Když se v pondělí v Londýně zeptal reportér šéfa americké diplomacie Johna Kerryho, zda může syrský prezident Bašár Asad nějak odvrátit chystaný zásah v Sýrii, odpověděl ministr zahraničí USA spatra: „Ovšemže, může v průběhu týdne předat své chemické zbraně do posledního kusu mezinárodnímu společenství – předat bezodkladně a umožnit úplnou inventuru.“ Probuzené naděje odpůrců intervence Kerry zchladil následným dovětkem: „To se však (Asad) nechystá udělat a nebylo by to proveditelné.“
Jenže Kerryho slov se chytila Moskva. Během pouhých několika hodin vyrukoval ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov s návrhem na ustavení mezinárodní kontroly nad syrskými chemickými zbraněmi. Damašek o den později návrh přijal. Paříž, která chystaný spojenecký zásah v Sýrii podporovala, slíbila v Radě bezpečnosti OSN předložit příslušnou rezoluci.
Kerryho evropské turné, jehož cílem bylo vyburcovat spojence k podpoře vojenské intervence v Sýrii po údajném nasazení zakázaných chemických zbraní režimem v Damašku, tak má nečekanou dohru. Vzhledem k tomu, že se prezidentu Obamovi komplikuje záměr získat pro zásah posvěcení amerického Kongresu, je ruský návrh pro Bílý dům možná dokonce vítanou „únikovkou“.
Obama svou „červenou linii“ podle všeho vytyčil právě proto, že věřil, že nebude nikdy překročena, což měla být pro Ameriku neprůstřelná výmluva, proč zůstat stranou syrské občanské války, míní komentátor David Samuels. „Sýrie má pramalý politický či vojenský zájem nechat se bombardovat Spojenými státy, zvláště nyní, když prezident Asad zjevně vítězí,“ připomíná logiku Obamovy úvahy.
Putinova vysoká hra?
V této souvislosti ovšem Samuels přichází s neotřelou hypotézou. Chemický útok v Damašku podle něho mohl být provokací řízenou z Moskvy s cílem obnažit slabost USA na světové scéně. „Červená linie“, kterou Obama nikdy nemínil vážně vymáhat, by v tomto smyslu byla ideálním terčem.
Pro prezidenta Putina, vyškoleného v umění provokace instruktory v KGB, by smyslem rozmetání Obamovy „červené linie“ nebylo pouhé vítězství v Sýrii, kde jeho spojenec Asad beztak vyhrává, nýbrž praktická demonstrace neochoty nebo neschopnosti Spojených států dodržet vlastní hrozby. Kreml si možná spočítal, že Obama vědomým mocenským ústupem z Blízkého východu zanechává v oblasti mocenské vakuum, a chopil se příležitosti je vyplnit, uzavírá logickou analýzu Samuels.
Podaří-li se Moskvě zažehnat západní intervenci a udrží-li svého spojence Asada u moci navzdory nasazení chemických zbraní a porušení Obamovy „červené linie“, vyjde Rusko ze současné krize jako nesporný vítěz, který Washingtonu vyfoukl diplomatickou iniciativu.