Národní digitální knihovna: Vše mělo skončit v pátek 13. Jenže pachuť zůstává.

Co říkají na projekt Národní digitální knihovny ministerstva vnitra a pro místní rozvoj? A co na to za dva roky Evropská unie?

Národní knihovna chtěla smartphone, dostala mobil. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Národní knihovna chtěla smartphone, dostala mobil. | foto: © ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice
Národní knihovna chtěla smartphone, dostala mobil.

K dokreslení situace v Národní knihovně, potažmo k projektu Národní digitální knihovna, použijme alegorie se smartphonem a obyčejným mobilním telefonem, jejímž „autorem“ je Jan Hutař, bývalý vedoucí skupiny pro dlouhodobou ochranu dat v rámci tohoto projektu. „Národní knihovna chtěla smartphone, dostala mobil. Ano, obě zařízení telefonují, posílají smsky, ukládají kontakty a mají baterii. Běžný mobil je od firmy, která je udělat umí, ale smartphony zatím nedělala. Bohužel, z běžného mobilu smartphone neuděláte, můžete se snažit, ale nebude to ono.“

Generální ředitel Národní knihovny Tomáš Böhm podepsal v pátek 13. ledna akceptační protokol k prováděcí dokumentaci. Tím definitivně rozhodl o metodě, kterou vznikne Národní digitální knihovna. Řešení navrhla společnost Logica, jež zvítězila v tendru na systémového integrátora. Na projektu hodlá spolupracovat s berounskou dcerou společnosti Albertina icome Praha (AiP), která má zajistit dlouhodobou ochranu dat. Dle vlastních internetových stránek se firma specializuje na digitalizaci historických dokumentů. Kritici poukazují na to, že AiP má zkušenosti s vytvářením úložišť v institucích, jako jsou banky, v žádné knihovně ale doposud její řešení nepracuje.

Je asi zbytečné opakovat, proč se ČESKÁ POZICE kauzou Národní digitální knihovna opakovaně zabývala. Jen připomeňme, že v odborných kruzích, mezi knihovníky, se nenajde snad nikdo, kdo by s výběrem vítěze tendru, a hlavně s berounskou spolupracovnicí Logiky, souhlasil, kdo by neměl připomínky k navrženému řešení. Těch se ostatně nashromáždilo více než 540.

Tématu Národní digitální knihovny jsme se věnovali v sérii článků.

Marné snahy

Alena Hanáková těžko mohla zarazit finišující projekt, který nota bene rozjel její stranický kolega a předchůdce na ministerstvu kultury Jiří BesserKritici, včetně Ústřední knihovnické rady, tedy poradního orgánu ministra kultury, se obrátili na všemožné strany – na generálního ředitele Národní knihovny Tomáše Böhma i na ministryni kultury Alenu Hanákovou. Jejich snahy zvrátit výsledek soutěže a dosáhnout nového hodnocení nabídek či vypsání nového tendru byly marné.

Zastaňme se Aleny Hanákové. Na ministerstvo kultury nastoupila 20. prosince, tedy v době, kdy bylo výběrové řízení těsně před cílem. Jen dva dny poté, co se ujala funkce, napsala dopis Tomáši Böhmovi, v němž ho žádá, aby nepodepisoval akceptační protokol do doby, než se vyřeší všechny připomínky. Dopisem však Böhmův podpis, a tedy finální schválení řešení, pouze pozdržela. Po Novém roce se již k projektu Národní digitální knihovna veřejně nevyjádřila. Hanáková zřejmě v dané situaci udělala maximum možného. Těžko mohla zarazit finišující projekt, který nota bene rozjel její stranický kolega a předchůdce na ministerstvu kultury Jiří Besser.

Co se úsilí Ústřední knihovnické rady týká, adresovala v otevřeném dopise řediteli Národní knihovny Böhmovi 22 zásadních dotazů týkajících se tendru. Přesto by rozruch kolem projektu s největší pravděpodobností ve zmíněný pátek 13. ledna, kdy Böhm podepsal akceptační protokol, utichl. Jenže tentýž den zaslal ředitel Národní knihovny také odpovědi na zmíněných 22 dotazů. Celé znění Böhmovy reakce je zveřejněno na internetu, tedy jen ve zkratce: výběr vítěze tendru na systémového integrátora proběhl naprosto transparentně a vše bylo splněno, v mnohém ještě nad rámec povinností stanovených zákonem o veřejných zakázkách. A kdo je dle Böhma viník dvouletého skluzu projektu? Původní řešitelský tým, jehož vedoucí členové se rozhodli po zveřejnění výsledků soutěže prostory Národní knihovny navždy opustit. 

Na dopis Tomáše Böhma, v mnohém dehonestující jejich práci, ovšem odcházející knihovníci reagovali. Také jejich odpověď je veřejně přístupná na internetu. Na rozdíl od generálního ředitele ale svá tvrzení dokládají konkrétními dokumenty, jako jsou studie proveditelnosti, kopie komunikace s ministerstvem kultury, či čestné prohlášení. Obsah materiálů slova ředitele vážně zpochybňuje. Pachuť zůstává. 

Do ztracena

Proč ředitel Národní knihovny nevyslyšel výhrady knihovníků ani žádost ministryně Hanákové, aby před podpisem akceptačního protokolu byly vypořádány všechny připomínky?Novinářům je často vytýkáno, že o určité kauze napíší několik článků, časem ji vystřídá kauza jiná, humbuk kolem té první vyšumí, aniž by se skutečně zjistilo, zda došlo k nějakým pochybením a pokud ano, kdo za ně bude potrestán. Obavy, že kauza digitální knihovna skončí ve ztracenu, obdobě jako jiné případy s podezřením na nepravosti, již z okruhu knihovníků zazněly. Problémem však je, že novináři nemohu nahrazovat ty, kteří mají kontrolovat, popřípadě vyšetřovat.

Na projektu Národní digitální knihovna, který vyjde celkem na 300 milionů korun, spolupracují dvě největší české knihovny: Národní knihovna a Moravská zemská knihovna v Brně. Většina nákladů – 255 milionů korun – je hrazena z Integrovaného operačního programu (IOP) Evropské unie, zbylou část – 45 milionů korun – poskytne z rozpočtu ministerstvo kultury. Správcem IOP je ministerstvo vnitra, koordinátorem využívání fondů je ministerstvo pro místní rozvoj. Co tedy tyto dvě instituce říkají zásahům do zadávací dokumentace, které, jak vyplývá ze zveřejněných dokumentů na internetu, provedl zřizovatel Národní knihovny, tedy ministerstvo kultury? Jak se postaví k  téměř kompletní výměně ve vedení pracovních skupin projektu? Ani jeden resort se k tomu zatím nevyjádřil. Již několikrát jsme se však na „vlastní kůži“ přesvědčili, že co projde v Česku, nemusí skousnout úředníci z Bruselu.

Faktem, který připouští i vedení Národní knihovny, je, že projekt Národní digitální knihovna má zhruba dvouletý skluz. Zpoždění rozhodně „nezamázne“ překotné přijetí prováděcího protokolu řídícím výborem a následný podpis Tomáše Böhma. Otázkou zůstává, proč ředitel nevyslyšel výhrady knihovníků ani žádost ministryně Hanákové, aby před podpisem akceptačního protokolu byly vypořádány všechny připomínky. Spokojil se s jejich zařazením mezi rizika projektu. Odpovědný manažer by se ale měl přece snažit vysoce riskantnímu projektu spíše vyhnout a rizika eliminovat, a nikoliv je hromadit.

Vraťme se k úvodní alegorii Jana Hutaře. Tři ze čtyř firem, které se účastnily soutěže na systémového integrátora, nabízely dle něho smartphone, tedy ve světě odzkoušené systémy dlouhodobé ochrany digitálních dat pro knihovny. A za srovnatelnou či nižší cenu, jakou stál v tendru zvolený mobil. Je to tak skutečně v pořádku? Jen pro úplnost dodejme, že ze čtyř nabídek byly dvě hodnotící komisí vyřazeny ze zadávacího řízení.

Počet příspěvků: 3, poslední 29.1.2012 12:08 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.