Terorismus je snaha uvést společnost do stavu ochromenosti, strachu, nedůstojnosti, hysterie, stádové rezignace na rozum, netolerance, preference pudových reakcí, chaotického působení následných škod. Vše, co tomuto stavu odporuje, lze nazvat vzdorováním terorismu. Vše, co k tomuto stavu přispívá, je synergické s terorismem, ať se to třeba stokrát zaklíná bojem proti němu.
Muslimů je na světě půldruha miliardy. Naprostá většina z nich nevykládá islám jako náboženství války (to by to ostatně na světě už dávno vypadalo úplně jinak, to snad dá rozum). Pouze pár tisíc extremistů vykládá islám jako náboženství války. Příznačné je, že tímto shodným způsobem dezinterpretují islám právě a jenom islamisté a islamofobové. Ony jsou totiž tyto dvě pozice přes nenávistnou rétoriku vzájemně existenčně závislé. Pouze existence jedné dává smysl existenci druhé.
Obtížná místa
O islámu se vyjadřuje kdekdo, aniž by o něm mnoho či vůbec co věděl. Ostatně leckdo se tak vyjadřuje i o křesťanství, aniž by měl hlubší znalosti. Hlučná masa dává přednost razantním heslům před debatou, která by šla do hloubky. Trochu neandertálské, že, pane prezidente?
O islámu se vyjadřuje kdekdo, aniž by o něm mnoho či vůbec co věděl. Ostatně leckdo se tak vyjadřuje i o křesťanství, aniž by měl hlubší znalosti. |
Ona by totiž debata o křesťanství i judaismu odhalila také mnoho temných míst a došlo by asi na krkolomné interpretační piruety. Islám ale patří mezi takzvaná abrahámovská náboženství, takže by bylo nutno přiznat mu právo používat stejných interpretačních figur, jaké si dovolí ona druhá dvě náboženství.
O starozákonních problémech se jistě napsalo dost. Nalistujme tedy Nový zákon. Následující výrok bezrozporně patří mezi Ježíšova ipsissima verba: „Nedomnívejte se, že bych přišel pokoj dáti na zemi. Nepřišel jsem, abych pokoj uvedl, ale meč“ (Matouš 10, 34). Použitý řecký výraz „machaira“ neznamená nic jiného než „meč, šavle, obětní nůž“.
Co s tím? Má cenu stále tahat ze svatých knih sporné oddíly a mlátit se jimi po hlavě? Místo pokorného studia starých textů hledat pouze oporu pro svůj názor?
Nebudu nenávidět
Nedávno vyšla v češtině kniha Izzeldina Abuelaishe Nebudu nenávidět. Autor je respektovaným lékařem, bydlícím v Gaze. Stále pracuje v izraelské nemocnici, i přes to, že mu v jeho domě v Gaze izraelská raketa zabila tři dcery.
Musíte být tvrdí na teroristy a jejich náhončí, ale nanejvýše opatrní vůči těm, které by mohli získat. Není nic horšího než obvinit celou populaci nebo jedno náboženství. |
Abuelaish se rozhodl, že nebude nenávidět Izraelce, a to výslovně s odkazem, že ho tomu naučil korán. Dá se celkem vsadit na to, že Abuelaish ví o koránu nesrovnatelně více než různí Zemanové či Okamurové. Ti by si toto úžasné svědectví měli přečíst. A pak na znamení pokání roztrhnout roucha svá a sedm dní sedět a nemluvit.
Ostatně izraelský protiteroristický expert Amichaj Magen v rozhovoru pro Lidové noviny řekl: „Bojujeme o mysli a duše muslimů, i v Evropě. Ale džihádisté taky. Naprostá většina muslimů zde je mírumilovných, vychovává děti k respektu a toleranci, s terorismem nemají absolutně nic společného. Ale každá akce, která naznačí nedůvěru, či dokonce pohrdání nebo ponižování, nahrává těm, kteří hlásají nenávist. A ti mají všude své náboráře, rekrutéry. Džihádisté hlásají přesně toto: Západ je s vámi ve válce, Západ vámi pohrdá, Západ vás ponižuje, Západ je ve válce s celým islámem. Džihádisté každé takovéto akce využijí a získávají sympatizanty, přívržence, donátory, nebo dokonce bojovníky. Tedy musíte být tvrdí na teroristy a jejich náhončí, ale nanejvýše opatrní vůči těm, které by mohli získat. Není nic horšího než obvinit celou populaci nebo jedno náboženství.“
Co takhle vlastní hlavou?
Proto je třeba být ohledně důsledků pařížské tragédie velmi opatrní. Je samozřejmé, že první vyšetřovací hypotézou je útok zabijáků z jemenské al-Káidy. Bude ale třeba nepodlehnout hysterii a podívat se zcela vážně i na několik disonantních skutečností.
Podle expertů měli teroristé velmi dobrý výcvik na opakované útočení, nikoliv sebevražedný. To neodpovídá obecnému modu operandi al-Káidy. |
Podle expertů měli teroristé velmi dobrý výcvik na opakované útočení, nikoliv sebevražedný. To neodpovídá obecnému modu operandi al-Káidy. Otázkou je, kde a u koho takový výcvik mohli absolvovat. Kvalitnímu výcviku odpovídá i popisované jejich až nepřirozeně klidné jednání. Tím se však akce al-Káidy také nijak výrazně nevyznačovaly.
Je také velmi podivné, jak rychle měli politici jasno, kdo je viníkem a jaké jsou jejich motivy. Vyšetřeno však dosud není vůbec nic!
Smutnou otázkou, která vyvolává další, je i neúčinná policejní ochrana šéfredaktora. Proto by bylo velmi prospěšné vzdorovat a nehrát podle vnucených not teroristů. Máme na to?
