Lidovky.cz

Nejasná zpráva o česko-ruských tanečcích

Evropa

  14:20

Neúspěch Rosatomu v Temelíně může zhoršit vyhlídky českého exportu, Rusko je ale největší šancí mimo Evropskou unii.

Ruský prezident Vladimir Putin přijal českého premiéra Petra Nečase v Soči. Právě v tomto černomořském letovisku zaznamenal český export ztrátu – na výstavbě místní elektrárny se Češi nepodílejí. foto: © ReutersČeská pozice

Někteří pozorovatelé s nadšením mluví pomalu o jakémsi návratu k někdejší Radě vzájemné hospodářské pomoci (RVHP). Jiní dávají do popředí především politické napětí v česko-ruských vztazích. Realita ale není tak černobílá. Rusko se stává obrovskou příležitostí pro české exportéry, hodně velkých problémů však obě země řeší právě také v ekonomické oblasti – tedy zdaleka nejenom v pohledu na otázku lidských práv.

Od loňských výrazně snížených dodávek černého zlata ropovodem Družba přes české námitky vůči ruským ochranářským opatřením až po ruské výtky vůči příliš přísnému vízovému režimu, což se ovšem týká nejenom Česka, ale celé Evropské unie. V tomto případě jde také o ekonomické téma, protože potenciál ruské turistiky v Česku je podle všeho ještě podstatně vyšší, než by odpovídalo současnému stavu. Navíc by cestovní ruch mohl ve vztahu k Rusku zmírnit pasivní bilanci českého obchodu.

Šlo i o snahu „prolomit ledy“ v případě premiéra Nečase, který dosud nepůsobil dojmem, že by byl fanouškem temelínské nabídky česko-ruského konsorciaOd cesty premiéra Petra Nečase do Ruska a jeho setkání s prezidentem Vladimirem Putinem i premiérem Dmitrijem Medveděvem se nedaly čekat žádné zázraky. Navzdory tomu si zastánci ruského řešení pro dostavbu jaderné elektrárny v Temelíně určité naděje dělali. Šlo koneckonců mimo jiné o snahu „prolomit ledy“ v případě premiéra, který dosud nepůsobil dojmem, že by byl fanouškem temelínské nabídky česko-ruského konsorcia MIR.1200 plzeňské Škody JS se státní korporací Rosatom.

Navíc v situaci, kdy Rosatom opakuje svou nabídku, že pokud bude třeba, může se podílet i na spolufinancování Temelína. O takovém návrhu je možné pochybovat, ale řekněme si rovnou, že mnoho jiných podobných nabídek společnost ČEZ – zadavatel zakázky na dostavbu a budoucí provozovatel nových bloků – zjevně neposbírá.

Kalouskova sprcha

Nadšení optimistů v tomto ohledu musel bezpochyby zchladit vývoj v Česku i v Rusku, který Nečasově návštěvě předcházel. Jako by si to ministr financí Miroslav Kalousek přesně naplánoval, aby svému „milovanému“ vládnímu šéfovi ruské turné osladil – začal mluvito tom, že je ekonomika temelínského projektu pochybná a že by vlastně ani nemusel rozšíření jihočeské elektrárny podpořit. Poskytnutí státních garancí pro dostavbu Temelína ale veřejně odmítl také stínový ministr průmyslu za sociální demokraty Milan Urban.

Pokud v Rusku dávali pozor, dostali jasný vzkaz. Politická shoda na dostavbě Temelína v Česku neexistuje. Svým způsobem to mohl být i tlak na Rusy, aby vylepšili svou nabídku (mluví se o požadované ceně zhruba 250 miliard korun). Ale možná i faktická skrytá výzva, aby svou pozornost při výstavbě elektráren zaměřili do jiných zemí.

Pokud v Rusku dávali pozor, dostali jasný vzkaz. Politická shoda na dostavbě Temelína v Česku neexistuje.Na druhé straně se v Rusku a Pobaltí šířily zprávy, že Rosatom musel dát k ledu výstavbu velkých bloků VVER-1200 Baltské jaderné elektrárny v oblasti kolem Kaliningradu – pověstném ruském „ostrůvku“, dnes už vlastně uvnitř EU. Právě tyto bloky přitom mnozí považovali za referenční pro Temelín. Důvodem odkladu či dokonce zrušení výstavby měl být podle těchto zpráv nezájem o budoucí kaliningradskou elektřinu na západ od ruských hranic. A důkazem plán Rosatomu budovat ve stejné lokalitě také (nebo jenom?) menší jaderné bloky.

Rosenergoatom – dceřiná firma Rosatomu – sice podobné informace popřel, ale je jasné, že odborníky z Nečasova doprovodu takové ujišťování zcela přesvědčit nemohlo. Veřejně se ale nevyjadřovali. Vládní zmocněnec pro dostavbu Temelína Václav Bartuška ČESKÉ POZICI odpověděl, že nebude „sluchi“ (tedy spekulace) komentovat – nedělá to u žádného z uchazečů.

Faktem nicméně je, že i kdyby Rusové měli s Baltskou elektrárnou problém, jeho důsledky jsou omezené. Češi zřejmě budou brát jako referenční jiné elektrárny, například Leningradskou, Novovoroněžskou či Tianwan – ruský projekt z Číny. Ve srovnání s Francouzi, kteří už z temelínského tendru vypadli a mají velké problémy s navyšováním rozpočtu i časovými průtahy při stavbě ve Francii i ve Finsku, jsou na tom Rusové pořád relativně dobře. Ani v boji s konkurencí z jinak favorizovaného amerického Westinghouse nejsou bez šance – tedy pokud by se Temelín vůbec dostavoval a pokud by ve výběrovém řízení nepřevážila čistě politická kritéria.

Navzdory tomu ve vzduchu visí otázky:

  • Jak se projeví na česko-ruských ekonomických vztazích případný neúspěch Rosatomu v Temelíně?
  • Budeme pak i v příštích letech informovat s takovou pompou o miliardových česko-ruských obchodních kontraktech jako nyní během Nečasovy návštěvy?

Logická se nyní z českého hlediska jeví strategie – uzavřít co nejvíce obchodů co nejrychleji. I když se pak některé ve skutečnosti nedotáhnou do konce… Po případném odmítnutí ruské nabídky v Temelíně bude minimálně celková atmosféra určitě méně příznivá.

Čísla berte s rezervou

Ony údaje o uzavřených obchodech je vůbec nutné brát s rezervou. Často se v nich sčítají „hrušky“ s „jablky“ – finální kontrakty, předběžné dohody i memoranda. To nemusí být z hlediska firem špatně – i předběžná dohoda posvěcená tím, že byla uzavřena během jednání nejvyšších státních představitelů, má v etatistickém Rusku svou hodnotu. Pravděpodobnost, že bude dotažena do konce, se pak bezpochyby zvyšuje.

Je však také nutné počítat s určitými „ztrátami“. I nyní byly v souvislosti s Nečasovou návštěvou citovány dohody uzavřené během návštěvy tehdejšího prezidenta Dmitrije Medveděva v Praze na konci roku 2011. Ze sjednaných obchodů v obří částce 54 miliard korun se už začala realizovat – pokud jde o finanční vyjádření – jen malá část.

Ze sjednaných obchodů během pražské návštěvy Medveděva v obří částce 54 miliard korun se už začala realizovat – pokud jde o finanční vyjádření – jen malá částNení vyloučeno, že se to ještě změní. Největší část – 40 miliard korun – totiž připadá na výstavbu železnice na Urale, kde by měla být hlavním dodavatelem brněnská firma OHL ŽS. Nejistota přesto trvá. A vlastně není divu.

Jak upozorňují Rusové, jde o ambiciozní projekt výstavby stovek kilometrů železnice v hodně složitých klimatických podmínkách – včetně 2,5kilometrového železničního mostu přes řeku Ob. Částečně jej mají financovat ruské banky, zapojena má být ale i Česká exportní banka a česká státní pojišťovací společnost Egap. Jedno víme jistě – zvažování rizik na všech stranách je dost složitý proces…

Na konečný výsledek si tedy v tomto případě ještě musíme počkat. O jednom projektu za deset miliard korun – také „posvěceném“ Medveděvem – už nicméně víme, že padl. Jde o účast české firmy (měla to být Královopolská RIA) na výstavbě paroplynové elektrárny v Soči, kde se chystají na zimní olympiádu. Tedy projekt, který sám o sobě vyvolal velkou pozornost kvůli protestům ekologických aktivistů.

Aspoň malá diverzifikace

Bylo by ale chybou dělat z podobných selhání dalekosáhlé závěry. Česku stejně jako Německu a dalším evropským státům jde alespoň o „malinkou“ diverzifikaci exportu mimo starý kontinent – 80procentní závislost na trzích EU je přílišná a beztak nijak výrazně neklesne.

Čeští podnikatelé v průzkumech označují Rusko buď za vůbec nejnadějnější trh, nebo za druhý nejnadějnější po NěmeckuNavzdory tomu čeští podnikatelé v průzkumech označují Rusko buď za vůbec nejnadějnější trh, nebo za druhý nejnadějnější po Německu. To má více důvodů – historické vazby českého průmyslu, příznivou cenovou nabídku za slušnou kvalitu, jak v Rusku upozorňoval premiér Nečas, a do jisté míry i jazykovou blízkost.

Češi si kromě celkově příznivého trendu – v roce 2012 se vývoz do Ruska zvýšil o 17,5 procenta a překročil hranici šesti miliard dolarů – hodně slibují od vstupu Ruska do Světové obchodní organizace v roce 2012. Na druhé straně během jednání vyšlo najevo, že některá ruská opatření vzbuzují obavy a Češi je považují za více či méně skryté obchodní bariéry. Jde o poplatky na recyklaci automobilů, zavedení kombinovaných cel u karoserie automobilů či přetrvávající omezení dovozů živých zvířat do Ruska.

Jisté nicméně je, že mimo EU se Rusko stává českou exportní jedničkou, a zatím vše nasvědčuje také tomu, že by si tuto pozici mohlo udržet. Navíc se tam Češi dokáží uplatnit s většími investičními celky – dodávkami elektráren, modernizací celých závodů a, dá-li bůh, třeba i při té výstavbě železnice. Srovnatelné z hlediska příležitostí by v ideálním případě mohlo snad být Turecko v odvětví energetiky, ale další podobná teritoria se budou hledat obtížně. Cílením na Rusko by se tažení českých exportérů omezovat nemělo, ale občasné podceňování ruského trhu – spíše lidmi mimo byznys – smysl také nedává.

Autor:
zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.