Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

NATO zrychluje přesuny vojáků po Evropě

  17:27
Pro 200 vojáků protivzdušné obrany ze Strakonic začala na začátku ledna tříletá pohotovost v rámci Sil rychlé reakce NATO (NRF). V případě potřeby je Aliance může kdykoliv povolat do akce. Pokud by Česká republika byla napadena, spojenci by na její obranu v první fázi krize či konfliktu vyslali jednotky NRF. Píše Lubomír Světnička.

Dny NATO jsou největší akcí svého druhu ve střední Evropě. foto: Adolf Horsinka, MAFRA

Pro jednotku pozemní protivzdušné obrany, jejíž jádro tvoří příslušníci 25. protiletadlového raketového pluku ze Strakonic, začala na začátku ledna pohotovost v Silách rychlé reakce NATO (NATO Response Force, NRF). „Od té doby intenzivně cvičí,“ uvedla mluvčí jednotky Jana Samcová. V dubnu je totiž čeká alianční hodnocení taktických dovedností.

Jednotka má téměř 200 vojáků a hlavní bojovou silou je baterie vyzbrojená přenosnými protiletadlovými raketovými komplety RBS-70. Ty jsou určeny k ničení letounů nebo střel s plochou dráhou letu, klouzavých pum a muničních kontejnerů na vzdálenost pěti až deseti kilometrů. Součástí je rota podpory a Národní podpůrný prvek (National Support Element, NSE).

Stranou zájmu veřejnosti

Jednu baterii tvoří celkem šest přenosných kompletů s odpalovacím zařízením a ke každému náleží šest vojáků. „Úkolem jednotky je zabezpečit pozemní protivzdušnou obranu mnohonárodnostního brigádního úkolového uskupení, jehož základ tvoří německá 9. obrněná brigáda,“ konstatoval velitel jednotky Peter Rabiňák.

Nasazení a pohotovost v aliančních Silách rychlé reakce byla vždy na rozdíl od zahraničních misí trochu stranou zájmu veřejnosti. Přitom stejně jako u zahraničních misí jde o důležitou součást našich spojeneckých závazků.

Vojáci budou držet pohotovost v letech 2018 až 2020. V druhém roce – 2019 – budou navíc součástí takzvaných Sil velmi rychlé reakce (Very High Readiness Joint Task Force, VJTF), které NATO buduje k řešení různých krizí a jež mají přijít jako první na pomoc v případě ohrožení v řádu hodin. Pokud by i Česká republika byla napadena, byly by to Síly rychlé reakce, které by ostatní spojenci na naši obranu v první fázi krize či konfliktu vyslali.

Nasazení a pohotovost v aliančních NRF byla vždy na rozdíl od zahraničních misí trochu stranou zájmu veřejnosti. Přitom stejně jako u zahraničních misí jde o důležitou součást našich spojeneckých závazků. Dokonce o jeden z principů fungování a podstaty Aliance. Důvod nezájmu byl možná banální.

Posuzování v širším kontextu

Vojáci, kteří mají třeba rok pohotovost, jsou „vlastně doma“, v domovských základnách, zdokonalují své dovednosti, jezdí na cvičení, fungují, ale v případě jakékoliv krize a jejich povolání musejí být schopní ve velmi krátké době vyrazit i s technikou třeba na druhý konec Evropy a vlastně i světa. Rázem se tak ze dne na den mohou stát součástí zahraniční operace, ať je její důvod jakýkoliv.

Pro někoho může být několik set vojáků málo, podle českého velvyslance při NATO Jiřího Šedivého je to však naopak a vysílání jednotek se musí posuzovat v širším kontextu

Jednotky NRF byly za svou historii nasazeny čtyřikrát – dvakrát při ochraně důležitých akcí (olympiáda v Aténách a afghánské prezidentské volby) a dvakrát při přírodních katastrofách (hurikán Katrina a zemětřesení v Pákistánu). Česká armáda od počátku do NRF vysílá téměř každoročně na své možnosti nezanedbatelné počty vojáků, většinou specialistů, například protichemickou jednotku, výsadkáře nebo protiletadlovou jednotku.

Pro někoho může být několik set vojáků málo, podle českého velvyslance při NATO Jiřího Šedivého je to však naopak a vysílání jednotek se musí posuzovat v širším kontextu. „Vzhledem k mnoha zahraničním misím, do kterých přispíváme, je to na velikost naší země i armády úctyhodný výkon,“ řekl Šedivý. Letos má s dalšími plánovanými posilami v zahraničních misích v Afghánistánu, Mali, Iráku, na Sinaji a v Pobaltí působit až 1100 českých vojáků.

Bleskové nasazení

Když byl plán na vytvoření NRF poprvé v roce 2002 představen na listopadovém summitu NATO v Praze, mělo jít o odstartování transformace vojenských sil pro úkoly nového tisíciletí. Doba valícího se železa prý pominula, spojenci se soustředili na expediční operace.

Vrchní velitel aliančních sil v Evropě James Jones to tehdy shrnul slovy: „NATO už nebude mít masivní jednotky v pohotovosti, které byly potřebné pro studenou válku, ale agilní a schopné síly různých stupňů připravenosti, které umožní Alianci čelit každé hrozbě, s níž by se mohla v tomto 21. století setkat.“

Pro bleskové nasazení mají mít hrotové síly v osmi evropských zemích – v Litvě, Lotyšsku, Estonsku, Polsku, Bulharsku, Rumunsku, Slovensku a v Maďarsku – připravené potřebné logistické zázemí a koncept počítá s tím, že budou cestovat na lehko. Teprve za nimi by následovaly další jednotky NRF.

Jednotky NRF se na počátku potýkaly s problémem naplněnosti. Původní plán počítal s tím, že Síly rychlé reakce NATO budou mít asi 13 tisíc vojáků. Po ruské anexi Krymu a akcích na východní Ukrajině v roce 2014 se však situace změnila a NRF chytily nový dech. Aliance se vrátila ke své podstatě – teritoriální obraně.

Spojenci záhy po této změně bezpečnostního prostředí své pohotovostní jednotky zvýšili až na 40 tisíc vojáků. Součástí jsou kromě pozemních sil také námořnictvo, letectvo a speciální síly. Především však vytvořili v rámci už existujících Sil rychlé reakce takzvané „hrotové jednotky“ (VJTF). Expediční jednotky o síle přibližně pěti tisíc vojáků mají za úkol okamžitě reagovat na bezprostřední ohrožení členských zemí NATO a další krize.

Pro bleskové nasazení mají mít hrotové síly v osmi evropských zemích – v Litvě, Lotyšsku, Estonsku, Polsku, Bulharsku, Rumunsku, Slovensku a v Maďarsku – připravené potřebné logistické zázemí a koncept počítá s tím, že budou cestovat na lehko. Teprve za nimi by následovaly další jednotky NRF.

Připravenost versus realita

Nová dynamika rozvoje NRF, již částečně způsobilo chování Ruska, po letech znovu otevřela diskusi, jak „rychlé“ a připravené mají tyto jednotky být a jaká je realita. Obsazení Krymu či akce na východní Ukrajině totiž ukázaly, že rychlost bude v novodobých krizích a konfliktech hrát klíčovou roli.

Nová dynamika rozvoje NRF, již částečně způsobilo chování Ruska, po letech znovu otevřela diskusi, jak „rychlé“ a připravené mají tyto jednotky být a jaká je realita

Kdyby například Lotyšsko bylo napadeno neoznačenými ruskými jednotkami („zelenými mužíčky“ jako na Krymu), spojenci by okamžitě vyslali hrotové jednotky VJTF, tedy zhruba pět tisíc vojáků. Ti však mají už kvůli svému určení jen určitou dobu, během níž dokážou operovat samostatně bez zásobování a posil.

Posily v podobě dalších jednotek NRF by se na místo postupně dostaly v rozmezí pěti až třiceti dní. A trvalo by další měsíc až dva, než by spojenci byli schopní připravit masivnější společnou armádu. Zpomalujícími faktory jsou logistika, nedostupné jednotky a vybavení, zdlouhavý rozhodovací proces.

Nové logistické velitelství

Nedávná studie americké neziskové výzkumné organizace RAND Corporation ukázala, že například britská armáda by potřebovala až tři měsíce ke shromáždění plně funkční bojové brigády, kterou by mohla nasadit například do Pobaltí. Francie by to zvládla o trochu lépe, asi za měsíc, podobně jako Německo. To by sice postavilo brigádu, ale musela by si půjčovat vybavení od dalších jednotek.

Aliance připravuje nové logistické velitelství, které má zajistit rychlé přesuny vojenských sil po Evropě v případě ohrožení či krize

Připravenosti rychle zasáhnout by pomohlo mít pohotovostní síly blíž tomu, kde by byly třeba. V pobaltských republikách a v Polsku působí k odstrašení Ruska vícenárodní brigády NATO, v každé zemi přibližně tisíc vojáků. Pro spojence jde o dilema, protože navyšováním své vojenské přítomnosti v oblasti by místo odstrašení mohli riskovat eskalaci napětí s Ruskem.

Vojenští plánovači NATO odhadují, že by druhé vlně posil pro Lotyšsko trvalo asi 60 dní, než by se dostala na místo, a to kvůli pomalým tranzitům s těžkou technikou přes Evropu, byrokratickým překážkám i technickému stavu železnic, silnic a mostů, a především kvůli malému počtu okamžitě nasaditelných jednotek.

Studie RAND ale počítá s tím, že by ruské síly potřebovaly pouze 60 hodin, aby se dostaly do hlavních měst tří baltských republik. Jinými slovy, takové posily by pro hrotové jednotky a NRF byly v podstatě k ničemu. Aliance to dobře ví. Proto připravuje nové logistické velitelství, které má zajistit rychlé přesuny vojenských sil po Evropě v případě ohrožení či krize.

Je třeba udělat víc

„Vojenská mobilita se netýká jen armády,“ konstatoval šéf NATO Jens Stoltenberg s tím, že vyžaduje přístup na úrovni vlád. A dodal: „Je důležité, aby ministři obrany uvědomili kolegy z vnitra, financí a dopravy o vojenských požadavcích.“ Aliance sice podle něho odstranila mnoho byrokratických překážek pro rychlý pohyb sil, je však třeba udělat ještě víc.

Aliance sice podle něho odstranila mnoho byrokratických překážek pro rychlý pohyb sil, je však třeba udělat ještě víc

„Musíme zajistit plné provedení vnitrostátní legislativy usnadňující přechod hranic. Potřebujeme dostatečné přepravní kapacity, které zajišťuje převážně soukromá sféra. A také zlepšit infrastrukturu, jako jsou silnice, mosty, železnice, přistávací dráhy a přístavy,“ upozornil Stoltenberg. V neposlední řadě podle něho proto v tomto ohledu musejí spojenci úzce spolupracovat v rámci Evropské unie.

Ještě nedávno trvalo vojenskému konvoji na hranicích vyřídit průjezd například Rumunskem až deset dnů. Teď to sice jde do 48 hodin, což je však stále dlouhá doba. Bývalý šéf amerických pozemních sil v Evropě Ben Hodges proto několikrát vyzval k vytvoření „vojenského Schengenu“ v Evropě.

Síly rychlé reakce NATO.

Velká cvičení

Udržovat části spojeneckých armád v pohotovosti a připravenosti k nasazení by podle expertů také pomohla velká cvičení. Aliančních cvičení je sice za celý rok několik desítek, ale počet vojáků, kteří se do nich zapojují, je mnohem nižší než na každoročních ruských cvičeních a neohlášených prověrkách bojové připravenosti.

Udržovat části spojeneckých armád v pohotovosti a připravenosti k nasazení by podle expertů také pomohla velká cvičení. Aliančních cvičení je sice za celý rok několik desítek, ale počet vojáků, kteří se do nich zapojují, je mnohem nižší než na každoročních ruských cvičeních a neohlášených prověrkách bojové připravenosti.

USA se bezprostředně po ruské anexi Krymu vehementně přimlouvaly, aby byl alespoň v nějaké formě oprášen koncept bývalých velkých spojeneckých cvičení REFORGER. Během těchto manévrů Pentagon od roku 1969 každoročně nacvičoval prostřednictvím armádních i civilních letounů a lodí rychlý přesun desetitisíců vojáků do Evropy.

Cílem bylo demonstrovat Sovětskému svazu i spojencům z NATO, že USA jsou neustále připraveny masivně vyztužit evropskou obranu v případě konfliktu s Varšavskou smlouvou. Tato cvičení se konala pravidelně kromě roku 1989 až do roku 1993. Rok 1988 je označován za největší cvičení od konce druhé světové války, když přes Atlantický oceán přicestovalo na zkoušku 125 tisíc vojáků.

Severoatlantická aliance chystá na letošní říjen velké cvičení Trident Juncture v Norsku, jež má prověřit prakticky celé Síly rychlé reakce, tedy až 40 tisíc vojáků. „NATO musí provádět velká cvičení. Jenom tímto způsobem dokážeme otestovat všechny úrovně v Alianci – od vojáků na zemi až po strategickou úroveň,“ konstatoval generál Denis Mercier, velitel aliančního velitelství pro transformaci.

Multifunkční sílu potřebujeme

Síly rychlé reakce NATO (NRF) zvyšují akceschopnost Aliance, naše zapojení je povinnost, říká Jakub Landovský, náměstek ministryně obrany pro obrannou politiku a strategii.

ČESKÁ POZICE: Je náš příspěvek na NRF i vzhledem k dlouhodobému nasazení v zahraničních misích a velikosti naší armády adekvátní?

LANDOVSKÝ: Stanovili jsme rozumnou hranici pro zapojení – dvě procenta z celkového závazku pro celou Alianci, který činí 40 tisíc osob. V našem případě je to tedy zhruba 800 vojáků. Pokud pominu, že NRF začaly na summitu NATO v Praze, je to naše povinnost jako členského státu.

ČESKÁ POZICE: Síly rychlé reakce jsou první, které spojenci v případě krize nasazují?

LANDOVSKÝ: Základním úkolem je ochrana teritoria členských zemí Aliance a vidíme, že NATO s konceptem NRF nadále pracuje a zvyšuje nejen rychlost a pohotovost, ale i schopnost působit v rámci větších jednotek například na úrovni divize nebo sboru. Cílem je účinné odrazení případného agresora a zvýšení akceschopnosti celé Aliance.

ČESKÁ POZICE: Je to tedy tak, že nevíme, kdy sami můžeme NRF potřebovat?

LANDOVSKÝ: Neomezujme NRF pouze na ochranu teritoria. Je to síla, kterou lze použít v případě katastrof – k ochraně kritické infrastruktury například v rámci surovinové bezpečnosti. Je to zkrátka multifunkční síla. Je-li Aliance nejsilnějším vojenským spojenectvím na světě, pak by měla mít vlastní pohotovostní systém a 40 tisíc vojáků je nutný základ.