Zákon, který ukládá prodávajícímu či pronajímateli nemovitosti povinnost nechat zpracovat průkaz energetické náročnosti budovy, platí teprve od ledna. Sotva si však trh začal na tuto novinku zvykat, ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) chce zákon o hospodaření energií, vyplývající ze směrnice EU o energetické náročnosti budov, měnit.
Novela má vedle zpracování takzvaného štítku umožnit doložení energetické náročnosti budovy vyúčtováním za energie za uplynulé tři roky. Je to jistě dobrá zpráva pro všechny, kdo se chystají prodávat či pronajímat nemovitost; odpadne jim jedna povinnost. Méně dobrá zpráva je to pro kupující, kteří mají díky energetickému štítku možnost se dozvědět, jak energeticky náročný dům kupují, stejně jako je tomu například u ledniček.
Faktury, které nic neřeknou
Roční vyúčtování energií však spolehlivou informaci o energetické náročnosti budovy v žádném případě neposkytují, leda velmi nepřesnou. Snad každý se setkal s domácnostmi, kde mu bylo takové teplo, že by se nejraději svlékl, nebo naopak s domácností, kde byly i dva svetry málo. Pocit tepla je individuální, a tak někdo topí na 25 stupňů, jinému stačí 19. Každý stupeň navíc přitom roční vyúčtování navyšuje o tisíce korun. Návrh ministerstva nezohledňuje ani fakt, že v některé domácnosti žije člověk sám a vytápí jen některé místnosti, v jiném žije celá rodina.
Vyúčtování či faktury za energie závisí do velké míry na způsobu užívání budovy či bytu i na klimatických podmínkách
Takového názoru je i Jana Kubáňová ze sdružení Šance pro budovy, které sdružuje firmy podnikající v oblasti nízkoenergetických budov. „Průkazy energetické náročnosti slouží k objektivnímu porovnání nabízené nemovitosti, roční vyúčtování za energie tuto informaci však poskytnout nedokáží. Vyúčtování či faktury za energie závisí do velké míry na způsobu užívání budovy či bytu i na klimatických podmínkách. Pro kupce či zájemce o pronájem nemovitosti tedy nemají vypovídací hodnotu, která by umožnila srovnat danou nemovitost s ostatními nemovitostmi.“
Průkazy energetické náročnosti dokážou, na rozdíl od vyúčtování, posoudit nemovitost přesněji. Díky jednotné metodice dané vyhláškou totiž energetickou náročnost porovnávají při jejich definovaném typickém užívání.
Ministerstvo argumentuje tím, že sníží byrokratickou náročnost a uleví zejména nejchudším obyvatelům. „Navrhovanými změnami chceme pomoci hlavně vlastníkům starších rodinných domů a bytů, kterých se povinnost pořízení energetických štítů obzvlášť dotýká,“ prohlásil ministr Martin Kuba. V této souvislosti: mnoho chudších lidí, majitelů starších domků především na vesnicích, topí z podstatné části pevnými palivy. S tím však návrh vůbec nepočítá, protože má dle prezentace MPO zohledňovat jen vyúčtování plynu, elektřiny a tepelné energie. Jak se potom energetická náročnost budovy bude prokazovat, když faktury za energie budou minimální? Bude tedy takový dům považován za nízkoenergetický?
Návrh ministerstva je nejen nedomyšlený, ale jde i proti smyslu zákona, který má nejen dávat kupujícímu použitelnou informaci, ale má také v dlouhodobém horizontu působit na majitele domů a bytů, aby investovali do úsporných opatření, což se vyplatí nejen jim, ale i státní kase. Dle analýzy ekonoma Miroslava Zámečníka totiž každá koruna vložená do energetických úspor přinese 2 až 4 koruny do státního rozpočtu, protože tyto investice dovedou velmi rychle rozhýbat ekonomiku. (Viz například článek ČESKÉ POZICE: Klíč k úspěchu ČR je v úsporách energie. Ví to i vláda?)
V neposlední řadě je to špatný signál pro trh. „Ministerstvo tutu změnu nekonzultovalo s firmami, které se v oblasti energeticky úsporných budov pohybují. Podnikatelské prostředí v České republice potřebuje především předvídatelné a stabilní podmínky. Podobné změny sotva přijatých zákonů dávají špatný signál a podkopávají jeho důvěru v nastavené legislativní podmínky,“ uvedla Kubáňová ze sdružení Šance pro budovy.
„Racionální přístup k evropským předpisům“
Kuba je nicméně přesvědčen, že možnost náhrady štítků fakturami je správná cesta. „Brusel na takovouto alternativu nemyslel, i když má stejnou informační hodnotu jako průkaz a není potřeba za tuto informaci platit,“ uvedl. „Tímto opatřením zajistíme povinné poskytování informací o energetické náročnosti budovy, ale zároveň dáme občanům možnost volby. To je, podle mého názoru, racionální přístup k evropským předpisům,“ dodal.
Překrucování smyslu evropských směrnic bez hlubší analýzy důsledků se pro vládu stalo tak trochu národním sportem. Připomeňme dlouhodobé překračování zákonem povoleného počtu dní, během nichž smí množství prachu v ovzduší překročit denní limit, nebo například o nedávné přidělení státních dotací na spoluspalování biomasy obsažené ve směsném odpadu na základě směrnice o podpoře obnovitelných zdrojů energie.
