Narodil se Cristian, šťasten a vesel Messi

Další jednoaktovka o českém fandění, a nejen sportovním, diplomata Tomáše Kafky. Opět se nacházíme v hostinci, v němž se sešli dva muži – tentokrát na Silvestra a s malým zpožděním diskutují o smyslu Vánoc, Velikonoc, Boha, fotbalu, Cristina Ronalda a Lionela Messiho.

Tomáš Kafka 31.12.2019
Barcelona - Real (Messi a Ronaldo) | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Barcelona - Real (Messi a Ronaldo) | foto: Reuters
Barcelona - Real (Messi a Ronaldo)

V pražském hostinci sedí dva staří přátelé, říkejme jim tradičně A a B, popíjejí pivo a čas od času mlčky registrují chabou výzdobu, kterou si hostinec i na Silvestra připomíná Vánoce. Po chvíli muž A promluví.

Karavana mráčků

A: Umělé stromečky v hospodě! Není to úlet?

B: Abych řek pravdu, mně se to docela líbí. Je to takové…

A: Vánoční?

B: Vlastně jo. Prostě je to dobrá připomínka, že můžeme vypnout. A to i tady. V hospodě.

A: Vidíš, a já bych zrovna potřeboval s něčím píchnout. A je to bohužel pracovní.

B: O co jde? (napije se) Můžu helfnout?

A: No, já nevím. Ale kdyby jo, pak by to bylo fakt prima. Neva?

B: No, tak povídej. Popracujem!

A: Tak fajn. Jde o to, že po mně v práci chtěj, abych napsal nějaký vánoční příběh. No, a mě nic nenapadá.

B: Hele, není tohle scéna z nějakého filmu? Myslím, že to bylo v nějakém americkém filmu.

A: To je dost dobře možné. Ale věř mi, že tohle teď je realita a já fakt nevím, co bych měl napsat.

B: Neboj, něco vymyslím. Vlastně něco bych už i měl. Jen si napřed musíme něco ujasnit.

A: A co? Honorář? Je tvůj!

B: O honorář nejde. Bude stačit, když zaplatíš dneska útratu.

A: Tak o co jde?

B: No, to, co mě napadá, je tak trochu delikátní. Nebo by mohlo být. Aspoň pro toho, abych tak řek, kdo fakt věří v Boha.

A: To by problém snad být nemusel. Znáš mě, matriční český katolík…

B: Nic se na tom nezměnilo? Jo? Prima. No, a pak bych měl ještě jeden dotaz, jestli by nevadilo, že budeme trochu míchat náboženství s fotbalem?

A: Hele, v pohodě. Fotbal byl moje náboženství, když jsem byl dítě. No, a to skutečný náboženství, tak to bylo doposud spíš latentní, takže dost tolerantní. Jestli z toho do budoucna bude něco víc, když přijdou například nemoci, nevím. Docela by to bylo asi fajn. Ale nechci nic lámat přes koleno. Stačí?

B: Bezva. Takže by ti vlastně ani až tak nevadilo, když by ten příběh byl spíš velikonoční?

A: Snad ani ne. Velikonoce, Vánoce… Svátek jako svátek.

B: Paráda! To jsem chtěl slyšet. Jinak ještě jedna věc. Bude v tom hrát docela významnou roli Ronaldo. Vím, že ho nemáš moc rád. Ale bez něj by to fakt nefungovalo.

A: Jak to?

B: Protože k tomu celému příběhu mě inspirovalo to, že mu letos FIFA zase upřela zlatý míč.

A: Ty mi dáváš. Víra, Velikonoce místo Vánoc, a teďka ještě ten Ronaldo. Ale asi nemám na vybranou.

B: No, nemáš. Ale poslouchej. Jde o to, že Bůh se pomalu ale jistě začal na nebi nudit, a jak tak kontroloval, co lidi na zemi furt dělají, tak zjistil, že se za poslední desetiletí furt někde hraje nějaký fotbal. A že jsou lidi z něj podobně hotoví, jako dříve bývali z náboženských sporů. No, a tak se rozhodl, že tomu zkusí přijít na kloub a hádej, co se stalo?

A: Nevím.

B: Sám fotbalu propad! Stal se z něj fanoušek, rozumíš. Ale ne jen tak nějaký, ale velmi náročný! A jako náročný fanoušek začal časem nad úrovní fotbalu víc a víc ohrnovat nos. Samé simulování, úplatky, betonování… No, však to znáš. A když už se na to nemohl fakt koukat, tak seslal na zem svého syna. A ten syn byl pro tentokrát nikoliv vykupitel, ale skvělý fotbalista. Chápeš?

A: A to má být jako ten Ronaldo?

B: Nepředbíhej! Ale vlastně jo. Ano, ten boží syn a fotbalisto není nikdo jiný než Cristiano Ronaldo.

A: To je úlet.

B: Počkej, to není všechno. Teď to teprve začíná. Veřejnost se totiž nějak domákne, že Ronaldo není jedním z nich…

A: No, protože je to tak neskutečný narcis!

B: Kdepak. Protože má tak neskutečné schopnosti, že si může dokonce dovolit být i narcis. A veřejnost, teda vlastně lidi, to po čase přestanou dávat, že je mezi nimi někdo tak nadaný. Nejde jim to na rozum. A po čase začnou spekulovat, že za tím něco musí být. Nějaká vyšší moc. Přece není možné, aby obyčejný člověk, byť profesionál, byl tak úspěšný.

A: Já myslím, že lidi hlavně štve, že je to narcis. Tečka!

B: To je možná pravda. Ale takhle to ve vánočním příběhu fungovat nebude. Ve vánočním příběhu potřebujeme, aby lidem především vadilo, že je Ronaldo tak úspěšný, až lidem dojde, že je vlastně boží. Boží s velkým B. Chápeš?

A: Tak dobrá. Je Boží.

B: Výborně. Tak to totiž dává smysl! Takže lidi pochopí, že je Ronaldo Boží, a jako takový, že je vlastně nedovoleným zásahem Boží moc do něčeho tak lidského, jako je fotbal. A to si lidi ve své pýše nechtěj nechat líbit! Chápeš?

A: Ale nechceš mi říct, že příběh končí tím, že lidi Ronalda jako ukřižují?

B: No skoro. Ale neboj. Žádné fyzické násilí. Jen mentální. Lidi si skutečně nenechají žádné Boží zásahy do fotbalu líbit, nicméně na rozdíl od biblického příběhu už nikoho nekřižují, jenom ho poníží, a to tím, že mu opětovně upřou Zlatý míč pro nejlepšího fotbalistu. A krom toho vymyslí takový schéma kvalifikace na evropský šampionát, že to každého fanouška a to včetně Boha! parádně znechutí.

A: A to je všechno?

B: No, skoro. Jestli je ti to málo, tak můžeš přihodit ještě nějaký ten soudobý fotbalový armagedon. Kapříky, videorozhodčího, komisi rozhodčích a tak. Jsi novinář, ne? To zvládneš. Stačí, když popíšeš třeba poměry v našem fotbalu s tím, že to všechno je podniknuto na obranu lidské podstaty fotbalového dění. A z Messiho klidně udělej takového jako Jidáše. Který je skoro tak dobrý jako Ronaldo, jen se nechal koupit, když potřeboval, aby mu prošly ty jeho daňové úniky.

A: No, dobrá. To by docela šlo. Ale každý správný vánoční příběh musí mít nějaké morální rozřešení. A to zatím v tvém vyprávění postrádám.

B: Prima. I na to jsem myslel. Morálkou celého příběhu je, že tím Božím synem je právě Ronaldo. Někdo, koho nemá většina lidí, teda aspoň těch, které znám, ráda. A celý tenhle příběh o lidské závisti a malichernosti najednou udělá z Ronalda pozitivního hrdinu. Vlastně se mu tím příběhem omluvíš. Podáš mu ruku. Uznáš svou chybu. Já nevím, jak bych to jinak řekl. To přeci má v sobě nějakou katarzi. Skoro bych řekl až vánoční!

A: (napije se)  víš, že možná jo?

B: Určitě! Věř mi. Je čas odpustit Ronaldovi. Je čas akceptovat, že i Bůh může mít rád fotbal. Je čas ukázat velké fotbalové srdce.

A: Máš pravdu! Člověk si nemůže vybírat svého vykupitele. Narodil se Cristian! Veselme se! Děkuji, kamaráde. Máš to u mě!

B: A na to se napijeme! (oba pijí)

Počet příspěvků: 1, poslední 1.1.2020 11:19 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.

Autor

Tomáš Kafka

Tomáš Kafka. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Další autorovy články

Karavana Mráčků

2.4.2018 - 8.56