KOMENTÁŘ Jakuba Kalenského / Premiér Petr Nečas si neuvědomuje, že jeho vláda je u konce. Zachránit se zkouší kombinací nepravd a agresivních výpadů vůči orgánům činným v trestním řízení. Do svých výroků se ale spíše zaplétá on sám.
Nečas v pátek před sněmovnou řekl, že několikrát identifikoval bezpečnostní riziko ve svém okolí, a proto se obracel na představitele bezpečnostní komunity. A že možná kombinace nedorozumění a služební horlivosti způsobila, že se někde postupovalo tak, jak se postupovat nemělo. Říkal to v té části projevu, kde avizoval vysvětlování zneužití Vojenského zpravodajství (VZ) pro soukromé účely ze strany šéfky svého kabinetu Jany Nagyové. Musíme tedy předpokládat, že hovořil právě o „bezpečnostní komunitě“ vojenských zpravodajců.
Premiér ovšem opomenul, že k ničemu takovému VZ určené není. K ochraně osob ve svém okolí před bezpečnostním rizikem má premiér ochranku. Vojenské zpravodajství má své zákonem vymezené pravomoci, například bránit vojenskému ohrožení republiky a chránit zemi před zahraničními tajnými službami. Nespadá do nich sledování nevinných lidí na pokyn „pološílené milenky“ premiéra.
Zároveň tím Nečas mimoděk připustil, že minimálně o nějakých kontaktech mezi Vojenským zpravodajstvím a Nagyovou věděl. Koaliční partneři navzdory tomu v pátek ve sněmovně opakovali, že pro ně bude podstatné, zda Nagyová jednala sama za sebe, nebo s vědomím premiéra.
Nečas odporuje sám sobě
Ve chvíli, kdy na serveru E15 bylo zveřejněno plné znění textu o zahájení trestního stíhání Nagyové a spol., bylo jasné ještě více. „Dne 11. 3. 2013 v hovoru s Petrem Nečasem Jana Nagyová sděluje, že měla zásadní rozhovor s generálem, kterému dala ,ty věci‘, aby to zjistil on, aby oni nepostávali někde s taxíkem,“ uvádí se v dokumentu.
Jinými slovy, Nečas byl svou šéfkou kabinetu informován nikoli nárazově, ale dokonce přímo o samotném průběhu akce, k níž Nagyová zneužívala vojenské zpravodajce.
Pokud své pravomoci překračují dva po sobě jdoucí šéfové vojenské tajné služby, opravdu nejde o něco, nad čím lze přivřít oči
A druhý podstatný moment: přestože premiér hovořil o bezpečnostním riziku ve svém bezprostředním okolí, onoho 11. března už šlo o sledování dvou pracovníků Úřadu vlády. Premiér tedy sněmovně neříkal celou pravdu, zatajil, že nešlo jen o sledování jeho manželky (což už v době jeho projevu kolovalo v médiích), ale také o sledování jeho podřízených (což vyšlo najevo později).
O den později se koaliční partneři začínají čílit, že se Nečas tvářil, že o ničem nevěděl, přestože policejní dokumenty svědčí o opaku. A Nečas náhle obrací o 180 stupňů. „Nikdy jsem nerozhodl ani nebyl informován o údajném sledování osob, jejichž jména jsou v současné době skloňována v médiích,“ píše v sobotu ve svém tiskovém prohlášení. Že by vysvětlil, o čem ho tedy v souvislosti s „generálem“ informovala Nagyová, ho ani nenapadlo.
Slova vrcholných představitelů ODS, že v uvedeném případě jde o „banální pochybení“, jak například tvrdil v pátečních Událostech, komentářích šéf poslaneckého klubu strany Marek Benda, jsou děsivá. Pokud své pravomoci překročí referent na odboru dopravy městského úřadu v Písku a zamete pod koberec vyšetřování dopravní nehody, je to možná banální (ale stále trestné). Pokud své pravomoci překračují dva po sobě jdoucí šéfové vojenské tajné služby, která má k dispozici vycvičené špióny a nejmodernější odposlechovou techniku, opravdu nejde o něco, nad čím lze přivřít oči.
Korupce není politická dohoda
Neméně zoufalé jsou Nečasovy pokusy vyvinit se z korupce při odstraňování poslaneckých rebelů Petra Tluchoře, Ivana Fuksy a Marka Šnajdra. Celý problém se Nečas snaží převést do roviny politické dohody, politického dealu. Poměrně hloupě.
Problém nespočívá v tom, že zmíněná trojice měla přijmout tři lukrativní posty (Šnajdr a Fuksa se vypravili do Čepra, respektive Českého Aeroholdingu, místo Tluchoře měl podle sobotní MF Dnes do Českých drah usednout jeho spolupracovník Libor Antoš), jak se neustále snaží tvrdit celá ODS. Kdyby stál problém takto, musel by být zatčen i Alexandr Vondra, který krátce po své rezignaci na post ministra obrany usedl v témže Českém Aeroholdingu jako Fuksa, jenž už je nyní ve vazbě.
Celý problém s „rebely“ se Nečas snaží převést do roviny politické dohody, politického dealu. Poměrně hloupě.
Policie má zjevně směrem k trojici „rebelů“ mnohem těžší kalibr než jen to, že přijali nějaké funkce. Lze se jen dohadovat, že půjde o odposlechy, na kterých se Nagyová s Tluchořem a spol. domlouvá, že svůj mandát složí, pouze pokud jim bude zaručena kariéra ve státních a polostátních firmách. Tedy ne, že přijmou nějaké posty, ale že tyto posty přijmou výměnou za ovlivnění výkonu svého poslaneckého mandátu.
Je také úplně jedno, že se Nečas a s ním i ODS rozčilují, že nikdy v historii nebylo podobné udělování trafik stíhané. Stejně se rozčiloval Miroslav Kalousek, že nelze stíhat Vlastu Parkanovou, protože jen pokračovala v tom, co bylo praxí na ministerstvu obrany několik let. To, že něco dělám opakovaně, neznamená, že to není trestné. Teď má prostě policie a státní zástupce v ruce takové důkazy, že se rozhodli Tluchoře, Fuksu a Šnajdra zatknout, a soud tyto důkazy vyhodnotil za natolik závažné, že na většinu z nich uvalil vazbu. Dokud se s těmito důkazy neseznámí veřejnost, jsou jakékoliv výkřiky, byť pocházejí z úst předsedy vlády, pouhými bláboly.
Všechny vás ukřičím!
Petr Nečas se poměrně nepochopitelně chová tak, jako by situaci šlo ještě ustát. A jako obranu volí nikoli argumentaci a vysvětlování rozporů ve své výpovědi, uvedení svého vztahu s Nagyovou na pravou míru, popřípadě detailní popis průběhu jednání s „rebely“ odměněnými za odchod ze sněmovny – ale útoky a pokusy o dehonestaci orgánu činných v trestním řízení.
Pokud Nečas skutečně potřebuje vědět, komu patří zabavené cennosti, může zkusit prostřednictvím advokátů kontaktovat zadržené osoby
Při projevu ve sněmovně se pohoršoval, že policie „teatrálním způsobem“ zatkla špičky Vojenského zpravodajství, čímž poškodila Českou republiku. Je podružné, že takové „teatrální zatýkání“ je při zadržování organizované skupiny zločinců zcela logické, a při zatčení Davida Ratha a jeho kumpánů předsedovi vlády ani trochu nevadilo. Podstatnější je fakt, který se Nečas rozhodl přehlížet – že ČR bude mnohem víc poškozovat, že české tajné služby se nechávají komandovat jakousi úřednicí bez mandátu a bezpečnostní prověrky. To by mělo premiérovi vadit, nikoli to, že policie takové zvrácené praktiky odhalí.
A s dalšími útoky premiér pokračoval i v sobotu. „Policie by měla jasně říci, komu patří zabavené finanční prostředky a zlato,“ píše ve svém tiskovém prohlášení.
Policie nemá povinnost odhalovat veřejnosti svůj důkazní materiál jen proto, že by nějaký politik rád věděl, zda má složit mandát hned, nebo zda má ještě chvíli živit pohádku o snad příliš horlivé, ale stále bezúhonné loajální úřednici. Policie nemusí ohrožovat své vyšetřování jen proto, že se to předsedovi vlády zrovna hodí. Pokud Nečas skutečně potřebuje vědět, komu patří zabavené cennosti, může zkusit prostřednictvím advokátů kontaktovat zadržené osoby – třeba se mu Nagyová nebo Tluchoř s Fuksou sami budou chtít pochlubit, zda byly ony desítky milionů a kilogramy zlata právě v jejich bytech a bezpečnostních schránkách.
I Paroubek měl větší míru sebereflexe
Občanští demokraté to neuslyší rádi, ale měli by si vzít příklad z Jiřího Paroubka. Bývalý šéf ČSSD odstoupil po prohraných volbách 2010 v momentě, kdy věděl, že nebude moci složit vládu. Okamžitě, sám, bez výzev zvenku.
Občanští demokraté to neuslyší rádi, ale měli by si vzít příklad z Jiřího Paroubka
ODS se oproti tomu svých předsedů musí zbavovat téměř násilím. Ani Mirek Topolánek neodcházel z čela ODS zrovna snadno, a to měl na kontě „jen“ aféru s urážením gayů a homosexuálů. Navzdory tomu to stálo několik dní mediální masáže a mnoho hodin jednání na grémiu strany a na výkonné radě.
Obludné chování Nečasovy pravé ruky Nagyové je oproti tomu skandálem mezinárodních rozměrů. ODS by svého šéfa neměla v křesle ponechat už ani o minutu déle. Je s podivem, že to ani Nečas, ani většina občanských demokratů zatím nechápe.