Nespokojenost s děním v České republice, zejména na politické scéně, hlasitě vyjádřila v uplynulých týdnech a měsících nejen řada občanských iniciativ, ale i známých a úspěšných podnikatelů a manažerů. Přidává se k nim i šéf společnosti Linde Gas Petr Choulík. Následující text nevyjadřuje názor firmy, kterou Petr Choulík řídí, ale jeho vlastní názor jakožto ekonoma a manažera.
Česká republika patří mezi civilizované země, je členem NATO, součástí Evropské unie a ve své moderní historii přilákala spoustu zahraničních investic, umělců, vědců i turistů. V posledních letech se však začala výrazně projevovat stále větší politická izolovanost od dění, kterým procházejí vyspělé evropské země.
Z Prahy často zaznívají pro občany ostatních evropských států „překvapivé“ názory, a to hlavně z úst Václava Klause nebo představitelů ODS. Takové extrémně či nacionalisticky laděné postoje část českého publika možná vítá, navenek však naší zemi politicky škodí a ukazují na to, že se oddělila od současného světového vývoje, zaostala za ním názorově a už vůbec nepatří k průkopníkům světového politického dění jako v nedávné minulosti.
Žádná část české politické sféry nezformulovala politický program, který by byl pro voliče atraktivní a vedl Českou republiku do budoucna
Žádná část české politické sféry nezformulovala politický program, který by byl pro voliče atraktivní a vedl Českou republiku do budoucna, jako tomu bylo před dvaceti lety s programem přechodu k tržnímu hospodářství a demokracii. Lidé navíc skoro žádné politické straně (asi kromě komunistů) nevěří, protože jsou rozčarováni z toho, jak jsou politici nedůvěryhodní, prohospodařili politický kapitál, kradou a lžou.
Mezi všemi těmi matadory, kteří se už léta pohybují v politice, nejsou – bohužel – žádné osobnosti a žádní vůdci, kteří by dokázali lidi strhnout pro pokrokové myšlenky. Zásadní problém je v tom, že politici v boji o moc a peníze zatlačili zájmy voličů dávno do pozadí.
Je zřejmé, že každá politická strana potřebuje finance k tomu, aby vyhrála volby, a aby pak mohla vládnout. A protože v této sféře u nás nikdy neplatily, a bohužel ani dnes neplatí skoro žádné zákony, postupně se rozhořel opravdový „Divoký západ“ v boji o koryta a peníze. Jeho dnešní žár představuje hrozbu, že shoří jak mnozí mocní, tak s nimi i některé strany a pokud nezačneme účinně hasit, dost možná i celý systém.
Jak se to mohlo stát?
Po privatizaci většiny podniků v 90. letech zbylo několik významných firem, které jsou stále v rukou státu (rozuměj politiků, kteří kontrolují jejich managementy.) A podle některých indicií se právě z nich začaly politické strany financovat. V této souvislosti se často hovoří o ČEZ, Českých dráhách, pražském dopravním podniku, státních Lesích ČR a dalších, i když přímé důkazy o vyvádění peněz zpravidla neexistují.
Jsou to podniky, jimiž proudí miliardy korun, v důsledku čehož jsou pro politiky lákavou kořistí. Ale ani v případě podezření z páchání organizované trestné činnosti zodpovědné manažery nikdo nevyšetřuje, nikdo zatím nikoho neposílá do vězení, ani nedoměřuje daně. Navenek to tak alespoň působí. Ačkoliv jde o státní peníze, ministerstvo financí se tváří, jako by se ho to netýkalo.
Státní firmy bývají mnohde úzce napojeny na soukromý byznys, který z nich odsává miliardy „šedých“ korun ze státní pokladny. Spousty peněz jdou do spřátelených marketingových agentur, ale i jiným firmám, které neváhají odevzdat pánům politikům desátek. Důkazy o tom, že s tímto způsobem někdo obohacuje, se však hledají těžko, anebo na tom není zájem.
Zdrojem peněz politiků bez skrupulí je prakticky cokoliv. Nevadí, že to lidem škodí.
Dalším zdrojem, kde politici a politické strany – všimněte si, že se dávno slil rozdíl mezi tím, zda jdou peníze do pokladny politické strany, anebo do kapsy politika – získávají peníze, je přidělování státních (dálnice, železnice, letiště) nebo komunálních zakázek. Na tyto struktury bývají napojené četné podniky přímo či nepřímo spojené s místními politiky.
Někdy nemusí jít ani o zakázku, stačí třeba vydání souhlasu či stavebního povolení. Anebo na získání desítek milionů za jediný projekt může stačit jen příslib toho, že projektu nebude bráněno. I taková je politická moc.
Zdrojem peněz politiků bez skrupulí je prakticky cokoliv. Nevadí, že to lidem škodí. Stačí vzpomenout, jak dlouho trvalo nezdanění hazardních her, s jakou neochotou a nedůsledně budou rušeny billboardy u dálnic a silnic a tak dále.
Zločinné elementy
Stále se rovněž vynořují a asi ještě vynořovat budou kostlivci z kuponové privatizace, například divoký prodej Mostecké uhelné společnosti. Privatizace se kvůli naprosté deregulaci finančního a kapitálového trhu z velké míry zvrhla v podvodné a zločinné loupení státního majetku. Poznání, že majetek je snadnější a beztrestné získat podvodem než prací či seriozním podnikáním, natrvalo poznamenalo morálku národa.
Touha po moci a penězích přitáhla zejména do vládnoucích stran nejrůznější pochybné nebo přímo zločinné elementy. Politické strany se před nimi nedokázaly uchránit. Asi nejvíce je těmito živly prorostlá ODS, zřejmě proto, že vládla nejdéle. Různí kmotři a lobbisté ovládli relativně malou, asi 25tisícovou členskou základnu strany. Nezřídka mají tito lidé napojení na Bezpečnostní informační službu, policii, státní zastupitelství i soudy a vládnou zemi.
Posuzovat jako organizovaný zločin
Není proto divu, že přes veškerá odhalení nejenže prakticky nikdo z politiků nebyl dosud souzen a odsouzen, ale nepřišel například ani o poslanecký mandát. Dokonce zakázky firem napojených na státní či komunální peníze přes zveřejněná podezření vesele pokračují. Je to tedy spíš příklad mafiánské organizace než demokratické kultury. Politické strany (a nejen ODS) se v tomto případě přeměnily v mnoha ohledech na strany organizovaného zločinu, ve kterých jednotliví mafiáni a jejich skupiny bojují mezi sebou.
Nelegální nebo nezdaněné příjmy a majetky zůstávají mimo fokus spravedlnosti
Takové organizace by bylo na místě posuzovat nikoliv podle zákona o politických stranách (který je stejně nedokonalý, protože transparentně neřeší například jejich financování), ale podle zákonů týkajících se organizovaného zločinu. V demokratické zemi, jakou jsou například USA, by taková organizace byla asi zakázána, její vůdcové a přisluhovači pochytáni a na dlouhá léta posazeni do vězení. Tím by také lidé – voliči – mohli znovu získat důvěru v politický systém, demokracii a spravedlnost.
Prakticky nezdaněné (vzhledem k mizivé výši daní) jsou nemovitosti a mimo fokus spravedlnosti zůstávají nelegální nebo nezdaněné příjmy a majetky. To nemá se západní demokratickou civilizací nic společného.
Stranám schází elementární slušnost
Zásadní pro očistu politiky v naší zemi je otázka zavedení majetkových přiznání, která musí ukázat na nelegálně získané majetky, a ty je pak třeba progresivně zdanit. Všichni, kdo si nakradli a kradou dál, se tomu samozřejmě brání. Jsou to totiž právě ti lidé, kteří jsou u moci, ať už zákonodárné nebo výkonné. Navzdory tomu, anebo právě proto, je v našich poměrech potřebné majetková přiznání prosadit. Náš politický systém je zatím však bližší vládnutí junty než demokratickému uspořádání.
Platí to nejen pro ODS, ale také pro ČSSD. Svatí nejsou zdaleka, i když by tak rádi chtěli vypadat, ani v TOP 09. Spíše je pravděpodobné, že jejich kauzy (možná gripeny, pandury a podobně) ještě nebyly zcela odhaleny. Také Věci veřejné pojaly politiku jen jako další sféru soukromého byznysu.
Elementární slušnost, morálka a vize pro společnost je to, co chybí všem těmto stranám a jejich představitelům.
Není tu standardní pravice
Hospodářskou politiku dnešní vládnoucí koalice nelze nazvat snad ani politikou liberální či konzervativní v tradičním slova smyslu. Mezi zeměmi, se kterými bychom se měli srovnávat, máme prakticky nejnižší daňové zatížení lidí s vysokými výdělky na straně jedné a nejnižší (řekněme rovnou ubohé) důchody na straně druhé. Jde o jakýsi pravicový extremismus, který nenachází obdobu ani v takových tradičně pravicově orientovaných zemích, jako je Velká Británie. Stoupá také počet nezaměstnaných z řad mládeže.
Demagogie Hradu a ODS naši malou zemi duchovně uzavřela před civilizací
Vydává-li takový stav věcí někdo za pravicovou politiku, pak to nutně vede k její diskreditaci v očích veřejnosti. Demagogie Hradu a ODS naši malou zemi duchovně uzavřela před civilizací. V lidech budí nedůvěru ke všemu, co přichází zvenku, posiluje českou sousedskou závistivost a nenávist, poskytuje nadále ochranu zlodějům i gangsterům a diskredituje úspěšné. V Česku chybí standardní konzervativní pravicová strana, které by mohli slušní lidé ve volbách dát hlas.
Pozitivní budoucnost ze stávajících struktur vzejít může jen stěží, neboť většina z nich není napravitelná. Zneužívají právo v boji proti spravedlnosti.
Jít osobním příkladem
Pro očistu společnosti by bylo mnohem lepší, kdyby dnešní zkorumpované strany zanikly nebo ztratily legitimitu a moc, třeba tím, že je voliči zcela opustí a nedají jim ve volbách žádné hlasy. Myslím, že k tomu není daleko. Namísto toho je třeba přivítat občanské iniciativy, které usilují o změnu dnešních řádů.
Tak jako se před dvaceti lety uskutečnila zásadní změna společnosti od socialismu k demokracii, od plánovaného hospodářství k trhu, vidím možnost další kvalitativní změny v příchodu nových lidí do politiky. Těch, kteří nejsou závislí na nynějších mocenských strukturách, znají svět za plotem malého českého dvorečku a mají intelektuální potenciál něco pro budoucnost této země udělat.
Nejsou to pohádkové bytosti. Takoví lidé existují a česká politika je potřebuje. Potřebujeme mnohem více Švejnary, Janečky a třeba Frolíky, než Zemany, Kalousky, Paroubky a podobně. Doba těchto lidí minulosti končí.
Ku prospěchu země by to mělo být co možná nejdříve. Je potřebné získávat co nejširší podporu občanů a jít osobním příkladem.