Návratnost investic do firemního výzkumu 250 procent? Pohádka!

Prezident mocného Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Hanák šíří číslo, které je na první pohled nesmyslné, píše profesor Jiří Chýla.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Alessandro CanuČeská pozice

Podle standardního ekonomického moudra je mezinárodní konkurenceschopnost naší ekonomiky závislá na inovacích a ty zase na výsledcích výzkumu. Otázka ekonomické návratnosti investic do výzkumu je proto předmětem zasloužené pozornosti politiků a rádi se k ní vyjadřují i podnikatelé.

V poslední době v Hydeparku České televize 4. února prezident Svazu průmyslu a dopravy Jaroslav Hanák, o němž je známo, že „má rád“ Akademii věd. Nepřekvapuje proto, že v jedné z odpovědí nejdříve Akademii věd „pochválil“ slovy (citujeme doslovně):

„Naučme se rozlišovat mezi tím, když vyhazujeme peníze jako třeba na Akademii věd, a zase na druhé straně, jak, jsou to peníze, které se nesmírně vrátí. A průmysl byl, je a ještě hodně dlouho bude.“

A krátce nato srovnání Akademie věd s půmyslem rozvinul v tvrzení obsahujícím pozoruhodnou informaci:

„Čísla z materiálů vlády. Ze 100 korun vložených do Akademie věd se vrací 12,15 koruny, z toho osm korun přináší projekty pana profesora Holého. Do výzkumu vysokých škol, na stokorunu, návratnost rovněž 12,15 koruny, aplikovaný výzkum v průmyslu ze 100 korun vložených 250 zpátky.“

Podobné číslo (260 korun) uvedl pan prezident také v článku Stav státních institucí je největší problém konkurenceschopnosti ČR na serveru EurActive.cz (vyšel 16. listopadu 2012).

Pohádkový výnos... Opravdu?

Člověk by pak očekával, že se získáním prostředků na výzkum v podnicích nebude problémPokud by měl pravdu a každých 100 korun vložených do aplikovaného výzkumu v podnicích (pan prezident v citovaném výroku hovořil o průmyslu, ale měl na mysli celý podnikatelský sektor) by generovalo zisk 150 korun, tj. 150 procent, bylo by to přímo pohádkové. Člověk by pak ovšem očekával, že se získáním prostředků na výzkum v podnicích nebude problém, neboť by stačilo, aby si podniky samy braly levný podnikatelský úvěr, jenž by se jim během roku královsky vrátil. A naši miliardáři by si tuto příležitost také určitě nenechali ujít.

Přesto je ono pohádkové číslo 250 % pro pana prezidenta argumentem pro další zvyšování již tak vysokého podílu státu na výdajích podnikatelského sektoru na jeho vlastní výzkum (13 procentv České republice je dvojnásobek průměru zemí EU). Čím to?

Odpověď je prostá: číslo 250 % o návratností investic do výzkumu v podnicích nevypovídá zhola nic, ba spíše naopak.

Pochází z materiálu Technologické agentury ČR a vyjadřuje v procentech podíl výnosů z „přenosu znalostí“ (hlavně příjmy z licencí a smluvního výzkumu) a výše podpory výzkumu z veřejných prostředků v podnikatelském sektoru. Toto i další čísla obsažená v citovaném dokumentu vycházejí z dat Českého statistického úřadu, který tyto a řadu dalších zajímavých informací o výzkumu a vývoji shromažďuje a vyhodnocuje.

A náklady jsou kde?

Pro posouzení návratnosti investic do výzkumu je ovšem přirozeně třeba výnosy dělit celkovými náklady na ně vynaloženými, a nikoliv pouze tou její částí, která pochází z veřejných zdrojů. Pokud tak učiníme, dostaneme pro podnikatelský sektor 7,7krát menší číslo 33 % (neboť 100/13=7,7), u Akademie věd jako celku 17 % a u vysokých škol jako celku 5 %.

Rozdíly mezi těmito dvěma podíly jsou u Akademie věd a vysokých škol velmi malé, neboť u nich představuje podpora z veřejných prostředků dominantní číst výdajů. A to, že výnos z přenosu znalostí je u podniků vyšší, ale ne závratně, než v případě Akademie věd a vysokých škol, je přirozené – vždyť zisk je u podniků, na rozdíl od vysokých škol a Akademie věd, primárním důvodem jejich existence.

Podniky by určitě měly příjem z prodeje licencí a ze smluvního výzkumu, i kdyby jim stát nic nepřispívalUvedených 250 % by mělo význam míry návratnosti veřejných prostředků do výzkumu v podnicích jedině tehdy, pokud by všechny příjmy podniků spojené s přenosem znalostí byly důsledkem výhradně podpory podniků ze státního rozpočtu a těch 87 procent výdajů podniků na výzkum a vývoj financovaných z jejich vlastních zdrojů by k přenosu znalostí nepřispívalo.

To jistě není pravda a podniky by určitě měly příjem z prodeje licencí a ze smluvního výzkumu, i kdyby jim stát nic nepřispíval. Místo pohádkových 250 % bychom v tom případě dostali pro návratnost nulových veřejných prostředků v podnikatelském sektoru, počítanou podle prezidenta Hanáka, dokonce nekonečno.

Je zarážející, ale příznačné, že prezident mocného Svazu průmyslu a dopravy se nad tím, co tvrdí, nezamyslí, a šíří tak číslo, které je na první pohled nesmyslné.

Počet příspěvků: 2, poslední 11.3.2013 01:13 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.