Ceska Pozice

Návštěva Miloše Zemana USA aneb Co je proizraelská lobby AIPAC

Setkání s proizraelskými lobbisty z Americko-židovského výboru pro veřejné záležitosti a s premiérem Izraele Benjaminem Netanjahuem, ale žádné schůzky s představiteli Spojených států amerických. Tak vypadala minulý týden vůbec první cesta Miloše Zemana do USA v roli českého prezidenta.

Český prezident Miloš Zeman se setkal v USA s izraelským premiérem Benjaminem... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Český prezident Miloš Zeman se setkal v USA s izraelským premiérem Benjaminem... | foto: Montáž Richard CortésČeská pozice
Český prezident Miloš Zeman se setkal v USA s izraelským premiérem Benjaminem...

S nepsaným krédem – „aby se vás někdo bál, musí o vás vědět“ – uvedeným v uznávané knize Jewish Power: Inside the American Jewish Establishment (Židovská moc. Uvnitř amerického židovského establishmentu) amerického židovského novináře Jonathana Jeremyho Goldberga, se Americko-židovský výbor pro veřejné záležitosti (AIPAC) stal jednou z nejmocnějších lobbistických skupin v USA.

Proč byl český prezident Miloš Zeman vedle izraelského premiéra Benjamina Netanjahua jediným zahraničním státníkem, který na sněmu nátlakové organizace v pondělí 2. března vystoupil, je vcelku jasné – zván byl ostatně už loni, kdy ho svou účastí zastoupil ředitel zahraničního odboru Hradu Hynek Kmoníček. Český prezident je známý svou nekritickou podporou Izraele. A jak zjistila ČESKÁ POZICE, představitelé AIPAC navíc diskrétně a průběžně přijíždějí do Prahy nejen na Hrad, ale i na české ministerstvo zahraničí.

„AIPAC má značný vliv na zahraniční politiku USA, takže je dobré udržovat s ním vztahy,“ obhajoval otevřené dveře pro lobbisty v rozhovoru s ČESKOU POZICÍ pracovník Černínského paláce. A na záběrech ze sálu, kde třídenní washingtonská konference minulý týden probíhala, byl vedle Zemana vidět i šéf hradního protokolu Jindřich Forejt a český velvyslanec v USA Petr Gandalovič, jehož úřad se za dobré vztahy s AIPAC údajně také přimlouvá.

„Šalom, jsem Žid“

S čím tedy Zeman před delegáty nátlakové organizace vystoupil? „Nyní musíme všichni říci: Jsem Žid,“ prohlásil český prezident anglicky. „Ani jehudi, jsem Žid,“ dodal vzápětí hebrejsky, přičemž už po příchodu na pódium obecenstvo pozdravil šalom. Uvedl tuto pasáž odkazem na Johna Kennedyho, který se před půlstoletím podobně označil za Berlíňana.

Situace je složitější, než naznačoval český prezident, což dokládá i fakt, že Hizballáh se loni v Sýrii podílel na osvobození křesťanské vesnice Ma’alúla, kterou čtyři měsíce drželi sunnitští extremisté z al-Káidy

Zatímco většina řečníků včetně Netanjahua občas pateticky vyzdvihovala izraelsko-americké vztahy, Zeman už předem avizoval, že bude mluvit o islámském terorismu. „Byl jsem informován, že zastřešující organizací je Muslimské bratrstvo. Šéf al-Káidy je členem Muslimského bratrstva, šéf Tálibánu je členem Muslimského bratrstva. Stejné je to s Hamásem, s Hizballáhem, s Frontou an-Nusra a tak dále,“ tvrdil Zeman.

„Takže navrhuji koordinovanou akci mezinárodního společenství, pokud možno pod patronátem Rady bezpečnosti, protože velmoci mají mnoho sporů, ale jednoho společného nepřítele: islámský terorismus,“ dodal Zeman do potlesku delegátů. Minimálně v případě vůdce libanonského hnutí Hizballáh šejcha Nasralláha přitom Zeman nemluvil pravdu – zatímco Hizballáh je šíitská organizace, Muslimské bratrstvo vzniklo v roce 1928 jako páteř sunnitského fundamentalismu. Sunitští džihádisté dnes také v Iráku a v Sýrii zabíjejí a vraždí šíity.

Situace je však složitější, než naznačoval český prezident, což dokládá i fakt, že Hizballáh se loni v Sýrii podílel na osvobození křesťanské vesnice Ma’alúla, kterou čtyři měsíce drželi sunnitští extremisté z al-Káidy.

Podpora především pravice

Na první pohled sice účast na akci AIPAC může vypadat jako chvályhodný počin nezastíněný žádnými možnými pochybami, ale věc je komplikovanější. V dnešní době totiž AIPAC nereprezentuje zájmy Izraele jako takového, ale především pravicového křídla tamních židovských nacionalistů.

Podobně se AIPAC z pravicových pozic vymezuje vůči oficiální politice USA, k jejichž politice na Blízkém východě, ať už ve věci izraelsko-palestinských vztahů nebo v otázce Íránu, se Praha oficiálně hlásí. Zeman svou přítomností podpořil skupinu, která naopak tyto linie aktivně torpéduje.

V dnešní době AIPAC nereprezentuje zájmy Izraele jako takového, ale především pravicového křídla tamních židovských nacionalistů

„AIPAC je blízký izraelské pravicové straně Likud, v minulosti dokonce byly případy, kdy izraelské vlády vedené Stranou práce vystupovaly proti kampaním AIPAC, ačkoli se tato organizace zaštiťovala izraelskými zájmy,“ napsal ČESKÉ POZICI americký expert na blízkovýchodní politiku USA Trita Parsi. „Na americké scéně se AIPAC v uplynulých deseti letech posunul od striktně nadstranické politiky k republikánským pozicím.“

Své vystoupení na konferenci proto letos odvolal vůdce izraelské Strany práce Jicchak Hercog, který má velkou šanci vystřídat po volbách chystaných na příští týden Netanjahua v premiérském křesle. A za americkou vládu se letos neukázal ani prezident Barack Obama, ani viceprezident Joe Biden, ale pouze velvyslankyně USA při OSN Samantha Powerová a poradkyně pro národní bezpečnost Suzan Riceová.

Konfrontace s Barackem Obamou

Sám Trita Parsi však není nestranný. Coby prezident National Iranian American Council (NIAC) mnoho let usiluje o urovnání vztahů Washingtonu a Teheránu, momentálně je tudíž zastáncem dohody, kterou světové velmoci včetně USA chtějí uzavřít s Íránem o jeho jaderném programu. AIPAC – a Netanjahu – přistupují k problému opačně: globálně přijatelný kompromis, který má odvrátit další vyhrocování sporů, včetně rizika ozbrojené konfrontace, se snaží torpédovat mimo jiné prosazováním dalších protiíránských sankcí.

V únoru také televize al-Džazíra a britský deník The Guardian odhalily depeše izraelské tajné služby Mosad, které například ukazují, že když na podzim 2012 Netanjahu v OSN před světovými státníky tvrdil, že Teheránu zbývá už jen asi rok k překročení Rubikonu na cestě k jaderné bombě, izraelská rozvědka ve stejné době měla poznatky, že Íránci pracují ryze v rámci mírového využití jádra.

Prezident Obama je velmi odhodlaný jadernou dohodu s Íránem uzavřít, a zjevně počítá i s tím, že kvůli tomu bude muset konfrontovat organizace, jako je AIPAC

„Tlak ze strany AIPAC a Izraele dlouho přinášel ovoce. V uplynulých 15 letech byla řada příležitostí k urovnání vztahů USA a Íránu, ale nátlak skupin, jako je AIPAC, to vždy zmařil,“ připustil Parsi. „V tuto chvíli se ale zdá, že nakonec AIPAC nedosáhne svého. Prezident Obama je totiž velmi odhodlaný jadernou dohodu s Íránem uzavřít, a zjevně počítá i s tím, že kvůli tomu bude muset konfrontovat organizace, jako je AIPAC.“

Dalším případem, kdy AIPAC „přestřelil“, bylo podle všeho jeho lobbování za vtažení USA do války proti syrskému režimu Bašára Asada. Na podzim 2013 AIPAC vyslal do Kapitolu na dvě stovky aktivistů, kteří se snažili kongresmany přimět k podpoře vzdušných útoků na Sýrii – nutno připomenout, že to bylo v době, kdy ještě neexistoval problém Islámského státu, a nálety by možná pomáhaly džihádistům, podobně jako tomu bylo o dva roky dříve v Libyi.

Palestinský stát

Zatímco Obama se válečnému angažmá snažil předejít, proti AIPAC ostře vystoupily i vlivné hlasy z Izraele, tedy země, jejímiž zájmy lobbisté operují. Deník Ma’ariv varoval, že AIPAC poškozuje zájmy Izraele, list The Jerusalem Post uvedl politiky, podle kterých se židovský stát nebude k možnosti útoku na Sýrii vůbec vyjadřovat.

Momentálně nejsilnější vládní uskupení v Izraeli Likud odmítá možnost vzniku palestinského státu, ale formálně jeho vůdce a premiér Netanjahu tuto možnost nevylučuje

Důvod byl jasný: v případě vypuknutí mezinárodní války by byl Izrael první na ráně pro případnou odvetu, neboť AIPAC vyvolával dojem, že jde o konflikt iniciovaný, když ne židovským státem, pak v jeho zájmu. Nejzajímavější je balancování AIPAC, ale i dalších podobných skupin, když dojde na izraelsko-palestinský konflikt.

Z dokumentů i vystupování čelných stranických představitelů je sice zjevné, že momentálně nejsilnější vládní uskupení v Izraeli Likud odmítá možnost vzniku palestinského státu, ale formálně jeho vůdce a premiér Netanjahu tuto možnost nevylučuje – především nikoli před mezinárodním společenstvím. Americký prezident Obama a jeho ministr zahraničí John Kerry zase dvoustátní mírové uspořádání mezi Izraelci a Palestinci dlouho považovali za klíčový cíl blízkovýchodní politiky USA.

Zmrazení finanční pomoci

AIPAC tedy eventualitu, že vedle židovského bude na území bývalého britského mandátu také arabský stát, připouští. Jak se ale nechal slyšet bývalý prezident AIPAC Tom Dine: „Budeme proti tomu bojovat, dokud se to nestane skutečností.“ Na výročních konferencích i v celoročních kampaních AIPAC jsou ostatně akce proti Palestincům běžné.

Počátkem února lobbisté prostřednictvím 75 spřátelených senátorů vyzvali ke zmrazení americké finanční pomoci Palestincům, protože jejich prezident Mahmúd Abbás inicioval zapojení Palestiny do systému Mezinárodního trestního soudu (ICC). Podle AIPAC jde o jednostranný krok mařící naděje na mír.

Počátkem února lobbisté prostřednictvím 75 spřátelených senátorů vyzvali ke zmrazení americké finanční pomoci Palestincům

Stejně jednostranné kroky Izraele, zejména usilovné rozlišování židovských osad na okupovaných územích, však AIPAC přechází. „Role AIPAC je naprosto zničující, protože tato organizace brání jakémukoli urovnání s Palestinci,“ řekl loni týdeníku The New Yorker přední izraelský levicový intelektuál Ze’ev Sterhnhell.

„Ničeho nedosáhneme bez americké intervence, ale Američané v podstatě nijak nezasahují. A to je práce AIPAC. Současná izraelská koalice tak získala pocit beztrestnosti,“ dodal laureát prestižní Izraelské ceny a mezinárodně uznávaný odborník na fašismus.

Zveličování síly

Jak AIPAC takový vliv získal? A nejsou náhodou zvěsti o jeho neomezeném dosahu přehnané – ať už cíleně, nebo z neznalosti? A pokud někdo sílu proizraelské lobby zveličuje, jsou to její kritici, nebo naopak její představitelé?

Na podzim 1992 musel rezignovat tehdejší prezident AIPAC David Steiner. Deník The Washington Times zveřejnil přepis jeho telefonátu s newyorským realitním magnátem Haimem Katzem. Steiner se chlubil, že AIPAC u amerických politiků prosadil dodatečné miliardy dolarů pro Izrael.

Pokud někdo sílu proizraelské lobby zveličuje, jsou to její kritici, nebo naopak její představitelé?

A dále tvrdil, že organizace má „desítky lidí“ v okolí guvernéra Billa Clintona, právě kandidujícího na prezidentský úřad, kteří dostanou po očekávaném Clintonově zvolení vlivné posty. Sám Steiner prý vyjednával, kteří proizraelští politici budou v nové vládě zastávat posty poradce pro národní bezpečnost a ministra zahraničí.

Katz nahrávku pořídil bez Steinerova vědomí. Její předání tisku zdůvodnil tím, že jako Židovi mu vadí, když malá skupina má v rukou nepřiměřenou moc. „To škodí všem, včetně Židů. Pokud David Steiner mluví o neuvěřitelně velkém vlivu AIPAC, veřejnost má právo to vědět,“ zdůvodnil úskok Katz, který sám AIPAC finančně podporoval.

Jak pracovat s lidmi…

Když Steiner z čela AIPAC v důsledku skandálu odcházel, vydal prohlášení, že „nadmíru zveličoval a říkal věci, které byly naprosto nepravdivé, jen aby udělal dojem na telefonujícího aktivistu“. Přední americký novinář židovského původu Jeffrey Goldberg posléze o aféře mluvil s tehdejším šéfem mezinárodní sekce AIPAC Stevenem Rosenem.

Když se ho prý u večeře zeptal, zda Steinerův skandál poškodil reputaci organizace, Rosen k němu přes stůl posunul ubrousek a s úsměvem prohlásil: „Během 24 hodin seženeme na tento ubrousek podpisy 70 senátorů.“

Už na univerzitách si lobby vytypovává lidi, u nichž je předpoklad, že se časem dostanou do vlivných postů

Vliv AIPAC je nepopiratelný i v případě, že přeháněl nejen Steiner, ale také Rosen. Už na univerzitách si lobby vytypovává lidi, u nichž je předpoklad, že se časem dostanou do vlivných postů. Pokud je někdo kongresmanem a AIPAC zjistí, že dotyčný politik je motorkář zatížený na harleye, organizace na něho ze zástupů svých aktivistů nasměruje právě takového, který rovněž propadl značce Harley-Davidson.

Na AIPAC napojená organizace The American Israel Education Foundation organizuje bezplatné propagační cesty do Izraele. Podstatou práce se spřátelenými politiky je, že jim AIPAC přerozděluje peníze vybrané „na Izrael“ pro jejich vlastní vnitropolitické kampaně.

Denunciační kampaně

Zcela odlišné nástroje lobbisté uplatňují vůči politikům, kteří se vzepřou. Loni v létě člen Sněmovny reprezentantů Beto O’Rourke odmítl automaticky zvednout ruku pro zvýšení finanční pomoci Izraeli – bylo to v době války v Gaze a O’Rourke argumentoval, že už proto, že na straně Palestinců je více než tisíc mrtvých, hlasování vyžaduje i rozpravu.

Demokratický politik Beto O’Rourke se stal terčem koordinované kampaně, kdy AIPAC rozesílal záplavu e-mailů o „protiizraelském kongresmanovi“

Demokratický politik, který do té doby nikdy nevystupoval proti vojenské podpoře Izraele (zhruba 3,6 miliardy dolarů ročně), se okamžitě stal terčem koordinované kampaně, kdy AIPAC rozesílal záplavu e-mailů o „protiizraelském kongresmanovi“ a v lokálních médiích se objevovaly výroky typu, že se dal „na stranu odpalovačů raket a stavitelů teroristických tunelů“.

Podobně se cílem denunciační kampaně stala demokratická členka Sněmovny reprezentantů Debbie Wasserman Schultzová. Ta sice vždy hlasovala podle not AIPAC, ale loni začala váhat, když lobby návrhem sankcí bojovala za zmaření dohody s Íránem. Kongresmanku, která je v domovské Floridě sama zapálenou židovskou aktivistkou, v rámci útoku řízeného AIPAC zavalily stovky e-mailů a telefonátů od voličů i najatých studentů a v médích se o ní objevilo že, se „přidala na stranu mulláhů proti americkému lidu“.

Role Thomase Dina

AIPAC má zhruba 60 let po svém vzniku více než sto tisíc členů a s ročním rozpočtem přesahujícím 70 miliónů dolarů dokáže ideovým motivováním, kupováním přízně i napadáním nepohodlných lidí do velké míry formovat americkou zahraniční politiku. Insideři i vnější pozorovatelé se shodují, že stěžejní roli v přerodu AIPAC v opravdu silnou lobby sehrál Thomas Dine.

„Jestli chcete mít vliv, musíte umět shánět peníze,“ uvedl časopis The New Yorker Dina, který rozšířil lokální aktivistické sítě AIPAC po celých USA. Činil tak coby výkonný ředitel AIPAC v letech 1980 až 1993, kdy musel odejít kvůli urážlivému výroku o „zapáchajících“ ultraortodoxních Židech.

Insideři i vnější pozorovatelé se shodují, že stěžejní roli v přerodu AIPAC v opravdu silnou lobby sehrál Thomas Dine

Z hlediska České republiky i fungování médií je zajímavé, že o čtyři roky později se Dine stal prezidentem pražského Rádia Svobodná Evropa (RFE). Vzápětí, v roce 1998, začala stanice z ČR vysílat – podle oficiálních prohlášení RFE objektivně – do Iráku a Íránu. Ještě za svého působení v čele rozhlasu se přitom Dine angažoval ve Výboru za osvobození Iráku – fóra podporujícího kontroverzí americké tažení za svržení Saddáma Husajna.

Po pádu Bagdádu se Dine stal poradcem americké satelitní televize al-Hurra (Svoboda) a v arabských médiích se objevovaly ironické poznámky, zda to Američané myslí vážně, když někdejší čelný proizraelský lobbista má být v arabském světě brán za vzor objektivity. Dine v čele Svobodné Evropy skončil v listopadu 2005.

Své vazby na Česko ale nezpřetrhal. Dnes je šéfem sdružení The American Friends of the Czech Republic. Záběry z výroční konference AIPAC ho minulý týden také na chvíli v obecenstvu ukázaly, takže je velmi pravděpodobné, že se s Dinem potkal i prezident Zeman.

Břetislav Tureček
zpět na článek


© 2019 MAFRA, a.s., ISSN 1213-1385 © Copyright ČTK, Reuters, AFP. Publikování nebo šíření obsahu je zakázáno bez předchozího souhlasu.