Náměstek ministryně kultury Radek Zdráhal v úterý skončil ve funkci, oficiálně kvůli reorganizaci a úsporám v resortu. Jeho rezignace rozhodně není bezvýznamnou událostí. Kromě toho, že měl na starosti dvě samostatná oddělení úřadu – knihoven a umění –, byl Zdráhal od začátku garantem reforem v největších příspěvkových organizacích ministerstva – v Národním divadle (ND), Státní opeře Praha (SOP) a České filharmonii.
Změny v těchto institucích loni vyhlásil a zahájil tehdejší ministr kultury Jiří Besser. Česká filharmonie byla v době jeho nástupu do funkce rozhádaným, organizačně i umělecky destabilizovaným tělesem po šéfování Vladimíra Darjanina a Václava Kasíka. Také umělecká úroveň Státní opery Praha byla neustále zpochybňována. Chyběly v ní finance na nové inscenace, přitom prostřednictvím nekontrolovatelných smluv odtud odtékaly peníze za externí prodej vstupenek.
Zdráhal se podílel na uklidnění situace v České filharmonii do nástupu současného ředitele Davida Marečka. Přispěl i k získání Jiřího Bělohlávka na post šéfdirigenta filharmonie. A přesvědčil ministra o tom, že je v reformované organizaci nutné zvýšit takřka skandálně nízké odměny hráčů a motivovat je ke špičkovým výkonům.
Špatně prodaná koncepce
Spornější byla Zdráhalova koncepce takzvané transformace Národního divadla a Státní opery Praha, kterou rovněž prosadil a zaštítil Besser. Zásadní úvaha o sloučení obou velkých scén byla správná. Řešila nejen situaci v SOP, ale i některé vleklé problémy Národního divadla, například katastrofální nedostatek hracích termínů a zkušebních prostor v historické budově. Fúze ale nebyla dostatečně promyšlená a prodiskutovaná s odbornou veřejností. Sporné bylo načasování jednotlivých kroků a odbyté i jejich zdůvodnění.
Zastánci samostatné Státní opery měli na tom, aby vše fungovalo postaru, silné osobní a finanční zájmy. V argumentaci, byť často demagogické, i v oslovování veřejnosti a získávání politické podpory byli o dost šikovnější. Nejdřív atakovali Bessera. Po jeho odchodu z ministerstva soustředili palbu na Zdráhala.
Zastánci samostatné Státní opery byli argumentaci, byť často demagogické, o dost šikovnějšíTen se ocitl ve složité pozici. Ztratil razantního obhájce reforem a s ním i politickou podporu svých záměrů. Nová ministryně Alena Hanáková se v problematice neorientovala, neměla žádnou vlastní představu, jak by měla transformace Národního divadla vypadat, ani nebyla přesvědčena o tom, zda má vůbec nějaká být. Navíc se rychle ocitla pod tlakem těch, kteří chtěli vše vrátit do starých kolejí.
Dnes, po odstoupení Radka Zdráhala, není vůbec jasné, co bude s Národním divadlem – obří institucí s miliardovým rozpočtem – dál.
Zdráhal svou rezignaci zdůvodnil reorganizací na ministerstvu kultury. Prý má v rámci úspor z obou oddělení, která pod něho spadala, vzniknout odbor živého umění a s tím zaniknout post náměstka. Jak bude konečné uspořádání vypadat a do čí kompetence bude takzavené živé umění spadat, oznámí podle tiskové mluvčí Markéty Ševčíkové ministerstvo kultury ve středu. S definováním kompetencí by možná mohlo být jasnější, jaký osud vlastně ND čeká. I když, kdo ví...
Změny, které se na ministerstvu kultury pod vedením Hanákové dějí, působí navenek chaoticky. Vypadá to, že ministryně jedná nahodile a nikoliv podle předem uvážené vlastní koncepce. Tu totiž nikdy nezveřejnila. Nynější organizační změny na ministerstvu se vynořily stejně náhle, jako když se před nedávnem rozhodla zrušit výběrové řízení na ředitele Národního divadla pouhý den před jeho uzavřením. Nedá se vůbec odhadnout, kam obrátí kormidlo příště.
Opět na začátku?
Zdráhalův odchod bouřlivě přivítali zastánci samostatnosti Státní opery, a to dříve, než skutečně nastal. Jejich neoficiální mluvčí, redaktorka Jana Machalická již v úterních Lidových novinách dokonce píše, že „Radek Zdráhal byl odvolán“, ačkoliv ministerstvo kultury žádnou takovou zprávu nikdy oficiálně nevydalo.
Ve svém sloupku Machalická píše, že „vymodlené“ odvolání Radka Zdráhala vrací transformaci české první scény „opět na začátek“. Otázkou je, odkud má takové informace i jaký začátek má na mysli. Že by situaci před sloučením Národního divadla se Státní operou Praha? To by bylo zvlášť pikantní, protože SOP už byla ke konci roku jako příspěvková organizace zrušena.
Na to, že se mění záměry ministerstev po každých volbách jsme už zvyklí. Ale že by se kontinuita rozhodování o klíčových institucích, které pod ně spadají, měnila i s každým ministrem, byť by byl z téže strany? To by byla novinka. A také hodně hazardní hra.
