Lidovky.cz

Nebezpečí v české přírodě

Evropa

  8:28
V české přírodě nemusí jít hned o život, přesto tam na nás číhá nejedno nebezpečí. Často ale jinde, než bychom čekali. Napomáhá tomu i řada mýtů či polopravd. Namátkou: přenášejí komáři zákeřné nemoci? Opravdu se na uštknutí zmijí běžně umírá?

Zmije obecná (vipera berus). foto: Wikimedia Commons / Zdeněk Fric

ČESKÁ POZICE se pokusila zmapovat, co a kde člověka v české přírodě nejvíce a nejčastěji ohrožuje. Začněme u hadů. Zmije je jediný jedovatý had, který se v naší přírodě vyskytuje. Byť se ale její jed objevuje na seznamu velmi toxických jedů, a je dokonce prudší než jed kobry královské nebo chřestýše, přehnaně velké obavy nejsou v jejím případě na místě. „Záleží na množství jedu, které zmije při kousnutí vypustí – a to je většinou velmi malé,“ říká odborník na hadí uštknutí Jiří Valenta.

Skoro třetina kousnutí je navíc jen „nasucho“, což znamená, že k vypuštění jedu vůbec nedojde. Pokud totiž zmije neloví, zbytečně jedem neplýtvá a kousnutí má spíše varovný charakter. Neuváženější bývají mláďata, za posledních dvacet let ale v Česku nedošlo k jedinému uštknutí zmijí, jež by skončilo smrtí.

Zaútočí i na člověka

Obávanější jsou jiní zástupci živočišné říše: divoká prasata. Největší nebezpečí pro člověka představují od jara do začátku léta, kdy bachyně vodí selata. Aby ochránily své potomky, můžou člověka i napadnout, a jsou tak jedněmi z mála divokých zvířat, která se nebojí člověku postavit.

Divoká prasata člověku nehrozí jen svými útoky. Přítěží jsou hlavně pro zemědělce, kterým působí značné škody na úrodě.

„Pes puštěný na volno vyčmuchá bachyni s mláďaty schovanou v houštině a ta pak zaútočí na něj i na jeho majitele,“ vysvětluje Luděk Králíček z Českomoravské myslivecké jednoty, jak k incidentům nejčastěji dochází. Ročně divoká prasata napadnou kolem patnácti lidí. Stopadesátikilový rozzuřený kňour by dokázal člověka i zabít, žádný případ úmrtí po napadení prasetem ale v posledních letech evidovaný není.

Divoká prasata člověku nehrozí jen svými útoky. Přítěží jsou hlavně pro zemědělce, kterým působí značné škody na úrodě. Navíc jsou u nás přemnožena – jejich počet se odhaduje na čtyři sta tisíc. Myslivci jich ročně uloví až 180 tisíc, což ale nestačí. Hojně se rozmnožují, jedna bachyně může mít až dvanáct selat, protože jim česká krajina nabízí ideální podmínky pro život – vhodným útočištěm jsou rozsáhlá kukuřičná a řepková pole, navíc v přírodě nemají žádného přirozeného nepřítele.

Plaché nebezpečí

Potenciálně nebezpečnější než divočáci (z velkých zvířat) jsou jen šelmy. Na našem území se objevují medvědi, vlci a rysové. Jejich počty jsou ale velmi nízké, a navíc jsou to tak plachá zvířata, že se s nimi v lese setkáme jen náhodou. K napadení člověka navíc dochází jen ojediněle, v Česku nebyl za posledních pětadvacet let zaznamenán žádný případ.

Na pozoru bychom se proto měli mít spíše před zvířaty, která v přírodě potkáváme běžně

Místo obav ochránci přírody naopak oslavují, že se divokým šelmám v tuzemsku daří. „Útok samozřejmě nejde vyloučit, ale je tak málo pravděpodobný, že při setkání s nimi by si člověk měl tyto vzácné okamžiky užít,“ říká koordinátor monitoringu velkých šelem v Beskydech Miroslav Kutal z Hnutí Duha.

Na pozoru bychom se proto měli mít spíše před zvířaty, která v přírodě potkáváme běžně. Ve většině případů sice nejsou nebezpečná a při střetu s člověkem sama utečou, pokud ale nejeví známky strachu, je třeba zpozornět.

„Každé krotké zvíře v divoké přírodě je podezřelé. Pravděpodobně bude nemocné a mohlo by člověka napadnout,“ upozorňuje Králíček. Vzteklina už sice v tuzemsku hrozbou není (poslední případ onemocnění je z roku 2002), člověk se ale může nakazit jinými nemocemi, například svrabem u lišek nebo tularémií přenášenou zajíci. Přinést si domů autem sraženého zajíce a dát si ho k večeři se tak nemusí vyplatit... Zaútočit na nás může také zvěř, která byla dříve chována v zajetí a nemá z lidí strach; nejčastěji samci vysoké, jako srnci či jeleni.

Malí, ale zákeřní

Opravdové „zabijáky“ je v české přírodě třeba hledat jinde. Největší nebezpečí představují tvorové velikosti spíše zanedbatelné, o to však zákeřnější: klíšťata a bodavý hmyz.

Klíšťová encefalitida si mezi lety 2004 a 2013 vyžádala třicet sedm lidských životů. Z členských států Evropské unie patří Česko k zemím s nejvyšším počtem nakažených.

Klíšťová encefalitida si mezi lety 2004 a 2013 vyžádala třicet sedm lidských životů. Z členských států Evropské unie patří Česko k zemím s nejvyšším počtem nakažených, více jich je jen v Pobaltí a ve Slovinsku. Před nemocí se lze bránit pouze očkováním, Světová zdravotnická organizace ho doporučuje na místech, kde se objevuje více než jeden případ onemocnění na sto tisíc obyvatel.

Loni se to týkalo všech českých krajů kromě Královéhradeckého, v Jihočeském kraji s nejvyšším počtem nakažených jich připadalo na sto tisíc obyvatel více než deset. V této době je podle předpovědi Českého hydrometeorologického ústavu riziko kousnutí klíštětem na nejvyšším, desátém stupni. Kromě encefalitidy můžou klíšťata člověka nakazit i lymskou boreliózou.

V letních měsících se také zvyšují nálety nejjedovatějšího hmyzu v Česku: sršňů, vos a včel. Byť pro zdravého člověka nebezpeční nejsou a riziko představuje více než padesát žihadel najednou nebo bodnutí do jazyku či krku, opravdu životu nebezpeční jsou blanokřídlí pro alergiky (alergie se může projevit až během života i u dospělého člověka) – nejzávažnější alergická reakce, anafylaktický šok, může skončit i smrtí. Mezi lety 2004 a 2013 na následky bodnutí hmyzem zemřelo čtyřicet čtyři lidí.

Obavy přikrmují i nepodložené spekulace, v poslední době se například říká, že se hmyz chová čím dál agresivněji a bodnutí jsou bolestivější...

Obavy přikrmují i nepodložené spekulace, v poslední době se například říká, že se hmyz chová čím dál agresivněji a bodnutí jsou bolestivější. „Je to mýtus,“ vyvrací domněnku veřejnosti odborník na včelstva Jiří Danihlík. „Mezi včelami existuje značná genetická různorodost, a stejně jako je jeden člověk agresivnější než jiný, funguje to tak i u včel.“

Potvrdit zatím nejde ani dohady, že složení jejich jedu ovlivňují chemikálie, jimiž se stříkají zemědělské plodiny. „Myslím si, že pokud se včela dostane do styku s pesticidy, objeví se i v jedové žláze,“ domnívá se Danihlík, nicméně o tom, že by pesticidy zvyšovaly toxicitu jedu, neexistují vědecké důkazy.

Podobné je to s obavami, že zdravotní následky může mít i bodnutí komárem. „Komáři ani ovádi v Česku žádnou nemoc nepřenášejí,“ vyvrací další z mýtů primářka Kliniky infekčních, parazitárních a tropických nemocí Nemocnice Na Bulovce Hana Roháčová. Kromě svědění a případné alergické reakce tedy komáří štípnutí v našich podmínkách nebezpečné není.

Sám sobě nepřítelem

Problémy nehrozí jen z živočišné říše, lidé si je často přivodí sami. S houbaři, kteří sbírají houby, jež neznají nebo s nimi experimentují, se toxikologové setkávají běžně. „Loni jsme konzultovali přes pět set případů spojených s požitím hub,“ říká vedoucí lékař Toxikologického informačního střediska Všeobecné fakultní nemocnice v Praze Sergey Zakharov.

Za posledních šest let zemřelo na otravu houbami pět lidí. Nejvážnější otravy způsobuje požití muchomůrky zelené.

Za posledních šest let zemřelo na otravu houbami pět lidí. Nejvážnější otravy způsobuje požití muchomůrky zelené – zbarvení jejího klobouku je proměnlivé a lidé si ji často pletou se žampionem. Pozor: pravidlo, že jedovatá houba se pozná podle toho, že není okousaná slimáky nebo chutná hořce, neplatí: otrávení muchomůrkou zelenou ji naopak popsali jako velice lahodnou.

Zdravotní komplikace může způsobit i muchomůrka tygrovaná, kterou lidé nezřídka jedí úmyslně, aby dosáhli změny vědomí. „Problémy se ale objevují i po požití jedlých hub, zvláště pokud nejsou správně tepelně upravené nebo jsou zkažené,“ upozorňuje Zakharov.

ATLAS NEBEZPEČÍ V ČESKÉ PŘÍRODĚ

Medvěd hnědý

  • Míra nebezpečnosti: Vysoká.
  • Charakteristika: Jedná se o nejnebezpečnější zvíře u nás. Na českém území se však ve volné přírodě vyskytuje jen okolo tří jedinců, pravděpodobnost setkání je tudíž velmi malá. V Česku je přísně chráněným druhem, od roku 1990 zde nebylo zaznamenáno žádné napadení člověka medvědem.
  • Výskyt: Medvěd do Česka putuje ze sousedního Slovenska, objevuje se proto jen na východě republiky v Beskydech a Bílých Karpatech. Žádné nebezpečí nehrozí od listopadu až do února, kdy medvěd hibernuje (někdy si zimní spánek protáhne až do dubna).
  • Jak se bránit: Před medvědem nemá smysl utíkat. Nejlepší je zastavit se a předstírat, že o něm nevíme, a dívat se jinam, případně se schoulit na zem do klubíčka.

Divoké prase

  • Míra nebezpečnosti: Vysoká.
  • Charakteristika: Ze všech zvířat představuje divočák pro člověka v české přírodě největší nebezpečí. V případě střetu je sice méně nebezpečný než medvěd, na rozdíl od něj ale můžeme divočáka ve volné přírodě potkat běžně. Ročně divoká prasata zraní až patnáct lidí, střet se stopadesátikilovým kancem může člověka stát i život. Žádný případ úmrtí člověka na následky napadení divokým prasetem nicméně v posledních letech evidován není.
  • Výskyt: V lesích a na polích, největší nebezpečí hrozí od jara až do počátku léta, kdy bachyně vyvádějí selata. V Česku jsou divoká prasata přemnožená, jejich počet se odhaduje na čtyři sta tisíc kusů.
  • Jak se bránit: Divoké prase dokáže běžet až 48kilometrovou rychlostí v hodině – doporučuje se schovat se nebo vylézt na strom.

Vlk obecný

  • Míra nebezpečnosti: Velmi nízká.
  • Charakteristika: Vlk je plaché zvíře a větší nebezpečí představuje člověk pro vlka než vlk pro člověka. Od roku 1990 nebylo zaznamenáno žádné napadení člověka vlkem. Lidem může uškodit převážně jen tím, že likviduje hospodářská zvířata. V Česku je vlk přísně chráněným druhem.
  • Výskyt: Vloni se na Kokořínsku v Máchově kraji usídlila smečka vlků čítající pět jedinců. Občas se objevují i v Beskydech, Bílých Karpatech, na Šumavě a v Krkonoších.
  • Jak se bránit: Zastavit a nehýbat se. Vlk s největší pravděpodobností sám odběhne.

Rys ostrovid

  • Míra nebezpečnosti: Velmi nízká.
  • Charakteristika: Rys je nejmenší druh ze tří velkých šelem, které se v Česku vyskytují, a pro člověka nepředstavuje výraznější nebezpečí. Od roku 1990 nebylo zaznamenáno žádné napadení člověka rysem. V Česku je přísně chráněným druhem.
  • Výskyt: Okolo sedmdesáti kusů se vyskytuje v jihozápadních Čechách, kolem patnácti v Beskydech a Javornících. Občas se rysové objevují i v pohraničních oblastech v horách na severu Čech.
  • Jak se bránit: Zastavit se, případně tiše odejít.

Liška obecná

  • Míra nebezpečnosti: Střední.
  • Charakteristika: Lišky jsou dodnes pověstné tím, že roznášejí vzteklinu. Nakažení vzteklinou však již nehrozí, poslední výskyt nemoci byl v Česku zaznamenán v roce 2002. Lišky však můžou trpět svrabem a tasemnicí liščí a přenést ji na hospodářská či domácí zvířata, od nichž se potom může nakazit i člověk. Ohrožení jsou proto hlavně chovatelé a majitelé psů a koček. Lišky nejsou v Česku chráněné.
  • Výskyt: V lesích, aktivní je večer a v noci.
  • Jak se bránit: Dodržovat základní hygienu, po kontaktu s domácími zvířaty si umýt ruce a pečlivě omývat i lesní plody a před jejich požitím je ideálně ještě tepelně upravit.

Zajíc polní

  • Míra nebezpečnosti: Nízká.
  • Charakteristika: Kontakt se zajícem může být nebezpečný převážně pro muže. Při kontaktu se zvířetem nakaženým tularemií či brucelózou může být nemoc přenesena i na člověka – projevuje se horečkou, zánětem varlat nebo zduřením lymfatických žláz a může vést až k impotenci.
  • Výskyt: Běžně všude od nížin po hřebeny hor.
  • Jak se bránit: Pokud srazíme zajíce automobilem (nejčastěji na jaře v době páření, kdy nejsou tak opatrní) nebo ho nalezneme uhynulého či zraněného, nedoporučuje se jej dotýkat bez rukavic. Před požitím masa je třeba se ujistit, že je zvíře zdravé.

Zmije obecná

  • Míra nebezpečnosti: Střední.
  • Charakteristika: Zmije je sice jediný jedovatý had v Česku, její uštknutí však pro dospělého člověka většinou nepředstavuje velké nebezpečí. V letech 1999 až 2013 došlo v tuzemsku k 191 uštknutím, skoro ve třetině případů se jednalo o kousnutí „nasucho“ neboli bez vypuštění jedu. V posledních dvaceti letech nebylo v Česku zaznamenáno žádné úmrtí způsobené uštknutím zmijí. Zmije je chráněným druhem.
  • Výskyt: Nejhojněji se zmije vyskytují v horách a podhorských oblastech. Nejaktivnější jsou v létě. Mají rády sucho a teplo.
  • Jak se bránit: Hadi neslyší, takže dělat v přírodě hluk příliš nepomůže. Reagují však na vibrace, a proto k jejich odehnání pomůže dupání.
  • První pomoc: Tradované manipulace s ranou, jako je vyříznutí či vysátí postiženého místa nebo přiložení škrtidla, jsou škodlivé a nedoporučují se. V případě uštknutí bychom také neměli požít alkohol či nápoje s kofeinem, jelikož zrychlují krevní oběh – naopak bychom se měli co nejméně hýbat a co nejrychleji vyhledat zdravotnickou pomoc. Antisérum je poskytnuto pacientovi jen v případě, že se objeví příznaky intoxikace – projevuje se nevolností, průjmy, doprovázena může být zimnicí a zvýšenou teplotou. Ve většině případů se antisérum nepodává.

Blanokřídlí

  • Míra nebezpečnosti: Vysoká.
  • Charakteristika: Sršeň obecná, vosa obecná a včela medonosná patří mezi nejjedovatější hmyz v Česku. Pro zdravého člověka je jejich bodnutí pouze bolestivé a nepříjemné, větší nebezpečí hrozí pouze v případě více než padesáti žihadel nebo po bodnutí do jazyka či krku. V ohrožení jsou hlavně alergici, u nichž může dojít k anafylaktickému šoku, jenž bývá i příčinou smrti. V letech 2004 až 2013 zemřelo v Česku následkem bodnutí tohoto hmyzu 44 osob.
  • Výskyt: Včely jsou aktivní při venkovní teplotě vyšší než deset stupňů Celsia. Vosy ohrožují člověka převážně až v létě a na podzim, kdy nabývají na síle a také změní jídelníček: vyhledávají ovoce a sladké látky a přibližují se více lidem. Sršeň žije v lužních lesích, nevyhýbá se ale ani lidským obydlím, kde vyhledává tmavé půdní prostory.
  • Jak se bránit: Použitím repelentů obsahujících vyšší množství látky DEET. Pokud chceme riziko bodnutí minimalizovat, neměli bychom nosit příliš barevné oblečení, používat parfémy, které hmyz přitahují, a měli bychom se vyhnout chození naboso v trávě.
  • První pomoc: Včelí žihadlo vytáhnout, aniž bychom zmáčkli jedový váček na jeho konci. Postižené místo ledovat nebo na ně přiložit čerstvě nakrájenou cibuli. Alergici by u sebe k utlumení alergické reakce měli mít léky předepsané lékařem.

Klíště obecné

  • Charakteristika: Klíště je přenašečem nebezpečných nákaz. Lymskou boreliózou se loni v Česku nakazilo 3743 lidí, klíšťovou encefalitidou 410, jeden člověk onemocnění podlehl. I po léčbě v nemocnici může pacient trpět dlouhodobými následky, jako ochrnutím, poruchou soustředění či snížením intelektuální výkonnosti.
  • Výskyt: Klíšťová sezona trvá od dubna do října. Při teplém a vlhkém počasí se aktivita klíšťat zvyšuje, za horka a sucha je nižší. Největší výskyt klíšťové encefalitidy je v Jihočeském kraji, dále v Plzeňském kraji a na Vysočině. Klíšťatům se daří v listnatých a smíšených lesích, na loukách, zahradách a v parcích. Prostředí s minimem porostu, podmáčená a suchá slunná místa jim nevyhovují.
  • Jak se bránit: Použitím repelentů. Proti klíšťové encefalitidě se lze očkovat.
  • První pomoc: Klíště co nejrychleji z pokožky odstranit. S každou další hodinou se zvyšuje riziko nakažení nebezpečnými infekcemi. K jeho vyjmutí by se neměl používat olej či masti, jelikož ty ho přidusí a klíště by pak mohlo vyvrhnout obsah střev do rány, čímž by se zvýšila pravděpodobnost přenosu nákazy. Klíště se ideálně odstraňuje pinzetou nebo speciálními kleštičkami, uchopí se co nejblíže kůži a kývavými pohyby či otáčením se vyviklá. Jestliže se nepodaří vyndat kusadla, nevadí, ta infekci nepřenáší. Ranku je třeba posléze vydezinfikovat.

Komárovití

  • Míra nebezpečnosti: Nízká.
  • Charakteristika: V Česku nejsou komáři přenašeči žádných nemocí. Poštípání komáry je ve většině případů pouze nepříjemné, občas se může projevit alergická reakce.
  • Výskyt: Všude, kde mají dostatek vhodných líhnišť. Nejvíce v blízkosti stojatých vod. Jejich výskyt se zvyšuje s nárůstem teplot, nejvíce bodají za teplých večerů a před bouří, kdy je vyšší vlhkost vzduchu.
  • Jak se bránit: Použitím repelentů.
  • První pomoc: Přiložit studený obklad nebo namazat Fenistil gelem (antihistaminikum).

Zápřednice jedovatá

  • Míra nebezpečnosti: Nízká.
  • Charakteristika: V Česku se jedná o jediného jedovatého pavouka. Na naše území se zápřednice dostala ze Středomoří. Pokud se po kousnutí neobjeví alergická reakce, nepředstavuje výraznější nebezpečí. Následky kousnutí jsou jako po bodnutí hmyzem: projevuje se zarudlým pupínkem, který může svědit. K útoku se zápřednice uchýlí málokdy, jen v případě ohrožení.
  • Výskyt: Ve vysokých travách, velmi ojediněle se může objevit i v domácnostech.
  • První pomoc: Stejně jako v případě bodnutí hmyzem přiložit studený obklad nebo namazat Fenistil gelem.

Rulík zlomocný

  • Míra nebezpečnosti: Vysoká.
  • Charakteristika: Jedná se o nejnebezpečnější jedovatou rostlinu v Česku. Člověk se může otrávit nejen přímým požitím černých bobulí, ale i kravským či kozím mlékem, pokud zvíře rostlinu sežere. Smrtelnou dávku u dospělého člověka představuje přibližně deset bobulí, u dítěte tři bobule. Toxikologické informační centrum Všeobecné fakultní nemocnice v Praze loni zaznamenalo 16 případů požití rulíku, nikdy však nešlo o toxické dávky.
  • Výskyt: Roste v lesích a hájích, černé bobule dozrávají koncem léta.
  • Jak se bránit: Sbírat jen známé plody.
  • První pomoc: Snažit se bobule vyzvracet, vypláchnout žaludek vodou. Vždy kontaktovat lékaře.

Muchomůrky

  • Míra nebezpečnosti: Vysoká.
  • Charakteristika: Nejnebezpečnější houbou je muchomůrka zelená. Nejčastěji si ji lidé pletou s žampiony nebo holubinkou trávozelenou. Ke smrtelné otravě stačí pozřít jednu plodnici, úmrtnost je až 25procentní. V letech 2008 až 2014 na otravu muchomůrkou zelenou zemřelo pět lidí. Prudce jedovatá je i její příbuzná – muchomůrka tygrovaná. Bývá zaměňována za muchomůrku růžovku, zvanou masák.
  • Výskyt: Muchomůrka zelená se objevuje v blízkosti dubů v listnatých a smíšených lesích. Muchomůrka tygrovaná roste v listnatých i jehličnatých lesích. Rostou od časného léta do pozdního podzimu.
  • Jak se bránit: Sbírat jen houby, které bezpečně poznáme. Základním poznávacím znakem u muchomůrky zelené je ztlustlý spodní třeň obepnutý volnou pochvou připomínající punčochu (kalich smrti). Muchomůrka tygrovaná se od růžovky liší hladkým prstenem.
  • První pomoc: Požít co nejvíce tablet živočišného uhlí, které pohltí část jedovatých látek. Protijed dostávají jen pacienti otrávení muchomůrkou zelenou.

Myslivec

  • Míra nebezpečnosti: Střední.
  • Charakteristika: Myslivci jsou nejvíce nebezpeční sami sobě při lovu, mohou ale ohrozit i běžné návštěvníky lesů a polí. Podle tajemníka Českomoravské myslivecké jednoty Luďka Králíčka skončí tragicky průměrně dva hony ročně, přičemž maximem je pět úmrtí za rok. V Česku působí okolo 115 tisíc myslivců.
  • Výskyt: V lesích a na polích. Lovecká sezona u srnců začíná v květnu, u ostatní vysoké zvěře a divoká prasata v srpnu. Hony probíhají na podzim až do prosince, sezona končí v lednu.
  • Jak se bránit: Termíny honů jsou myslivci povinni oznámit úřadům: odboru životního prostředí a zemědělství krajského úřadu, informují o nich obce. Myslivecká sdružení je také zveřejňují na webových stránkách. Pořadatel honu má dle zákona o myslivosti právo požádat o zákaz či omezení vstupu veřejnosti do honitby v době konání honů.

zpět na článek


© 2024 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.