Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Nápad na sloučení Nabucca a South Streamu se opět vynořuje

Vladimír Putin

  13:13

Velvyslanec USA v Římě oživil spekulace o spojení konkurenčních plynovodů z Asie do Evropy – ruského South Streamu a unijního Nabucca.

Na jedné lodi. Vůdci Itálie a Ruska Silvio Berlusconi, Dmitrij Medveděv a Vladimir Putin při prohlídce nového letadla Suchoj Superjet 100. foto: © ReutersČeská pozice

Unijní Nabucco mělo oslabit ruské energetické a geopolitické pozice, zatímco South Stream byl vymyšlen k posílení vlivu Moskvy

Konec války slov Nabucco versus South Stream? Mnozí by se tomu jistě podivili, přestože se tento nápad čas od času vynoří. Americký velvyslanec v Římě David Thorne, který působí v italském hlavním městě již téměř tři roky a jenž je „v civilu“ úspěšným investorem z Bostonu, svým nedávným interview pro list La Stampa každopádně znovu rozproudil fantazii zahraničních komentátorů. Diplomat deníku prozradil, že příslušní washingtonští úředníci jednali už několikrát na podnět Spojených států s partnerem Gazpromu, společností ENI, o sjednocení projektu výstavby plynovodu Nabucco a ruského South Streamu. Přitom „unijní“ Nabucco mělo původně oslabit ruské energetické, a tím i geopolitické pozice, zatímco South Stream byl vymyšlen v neposlední řadě k posílení vlivu Moskvy a likvidace Nabucca.

Jako na zavolanou?

Moskva i Brusel tuto možnost shodně popírají, nicméně Thorne může mít pravdu v tom, že italská firma s touto představou souhlasí. Management ENI totiž návrh nadnesl už dříve. Podle některých pozorovatelů může tato představa pro prvního muže firmy Paola Scaroniho, který má s Moskvou mimochodem vynikající vztahy, přicházet jako na zavolanou. Může dát jasný vzkaz Gazpromu, který by do projektu South Stream, vlastněného oběma společnostmi v poměru půl na půl, vtáhl i francouzskou firmu EDF a německou společnost RWE.

Překvapivé je spíš pouze to, že tento nápad pochází od USA, pro které byl projekt Nabucco až dosud možná důležitější než pro samotnou Evropskou unii, jíž se bezprostředně týká. I když po nástupu Baracka Obamy a rusko-americkém sblížení se už snad nelze divit ani tomu.

„Na každém šprochu je pravdy trochu,“ komentuje tento návrh Viktor Markov,analytik investiční společnosti Zerich Capital Management. Podotýká však, že na obou stranách je zatím všechno pouze ve stádiu nápadů, i když se ještě uvidí. Gazprom momentálně investuje veškerou svou energii do výstavby Nord Streamu, s budováním jeho jižního bratra se začne nejdříve v roce 2015, takže na doladění plánu je ještě čas.

Flexibilní Gazprom z donucení

Vzhledem k poklesu evropské spotřeby plynu v důsledku krize by mělo urychlení South Streamu smysl pouze tehdy, pokud by výstavba Nabucca reálně nabrala spád. To však zatím nehrozí. Nicméně s ohledem na čím dál větší odhodlanost EU k posílení své energetické bezpečnosti a stále rostoucí objem plynu, který je schopen nabídnout Turkmenistán a Ázerbájdžán, podle Markova možná Gazpromu nakonec nic jiného nezbyde a ke sjednocení obou projektů bude donucen. Svou roli by mohly sehrát i extrémně vysoké náklady na vybudování podmořského úseku South Streamu.

Faktem je, že změna evropské energetické politiky, pokles ceny zkapalněného plynu a čím dál významnější rozmach nutí ruský gigant k větší flexibilitě. Markov však upozornil také na to, že jak výstavba Nabucca, tak projekt South Stream rozhodně nejsou vedeny čistě obchodními zájmy. Plynovod totiž může na celá desetiletí zásadně ovlivnit geopolitickou situaci regionů, kterými jeho trasa prochází, a proto je zpravidla výsledkem politického rozhodnutí.

Jedním z cílů výstavby ruských plynovodů byla snaha o zkrocení UkrajinyBez povšimnutí nelze nechat ani to, že projekt plynovodů Nord Stream a South Stream urychlila Washingtonem podporovaná politika ukrajinského exprezidenta Viktora Juščenka, kterou bychom mohli zpětně nazvat dobrodružnou. Jedním z cílů výstavby byla snaha o zkrocení Ukrajiny. Pokud by například Nord Stream, který bude uveden do provozu už poměrně brzy, donutil Kyjev k větší poslušnosti, značně by klesl geopolitický význam South Streamu, a z komerčního hlediska by tak společný plynovod mohl být výhodnější.

Společné rysy

I tak je třeba myslet na to, jak nedávno upozornil ukrajinský expert v oblasti energetiky Michail Gončar, že Nord Stream bez svého jižního dvojčete by vydal Moskvu na milost a nemilost Německu. Ředitel kyjevského analytického centra Nomos však objasňuje také to, že výstavba obou ruských plynovodů by naopak vydala Evropu na milost a nemilost Rusku, zatímco v případě sjednocení Nabucca a South Streamu by si obě strany zachovaly tvář a válku plynovodů mohly ukončit oboustranně přínosnou remízou. Na Nabucco by se mohl v Turecku napojit již fungující Blue Stream a v případě potřeby by pak mohl pokračovat třeba dále směrem k jihu.

Při porovnání obou plynovodů se podle většiny analytiků jeví o trochu výhodněji South Stream, ačkoliv se oba návrhy potýkají s velkou spoustou problémů. Z toho také vyplývá, že odhlédneme-li od politické motivace, mají oba projekty ve srovnání s tím, jak významné jsou jejich vzájemné protiklady, podstatně více společných rysů. Jejich trasa se prakticky shoduje a mají zásobovat ty samé země. Provoz obou plynovodů by navíc na evropském trhu způsobil nadměrnou nabídku.

Podle mnohých se právě proto objevuje v odborných kruzích čím dál častěji pojmenování South Corridor, které zastřešuje oba projekty. K tomu je třeba připočítat sbližování evropských a ruských zájmů, jež je dnes evidentnější než kdy dříve. Vše je navíc posilováno stínem Číny, jenž se vznáší nad celou Eurasií, stejně jako citelným ústupem Spojených států z regionu, neboť jsou vázány na několika frontách najednou a jsou nuceny racionalizovat své slábnoucí kapacity.

Diplomatická bitva

Zatím však mají jak Evropská unie, tak Rusko rozdílné představy. Pro unii je nadále prioritou Nabucco a tento trend si přeje také posílit na energetickém summitu, který se bude konat počátkem února. Jak uvedl komisař pro energetiku Günther Oettinger, ačkoliv je na stole spousta plánů, Evropská unie považuje za důležité, aby disponovala přímým spojením s regionem kolem Kaspického moře. To by sice spojení obou plynovodů nevylučovalo, komisaři však o takovém plánu není nic známo.

Využití kapacity Nabucca je podle komisaře EU Oettingera zajištěnoNaopak právě v těchto dnech navštívil José Manuel Barroso Ázerbájdžán a Turkmenistán, aby projektu Nabucco napomohl. Ázerbájdžánský prezident Ilham Alijev je ochoten zajistit pro příštích pět až osm let až 21 miliard metrů krychlových zemního plynu ročně, zatímco Turkmenistán slíbil dodávky deseti miliard kubíků ročně. Kdybychom už něco podobného v minulosti neslyšeli, mohli bychom to považovat za významný obrat. Využití kapacity Nabucca, která činí rovných 31 miliard metrů krychlových, je tedy zajištěno, prohlásil Oettinger.

S odpovědí neváhala ani Moskva. Gazprom oznámil, že namísto loňských 38 miliard metrů krychlových nakoupí letos od tří států střední Asie (Kazachstánu, Uzbekistánu a Turkmenistánu) dokonce 38,8 miliardy kubíků zemního plynu. Přitom zamýšlí zvýšit do roku 2015 vlastní produkci ze současných 515 na 570 až 580 miliard metrů krychlových. Současně s tím odcestoval šéf úřadu prezidenta Sergej Nariškin rychle do Baku, kde oficiálně otevřel novou pětipatrovou budovu ruského informačního a kulturního centra. Ve skutečnosti jednal s Alijevem o pozadí dohod týkajících se exportu zemního plynu, který jeho země přislíbila unii.

K tomu je třeba dodat, že ministr zahraničních věcí Ruska Sergej Lavrov měl tou dobou jednání v další klíčové zemi projektu Nabucco, a sice v Turecku. Je tedy zřejmé, že Moskvu zprávy o výsledcích Barrosovy cesty znepokojují.

Soupeření provázené dosud spíše virtuálním, i když vážným zákulisním oťukáváním a především komunikačním šumem, tedy pokračuje. Navzdory tomu může mít velvyslanec Thorne pravdu a oba projekty se jednou skutečně sloučí.

Autor: