Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Nádraží, kde zpoždění nemá jen popelník a účet

  6:08

Restaurace La Gare patří do kategorie „trendy“. Možná, ale „lepší“ podnik to opravdu není.

foto: © ČESKÁ POZICEČeská pozice

Poznámka redakce: Populární pražskou restauraci La Gare navštívily Dana s Alenou ještě v příjemném babím létě, což je z některých pasáží jejich reportáže patrné. Zprodlení v publikaci textu však nezpůsobila ČESKÁ POZICE, jak se dozvíte.

Máte-li rádi „trendy“ podniky, La Gare už určitě dávno znáte. Tento druh lokálů však mívá řadu nedostatků, na které si dnes chceme trochu posvítit. Pohnutkou k naší návštěvě byla i kombinace francouzské kuchyně a lahůdkářství, pekárny a cukrárny v jednom. Navíc od otevření už uplynula dost dlouhá doba, aby se ukázalo, zda dostojí své dobré reputaci.

La Gare čili nádraží se sice skutečně nachází nedaleko Masarykova nádraží, nádražní putyka to však rozhodně není. Restaurace se profiluje jakožto brasserie, podávají se tam typická francouzská jídla, jako jsou kohout na víně, králík po provensálsku nebo hovězí líčka, dostanete i tradiční alsaské slané koláče se smetanou, ryby, saláty či omelety.

Pár slov k našemu číšníkovi

V den naší návštěvy by se babí léto lehce obešlo bez svého přívlastku, a tak jsme si sedly na lákavou zahrádku. Obsluha se dostavila coby dup a pohotově nám předložila fascinující popelník připomínající spíš mísu z barevného litého skla a la 70. léta, jaká dřív zdobila leckterý obývák. Zapálit si u oběda nehodláme, na rozdíl od pána s doutníkem u vedlejšího stolu, jenž popelníkovému artefaktu evidentně podlehl. Když však jeho židli začalo ohrožovat točící se slunce, tu se k nám přisunul pokud možno ještě blíž. Což není tolik podstatné, jako následující dění.

Několikrát se po terase stěhujeme jako štvanci, omnia nostra čili všechny naše dosud objednané nápoje si pokaždé přenášíme samy. Obsluhu totiž ani nenapadne nám pomoci. Zato místo čtvrtlitrové karafy červeného nám přičinlivě přináší hned půllitr.

Stran jídla je dohoda dost prekérní, číšník je tu prý teprve druhý den a lidově řečeno netuší, která bije

Také stran jídla je dohoda dost prekérní, číšník je tu prý teprve druhý den a lidově řečeno netuší, která bije. Chová se sice slušně a dokonce se na nás líbezně usmívá, nicméně po každém dotazu se odchází přeptat do kuchyně. A to si na něj nevymýšlíme žádné záludnosti, pouze dnes z lehce zdravotních důvodů potřebujeme vědět, jaké ingredience vytipované pokrmy obsahují.

Dietní či vegetariánské pokrmy v nabídce bohužel nefigurují, snad s výjimkou malých zeleninových salátů; artyčoky, jež byly původně naším horkým favoritem, jsou, jak se dozvídáme, se slaninou... Aby nedošlo k omylu, vegetariánky nejsme, ale to nám nebrání se domnívat, že nabídka v La Gare by mohla být méně diskriminační. Jistě, vegetariáni mohou jít jinam, a to bychom jim také po dnešní zkušenosti vřele doporučily.

Ale zpět k našemu číšníkovi: jeho ignorance podniku jednoznačně škodí; řádně zaučit personál před tím, než ho pustím na plac, by snad proboha mělo být samozřejmostí, obzvláště v situaci, kdy provozuji restauraci, aspirující na „lepší“ podnik.

Slavný humrový bisque

Nakonec se rozhodujeme pro klasického kohouta na víně (275 Kč) a fricassé z perličky na smetaně s houbami (245 Kč), jako univerzální příloha se podává kombinace brambor, čočky a fazolek. Číšník vehementně tvrdí, že z ní se bohatě najíme obě. Věříme mu. Vzhledem k ozývajícím se útrobám přiobjednáváme ještě malou misku polévky bisque de homard za celých 195 Kč (velká za 385 Kč). Není divu, glosujeme, za takovou lahůdku si přece nechají zaplatit všude.

V zadním plánu se ozývá cosi jako humří ozvěna, ale je to spíš pachuť...

V misce, v níž polévku dostáváme, však nenacházíme slavný humrový bisque – hladkou krémovou polévku typické chuti, nýbrž dost řídkou tekutinu nastavenou smetanou, v níž plave pár natvrdlých fazolek fava, zato spousta rozmočených krutonů – jsou tak blátivé, že prostě nemohly být předem opečené. V zadním plánu se ozývá cosi jako humří ozvěna, ale je to spíš pachuť. Jednotlivé složky účinkují jako sólisti, nedaří se jim vytvořit souzvuk. Není divu, vždyť z původního receptu se vytratilo tolik ingrediencí. Jedná se o naprosté zklamání, a 195 korun za tu břečku je opravdu výsměch!

Místní pojetí času

Na place, sestávajícím z nijak přemrštěného množství stolků, se otáčejí minimálně čtyři obsluhující (v interiéru sedí slovy „dva“ lidé), ale čas plyne, a naše hlavní jídlo pořád nikde. Víno už máme skoro dopité (po reklamaci číšník karafu se zbývajícím vínem odnesl), minerálku jakbysmet. Myslíte si, že během téměř hodinového (!) čekání na kohouta a perličku jsme dostaly na stůl alespoň košíček s pečivem? Ani náhodou, a o omluvě za ztracený čas jsme si mohly nechat leda zdát.

Perličku reprezentuje stehno a křídlo (spíš stehýnko a křidýlko), zalité obrovskou naběračkou smetanového sósu. Vše vzhledem k převaze tekuté složky pokrmu prozíravě servírováno v hlubokém talíři. Maso je křehké (aby ne, po takové době...), omáčka slušná, sem tam vypluje na povrch nějaký ten žampion.

Coq au vin má být jakousi vlajkovou lodí podniku, i číšník nám jej vřele doporučil. První dojmy jsou slibné, drůbeží maso je jako dort, jen se rozsýpá, nasládlé, ještě křupavé cibulky jsou též výborné, k tomu pár žampionů... Omáčka vykazuje tu správnou intenzivní chuť i temně hnědou barvu, jenže obsahuje moc soli. Strašně moc. Tento „detail“ samozřejmě zkazí i nejpovedenější jídlo.

Hranolky jsou domácí, velkoryse krájené, horké a opravdu chutné, jenže je dostávám až na závěr oběda

K oběma chodům konzumujeme zmíněnou trojpřílohu, kterou nám tentokrát přinesla dokonce dvojice číšníků. Jednotlivé složky jsou totiž servírovány v litinových kastrůlečcích, jež jsou navzdory své titěrnosti těžké a především horké. Jenže tvrzení, že jejich obsah postačí pro dva, je značně nadnesené. V prvním kastrůlku jsou přibližně čtyři rozkrájené pečené brambůrky se snítkou tymiánu, druhý obsahuje pár zelených lusků hrášku císařského na slanině a třetí velmi chutně upravenou drobnozrnnou čočku s kousky mrkve a slaniny. S ohledem na toto množství věru menší než malé přiobjednáváme si raději hranolky. Ty však – v souladu se místním pojetím času – dostáváme až v samotném závěru oběda. Jsou domácí, velkoryse krájené, horké a opravdu chutné. Zato neslané. Naše žádost o sůl pak zůstává až do okamžiku placení nevyslyšena.

A tak účet byl tím jediným, co nám obsluha donesla okamžitě. Kávu a dezert jsme si tentokrát odpustily. Dorty sice vypadaly opravdu lákavě, ale docela nás po tom bobříku trpělivosti přešla chuť. Docela.

Za celé martýrium platíme 1012 korun, což je vzhledem k předvedenému výkonu opravdu příliš peněz za opravdu málo muziky...

P.S. Fotografie interiéru ani jídel tentokrát čtenářům nabídnout nemůžeme, ač jsme se o jejich pořízení pokoušeli a text kvůli tomu zpozdili. Fotografovi, jenž se po předchozí telefonické domluvě dostavil do restaurace, se nakonec dostalo poměrně nepříjemného vyhazovu, takže každý si musí udělat vizuální představu leda na základě vlastní návštěvy podniku. My ji ale nedoporučujeme.

La Gare

Francouzská brasserie, pekařství a lahůdkářství
www.lagare.cz

V Celnici 3, Praha 1
Tel.: 222 313 712, 602 502 906
Otevřeno: restaurant 11.00 – 23.00, boutiques 8.00 – 22.00

Autor:

2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč
2. týden: Vyhrajte dobroty pro batolata v hodnotě 3 466 Kč

Zúčastněte se volby jména roku 2024 a správně odpovězte na soutěžní otázku.