Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Naděje pro Fukušimu? Volba Mezinárodního olympijského výboru.

Evropa

  21:54

Situace v poškozené elektrárně Fukušima 1 není kritická, je ale pořád na hony vzdálená alespoň náznaku nějakého definitivního řešení.

Za úspěch se v poškozené jaderné elektrárně ve Fukušimě dá považovat už to, že velká většina chladící kontaminované vody je opravdu zachytávána a její dekontaminace se alespoň plánuje. foto: © ReutersČeská pozice

Mezinárodní olympijský výbor vybral 7. září pro pořádání letní olympiády v roce 2020 jako hostitelskou zemi Japonsko. Premiér Šinzó Abe pak ve velmi emotivním projevu svět ujistil, že situace ve fukušimské elektrárně je naprosto pod kontrolou a osobně se coby premiér zaručil za zdraví všech sportovců, kteří do Tokia na hry zavítají. Japonsko jistě pod drobnohledem bude. Pomůže však olympiáda nejen japonskému sebevědomí, ale i Fukušimě? Země přitom bez jasného výsledku s následky havárie válčí již dva a půl roku. Co se dá stihnout za dalších sedm?

„Pokud věc shrnu, tak (Fukušima) naprosto žádný problém nepředstavuje. Nedívejme se na titulky v novinách, ale podívejme se na realitu. Vliv kontaminované vody je zcela omezen na 0,3 kilometru čtverečního přístavu u Fukušimy 1, kde je tato voda zcela izolována. Situaci v okolí monitorujeme. Výsledky těchto monitoringů jsou přitom na jedné pětisetině limitních hodnot stanovených Světovou zdravotnickou organizací WHO. Tohle je realita. A dále, japonské hygienické limity pro vodu a potraviny jsou ty nejpřísnější na světě. Reálné hodnoty v potravinách přitom kdekoliv v Japonsku nedosahují ani setiny těchto našich limitů. Z tohoto pohledu opravdu neexistovalo, neexistuje a ani do budoucna nevznikne jakékoliv zdravotní riziko. To slibuji,“ prohlásil mimo jiné premiér Abe.

Situace v poškozené elektrárně Fukušima 1 není kritická, je ale pořád na hony vzdálená alespoň náznaku nějakého definitivního řešení. Její provozovatel, společnost TEPCO, sice deklaroval studené odstavení poškozených reaktorů již 16. listopadu 2011, k udržení „chladného“ stavu reaktorů i k chlazení dočasných skladů vyhořelého paliva je však stále potřeba ohromné množství vody. A právě kontaminovaná voda se v průběhu času stala problémem číslo jedna. TEPCO ji sice odčerpává, hromadí v provizorně vybudovaných nádržích a chystá se ji dekontaminovat, objem vody ale za dva a půl roku narostl tak, že nad úspěšnou realizací původní „dekontaminační fáze“ se vznáší čím dál více otazníků.

Opětovné zvýšení stupně jaderné havárie

V létě nejprve vzbudila rozruch zpráva, že se v prostorách poškozené elektrárny ve stavu „studené odstávky“ objevila pára, následně pak informace, že z dekontaminačního systému ALPS (Advanced Liquid Processing System) v testovacím provozu uniklo kvůli korozi 360 litrů vysoce kontaminované vody. TEPCO má k dispozici tři jednotky systému ALPS, který by měl být schopný odfiltrovat z vody většinu radioaktivních částic. Dekontaminovaná voda by měla být dále naředěna a vypuštěna do moře. Systém by při maximálním výkonu měl zpracovat až 1500 tun vody denně, nicméně zatím je stále ve fázi testování, a TEPCO tak ohromné množství kontaminované vody stále zadržuje v provizorně zbudovaných tancích v elektrárně.

Po informacích o prvním vážném úniku následovala série zpráv o možných únicích ze skladovacích tanků, průsaku z podzemního drenážního systému elektrárny, mísení kontaminované vody v elektrárně s podzemní vodou a její proudění do oceánu… I situaci bedlivě sledující pozorovatel se v problému pomalu začínal ztrácet.

Na konci srpna se pak objevila zpráva, že z poškozeného skladovacího tanku uniklo vysoce kontaminované vody až 300 tun. Před rokem nově zřízená státní Komise pro jadernou bezpečnost (Nuclear Regulation Authority, NRA) po konzultaci s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii IAEA označila tento poslední únik za další jadernou havárii stupně 3 na osmistupňové škále IAEA.

TEPCO ohromné množství kontaminované vody stále zadržuje v provizorně zbudovaných tancích v elektrárně Co se tedy vlastně ve Fukušimě děje? Voda používaná k chlazení přichází do kontaktu s různě radioaktivním materiálem, čímž dochází k její kontaminaci. Tuto vodu pak TEPCO skladuje v narychlo zbudovaných zásobnících. Těch je aktuálně 1060, kapacita jednoho zásobníku je až 1000 tun vody. Poškozený zásobník je konstrukčně problematický, šroubované spoje nečekaně rychle korodují. Totožné konstrukce je přitom zhruba třetina všech zásobníků.

TEPCO 9. září ohlásilo nález další radioaktivní vody, tentokrát ve vzorkovací studni poblíž místa původního úniku. Vzorek dosáhl úrovně 3200 becquerelů na litr blíže nespecifikovaných částic. Dále pak 11. září ohlásilo TEPCO nález vzorků o hodnotách 42 000 bq/l a 12. září pak hodnoty 97 000 bq/l, přičemž v těchto případech se jednalo o částice tritia. K těmto hodnotám je potřeba přistupovat s chladnou hlavou.

Limity pro pitnou vodu v případě Tritia jsou na úrovni 150 bq/l v rámci EU, ale 10 000 bq/l je hodnota stanovená WHO. Japonské limity pro mořskou vodu v případě Tritia jsou na úrovni 60 000 bq/l. Podle srovnání deníku The Wall Street Journal vypití dvou litrů vody denně na hranici japonských mořských limitů po dobu jednoho roku vystaví člověka podobné zátěži, jako jedno rentgenové vyšetření žaludku. Panika není na místě, znepokojivý však je vzestupný trend hodnot naměřených mimo zásobníky.

Největším a naprosto zásadním problémem ovšem zůstávají pochybnosti o kvalitě a přesnosti monitoringu ze strany TEPCO.

Zmrazené podzemí

Pod elektrárnou navíc z nedalekých hor do moře proudí spodní vody o odhadovaném objemu 400 tun denně. Cokoli tedy z elektrárny unikne a „vsákne se“, je s velkou pravděpodobností unášeno spodní vodou přímo do moře.

Cokoli z elektrárny unikne a „vsákne se“, je s velkou pravděpodobností unášeno spodní vodou přímo do mořeVláda na začátku srpna odsouhlasila pomoc ve výši 320 milionů dolarů, která by měla sloužit k výstavbě „ledové zdi“. Konkrétně by mělo dojít k vybudování systému potrubí zahloubených 30 metrů do země a naplněných tekutým chloridem vápenatým o teplotě minus 40 stupňů Celsia. Toto obří externí „mrazící zařízení“ by mělo zmrazit půdu před elektrárnou, a zabránit tak průtoku podzemní vody do kontaminovaných prostorů elektrárny. Testy proveditelnosti by měly začít v říjnu, zařízení by mělo být v provozu na jaře 2015. Půjde ale o projekt nesmírně náročný, „mrazit“ ohromný objem zeminy bude nutné i v letních měsících, kdy teploty ve Fukušimě zůstávají vysoko nad třicítkou.

Ohledně mražení podloží přitom zaznívají i hlasy varovné. K proudění spodní vody do poškozené elektrárny pravděpodobně dochází od začátku krize a lze předpokládat, že právě spodní voda de facto „ředí“ úroveň radiace v podzemí elektrárny. Například expert Komei Hosokawa z Kyoto Seika University upozorňuje, aby i tento efekt byl vzat v úvahu a TEPCO se na případný vzrůst radiace v podzemí předem připravilo.

Co by s poškozenou elektrárnou na promrzlém podkladu udělalo další zemětřesení, je také otázkou. Další zemětřesení je ostatně dostatečnou hrozbou pro narychlo zbudované zásobníky kontaminované vody již nyní.

Nejen technický problém

Japonsko tak v první řadě čelí ohromnému problému technickému – jakým způsobem z nepředstavitelného množství vody v provizorních tancích odfiltrovat maximální množství radioaktivních částic. Následně bude vystaveno mnohem většímu problému politickému. Více či méně filtrovaná voda tak jako tak (s)končí v Tichém oceánu na japonském pobřeží.

V zájmu tamních rybářů, obnovujícího se turistického ruchu, ale i kreditu celé země by však maximální upřímnost a transparentnost měly být na místě již nyní. Co by se stalo – hypoteticky –, kdyby například kvůli dalšímu zemětřesení veškerá kontaminovaná voda najednou do oceánu unikla? Je situace tak vážná, že je třeba zamrazit podloží pod elektrárnou, nebo má pravdu například server NewScientist, který poukazuje na fakt, že ve srovnání s podmořskými jadernými testy v šedesátých letech by bylo vypuštění veškeré kontaminované vody z Fukušimy do oceánu onou pověstnou „kapkou v moři“?

Na tyto otázky by měly následovat odpovědi opravdu důvěryhodné, nezpochybnitelné, od pokud možno mezinárodní autority. Za takové situace by i odpověď „nevíme přesně“ zněla mnohem přesvědčivěji, než současné „situace je pod kontrolou“.

Mezinárodní dohled nad Fukušimou?

Firmě TEPCO nelze upřít velké nasazení a některé technické úspěchy. Jednoznačným úspěchem je již to, že velká většina chladící kontaminované vody je opravdu zachytávána a její dekontaminace se alespoň plánuje. Voda by také mohla být „ředěna“ a vypouštěna do moře rovnou. Tím spíše, že na jedné straně je svět i národ ujišťován o relativně nízké „nebezpečnosti“ situace, na straně druhé se chystá obrovská operace zamezující dalším únikům vody; transparentní monitorování generující důvěryhodná data o situaci je naprosto zásadní. A monitorující institucí opravdu nemůže být operátor zničené elektrárny.

Transparentní monitorování generující důvěryhodná data o situaci je zásadní. A monitorující institucí nemůže být operátor zničené elektrárny.Mementem, čeho je i „po Fukušimě“ schopný japonský správce jaderného zařízení, budiž přístup tsunami nepostiženého výrobce a distributora elektrické energie na severním ostrově Hokkaidó – Hokkaidó Electric Power Company (HEPCO). Tento výrobce žádal o znovuzprovoznění odstavené elektrárny Tomari na Hokkaidó. Tato elektrárna sestává ze dvou bloků postavených před dvaceti lety a bloku třetího, dobudovaného v roce 2009. Jelikož třetí, nový blok splňuje po Fukušimě zpřísněné požadavky na bezpečnost, použila HEPCO data o konstrukci bloku 3 taktéž pro posouzení bezpečnosti o dvacet let starších bloků 1 a 2, které jsou ale konstrukčně jiné a budova chránící reaktory je méně odolná. Tomari leží, podobně jako Fukušima, na pobřeží.

Jisté naděje do budoucna snad může vzbuzovat fakt, že loni ustavená národní Komise pro jadernou bezpečnost (NRA) tento podvod ze strany HEPCO zachytila a řízení zastavila. NRA spadá pod ministerstvo životního prostředí a má za úkol kontrolovat především bezpečnost jaderných zařízení. Na rozdíl od předcházející agentury NISA, která spadala pod ministerstvo průmyslu a měla jadernou energii zároveň kontrolovat i propagovat.

Nadějný by snad mohl být i aktuální přístup premiéra Abeho. „Nový Abe“ na začátku srpna zaúkoloval ministerstvo obchodu, průmyslu a ekonomiky, aby to byla právě tato instituce, která bude situaci ve Fukušimě aktivně řešit. Se strašlivým zpožděním dvou let, ale přece…

V říjnu by do Fukušimy také měli opět dorazit experti IAEA. Podobně by nakonec mohly zapůsobit i letní olympijské hry pouhých 220 kilometrů od poškozené elektrárny. Zejména z pohledu fukušimských obyvatel a rybářů i v okolních prefekturách by se tak sázka Mezinárodního olympijského výboru na Tokio 2020 mohla ukázat jako opravdu dobrá volba.

Autor: