad opět donesl Pocheho nominaci. Koalici hledání řešení zaměstná na celé léto, do jeho konce chtějí mít záležitost s ministerstvem zahraničí z krku. Poslanci při hlasování o důvěře zažili dlouhý den plný řečnění.
Kritika opozice
„Vláda s důvěrou je něco, co předpokládá naše ústava, měla by být cílem každé strany. Stranické referendum vstup do vlády podpořilo a díky tomu bude mít Česko vládu, jejíž program obsahuje řadu levicových prvků,“ říkal včera na plénu Hamáček. Komunisté se zase dušovali, že to pro ně bylo nejtěžší rozhodnutí od revoluce kvůli spolupráci s „oligarchou“. Do vlády se překvapivě ostře opřel i předseda SPD Tomio Okamura, jehož strana přitom až donedávna s ANO a komunisty čile ve sněmovně spolupracovala.
ODS, TOP 09, lidovci a Piráti hovořili především o neomluvitelném připuštění komunistů k moci poprvé od revoluce i o trestním stíhání ministerského předsedy |
Potom, co začalo být jasné, že SPD svůj podíl na moci nedostane, začal Okamura hovořit o tom, že Babišova vláda bude řízená z Bruselu a Berlína. Předseda SPD to zdůvodnil tím, že „Babiš je živ z evropských dotací a hodně firem má v Německu“. ODS, TOP 09, lidovci a Piráti hovořili především o neomluvitelném připuštění komunistů k moci poprvé od revoluce i o trestním stíhání ministerského předsedy. Někteří poslanci si záměrně na jednání oblékli černou barvu.
V černém přišla poslankyně za TOP 09 Markéta Adamová, černou kravatu uvázal předseda hnutí STAN Petr Gazdík, ale překvapivě i Patrik Nacher zvolený za ANO, který se netají tím, že by raději pravicovou vládu. Výhrady proti vládě daly najevo i desítky demonstrantů. Ráno stáli před sněmovnou protestující proti „vládě národní potupy“. Cestu z Malostranského náměstí k hlavnímu sněmovnímu vchodu lemovali další, kteří připomínali především oběti komunismu.
Opozici dráždí tajný pakt s komunisty. Existuje?Nejdelší čekání na novou vládu je u konce. Po vlekoucím se jednání získal menšinový kabinet ANO a ČSSD důvěru díky hlasům komunistů. Ruku pro něj zvedlo 105 poslanců, proti 91 z opozičních stran. Právě komunistická podpora dráždila opozici. Narazila na ni i bývalá předsedkyně sněmovny Miroslava Němcová z ODS: „Nikdo neví, co je v tajné dohodě mezi ANO a KSČM.“ Není však jasné, co měla na mysli. Hnutí totiž s komunisty uzavřelo takzvaný toleranční patent a podle zástupců stran jde o jedinou existující dohodu. V podobném duchu jako ve sněmovně se Němcová vyjádřila i na svém twitterovém účtu, kde dodala, že je třeba se ptát, co je obsahem tajné dohody. Sklidila za to mnoho pochvalných komentářů. Kde se toto tvrzení vzalo, jak takový pakt má vypadat a co je jeho obsahem, nikdo moc neřešil. LN se zeptaly aktérů, zda tato tajná dohoda existuje a co v ní jde. Tvrzení proti tvrzení Zdá se, že jde o tvrzení proti tvrzení. Předsedové ANO a KSČM podepsali toleranční patent o podpoře menšinové vlády ANO a ČSSD, což je podle zástupců těchto stran jediná dohoda, která je. Součástí listiny je například závazek, že KSČM nevyvolá hlasování o nedůvěře nebo plnění sedmi bodů, které jsou zaneseny do programového prohlášení vlády. Podle předsedy poslaneckého klubu KSČM Pavla Kováčika žádný jiný slib mezi stranami neproběhl, a pokud ano, pak o něm neví. Předseda Vojtěch Filip na tvrzení o tajné dohodě reagoval pro LN slovy: „Je to zcela nesmyslná spekulace.“ Podobně to vyvrací i zástupce ANO, který měl vyjednávání tolerančního patentu na starost. „Je to samozřejmě naprostý nesmysl,“ sdělil místopředseda strany a ministr životního prostředí Richard Brabec. Z obsahu tolerančního patentu podle informací LN zmizela pasáž o nominantech KSČM do dozorčích rad, která tam v původní verzi byla. Podle Němcové je právě obsazování rad (polo)státních podniků jedním z bodů oné tajné dohody. „Komunisté nikdy nedali nic zadarmo. Nedělali to v minulosti a ani teď v tom demokratickém režimu,“ zdůvodnila na dotaz své tvrzení Němcová. Žádný takový výměnný obchod za toleranci však dle místopředsedy komunistů Stanislava Grospiče není domluvený. „Žádná tajná dohoda, že dostaneme místa ve správních radách státních podniků, neexistuje. My o to ani neusilujeme,“ řekl Grospič. Dle Němcové by obsah tajné dohody měl zřejmě znát prezident Miloš Zeman, protože jak Filip, tak Babiš během vládních námluv chodili na Hrad. Mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček se přímo k existenci tajné dohody nevyjádřil. „Mám jediné vysvětlení, paní Němcová byla už převelice unavena z dlouhého jednání Poslanecké sněmovny a objevil se u ní fantas,“ napsal LN Ovčáček. Němcová jeho slova nechtěla vůbec komentovat. Důvod, proč si myslí, že vznikla zákulisní dohoda mezi ANO a KSČM, je, že toleranční dohodu podepsalo jen Babišovo hnutí a právě komunisté. Setkání navíc proběhlo ve stejný den, kdy se stvrdila koaliční smlouva mezi ANO a ČSSD, ta je však veřejně známá. Naopak výstup ze setkání ANO a KSČM podle Němcové není znám a ani nebyla žádná tisková konference. Opírá se také o vyjádření europoslankyně Kateřiny Konečné z KSČM. Ta řekla, že komunisté narovnají páteř hnutí ANO doleva. „To jasně vysvětluje, že obsah tajné smlouvy musel zůstat tajný a narovnávání páteře doleva něco stálo a bylo něčím podmíněné,“ dodala Němcová. Podle kuloárních zpráv mohou existovat osobní úmluvy jednotlivých komunistů, kterým jde o vlastní zájmy, nikoliv o prospěch celé strany. Straníci spekulují, že předseda Filip usiluje o působení v diplomacii. Kamila Bolegová |
Opilý jsem nebyl, hájí se Ondráček, proč nehlasovalPo skoro 30 letech budou mít komunisté přímý vliv na vládu, navzdory tomu pro její vznik nezvedli ruku všichni rudí poslanci. Bývalý policista Zdeněk Ondráček při klíčovém hlasování o důvěře do jednacího sálu sněmovny vůbec nepřišel. Nepodpořit kabinet se rozhodl sám z vlastní vůle. Svůj postoj bude dnes vysvětlovat stranickému vedení. Komunistický předák Vojtěch Filip přitom už dříve řekl, že by podobného rebelanta požádal, aby stranu opustil. „Nehlasoval jsem pro důvěru vládě. Až to objasním na jednání našeho VV ÚV (jeden z orgánů KSČM – pozn. red.), tak napíšu, co mě k tomu vedlo, a věřím, že to mnozí pochopíte. Celou dobu jsem byl ve sněmovně a na hlasování mohl kdykoli přijít. Nebyl jsem ani opilý či jinak indisponovaný,“ napsal Ondráček na svůj Facebook. Z uvedeného vyplývá, že se v rozporu se závazkem svých rudých soudruhů odhodlal pro vládu nehlasovat. Zachoval se stejně jako bývalý ministr vnitra Milan Chovanec. Ten se pro změnu postavil proti výsledku vnitrostranického referenda uvnitř mateřské ČSSD. A právě v reakci na Chovancovo rozhodnutí se ve středu 11. července rozpovídal předseda KSČM Vojtěch Filip. V den hlasování o důvěře řekl, že kdyby se mezi komunisty našel někdo, kdo by se po vzoru exministra postavil proti vládě, požádal by ho, aby rezignoval na stranické funkce. Ondráčka proto zřejmě kromě vysvětlování, co ho k jeho kroku vedlo, čeká i nepříjemný pohovor se stranickým nadřízeným. „Bylo by dobré minimálně od něj slyšet, že nadále tu basu držet bude, byť se zachoval, jak se zachoval,“ prohlásil na Ondráčkovu adresu někdejší místopředseda KSČM Jiří Dolejš. Komunisté do té doby mohou o důvodech svého straníka jen spekulovat. „Měl dlouhodobě výhrady vůči Andreji Babišovi,“ přemýšlí o jeho motivaci poslanec KSČM Leo Luzar. A připomněl, že se Ondráček na jaře nejprve stal šéfem sněmovní komise pro kontrolu Generální inspekce bezpečnostních sborů. Po silné kritice opozice i veřejnosti se však premiér Babiš vyslovil pro jeho odvolání, Ondráček poté na post rezignoval. Už tehdy předseda KSČM Filip tvrdil, že kvůli tomu je podpora vlády komunisty ohrožena. U předáka strany poté převládl pragmatismus, Ondráček ale, zdá se, nezapomněl. Tomáš Tománek |
„Největší chybou jsme my sami“Poslanec ČSSD Jaroslav Foldyna v noci na čtvrtek 12. července vystoupil s emotivním projevem, v němž kritizoval i vlastní stranu. V rozhovoru svůj postoj vysvětluje. LIDOVÉ NOVINY: Pronesl jste poměrně ostrý proslov, co vás tolik naštvalo? FOLDYNA: Rozumím tomu, že demokracie znamená diskusi. Jenže tohle už dávno nebyla racionální debata. Pořád dokola se mluvilo o komunistech. Já jsem si také myslel, že po roce 1989 budou do tří let maximálně ve skanzenu, jenže byla to pravice, která platila za největší PR agenturu pro to, že tady i dnes máme KSČM ve sněmovně. A že tam je Andrej Babiš. A my, ČSSD, za to můžeme také – všemi těmi průšvihy, co jsme dělali. Mysleli jsme si, jak se tady budeme střídat my s ODS ve vládnutí, a ostatní strany se vejdou leda do výtahu. Sociální demokracie se z těch chyb dodnes nepoučila, pořád jen ukazujeme na Babiše, na Zemana... Největší chybou jsme my sami, akorát jsme nenašli odvahu o tom mluvit. Takže jsem vybouchl a řekl to, protože nemám rád tohle pokrytectví. LIDOVÉ NOVINY: Chybí vaší ČSSD, ale i dalším takzvaně zavedeným stranám sebereflexe? FOLDYNA: Jednoznačně. Stále předstíráme, že ji hledáme, ale víceméně to jen říkáme. Pravou odvahu podívat se do zrcadla jsme ještě nenašli. Proto u nás vzrůstají alternativní strany, ale rostou i v Evropě. Říkám, že jsme se naučili mluvit konfekčně, jsme konfekční politické strany. Jsme tady 140 let, jenže vývoj přinesl řadu nových výzev a my jsme si zakázali o nich mluvit. Místo nich vytváříme pseudotémata: gender, sexuální minority – to jsou věci, na které většina lidí kašle. O tom si mohou povídat leda v kavárně. Dá se o tom pustit čtyřhodinový pořad v televizi, jenže většinu lidí zajímá, jak budou žít. LIDOVÉ NOVINY: Opozičními kolegy ve sněmovně jste byli vyzváni, ať každý zvlášť vysvětlíte svoje pohnutky, které vás vedou zvednout ruku pro vládu s podporou komunistů. Jak těžké to pro vás bylo? FOLDYNA: Cítím pokrytectví, když mluví Piráti a podobní zanícenci o komunistech. Já jsem v té době žil. Můj táta přišel o práci, stal se z něj uklízeč v kině a já jsem nemohl jet ani na školní výlet, protože jsme neměli peníze. Máma byla dělnice u Vojenských lesů a statků. Negativa režimu jsem dobře viděl. Ale stejně tak jsem viděl věci, které jsme s ním zbourali: sociální systém, sport, kulturu. Povalili jsme všechno, ať to bylo dobré, nebo špatné, a nevytvořili jsme nic. Celá ta diskuse mi přišla bezpředmětná. Nikdy už tady nebude komunismus jako po druhé světové válce. Tehdy pod dojmem toho, že SSSR osvobodil tři čtvrtiny Evropy, vznikl ten takzvaný komunismus nebo státní socialismus. Ve středu tady jen pokrytecky žvanili ti, kteří tu od devadesátých let křivili prostředí. LIDOVÉ NOVINY: Už ve sněmovním projevu jste se dotkl příběhu vaší rodiny. Musel jste se s ohledem na něj hodně přemáhat, abyste zvedl ruku pro kabinet opřený o KSČM? FOLDYNA: To víte, že jo. Navíc jsem z regionu, kde významná část ČSSD nebyla ochotna, abychom do té vlády šli. Nejen s ohledem na komunisty, ale obecně do této koalice. Člověk přemýšlí, co v dané chvíli může udělat a jaký to bude mít dopad. Vybíráte ne mezi dobrým a špatným, ale vybíráte menší zlo. LIDOVÉ NOVINY: Vadí vám víc komunisté jako partner koalice, nebo osoba trestně stíhaného premiéra Andreje Babiše? FOLDYNA: Vadí mi, že něco takového vůbec existuje, že to je možné. Trestně stíhaný premiér je součást epizody téhle doby. Řekl jsem, že moje důvěra ke každému politikovi platí do první chvíle, než se v něm zklamu. Nechci teď o panu premiérovi rozvíjet nějakou diskusi. Obecně jsme se dostali někam, kde jsem myslel, že v životě nemůžeme být. LIDOVÉ NOVINY: Co až vás někdo z partnerů zklame? Přestanete hlasovat s vládou? FOLDYNA: Kdyby zklamání bylo zásadní a nebyl bych schopen to vysvětlit nebo najít řešení, tak jsou okamžiky, kdy nemůžete donekonečna dělat hlupáka. Jsou věci, které bych musel rozhodovat sám podle okolností. Věřím, že se to nestane. Jsem víceméně pozitivně naladěn, hledám ke všemu východisko, ne důvod, proč něco dělat nejde. Takže očekávám, že věci budou v pořádku. A kdyby nebyly, budu muset postupovat podle svého vědomí a svědomí. Tomáš Tománek |
Programové priority druhé vlády Andreje Babiše1. DŮCHODOVÁ REFORMA
2. BEZPEČNOST A MIGRACE
3. VODA A SUCHO
4. INVESTICE A DOPRAVA
|
Miroslava Němcová
|